27. 11. 2025 / Bohumil Kartous
Mluvil jsem s jedním českým spisovatelem o politické situaci v Česku a reakci lidí na ni. “Lidi už začali otevřeně říkat, že jsou zbabělí,” říkal mi, když jsem poukazoval na to, že lidé znepokojení politickým vývojem jsou nějací “zdrblí”. Zhruba takový pocit jsem měl, když jsem si reakce dvou organizací pohybujících se ve vzdělávání na výročí 17. listopadu a vládní prohlášení, které uplácala dohromady formující se koalice. Nevěřil jsem vlastním očím, s jakou servilností k tomu přistoupily. Jako kdyby to psal podlézavý chatbot, nikoliv lidé, jejichž cílem je rozvoj vzdělávání.
Nepochybuju, že v obou organizacích vnímají, v jaké politické situaci jsme se ocitli. Jen pro pořádek to shrnu:
1) volby přesvědčivě vyhrál bývalý spolupracovník StB/oligarcha a jeho businessově politický projekt Ano, v němž Babišovi zaměstnanci předstírají, že jsou suverénní politici s erudicí a svědomím,
2) oligarcha je v těžkém, skutečně velmi těžkém střetu zájmů a právě kvůli tomuto střetu zájmů, jenž lze vyjádřit miliardovými zemědělskými a potravinářskými dotacemi, se úporně snaží ovládnout zemi,
3) nicméně zároveň předstírá, že chce tento střet zájmů “řešit”, přičemž není schopen doložit ani hrubý obrys toho, jak ho vyřeší (samozřejmě, když je tento střet zájmů hlavním důvodem, proč chce politiku provázat se svou firmou)
4) a nadto se snaží složit vládu s komerčními fašisty a lůzou reprezentovanou mafiánským poskokem s nacistickými sklony, který touží zasednout v Černínském paláci a jehož kumpáni zjevně nechtějí z tohoto požadavku slevit,
5) tudíž celý půdorys budoucí možné vlády zakládá všemi parametry na destrukci demokracie v jejích základních principech (oligarcha plus představitelé nedemokratických hnutí), nehledě na to, co tato krajně populistická koalice míní provádět za politiku.
Mnoho z politických plánů bylo už řečeno, mnoho bylo dokonce vtěleno do programového prohlášení. Od snahy oslabit veřejnoprávní média, přes záměr podřídit státní tajemníky na ministerstvech politické moci a tím omezit jejich nezávislost, snahy omezit vliv aktivní občanské společnosti útoky a represemi neziskových organizací až po zjevnou snahu vypudit demokracii ze škol.
V takové situaci se mi skutečně velmi zajídá číst pokrytecky prázdné “výzvy k odvaze” mluvit v den svátku demokracie o vzdělávání, jak zněl titulek toho newsletteru, aniž by se organizace byť jen náznakem pozastavila nad tím, že nastupující garnitura chce demokracii ničit, a to právě i ve vzdělávání. Vůbec nechápu, jak někdo může být tak pokrytecký, že se podobně potupného jednání dopustí. Místo apelu na to, že demokracii ve vzdělávání chrání zákon a že tuto hranici si nesmí nikdo dovolit překročit pouze stokrát omílané dílčí problémy, jejichž důležitost sice nelze zpochybnit, nicméně tváří v tvář urgentním ohrožením nutně ustupují do pozadí.
Druhá organizace dokonce pochválila programové prohlášení krajních populistů za to, že jde “dobrým směrem”, nicméně že je třeba “řešit detaily”. Nevěřil jsem vlastním očím. Zareagoval jsem následovně:
“Útoku na demokracii jste si nevšimli? Je tam něco o potřebě změny role učitelů pod tlakem technologické disrupce? Je někde něco o nutnosti podpory neformálního vzdělávání tam, kde formální selhává? A proč má být posilována už tak nevídaná autonomie škol? Skrytý rozpočtový dluh činí 350 mld, co z toho vláda složená z menších či větších podvodníků naplní?
Formulací tohoto vyjádření, které pomíjí skutečnosti zřejmé na první pohled a tváří se, jakoby formující se vláda reprezentovala demokratický, odpovědný, evidence based přístup, přistupujete na normalizační tón. Dost pod úroveň.”
Žádná reakce, byť se osobně známe. Ukázat a “zhmotnit” zřejmě neviditelného slona v místnosti očividně nestačí, budeme i tak nadále předstírat, že neexistuje a tajně doufat, že nás se hraniční situace pro vývoj demokracie v Česku nedotkne. Je pozoruhodné, jak rychle dokáží lidé, kteří by se jinak zaklínali svým prodemokratickým uvažováním, adaptovat se na normlizační mentalitu a tvářit se, že slon v místnosti není, ačkoliv se kolem něj nejde protáhnout.
Když jsem nedávno poukazoval na to, že zatímco slovenští učitelé se postavili za studenty v Popradu, když na protest proti Ficově autoritářské, s Ruskem kolaborující vládě odešli z jeho těžko snesitelného plkání, ti čeští tváří v tvář skutečnosti tiše čekají na to, že jim třeba Babišova vláda zvedne platy (aniž by se ptali, odkud na to vezme při avizovaném snižování příjmů rozpočtu), musel jsem číst nejapná obvinění o tom, že do učitelů kopu a že se dopouštím “argumentačních prasáren”. A že kontextu netřeba, každý přece hájí svoje zájmy. Je to politováníhodný omyl. Učitelé a ti, kteří tvrdí, že chtějí rozvíjet vzdělávání, se v prvé řadě musejí stavět na stranu demokracie, neboť to je nejdůležitější ukazatel perspektivy (samozřejmě nejen ve vzdělávání). Uhýbat od toho a tvářit se, že nic nevidíme a že vedeme dále zanícenou diskusi a dílčích problémech vzdělávání, je projevem selhání. Pokud toto normalizační klima přetrvá a v něm se podaří oddělit demokracii od vzdělávání, pak nemá demokracie samotná šanci. A to bude největší zločin na všech, jejichž zájmy se dnes všichni v oblasti vzdělávání zaklínáme, tedy dětí a dospívajících.
Diskuse