BBC: Gaza: Naprosto otřesné svědectví amerického chirurga
22. 4. 2025
čas čtení
16 minut
PROČ TOHLE NENÍ V ČESKÝCH MÉDIÍCH?
"Ukázali mi všechna ostatní těla a řekli, tohle je otec. Chyběla mu
hlava. Tohle je matka. Našli jsme ji roztavenou se třemi dětmi. Myslím, že horor by nedokázal vyfabulovat nic zvrácenějšího a
znepokojivějšího, než jsou scény, které tu lidé musí snášet, a
připomnělo mi to jinou scénu z počátku tohoto týdne v Al Ahli, kdy
minulý týden pozdě večer přišla mladá dívka a její ruka visela jen na
vlásku v úrovni ramene a anesteziolog a chirurg začali plakat."
Moderátorka, BBC Radio 4, pořad The World at One, úterý 22. dubna 2025, 13 hodin: Pojďme k situaci v Gaze, kde bylo při posledních úderech zabito
nejméně 22 Palestinců. Sam Atar je ortopedický chirurg z Chicaga, který
pracoval v nemocnici Al Ali pro nevládní organizaci Palestinian-American
Bridge a byl v této nemocnici, když byla nedávno bombardována. Minulý týden
jsme odvysílali hlasový vzkaz, který poslal svému příteli a kolegovi. Od
té doby se přestěhoval do indonéské nemocnice na severu Gazy a dnes dopoledne jsem s ním mluvila. Mnohé z toho, co říká, je opravdu děsivé. Takže pokud máte doma děti, možná si raději ztlumte
zvuk. Ale vzhledem k tomu, že Izrael stále brání novinářům v přístupu do
Gazy, slyšíme o tamním životě a smrti poměrně málo a myslíme si, že je
důležité to slyšet. Zeptala jsem se ho, jak to vypadá každý den v
nemocnici.
Sam Atar: Na pohotovosti jsou vlny nečinnosti a ticha, po
nichž následují vlny, kdy se najednou objeví několik zraněných lidí. A
někdy přivezou víc mrtvých těl, než je lidí, které je třeba skutečně
ošetřit. Když jsem se objevil na pohotovosti, bylo tam jedno dítě s
otevřenou frakturou lebky. Mozek mu vypadával z hlavy a zaintubovali ho.
Nebyli si jistí, jestli ho mají nechat na ventilátoru, a osoba vedle
něj, bylo jí asi dvacet let nebo tak nějak. Byla mrtvá. Rodina ji
oplakávala a pak přivezli další pětileté dítě, to bylo také mrtvé, takže
to bylo naše ráno. Neudělali jsme vlastně nic zdravotního. Jen jsme
pomáhali personálu s utěšováním někoho, kdo byl zabit.
Moderátorka: Hodně mluvíte o dětech, které ošetřujete. Je to typické, že jsou mezi všemi vašimi pacienty děti?
Sam Atar: Ano, hodně zraněných jsou převážně ženy a děti, a to nejen v této nemocnici, ale i v té druhé, kde jsem byl předtím, scéna, která mě tady ovlivnila, byla tuto noc v márnici. Ta dívka, které vypadl mozek a oni si už mysleli, že nemá cenu ji oživovat. Měla pěnu u úst a my jsme jen sledovali, jak lapá po dechu a krvácí z úst a nosu, a odvezli jsme ji do márnice.
Moderátorka: A když léčíte, máte to, co potřebujete k léčbě pacientů?
Sam Atar: Nemáme to, co potřebujeme, ale často to, co by kdekoli jinde na světě mělo trvat 30 minut, může u nás trvat až dvě hodiny, protože nemáme lékařský materiál. Takže musíme improvizovat nebo se prostě smířit s méně optimálním výsledkem. A to často znamená, že lidé, kteří podstupují život zachraňující opatření a život zachraňující operace, často dostanou infekci nebo kvůli tomu, že jejich zlomenina není správně fixována, budou mít trvalé postižení, které je bude provázet celý život. To jsou následné účinky. Dělají se velmi obtížná rozhodnutí. Lékaři vidí velmi těžké případy a jsou schopni je zvládnout sami. Ale myslím, že pro ně hodně znamená, když mají podporu někoho, kdo stojí vedle nich a říká: Vím, že je to těžké a vím, že je to těžké rozhodnutí, a vím, že někde jinde bychom to mohli udělat lépe, ale tohle děláme a jsem tu s vámi. A myslím, že právě kvůli tomu to stojí za to.
Moderátorka: Jednou budete muset odejít, pravděpodobně docela brzy. Jak se na to díváte?
Sam Atar: Nikdy z toho nemám dobrý pocit. Doma mám práci a svůj život. A od toho tady se těžko odchází. Člověk chce odejít s vědomím, že je klid a že lidé mohou znovu vybudovat své životy a dát si je dohromady. Ale když odcházíte s vědomím, že se stále ostřeluje a bombarduje, že stále trpí, cítíte se, jako by vás někdo odtrhl a není to o nic snazší.
Moderátorka: A ostřelování a bombardování probíhá každý den?
Sam Atar: Ano, slyšíte to nepřetržitě. Někdy je to dost daleko. Někdy je to tak blízko, že se celá nemocnice otřásá a dveře rachotí. A rachotí okna a bouchají dveře. Ale doufáte, že je to v oblastech, které nejsou obydlené nebo které byly evakuovány.
Moderátorka: V hlasové poznámce jste zmínil, že jeden z lékařského týmu byl ve vězení. Víte proč?
Sam Atar: Nevím, proč. Byl v nemocnici Kamal. A jako mnoho lékařů a zdravotníků byl zatčen, uvězněn a poté propuštěn. Myslím, že byl jedním z těch šťastlivců, kteří byli propuštěni během příměří. Je to lékař, kterého znám už dlouho. Pracoval jsem s ním loni tady na severu. Je to asi člověk, se kterým trávím nejvíc času. Viděl jsem ho běhat kolem a zachraňovat životy, zavádět zkumavky a kapačky, intubovat děti. Nejvíc mě baví, že když je práce hotová, když si sedneme a jen tak pijeme kafe, vedeme filozofické rozhovory. A navzdory všemu, čím prošel, se ptá na filozofické otázky typu: Kde je Bůh? Ptá se na svou víru, jako třeba: Proč se tohle smí dít? Proč to všechno musíme snášet a trpět? Má devět dětí a několik vnoučat a vypráví příběh o tom, jak jeho dcera zahynula při leteckém útoku. A on byl v té době s ní a záchranář ho zachránil a shodou okolností je ten záchranář někdo, kdo byl zraněn, a my jsme toho záchranáře potom resuscitovali. Ale on vypráví příběh o tom, jak jeho dcera milovala liliové květiny a bílé zlato, a v den, kdy ji pohřbíval, ji nesl na hřbitov a právě tam našel liliové květiny, které rostly na hřbitově. A natrhal je a dal jí je, oblékl jí je a sundal si prsten z bílého zlata a ten jí nasadil, než ji odnesl. A ještě se vrátil do práce a po uvěznění se vrátil do práce. Pracuje každý den v nemocnici. A před pár dny jsme byli večer na kávě, když se to uklidnilo a chvíli jsme toho moc nenamluvili. Jen jsme zírali do pouhé krajiny plné špíny a apokalyptických trosek z nemocnice. A on to z ničeho nic řekl: I po tom všem, čím si prošel, věří, že jednoho dne si jeho devítiletý syn a syn izraelského vojáka mohou dát vzájemně věci a žít spolu v míru, nejen v Džabalíji tady v Gaze, ale i v Tel Avivu. Skoro mě to rozplakalo, když jsem viděl, že je schopen takové odolnosti a nezlomnosti poté, co i tím vším prošel a prochází, nevím, kde se to bere.
Moderátorka: Jak se máte vy?
Sam Atar: Jsem klidný, soustředěný. Soustředěný. Prostě. Zůstáváme u svých úkolů, děláme svou práci a nacházíme si chvíle na jídlo, spánek, posezení s kolegy a navzdory všemu smutku a utrpení se snažíme najít chvíle na úsměv a smích, protože je to nutné.
Moderátorka: Cítíte se někdy naštvaný?
Sam Atar: Ano, ale snažím se nezůstávat jen u jedné emoce. Musíte je prostě nechat přijít a nechat je rozplynout. Takže když jsem naštvaný, tak jsem naštvaný. Když jsem smutný, tak jsem smutný. A když najdu ty chvíle štěstí, tak si vážím toho, co je.
* * *
Moderátorka: Martin Griffiths byl do roku 2024 náměstkem generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátorem pomoci při mimořádných událostech a připojuje se k nám. Dobré odpoledne.
Martin Griffiths: Dobré odpoledne, Sarah. Děkuji vám za pozvání.
Moderátorka: Sam vykresluje velmi chmurný obraz života v Gaze. Samozřejmě přichází to po smrti 15 humanitárních pracovníků v případě zásahu IDF a IDF v tomto případě přiznala některé chyby. Má to nějaký vliv na počet humanitárních pracovníků, kteří jsou ochotni tam nabízet pomoc?
Martin Griffiths: To je velmi zajímavá otázka a navzdory hrůzám a obnovenému nebezpečí kvůli tomu zabití těch 15 lidí, jak jste říkala, nemyslím si, že bychom viděli nějakou neochotu humanitárních pracovníků jít do této jámy pekla, ale také doufám, jak Sam neuvěřitelně barvitě popisoval, tak víte, že je to tradice a humanitární komunita v první linii a oni se k tomu prostě hlásí. Úžasné je, že to musí být nejhorší okolnosti pro lidi v Gaze, ale také pro ně globálně a za mnoho desetiletí.
Moderátorka: A došlo ke značnému počtu úmrtí. A máme tu případ, který jsem zmínila, těch 15. IDF, jak říkám, přiznala některé chyby, ale říká, že mezi těmi 15 byl i Hamás, i když je nejmenovala. Jste přesvědčen, že se pomalu dobereme pravdy o tom, co se stalo?
Martin Griffiths: K pravdě o tom, co se stalo, se dostaneme, nikoliv prostřednictvím toho, co se Izrael možná rozhodne zveřejnit, protože v tomto ohledu nemá zrovna spolehlivou historii. Často tvrdí, že lidé jsou aktivisté nebo příznivci Hamásu, ale důkazy nikdy nepřicházejí. Takže zákon vyžaduje, Sarah, jak víte, vlády, které před mnoha lety podepsaly Ženevské konvence, to se týká i Spojeného království, mnoha dalších, mají zákonnou povinnost nejen vyjádřit znepokojení. To je jen začátek. Ale něco pro udělat. A toto je případ, který je tak hrozivý, tak jasný v důkazech, které nám přineslo to video, tak jasný v kolísavých prohlášeních, která přišla z Izraele, vždy přiznávají více, ale pak přijmou opatření k disciplinárnímu řízení, ale to daleko víc než disciplinární událost, proboha.
Vždyť je to bezostyšné zabíjení, tvrzení, že je v noci nebylo vidět! Na to jsou přece noční brýle, pokud si dobře vzpomínám. Takže potřebujeme nezávislé vyšetřování. Potřebujeme, aby nás podpořily státy. MVČK se v tom samozřejmě velmi angažuje. My v mé bývalé organizaci také můžeme sehrát svou roli. Protože první věc jsou nezávislé důkazy, ne od obou stran, ale nezávislé. Případ, který je připraven pro Mezinárodní trestní soud, připravený tou komisí, myslím, že jsme o tom možná diskutovali už dříve, víte, zřízenou vyšetřovací komisí zřízenou Radou pro lidská práva, a pak soud, protože, jak všichni říkali, žádná odpovědnost znamená, že se to bude opakovat znovu a znovu.
Moderátorka: Včera zazněl návrh Jana Egelanda z Norské rady pro uprchlíky, že to, co je nyní zapotřebí, je to, že IDF tak, jak fungují, nefungují tak, jak fungovaly dříve, a že je zapotřebí, aby vedle IDF existovala nezávislá organizace, která by chránila humanitární pracovníky, a to je něco, na co by Spojené království mohlo tlačit a co by mohlo zřídit. Souhlasíte s ním?
Moderátorka: Takže všechno se to odvíjí od prezidenta Trumpa. No, pojďme k tomu novému egyptskému návrhu na příměří. Máte nějakou naději, že se prosadí u Izraele? Protože samozřejmě premiér Netanjahu dal jasně najevo, že chce zničit Hamás a nechce, aby Gazu převzala palestinská samospráva.
Moderátorka: Martine Griffithsi, moc vám děkuji. Obrátili jsme se na IDF s žádostí o rozhovor nebo o jejich prohlášení. Řekli nám, že to dnes nebude možné. Ve zprávě, kterou o víkendu zveřejnily IDF o zabití oněch patnácti humanitárních pracovníků v Gaze, se uvádí, že k zabití vedlo profesionální selhání, jejich vojáci prý zahájili palbu v domnění, že čelí hrozbě ze strany nepřátelských sil. A také tvrdili, že jejich vyšetřování zjistilo, že šest z obětí byli členové Hamásu, ale odmítli, že by došlo k hromadným popravám.
Zdroj v angličtině (audio, registrace) ZDE
1238
Diskuse