Owens rezignoval na pozici výkonného producenta pořadu 60 Minutes s odůvodněním, že již nadále nemůže „nezávisle rozhodovat o tom, co je správné pro 60 Minutes, a správné pro naše diváky.“ Owens ve svém prohlášení sice nejmenoval Donalda Trumpa, ale jeho stín je nad celou událostí nepřehlédnutelný. V pozadí se odehrává Trumpova žaloba proti mateřské společnosti CBS, Paramountu, kvůli dvěma verzím rozhovoru s tehdejší viceprezidentkou Kamalou Harris. Právní analýzy napříč ideovým spektrem označují žalobu za nepodloženou. Přesto byla využita jako prostředek k nátlaku a zastrašování - a to i za asistence státní moci.  ‘60 Minutes’ chief Bill Owens resigns as Trump lawsuit looms over CBS : NPR

V sázce je navíc plánovaný prodej Paramountu společnosti Skydance Media, kterou vede David Ellison, syn miliardáře a Trumpova přítele Larryho Ellisona. Celou transakci schvaluje Federální komunikační komise (FCC), nyní pod vedením Trumpova nominanta Brendana Carra. Ten nejenže veřejně podpořil Trumpův útok, ale sám si vyžádal nezpracovaný záznam rozhovoru: bezprecedentní zásah do redakční autonomie, jaký by dříve způsobil mediální zemětřesení. To vše vyústilo v situaci, kdy Owens, novinář s desetiletími zkušeností, musel přiznat: redakce již není schopna chránit své zásady před tlakem shora. A tak odešel.

Je snadné podlehnout představě médií jako takzvané „čtvrté moci“ - hráze proti autoritářství, hlídače vládní odpovědnosti a pojistky proti zneužití moci. A skutečně, zejména ve zlaté éře americké žurnalistiky - od Edwarda R. Murrowa (průkopník televizní investigativní žurnalistiky), přes Boba Woodwarda (odhalení aféry Watergate), Waltera Cronkita (respektovaný moderátor CBS Evening News) až po Leslie Stahl (dlouholetá reportérka 60 Minutes) - existovala určitá ochranná pásma: redakční nezávislost, důvěra veřejnosti a zdrženlivost ze strany vlastníků médií. Nebyly dokonalé. Ale byly skutečné. 

Bill Owens byl všeobecně uznáván jako člověk s neochvějnou integritou. Ani on však neustál tlak od vlastníků společnosti, především Shari Redstone. Ta údajně projevila nelibost nad některým materiálem, který kriticky zpracovával konflikt v Gaze. Vzhledem k miliardovým zájmům spojeným s plánovaným prodejem se rovnováha uvnitř CBS naklonila směrem ke kompromisu. Redaktor, který dříve mohl sám rozhodovat o nasazení reportáže, je dnes uvězněn mezi právníky, dohodami a obchodními jednáními.

FCC byla historicky opatrná vůči zásahům do obsahu médií. Avšak nyní, s argumentací o „záměrné manipulaci zprávami“, se Carr vydal cestou, která připomíná spíše autoritářské režimy než demokratickou kulturu. Skutečnost, že státní regulátor požaduje po novinářích vydání nezpracovaného materiálu před vysíláním, je výstražným signálem pro všechny redakce. To je pravděpodobně nejnebezpečnější průlom. Novinářská práce je založena na předpokladu, že fakta mají hodnotu, že odpovědnost je ctnost, že diskuse je možná. Ale v Americe roku 2025, polarizované do krajnosti, se tyto předpoklady rozplývají. Donald Trump nevidí média jako protivníky ale jako nepřítele. „Všichni by měli být vyhozeni,“ napsal na adresu 60 Minutes. „Tento diskreditovaný pořad by měl být okamžitě zrušen.“ Tato slova připomínají spíše rétoriku Erdogana než Eisenhowera.

Vidět 60 Minutes, kdysi symbol americké investigativní síly, vtažený do této spirály nátlaku je důkazem širšího jevu, který postihuje demokracie po celém světě. V Polsku, Maďarsku, Indii, Brazílii i Spojených státech si autoritářští lídři osvojili novou taktiku: novináře není třeba zavírat - stačí je ekonomicky oslabit, právně zastrašit a korporátně umlčet. Americký případ je o to tragičtější, že právě Spojené státy byly kdysi vzorem svobodné žurnalistiky. Dnes se tento vzor hroutí zevnitř. Média nemohou plnit svou veřejnou roli, pokud jsou pouhým přívěskem korporátních akvizic a prezidentských hrozeb.

Odchod Billa Owense není pouhá personální změna. Je to výstraha - že starý model novinářské autonomie nemusí být udržitelný v novém světě politicko-ekonomického tlaku. 

George Orwell kdysi napsal, že žurnalistika znamená psát to, co někdo jiný nechce, abyste napsali. „Všechno ostatní je reklama.“