Putin riskuje daleko víc než Stalin
22. 12. 2025
čas čtení
7 minut
Fascinující rozhovor, ve kterém Michael Schilliger z Neue Zürcher
Zeitung porovnává Putinovu větší ochotu riskovat na mezinárodní scéně
než kolik riskovali Stalin, Chruščov, Brežněv nebo Gorbačov, s
profesorem historie Sergejem Radčenkem z Johns Hopkins University/SAIS, píše bývalý reportér Hlasu Ameriky Jolyon Naegele: :
„...NZZ:
Rusko je jaderná velmoc, ale historici a významní politologové jako
John Mearsheimer tvrdí, že se cítilo ohroženo východním rozšířením NATO,
a proto logicky muselo zaútočit na Ukrajinu.
Radčenko:
Filozof Isaiah Berlin rozdělil lidi na ježky a lišky. Ježci vidí vše
stejným pohledem, zatímco lišky přizpůsobují svůj postoj měnícím se
okolnostem. Mearsheimer je ježek; má určitou teorii a drží se jí až do
hořkého konce, i když je zahlcen protichůdnými důkazy. Jeho problémem
je, že analyzuje NATO čistě z vojenského hlediska.
NZZ: Je to koneckonců vojenská obranná aliance.
Radčenko: Samozřejmě. Ale to odhaluje velké nedorozumění Západu. Nikdy jsme nepochopili, proč Rusové vnímali nový světový řád od roku 1991 jako ponížení. Jelcin v roce 1995 popsal Clintonovi celý proces rozšiřování NATO jako „úplné ponížení Ruska“. Na Západě lidé nikdy nepochopili, co Rusy skutečně pohánělo: Měli skutečně obavy o svou bezpečnost? To se zdálo absurdní – čeho se měli bát od NATO?
NZZ: Věřili Rusové, že je NATO napadne?
Radčenko: Ne, samozřejmě že ne. Gorbačov několikrát navrhl, aby se Sovětský svaz připojil k NATO. Ne proto, aby snížil bezpečnostní hrozbu pro Sovětský svaz, ale protože cítil, že by bylo ponížením, kdyby byl Sovětský svaz vyloučen z evropské bezpečnostní architektury. Ponížení, které Evropané nyní mohou pochopit.
NZZ: Proč?
Radčenko: Protože se jim to teď děje, například když Trump diskutuje o bezpečnostní architektuře Ukrajiny přímo s Putinem a obchází je.
NZZ: Popisují také Gorbačovovo první setkání s Reaganem v Ženevě v roce 1985. Gorbačov tehdy Reaganovi rozzlobeně řekl: „Vy nejste učitel a já nejsem žák. Vy nejste žalobce a já nejsem obhájce.“
Radčenko: Není to šílené? Připadá mi pozoruhodné, jak moc Gorbačov zní jako dnešní Putin. Tuto zprávu opakoval znovu a znovu. Stěžoval si, že Američané mají nutkání poučovat všechny. „Tato americká nemoc je jako AIDS – dosud nebyl nalezen lék.“
NZZ: Existuje svět, ve kterém by se Putin mohl vyvíjet více podobným směrem jako Gorbačov?
Radčenko: Putin je mnohem více zraněný a rozzlobený. Gorbačov snil o společném přetvoření světa. Neměl čas na zášť, dokud nakonec neztratil moc. Putinův vzestup k moci se shodoval s ponížením Ruska. Dlouho o této hanbě přemýšlel. Moc získal tím, že si za své hlavní zásady stanovil pomstu.
NZZ: Ale racionalisté kolem Mearsheimera tvrdí, že Putin ve skutečnosti nemá zájem o pomstu, o obnovení Sovětského svazu. To je podle nich jen výmluva, kterou Evropané používají, aby odvedli pozornost od skutečnosti, že Putina provokovali NATO.
Radčenko: Existuje dostatek důkazů, že Putin má zájem o obnovení impéria. Vezměme si například jeho nechvalně známý článek z července 2021 o historické jednotě Rusů a Ukrajinců, ve kterém v podstatě vykresluje Ukrajinu jako součást Ruska. Na svět nahlíží z pohledu 19. století, kdy Rusko uplatňovalo své sféry vlivu.
NZZ: Jak daleko je Putin ochoten zajít, aby získal Trumpovo uznání? A nezískal ho už?
Radčenko: Jeho problém je, že nemůže Trumpově administrativě věřit. Nikdo nemůže. Jednoho dne Trump Ukrajině pomáhá, dalšího ji prodává Rusku. Putin samozřejmě chce Trumpovo uznání. Chce být vnímán jako rovnocenný partner. Bylo mu potěšením, když ho Trump před několika měsíci pozval na Aljašku. Byl to pro něj triumfální okamžik. Získal uznání Ameriky, aniž by za to musel něco obětovat.
NZZ: Říkáte, že ze studia sovětské zahraniční politiky lze vyvodit poučení pro současnost. Když porovnáte Putina se sovětskými vůdci, jaké paralely vidíte?
Radchenko: Jeden rozdíl je obzvláště nápadný: Stalin, Chruščov, Brežněv byli všichni jasně formováni a traumatizováni svými zkušenostmi z druhé světové války...
NZZ: Putinovi tato zkušenost z bojiště chybí.
Radchenko: Ano, to mě znepokojuje. Putin jednou na otázku o Chruščovovi odpověděl, že se v žádném případě nepovažuje za podobného Chruščovovi. Putinovou určující zkušeností byl rozpad Sovětského svazu. Co se z toho naučil: Musíte riskovat. Věří v politiku jako v ruskou ruletu. Je přesvědčen, že Západu chybí něco, co definuje skutečné muže. Západní lidi vnímá jako slabé osobnosti, které se nedokážou bránit. Proto se odváží riskovat a není brzděn břemenem historie jako ostatní sovětští vůdci.
NZZ: Říkáte, že Putin je jiného kalibru než Stalin.
Radčenko: Putin není opatrný. Putin je mnohem odvážnější než Stalin. Putin často mluví mnohem agresivněji, než by si Stalin dovolil. Když Putin před několika dny řekl, že je připraven vést válku proti Evropě – Stalin by něco takového nikdy neřekl. Ale Putin má jistou sebejistotu, drzost; ukazuje svému protivníkovi: „Jsi bezcenný, jsi slabý, nedokážeš se bránit, prokouknu tvůj bluf.“
NZZ: Zatím hraje správně.
Radčenko: Co mě znepokojuje, je toto: V roce 2022 si ruská elita myslela: „Bože můj, ten stařík se zbláznil, co tu vlastně děláme?“ Nyní si mnozí říkají: „Hmm, možná má přece jen prorocké schopnosti.“ Koneckonců předvídal, že Američané jsou slabí. Cítil, že Evropané jsou rozdělení. Je to téměř jako za druhé světové války, kdy Hitler poslal své generály proti Francii a oni mu začali věřit.
NZZ: Putin vytyčil mnoho červených čar: Pokud Západ dodá Ukrajincům tanky – jaderná válka. Pokud Západ dodá stíhačky – jaderná válka. Pokud Západ dodá rakety – jaderná válka. Nic se nestalo.
Radčenko: Jako Ukrajinec a Polák proto logicky věříme, že Putin blafuje, když mluví o jaderných úderech.
NZZ: Můžeme tedy jeho hrozby ignorovat?
Radčenko: Ne, červené čáry byly překročeny bez následků. Ale u Putina si nemůžeme být jisti. Na Rusku není znepokojující Putinovy úmysly, ale jeho jaderné schopnosti. On také nechce jadernou válku. Ale umí hrát hru na hrozby lépe než kdokoli na Západě. Ví, že v této globální hře o vysoké sázky vyhrává ten, kdo je ochoten sázet více. Pokud mezi jeho protivníky vznikne sebemenší pochybnost, že Putin to s jaderným úderem myslí vážně, už vyhrál.
Radčenko: Rozhodně. Pokud to neuděláme, vybízíme Rusy k větší agresivitě.
NZZ: A co ruské stíhačky, které neustále porušují vzdušný prostor NATO?
Radčenko: Pravděpodobnost jaderné války kvůli sestřelení ruského letadla v estonském vzdušném prostoru je velmi, velmi nízká. Důležité je ukázat sílu, a sílu ukážete tím, že stíhačky sestřelíte. Během studené války bylo naprosto jasné, že to byl jediný možný postup...
Zdroj v němčině ZDE
803
Diskuse