Jak agenti z KGB infiltrovali Pražské jaro

20. 4. 2025

 

Tito návštěvníci však nebyli tím, čím se zdáli být. Byli to špioni z programu KGB „ilegálové“ - sovětští občané, kteří strávili roky výcvikem, aby se dokázali přesvědčivě vydávat za lidi ze Západu. Dříve byli ilegálové využíváni k pronikání do západních společností a k odhalování tajemství pro Moskvu. Nyní se však KGB vyděsila, že by pražské hnutí mohlo ukončit sovětský vliv v zemi, a rozhodla se poprvé nasadit své nejcennější špiony uvnitř východního bloku v rámci mise nazvané Operace Pokrok. Ruské zpravodajské služby dodnes nepřiznaly, že k ní došlo.

Dosud nezveřejněné dokumenty o této misi spolu s rozhovory s jejími účastníky vrhají nové světlo na to, jak Moskva využívala své špiony k tomu, aby sledovala reformátory v Praze: donášela na jejich vůdce, podstrkovala falešné důkazy a v jednom případě dostala muže, který plánoval dramatické sebeupálení jako protest, do psychiatrické léčebny dříve, než mohl svůj čin uskutečnit.

„Modré džíny a dlouhé vlasy jsou všude,“ napsal tehdy jeden americký zpravodaj. Studenti ze západní Evropy jezdili do Prahy, kde se svými novými přáteli zpívali písničky, brnkali na kytary a kouřili jointy.

Otevřenost děsila sovětského vůdce Leonida Brežněva a jeho šéfa KGB Jurije Andropova, ale Andropov v ní také viděl příležitost pro své špiony, aby se infiltrovali. S falešnými západními pasy mohli snadno projít liberálním československým pohraničním režimem.

Pět nově příchozích dostalo za úkol navštěvovat restaurace, muzea, galerie a hotely a vyhledávat opozičně smýšlející Čechy. V případě potřeby mohli zaplatit za užitečné politické informace a jemně naznačit, že peníze mohou pocházet od západních zpravodajských služeb.

Někteří z nich měli za úkol spřátelit se s redaktory českých novin a přimět je, aby otiskli protisovětská prohlášení a dále tak eskalovali napětí. Jiní zakopali falešnou skrýš amerických zbraní, aby „dokázali“, že reformní hnutí podporuje Spojené státy.

V roce 1969, kdy Sovětský svaz pokračoval v potlačování reformního hnutí po invazi, se podařilo infiltrovat další ilegály. Jeden z nich, Jurij Linov, přijel do Prahy a vydával se za rakouského podnikatele Karla-Bernda Motla. Zanedlouho se v barech stýkal se studentskými vůdci a pokrokovými novináři ze státní televize, vzpomíná. Po nocích s protestujícími popíjel „řeku levného červeného vína“, ráno sepisoval zprávy o jejich plánech a předával je svému spojenci.

Na místě se o špiony staral Dmitrij Vetrov, podsaditý obr ve věku kolem padesáti let, který smetl veškeré pochybnosti, které špioni KGB mohli mít ohledně donášení na idealistické mladé lidi, kteří chtěli prostě reformovat komunismus.

Vetrov kritizoval Linova a další ilegály, že příliš přemýšlejí. Rád vzpomínal na operaci, které se prý zúčastnil, aby zneškodnil jednoho disidenta v Berlíně, a při níž šel v přestrojení za stěhováka, omráčil cíl do bezvědomí, pak ho sroloval do koberce a poslal  do Sovětského svazu. „Koberec. Letadlo. Sibiř,“ opakoval, aby zdůraznil, že podle něj by se mělo stejně zacházet i s disidenty v Československu.

Mezi Linovův nový okruh přátel patřil Jan Křížek, vysoký, tvrdě pijící pětadvacetiletý mladík s hřívou neupravených světlých vlasů. Křížek byl posedlý Janem Palachem, studentem, který se zabil sebeupálením a stal se hrdinou odboje. Linovovi řekl, že se plánuje upálit 21. srpna u příležitosti prvního výročí sovětské invaze.

„Palach je teď český hrdina, každý zná jeho jméno a brzy bude každý znát i Křížka,“ chlubil se. Linov plány nahlásil Větrovovi, který mu později sdělil, že Křížek byl zadržen a umístěn do psychiatrické léčebny.

Operace Pokrok byla poprvé odhalena v roce 1999, kdy historik Christopher Andrew vydal knihu založenou na kopiích spisů KGB, které pořídil disidentský archivář Vasilij Mitrochin, jenž v roce 1992 uprchl do Británie. Mitrochinovy původní spisy, které jsou nyní zpřístupněny veřejnosti v Cambridge, však obsahují mnohem více odhalení, a to o Pražském jaru a pozdějším využívání ilegálů v sovětském bloku.

Andropov byl natolik spokojen s tím, jak operace Progress pomohla Sovětům zvládnout disent v Praze, že ji rozšířil na celý socialistický blok, kde krátkodobé mise pokračovaly i v následujících dvou desetiletích.

V Maďarsku byla KGB posedlá údajným „sionistickým“ vlivem mezi stranickou a intelektuální elitou. V Jugoslávii jezdili ilegálové do Kosova, aby vyšetřili napětí mezi Srby a Albánci. V Polsku se zajímali o katolickou církev a snažili se dostat do blízkosti několika vlivných náboženských osobností, včetně okruhu Karola Wojtyły, krakovského arcibiskupa, který se později stal papežem Janem Pavlem II.

Nakonec začala KGB využívat ilegály i uvnitř Sovětského svazu, kteří se vydávali za západní provokatéry, aby otestovali loajalitu podezřelých disidentů.

Rusko využívalo ilegály od prvních dnů sovětské moci před sto lety a infiltruje je na Západ i dnes.

Vladimir Putin při mnoha příležitostech hovořil o jejich velkých úspěších v průběhu desetiletí, ale v tomto vyprávění není místo pro jejich práci proti disidentům uvnitř sovětského bloku.

Místo toho jsou líčeni jako hrdinní bojovníci, kteří odhalují tajemství na Západě, aby pomohli vlasti.

„Ilegálové jsou postaveni zvláštním způsobem, mají pevnou morálku a pevný charakter,“ řekl Putin v roce 2017. „Jsme na ně hrdí.“

Zdroj v angličtině ZDE