Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Košický chlapec v sevření Ficovy represe a Trumpovy rétoriky

23. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 11 minut

Stín nové neliberální osy se táhne střední Evropou, děsivé spojení, kde rétorika z Mar-a-Lago nachází znepokojivou ozvěnu ve výrocích z Kremlu a projevuje se konkrétními útoky na práva a důstojnost LGBTQ+ osob. Představte si pochmurnou realitu Košic v dubnu 2025, kde dvanáctiletý chlapec, dohnaný k naprosté beznaději, vkročil před vlak. Jeho poslední slova, která bohužel unikla na veřejnost, vypovídala o nesmlouvavém pronásledování za pouhou odlišnost - odlišnost, která se setkala s krutou neustálém nadávkou „teplouš“ a tichým souhlasem těch, kdo měli poskytnout ochranu.

Tato izolovaná tragédie, byť srdcervoucí, je jen ostrým symptomem hlubší společenské nemoci, společnosti stále více otrávené státem podporovanou homofobií, která našla úrodnou půdu po událostech, jako byly brutální vraždy před gay barem Tepláreň v Bratislavě před pouhými pár lety - zločin údajně živený online prostory, jež oslavovaly rozvratné výroky Donalda Trumpa o „tradičních hodnotách“.

Počáteční naděje slovenské LGBTQ+ komunity, že by takové hrůzy mohly národ probudit k empatii, byla krutě zničena. Místo toho návrat Roberta Fica, populistického lídra, k moci v roce 2023 přinesl éru zesílené represe. Financování klíčových LGBTQ+ neziskových organizací bylo zmrazeno, již tak nejistá cesta k právnímu uznání pohlaví zastavena a navržena ústavní novela, která by vymazala samotnou existenci nebinárních identit a uznala pouze binární rozdělení na „muže a ženy“. Ficovy výroky - „Nedovolíme, aby se Slovensko stalo laboratoří západních genderových ideologií“ - rezonují s dobře známými refrény Viktora Orbána a vzdálenějšími ideologickými spojenci v Trumpovi a Putinovi.

Toto není jennářek na Slovensko; je to regionální krize. Od ulic Budapešti po bulváry Bukurešti se upevnila reakcionářská aliance - koalice autoritářských vůdců, zakořeněných konzervativních náboženských institucí a sílících krajně pravicových hnutí, všech spojených ve vyhlášené válce proti právům LGBTQ+. Jejich metody jsou děsivě konzistentní: toxická směs dezinformací, hrubý nástroj legislativní represe a zákeřný jed kulturní démonizace. A na této příručce jsou otisky prstů Moskvy a Mar-a-Lago znepokojivě zřetelné. V této rodící se neliberální ose není pronásledování menšin pouhým vedlejším produktem vládnutí; je to jak vypočítavý nástroj moci, tak ponurá ideologická křížová výprava. Trump helps enflame anti-LGBTQ feeling from Hungary to Romania

Slovenský pád od slibů postkomunistické transformace k této současné neliberalitě odráží širší regionální trend. Po Sametovém rozvodu v roce 1993 bylo počáteční přijetí demokratických reforem v rozporu s přetrváváním hluboko zakořeněných konzervativních sil. Katolická církev, která si nárokuje věrnost významné většiny Slováků, dlouho uplatňovala svůj značný vliv, důsledně se stavěla nejen proti potratům a právům LGBTQ+, ale také proti mlhavému a strachem živenému konceptu „genderové ideologie“.

Klíčový moment možná nastal v roce 2015, kdy koalice konzervativních skupin s podporou církve vynutila referendum zaměřené na zákaz stejnopohlavních manželství a adopcí. Ačkoli bylo nakonec zrušeno kvůli nízké účasti, skutečná škoda kampaně spočívala v normalizaci nenávisti. Náhle vzniklo klima, kde jedovaté útoky na Pride průvody nebo v digitálním prostoru nepůsobily jen přípustně, ale téměř povzbudivě.

Ficova strana Smer, kdysi zdánlivě sociálně demokratická, obratně využila této změny společenských nálad. Po hrůzných vraždách v Teplárni v roce 2022 Ficova reakce nebyla národním smutkem a sebereflexí, ale cynickým svalováním viny na „zahraničně financované zvrácenosti“ - taktika přímo z Kremelské příručky hledání obětních beránků.

Nedávný ústavní návrh jeho vlády, který fakticky zakazuje jakoukoli změnu pohlaví v právních dokumentech kromě úzce definovaných „vážných biologických důvodů“, děsivě připomíná ruský drastický zákaz transgenderové zdravotní péče z roku 2020. Státem ovládaná média zároveň aktivně šíří dokumenty, jež prezentují LGBTQ+ aktivismus jako zlověstný „západní plán“ mající podkopat a zničit samotné základy rodiny. Důsledky této řízené kampaně nejsou abstraktní; jsou bolestivě pociťovány v každodenním životě.

Roman Samotný, majitel nyní zavřeného baru Tepláreň, vypráví o každodenním přívalu obtěžování: vejce házená na jeho okna, jízlivé nálepky „zrádce“ na ulicích. Přesto, jak hořce poznamenává, nejhlubší ránu zasazuje mlčení domnělých spojenců - ohlušující mlčení i progresivních politiků, kteří se zdají paralyzováni strachem ze ztráty pár hlasů.

Pokud Slovensko nabízí drsnou případovou studii demokratického úpadku, pak Maďarsko pod Viktorem Orbánem slouží jako děsivá šablona, skutečná laboratoř neliberalismu. Od jeho nástupu k moci v roce 2010 Orbán systematicky rozkládal demokratické instituce a zároveň se stavěl do role samozvaného evropského ochránce „křesťanských hodnot“. Jeho zákaz právních změn pohlaví z roku 2020, zákeřný protilGBTQ+ „zákon o propagandě“ z roku 2021 a stále častější zákazy Pride pochodů jsou pečlivě rámovány jako nutná obrana proti fantomové hrozbě „woke kolonialismu“.

Lidskou cenu této ideologické křížové výpravy drsně ilustruje zkušenost Nikolety Bogadiové, matky čtyř dětí v Budapešti. Poté, co se dvě z jejích dětí statečně přihlásily k homosexualitě a transgender identitě, byla její rodina nucena uprchnout před nepřátelstvím venkovské komunity do relativní anonymity hlavního města. Avšak i v Budapešti její syn čelí byrokratické noční můře: nemůže aktualizovat občanský průkaz, aby odrážel jeho skutečnou identitu. Srdcervoucí důsledek? Chystá se odejít do Německa, odchod, který Nikoletta popisuje jako „jako bych ztratila kus své duše“.

Orbánovy neústupné ústavní změny, argumentuje, nejen vytvořily nepřátelské právní prostředí, ale také posílily extremisty, kteří nyní na mítincích otevřeně citují Trumpa a opakují jeho výzvy, aby si Maďarsko „vzalo zpět svou kulturu“. Orbánova neochvějná důvěra v prosazování této agendy pramení částečně z jeho dobře zdokumentovaného spojenectví s Donaldem Trumpem. Po Trumpově znovuzvolení v roce 2024 Orbánovo vychloubání - „Z Washingtonu vane jiný vítr“ - mluví za vše. Tyto větry nepřinášejí jen rétorickou podporu; zahrnují i hmotné financování vlivnými skupinami americké křesťanské pravice, jako je Aliance na obranu svobody, organizace, které aktivně pomáhaly s formulací maďarské diskriminační protilGBTQ+ legislativy.

V Rumunsku se bitevním polem stávají volby. Meteorický vzestup krajně pravicové Aliance pro sjednocení Rumunů (AUR), založené teprve v roce 2019, byl poháněn cynickým zneužíváním LGBTQ+ fobie. Povzbuzeni Trumpovým vítězstvím v USA představili poslanci AUR návrhy zákonů usilující o kriminalizaci takzvané „homosexuální propagandy“ a přímý zákaz Pride pochodů. Zatímco tyto legislativní snahy zatím neuspěly, jejich podtext rezonuje v zemi, kde 85 % populace identifikuje jako pravoslavní křesťané a kde je stejnopohlavní manželství ústavně zakázáno.

Florian-Mihail Paun, koordinátor Bucharest Pride, živě vzpomíná na hmatatelnou paniku, jež zachvátila komunitu po Trumpově návratu k moci: sponzoři stáhli podporu, jednotlivci se obávali eskalace násilí. V zoufalé snaze zajistit si vlastní identitu se Florian-Mihail cítil nucen urychlit svůj přechod, zděšen, že právní prostředí se nezvratně změní. Jeho obavy nejsou neopodstatněné. V prosinci 2024 AUR dosáhla historického maxima se 32 % parlamentních hlasů, zatímco osobnosti jako bývalý prezident Accept Florin Buhuceanu tragicky prohráli svůj volební boj. „Udělali z nás politickou piniatu,“ posteskl si Buhuceanu, „a s Trumpem, který je povzbuzuje, bití se jen zhorší.“

Synergie, kterou pozorujeme mezi Trumpem, Putinem a těmito středoevropskými autokraty, není náhodná; je to spojenectví z vypočítavosti mezi autoritáři a cynickými oportunisty. Putinův zákeřný zákon o „homosexuální propagandě“ z roku 2013 poskytl šablonu pro legislativní represe, které dnes vidíme šířit se Evropou, zatímco Trumpovo nečekané vítězství v roce 2016 dodalo těmto neliberálním tendencím klíčový nádech legitimity. Lídři jako Orbán, Fico a představitelé AUR od té doby tuto toxickou formuli zdokonalili, postavenou na třech pilířích: legislativní represi přímo kopírující ruskou příručku, omezující LGBTQ+ projevy pod záminkou „ochrany dětí“; zesílení konspiračních teorií prostřednictvím státních médií a sociálních botů, falešně spojujících LGBTQ+ osoby s pedofilií nebo mlhavým konceptem „západní dekadence“; a strategické budování mezinárodních aliancí s americkými konzervativci a ruskými oligarchy, určených k obejití potenciálního odsouzení ze strany EU.

Trumpova vlastní role v tomto transatlantickém propojení nemůže být přehlédnuta. Diskriminační zákazy jeho administrativy týkající se transgender vojáků a hlasitá podpora takzvaných zákonů o „náboženské svobodě“ vytvořily globální prostředí pobízející k bigotnosti. Na Konferenci národního konzervatismu v roce 2023 Orbán otevřeně chválil Trumpa za to, že „znovu učinil patriotismus respektovaným“, zatímco Fico oceňoval jeho „boj proti genderovému šílenství“.

Přesto i v této postupující temnotě přetrvávají záblesky odporu a naděje. Na každého Orbána existuje Nikolett Hollósyová, maďarská programátorka, která neústupně odmítá opustit svou vlast. „Zůstanu a budu bojovat,“ trvá na svém, ztělesňujíc ducha vzdoru. Na Slovensku aktivisté jako Pakan statečně organizují podzemní divadelní festivaly, vytvářejíce životně důležité prostory pro přežití dialogu a porozumění. Rumunská skupina Accept, navzdory neustálému tlaku a zastrašování, pokračuje ve své zásadní práci, školíc učitele, aby poskytovali podporu a bezpečné prostory LGBTQ+ mládeži.

Evropská unie však zůstává znepokojivě váhavá ve své reakci. Zatímco je chvályhodné, že zadržela financování Maďarska kvůli porušování zásad právního státu, její reakce na cílené útoky na LGBTQ+ komunity často působí vlažně, charakterizované pouze ostře formulovanými dopisy. „Potřebujeme víc než strohé dopisy,“ argumentuje belgická europoslankyně Maria Arena. „Potřebujeme konkrétní akce: sankce cílené na ty, kdo podněcují nenávist, a silná opatření na ochranu těchto zranitelných komunit.“

Dějiny se svými často ponurými lekcemi varují, že pronásledování jakékoli menšiny zřídkakdy končí u této skupiny. Dnešní LGBTQ+ obětní beránci se mohou zítra stát politickými disidenty, terčem novinářů nebo marginalizovanými etnickými skupinami. Jak Trump burcuje své stoupence sliby „odplaty“ a Orbán sebevědomě hlásá „novou křesťanskou éru“, základní ponaučení je jasné: autokrati prosperují na rozdělení, na vytváření „těch druhých“.

Příběh chlapce z Košic, úzkosti matek v Budapešti, odvážný aktivismus v Bratislavě - to nejsou jen lokální příběhy k politování a zapomnění. Představují samotnou frontovou linii globálního boje za zachování demokracie samotné. Vyjádřit s nimi solidaritu znamená stát za světem, kde důstojnost není privilegiem, které udělují nebo upírají demagogové, ale vrozeným právem každého člověka.