
Nová pravice a boj o Vatikán
22. 4. 2025
Sotva Kristus vstal z mrtvých, přidal se k nim jeho pozemský vikář, píše David Aaronovitch. Dobří truchlili a zlí se domnívali, že návštěva nejvlivnějšího katolického konvertity světa J. D. Vance ve Vatikánu před několika hodinami konečně přesvědčila nemocného Františka, že je nejvyšší čas odejít. Do internetových vydání se dostaly dlouho připravované nekrology. Deník New York Times začal tímto shrnutím:
"Papež František, který se ze skromných poměrů v Argentině stal prvním jezuitou a latinskoamerickým pontifikem, který se při prosazování inkluzivnější římskokatolické církve ostře střetl s tradicionalisty a který se neúnavně zasazoval o migranty, lidi na okraji společnosti a zdraví planety, zemřel v pondělí ve vatikánském domě Casa Santa Marta. Bylo mu 88 let."
A - celkem bez povšimnutí těch z nás, jejichž znalosti církevní politiky jsou podloženy spíše Robertem Harrisem než periodikem Catholic Herald - papeže Františka ze srdce nenáviděli konzervativci uvnitř i vně církve, někteří z doktrinálních důvodů a jiní jako pokračování své politiky. Uvědomil jsem si to až při zpravodajství o Národním konzervativním hnutí, v němž se mísil etnonacionalismus, neliberalismus a antifeminismus. Překvapilo mě to; kdo by tušil, že latinská mše je problém?
Malou ochutnávku této zloby nabídl hned na Twitteru příspěvkem oznamujícím papežovu smrt jeden Američan s 612 000 sledujícími, který napsal: „Papež František byl nejhorší papež, jakého jsme za poslední roky měli. Doufejme, že se nám teď podaří dostat pro-trumpovského, konzervativního papeže“.
Stejně jako
Diskuse