Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Harvard proti koruně: Trumpova válka proti nesouhlasu

16. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty

Nyní už si člověk snadno představí ducha Thomase Jeffersona, jak nervózně přechází po trávníku v Monticellu, v prstech žmoulá výtisk Zdravého rozumu a tiše si mumlá: „Já jsem je varoval.“ Co jiného totiž říci, když prezident Spojených států - ve svém druhém dějství coby Caesar v očekávání - pohrozí, že Harvardu odebere status daňového osvobození. Ne kvůli zpronevěře či korupci, ale proto, že si dovolil nesouhlasit s jeho rozkazy. Říkejme tomu pravým jménem: tohle není vládnutí. Tohle je msta.

Trump, jehož pochopení ústavy zřídkakdy přežije střet s realitou, opět prohlásil, že nesouhlas rovná se vlastizrada. Harvard, nejstarší univerzita v Americe - ta zaprášená bašta privilegia, latinských hesel a gotických cihlových budov - je nyní označena za odpadlickou instituci, kterou je třeba zkrotit nástroji státní pokladny a železnou holí federální moci. Je to podívaná hodná pozdní římské říše - jen bez akvaduktů.

Požadavky administrativy - aby Harvard změnil systém přijímání studentů, cenzuroval své profesory, sledoval zahraniční studenty a podrobil se ideologickým auditům - by byly směšné, kdyby nebyly tak děsivé. Nepřipomíná to Reaganovo zářící město na kopci, nýbrž ten druhý, temnější kopec, kde se intelektuálové nutí k odvolání svých názorů pod plakáty Vůdce, zatímco stát rozhoduje, co je pravda.

V trumpovské kosmologii jsou samozřejmě všechny instituce podezřelé, pokud nevykazují loajalitu. Univerzity, kdysi uctívané pro svou roli v pěstování svobodného myšlení, jsou nyní vykreslovány jako nepřátelské základny - malé Stalingrady levičácké neposlušnosti. Ironie, že tento „antielitářský“ křižácký tah je zaměřen přímo na instituci s větším majetkem než některé státy, neunikne nikomu. Harvard, bašta brahmínské sebestřednosti, se tak náhle stylizuje do role Che Guevary v taláru.

A přesto, i když člověk trpce sleduje, jak věže obrůstající břečťanem hrají part revolucionářských mučedníků, je tu cosi nepopiratelně groteskního na tom, že úřad prezidenta využívá státní moc k tomu, aby univerzitu přinutil k ideologické poslušnosti. Pouhá představa, že federální financování má být podmíněno poslušností vůči vůli výkonné moci, překypuje podstatou autokracie.

A pak, jako na povel, se objeví Barack Obama - kassandrovský hlas z Hyde Parku - a nabízí vzácný okamžik jasnozřivosti uprostřed šumu. „Nepoddávejte se,“ vyzývá. „Použijte nadační fond. Zrušte tělocvičnu. Postavte se za svobodu.“ Vzkaz je jasný: instituce si musí svou nezávislost nejen nárokovat, ale také ji zaplatit.

Pokud tento útok na Harvard uspěje, nezůstane jen u něj. Vzkaz z Washingtonu je nezaměnitelný: odporujte na vlastní nebezpečí. Akademie se musí stát ministerstvem. Zkoumání musí být licencováno. Vzdělání se musí podřídit ideologii.

Jako vždy v americkém životě, ani zde nejde o boj mezi levicí a pravicí, ale mezi pamětí a zapomněním. Mezi ideálem republiky a spektáklem upadající říše.