Regulace drhne, nejlepším prostředníkem vzdělávání by mohli být pediatři
Stav ochrany dětí a mladistvých v digitálním prostředí: máme vysoce varovná data, ale ty máme už dlouho a řešení nepřicházejí
27. 11. 2025
čas čtení
5 minut
Mám za sebou další z kulatých stolů věnovaných digitálním technologiím a jejich vlivu na zdraví dětí a jen stručně pár postřehů,
píše profesor Kamil Kopecký, odborník na oblast digitálních rizik a vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého.
Je skvělé, že máme data – ať už je sbírají vědci, lékaři, krizoví interventi nebo kdokoli další (a díky za vystoupení Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s přehledem dostupných dat), ve čtvrtek představíme další nová data sbíraná E-Bezpečí pro Safer Internet Centrum ČR). Víme, že digitální technologie a jejich nadměrné (zdůrazňuji nadměrné) využívání mají prokazatelně negativní vliv na děti a dospívající (jasně, můžeme se bavit o tom, na koho přesně a jak, ale proto také píšu nadměrném...). Ale tohle víme už mnoho let. Jen nyní v podstatě v reálném čase sledujeme, jak se dopady zintenzivňují a jak nám vyrůstají děti, které už se narodily do světa internetu a mobilů. A jak je to ovlivnilo/neovlivnilo. A proto je klíčové (a důležitější) hledat cesty, jak problém skutečně řešit.
Jak experti opakovaně zdůrazňují – jednou z cest je vzdělávání. Jenže školy (velká část z nich a čest výjimkám) na to nemají kapacity, specialisty, energii ani motivaci. Ve školním prostředí lze technologie regulovat (s výjimkou jejich využití jako digitálních učebních pomůcek ) - viz závazek Roberta Plagy (zákaz používání soukromých telefonů ve škole), ale zásadní proměnu nečekejme – dítě je ve škole jen část dne, pár hodin. Co ten zbytek? Co víkendy, prázdniny, usínání a vstávání s mobilem? Ano, očekávejme pozitivní vlivy, s tím už máme jasnou a měřitelnou zkušenost - ale to je jen školní prostředí... a svět existuje i mimo školu. Možná se bavme o tom, co děti na mobilu dělají...
Další možností je regulace samotných platforem (DSA), ideálně se sankcemi (Bohumil Kartous například připomněl přísné australské restrikce jako potenciální zdroj inspirace pro EU). Jenže o regulaci sítí a odpovědnosti platforem se mluví roky a výsledky zatím nejsou příliš vidět. Alespoň u nás v E-Bezpečí počty případů rizikového chování dětí neklesají – spíše rostou. A data jasně ukazují, že nějaké věkové limity pro sociální sítě lze velmi snadno obejít a děti to dělají naprosto běžně)... Takže jo, jestli to klapne a budou fungovat technické mechanismy např. rozpoznávání dítěte, zatleskám...
Btw. to, že máme Český telekomunikační úřad (ČTÚ) bez reálných kompetencí (např. bez možnosti udělovat pokuty), to mě opravdu překvapilo... a je to ostuda.
Klíčem k řešení jsou však především rodiče – jejich vzdělávání a kompetence. Jsou s dětmi od útlého věku a mohou zásadně ovlivnit, jak děti technologie používají a kolik času v online světě tráví (mimochodem zásadní není ani tak čas, ale spíš to, co děti na mobilu dělají). Problém je, že neexistuje žádné povinné vzdělávání rodičů a na dobrovolné akce chodí hlavně ti zodpovědní, poučení, přesvědčení (v E-Bezpečí školíme rodiče a někdy návštěvnost skvělá a dojde jich hodně, jindy jde o jednotky nadšenců a je to bída). Ti méně zodpovědní – tedy ti, kteří by podporu a osvětu potřebovali nejvíce – často nepřijdou, je jim to jedno, nemají čas, jsou utahaní atd. A tady mohou sehrát klíčovou roli pediatři!
V Česku máme přes 2 000 pediatrů (což není mnoho vzhledem k počtu dětí), ale právě oni mohou rodiče alespoň trochu edukovat, poskytnout jim materiály a vysvětlit rizika. Navíc se s rodiči i dětmi setkávají při povinných preventivních prohlídkách – tedy velmi brzy a opakovaně. To je velká příležitost. Jedna z cest tedy vede přes podporu pediatrů: dát jim informace (a třeba je i trošku vzdělávat), připravit jim “informační balíčky pro rodiče”… a hlavně vše nastavit tak, aby je to minimálně zatěžovalo.
Sám se touto cestou vydávám poslední půlrok. Mám za sebou několik přednášek pro pediatrická sdružení (např. SPLDD, ČPS JEP) a na příští rok je naplánováno zatím asi osm dalších akcí. Zájem je! A myslím, že lze poměrně rychle a snadno připravit mnoho přínosných materiálů, které pediatři opět snadno předají dál. Chápu, že jsou sami enormně vytížení, ale když pro ně materiály dobře připravíme, mohou sehrát v prevenci opravdu důležitou roli.
Samozřejmě digitální technologie mají spoustu, spoustu, spoustu pozitivních dopadů, proto také tento příspěvek cílí na "problémové a nadměrné" užívání digitálních nástrojů... ne na běžné a smysluplné digiaktivity... A mobil může být úplně super nástroj pro vzdělávání!
Pozn. Bohumila Kartouse: Poděkování za uspořádání kulatého stolu patří senátoru Davidu Smoljakovi.
191
Diskuse