Po dvou letech války v Súdánu se svět už nemůže vymlouvat na nevědomost
24. 4. 2025
Před dvěma lety vypukl v Súdánu konflikt, o němž málokdo předpokládal, že se tak rychle rozroste a bude trvat tak dlouho. To, co začalo jako násilný boj o moc, se stalo jednou z nejhorších a nejzanedbávanějších humanitárních krizí naší doby.
Země se ocitla ve stavu devastace, který se vyznačuje masovým vysídlováním, hladem, násilím a nemocemi.
Čísla jsou ohromující. Více než 30 milionů lidí potřebuje humanitární pomoc. Nejméně 15 milionů lidí je v současné době vysídleno. Přibližně 11,3 milionu lidí je vysídleno uvnitř Súdánu a 3,9 milionu lidí uprchlo do sousedních zemí, což z této situace činí největší uprchlickou krizi na světě. Více než 20 milionů lidí naléhavě potřebuje přístup ke zdravotní péči, píše šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus.
Za těmito čísly se skrývají miliony individuálních příběhů. Rodiče, kteří se obávají o život svého dítěte trpícího těžkou podvýživou. Rodiny, které uvízly v oblastech bez potravin, nezávadné vody a lékařské péče. Ženy, muži a děti umírají, protože je příliš nebezpečné jít do zdravotnického střediska. Celá generace dětí, které neabsolvují běžné očkování.
Když jsem loni v září navštívil Súdán, setkal jsem se se Souedou, bystrou devítiletou dívkou, která uprchla ze svého rodného města a žije ve vysídlovacím táboře v Port Súdánu, kde Světová zdravotnická organizace (WHO) podporuje služby primární zdravotní péče. Opustila vše, co znala, a řekla mi, že už dva roky nebyla ve škole.
V Port Súdánu kolegové z WHO hovořili s Ashwou a jejím nejmladším dítětem, které se léčilo s těžkou akutní podvýživou v jednom z tamních stabilizačních center podporovaných WHO. „Když moje dítě přestalo přijímat potravu a tekutiny a přestalo se hýbat, zatímco mu otékaly ruce, věděla jsem, že je jeho život ve vážném ohrožení,“ řekla, zatímco držela svého syna v náručí. „Bála jsem se, že o něj přijdu, dokud jsme nepřišli do této nemocnice, kde dostává mléko a léky. Nyní je schopen pohybu, mohu ho kojit, a dokonce se dokáže usmívat. Bez péče v tomto stabilizačním centru bych o něj přišla.“
Přesto se příliš málo takových příběhů dostává na titulní stránky novin. Toto mlčení je nebezpečné. Vyvolává lhostejnost a bude stát další životy.
Válka zanechala súdánský zdravotnický systém zdevastovaný, zejména v těžko dostupných oblastech. V hodnocených oblastech je 62 % zdravotnických zařízení částečně funkčních a zbývajících 32 % nefunkčních, přičemž nemáme dostatek informací o dalších těžko dostupných oblastech, jakoje Darfúr a Kordofan. Pacienti nemají přístup k základnímu ošetření kvůli pokračujícím bojům a opakovaným útokům na zdravotnická zařízení a zdravotnické pracovníky.
Dvě třetiny všech súdánských států se potýkají s výskytem více než tří různých nemocí, včetně cholery, spalniček, malárie, horečky dengue a záškrtu. Jen na choleru zemřelo nejméně 1 500 lidí.
WHO je s našimi partnery v Súdánu a snaží se zajistit, aby lidé měli přístup k potřebné péči. Navzdory výrazně omezenému přístupu k lidem v nouzi a pokračujícím útokům na zdravotnická zařízení dodáváme život zachraňující zdravotnický materiál, podporujeme nemocnice a zdravotnická střediska a provádíme očkovací kampaně.
Od začátku konfliktu bylo s podporou WHO ošetřeno v nemocnicích, zdravotnických střediscích a mobilních klinikách více než milion pacientů. Přibližně 11,5 milionu dětí bylo očkováno proti dětské obrně a spalničkám a 12,8 milionu lidí bylo očkováno proti choleře. WHO podporuje stabilizační centra, kde se během posledních dvou let léčilo 75 000 dětí trpících těžkou akutní podvýživou se zdravotními komplikacemi.
Reakce WHO na tuto krizi byla umožněna díky štědrým příspěvkům partnerů, jako je Centrální fond pro řešení mimořádných událostí, Japonská agentura pro mezinárodní spolupráci, Centrum humanitární pomoci a pomoci krále Salmána, Evropská unie, Francie, Německo, Itálie, Spojené státy a další. Přesto je v roce 2025 pro program WHO vyčleněno 135 milionů dolarů, nicméně je rozhodující nepřetržitá podpora.
WHO je odhodlána pokračovat v podpoře súdánského lidu, ale potřebujeme přístup k civilistům, humanitárním pracovníkům a zdravotnickému personálu a jejich ochranu. Od začátku konfliktu WHO ověřila 156 útoků na zdravotnická zařízení, ambulance, personál a pacienty, které si vyžádaly 318 mrtvých a 273 zraněných. Zdravotničtí pracovníci a zařízení se nikdy nesmí stát terčem útoků. Ve skutečnosti jsou chráněni mezinárodním humanitárním právem. Tyto povinnosti však byly hrubě ignorovány.
Súdánská krize již není národní tragédií, ale stala se regionální hrozbou. Konflikt hrozí destabilizací sousedních zemí a navíc existuje riziko, že podnítí další vysídlování, nemoci a nejistotu.
Týden po mé misi v Súdánu jsem byl v Čadu, který hostí více než 750 000 Súdánců. Setkal jsem se s rodinami, které šly několik dní pěšky, aby překročily hranice a hledaly bezpečí. Někteří lidé říkali, že jejich domy byly vypáleny, úroda zničena a zvířata ukradena. Odešli a přišli s prázdnou. Když jsem se jich ptal, co nejvíce potřebují, slyšel jsem znovu a znovu hroznou odpověď: „Jídlo. Máme hlad.“
Nemůžeme říkat, že nevíme, co se děje. Fakta jsou jasná a příběhy otřesné. Chybí však více činů. Potřebujeme trvalý a neomezený přísun humanitární pomoci, aby se dostala k těm, kteří ji nejvíce potřebují, dostatečné finanční prostředky a především závazek na vysoké úrovni válku ukončit.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse