"Zženštilá doba". Jsem zděšena!

30. 11. 2025 / Jiří Hlavenka

čas čtení 9 minut
 
Můžeme to klidně odmávnout jako uřeknutí se bezmála osmdesátiletého arcibiskupa, pousmát se a jít dál. Já si ale myslím, že za tím “je mnohem víc”. Že jde o dobře promyšlený výrok, určený pro ty správné uši. Zkušení a vzdělaní lidé - jakým arcibiskup Graubner jistě je - dokáží vážit slova na miligramy a přesně dávkovat, kde a v jaké souvislosti je použijí. Jsou na to celý život trénováni.
Že by zženštilí muži? Nemyslím si.


“Zženštilost” se používá typicky ve vztahu k mužům, protože “zženštilá žena” zní přece jen dost divně. Měl Jan Graubner na mysli to, že dnešní muži už nejsou jako dřív? Sní o dávných dobách, kdy pravý muž trávil tři dny v sedle, zastavoval se jen v krčmách, kde sklátil šenkýřku a podomkovi vyrazil pěstí zub, protože mu včas neuhnul? Volá po návratu takovéto “zmužilosti”, a vadí mu, že dnešní muži se takto nechovají?

Nebo má ta zmužilost vypadat jinak, například se nalézá někde v prostoru ohraničeném Andrewem Tatem, Nickem Fuentesem nebo Filipem Turkem? No, to už možná přihořívá, ale podstata bude ještě trochu jinde.

Jde totiž o ženy. Ne o muže.

Dnešní dobu charakterizuje silný “kontra-vzestup” myšlenkových a následně politických proudů, které o sobě tvrdí, že jsou konzervativní (ve skutečnosti moc ne, viz dále). Často označují dnešní dobu jako úpadkovou, dekadentní, “pácháme sebevraždu” a podobně. S tím se setkáváme často, byť to není úplně srozumitelné - podle všech myslitelných ukazatelů se život lidí na planetě neustále zlepšuje, ale nějak si to zdůvodňují. Označit ale dnešní dobu za “zženštilou” je novum. Protože to bylo proneseno představitelem té vůbec nejvíce patriarchální organizace na světě, tak jsem přesvědčený, že tím trablem, který pana arcibiskupa arci trápí, jsou - ženy.

Protože tou skutečně velkou a zásadní změnou je posilování ženské role ve společnosti. Ženy se stále a častěji prosazují do vedoucích rolí, posilují dokonce i v politice, která byla historicky jasnou “manosférou”. (Nebojím se odhadnout, že jednou z motivací Graubnerova použití výrazu “zženštilá doba” byl masivní nálet mladých žen do Parlamentu - z toho přece musí jít na správného katolického preláta doslova mrákoty). Ženy dosahují výrazně vyšší úrovně vzdělání než muži a tyto nůžky se neustále a dále rozevírají. (Viz obrázek, sledujte zejména ten obrovský zlom mezi generacemi u vysokoškolského vzdělání). Úroveň vzdělanosti žen je vlastně úplně jedinečným civilizačním fenoménem, kdy v důležitém parametru ženy předbíhají muže, a to stále více a rychleji.
Na vzdělanostní mezeru reaguje mužská populace velmi podrážděně, jak jsem mohl sledovat z mnoha komentářů na sociálních sítích: že prý jsou to absolventky samých neužitečných oborů, že to žádné skutečné vzdělání není, že muž zkonstruuje lokomotivu a žena-vysokoškolačka akorát počítá džendry, a podobně. (Tvrzení jsou nepravdivá). Za touto nejapnou podrážděností se ale skrývá strach, který má možná reálné opodstatnění - že nejenom že dojde k vyrovnání rolí, ale že ženy po tisíciletí nadvlády testosteronu a svalů začnou mít vůdčí roli. Naprosto chápu, jak zděšená z toho musí být nemalá část mužské populace, která si zakládá na tom, kdo je tu ten pán tvorstva.

Proč tě holky nechtějí?

Možná ještě silnější je další fenomén, sociology taky dobře popisovaný - postupná změna rolí v partnerských vztazích. Z dávného “kterou si vezmu za ženu” je dnes “a bude mě vůbec nějaká chtít?”. Opět to lze pochopit (nikoli ovšem omluvit): pokud to budou stále častěji ženy, které budou rozhodovat o tom, kterého si vyberou, a pokud to samozřejmě bude pramenit i z jejich vyššího vzdělání či prestižnějšího postavení, bude s tím mít nemálo chlapů velký problém. Toto obrácení rolí, které byly brány po tisíciletí jako dané - i když se postupně měnily, například formálním zrovnoprávněním žen, nikoli ale nutně faktickým, v rodinném vztahu - je dle mého úplně zásadní.

Souvisí s tím samozřejmě i jev poklesu porodnosti. Komplex jeho příčin je složitý a nejspíš ještě dobře nepopsaný, ale výrazně menší počet dětí než dříve znamená, že žena není upoutaná k velmi dlouhé péči o řadu (navazujících) dětí, ale může rodičovství dobře skloubit s profesní dráhou a dříve se do ní naplno vrátit. (Samozřejmě zde dobře působí i častější role muže v péči o dítě - je typické ve skandinávských zemích, kde střídání je už skoro standardem. Mimochodem, ony “střídavé” skandinávské země mají úroveň porodnosti stejnou nebo i mírně vyšší než země např. jižní Evropy, kde péče o dítě ještě zůstává tradičněji na matce).

To, že nejsilnějším motorem této situace je měnící se vztah muži-ženy potvrzuje i na první pohled nepochopitelný příklon nemalého procenta mladých mužů k jakési prapodivné krajní pravici. Je opět vidět napříč zeměmi; u nás to vypučelo do podpory Motoristů (mládežnický “Motorgen”, naprosto dominantně mužský), ale podobná hnutí vidíme i jinde - ve Španělsku je to například ultrapravicová strana Vox, která má u mladých mužů preference okolo 40% (!), viz odkaz č. 1. Frustrovaní mladí podporovatelé Voxu viní “feminismus”… máme tu onu “zženštilost”, jako přes kopírák.

Jde o ztrátu důstojnosti


Vlastně se to dalo očekávat. Status, postavení, “jsem výš než/níž než…” je větším důvodem spokojenosti (nebo naopak frustrace) než cokoli jiného - hmotnou nouzí ostatně už netrpíme, takže zbývají pocity.

A pokud má někdo pocit, že se “bortí svět”, mizí pravidla, vše se převrací, ti co byli dole se dostávají nahoru a naopak, chce tomu zabránit. Bez výčitek pak jde volit lidi, o kterých podvědomě ví, že jsou to vlastně velcí lumpové a/nebo úplní pitomci (viz Trump, který je obojím, ale podobných najdeme pár i u nás), ale očekává od nich, že tomu borcení světa mohou zabránit. Jsou vlastně jeho poslední nadějí…
Netvrdím, že příčinou této změny je jen vztah mezi muži a ženami: ono “borcení” se odehrává na více úrovních. Zdrojem frustrace mohou být právě tak imigranti (najednou je vidíme i na prestižních postech…) nebo nejrůznější další menšiny. Ventilovaná nenávist k LGBT+ osobám sem patří taky - vždyť tihle byli po staletí úplní vyděděnci, a najednou na nás mluví z televize jako nějaké elity, či nám dokonce mohou vládnout! Velmi zásadní je pak proměna společenského statusu kvůli profesím: “já jsem horník, kdo je víc!”. “Lidé práce” se nadřeli, ale mohli se cítit jako ti, kteří tvoří zemi, jsou její solí, těšili se z (aspoň přiměřeného) sociálního statusu i finančního zabezpečení - ale najednou jsou jejich fabriky zavřené, oni živoří, zatímco jiní, co “v životě nemakali rukama” tvoří nejbohatší elitu. (Viz Trumpova obrovská vítězství v tzv. rezavém pásu, viz silné postavení populistických stran v českých bývalých industriálních centrech na Ostravsku atd).

Je to vůbec konzervativismus? Jestli ano, tak hodně divný.

Tento pohyb se označuje za “konzervativní”, ale to mně přijde hodně nepřesné - respektive je to takové lakování na růžovo (na konzervatismu není nic špatného, tak proč se k němu nepřihlásit?). Konzervatismus má jiné charakteristiky: má být uměřený a má ctít přirozený vývoj, ne divoce cukat kormidlem někam zpět, jen proto, že si to někdo přeje. Na druhé straně konzervatismus má ctít tradice - jenomže co s tím, když tento společenský pohyb nastává sám o sobě, přirozeným civilizačním vývojem, nikdo nám ho neordinuje a nepřikazuje?

Konzervatismus (nebo liberalismus, nebo cokoli z ideologie co si zrovna vezmete z menu) dejme stranou, protože to stojí stranou. Tento vývoj sledují poněkud bezmocně jako konzervativci, tak liberálové a nikdo neví, co s tím - se ztrátou důstojnosti a nárůstem frustrace si moc nikdo nechce zahrávat. Kromě populistů, kteří touží po moci tak strašně moc, že je jim jedno, že můžou rozdmýchat násilné konflikty, které nakonec zničí i je.

Poznámka: slova “Jsem zděšena!” v titulku pocházejí z názvu velmi populárního a vlivného účtu na sociálních sítích, které pro Babiše spravuje muž jménem Markvart (bývalý udavač StB) a vystupuje tam jako žena. Což mně přijde jako vhodná tečka za “zženštilou” dobou.

0
Vytisknout
139

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2025