Svatý Václav, státnost a smysl pro historickou realitu

28. 9. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
30750
Svátek české státnosti na sv. Václava by nás měl upozornit na to, že žijeme v dějinách a že vzájemné poplácání se po zádech mezi dobrými lidmi, jak to jde dobře, protože dobro je na jejich straně, nemusí stačit. Dějiny jsou nejméně tak strašlivé a vážné jako boj o život umírajícího na operačním sále. Spokojenost zdravotnického personálu nad skvělou týmovou souhrou těžko může vzkřísit pacienta zemřelého v důsledku jejich naprosté neschopnosti.

Stejně tak svatost není zbožná lež nebo metafyzické rámování skutečnosti. Odkazuje se ke Kristu, který uzdravoval skutečně, ne předstíráním, odkazuje se k Bohu, k životu a sounáležitosti všech svatých. Nebo svatý Václav neví, nevidí, nechápe, jak to tu na zemi skutečně máme? Má to být opravdu jen ikona ve službách kohokoli, kdo si zamane? Budeme si jednou hrát na svatováclavskou zbožnost s nacisty, jindy s někým jiným?

To je právě ten rozdíl, o který jde v této válce. Mávat ikonami, nebo vědět, jak se skutečně lidem žije. To první Putinův režim zvládne dokonale, na to naváže, to vytěží pro zakrytí zákazu znát pravdu o tom druhém. Ale Ježíš nechodil za velekněžími, aby mu vyprávěli své pohádky, šel za lidmi a jejich utrpením, aby jim skutečně pomohl. O to jde i dnes na svátek svatého Václava: zda chceme státnost založenou a svatosti a Kristu, nebo chceme zapomenout na realitu, na dějiny, na státnost a balamutit se pohádkami a ikonami.

0
Vytisknout
278

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2025