Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Žurnalistická balada: Tiskový zákon zničil naše obecní noviny

22. 4. 2025 / Peter Chvojka

čas čtení 9 minut

aneb JAK JSME SI U NÁS NA VSI POŘÍDILI A ZASE RYCHLE ODSTRANILI ČTVRTÝ PILÍŘ DEMOKRACIE

Foto: Lokální žurnalistika v terénu (historicky poslední číslo Mezenského zpravodaje, ročník II, č. 3)

Celý svět v zrnku písku zhlédnout…

William Blake

Budiž baladický osud Mezenského zpravodaje ze stočlenné jihočeské obce zrnkem písku, skrze nějž lze nahlédnout celospolečenskou otázku: proč radniční noviny nemohou unést nároky žurnalistiky jako garanta otevřeného a věcného společenského dialogu?

Nesem vám noviny…

Vše jsme si řádně nastudovali. Nezávislá žurnalistika, toť čtvrtý pilíř demokracie vyspělých společností (vedle soudní, zákonodárné a výkonné moci). Dne 1. 11. 2013 nabyla účinnosti novela tiskového zákona, jejímž účelem bylo „Zavedení opatření proti zneužívání radničních periodik“ (viz Strategie vlády v boji proti korupci 2011-12). Zaujalo nás, o jakou korupci a zneužívání by mohlo jít, a tak jsme do Strategie nahlédli: „Řada periodik obcí, měst a krajů v České republice jsou až na výjimky neobjektivní a jsou zneužívána k jednostranné propagandě ve prospěch aktuálně vládnoucí politické síly. (…) Tiskoviny jsou za oficiální podpory vedení obce či kraje zahlcovány nekonfliktními tématy, jakými jsou zejména sport a kulturní aktivity, a to na úkor důležitých témat.“ A tak k § 4 tiskového zákona byl novelou vložen § 4a: „Vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace,“ a dále „poskytnout přiměřený prostor pro (…) názory členů zastupitelstva,“ tzn. musíte dát prostor i opozici.

Dne 26. 1. 2023 odhlasovalo sedmičlenné zastupitelstvo obce Mezná u Soběslavi i přes částečný odpor opozice založení oficiálního obecního periodika Mezenský zpravodaj (tři vydání ročně). Dne 27. 1. 2023 mělo první číslo uzávěrku, tedy za 24 hodin po odhlasování, opozice nestihla poslat nic. Před vydáním druhého čísla se opozičnímu zastupiteli narodil syn, nabídli jsme mu prostor v rubrice „společenská kronika - přibyli do našich řad“ klidně i s fotkou prcka, ale nechtěl. A tak noviny zůstaly čistě v našich rukou. Redaktorem se stal bývalý kronikář obce, hostinský a správce obecních webových stránek. Po osmi měsících (9/23) obec zřídila i obecní facebookové stránky Mezná Okres Tábor, jakousi prodlouženou ruku novin, a jejich správu svěřila témuž člověku. Tím se v jedněch rukou soustředily veškeré komunikační kanály obce (hostinec, tisk, web, Facebook). V odborné analýze „Komu slouží radniční noviny?“ čteme: „Radniční tisk se těší absolutně bezkonkurenčnímu prostředí, spojením s radnicí vyvolává vysoký pocit důvěryhodnosti a vykazuje vysokou čtenost“ (Kužílek, Kameník 2015, s. 4). Naši čtenáři, kteří vyrůstali ve zlatých časech lidově demokratického zřízení, vycítili v předvídatelném nastavení novin závan svého mládí a Zpravodaj si zamilovali. Motto naší žurnalistiky jsme vystavili v záhlaví obecních stránek a zní: Chráníme dobré jméno obce!

Bardská funkce médií

Zdá se, že zákonodárci nikdy neslyšeli o tom, že nějací John Fiske a John Hartley uvedli už v roce 1978 do mediálních studiích termín bardská funkce médií. Bard byl v keltské kultuře profesionální vypravěč příběhů, nejčastěji zpívaných. Barda si najímal vladař, aby jej chválil, vyzdvihoval jeho chrabrost a legitimizoval panovníkovo postavení vůči poddanému lidu. Hartley s Fiskem nacházejí obnovení bardského principu v novodobé televizi. Podstatná je schopnost tohoto média uchopit nejen potřeby publika být informován, ale především vytvářet pocit bezpečí, soudržnosti a pospolitosti. Přesně do této podoby jsme naši mezenskou žurnalistiku posunuli.

Náš redaktor radničního periodika byl opravdu dobrým bardem. Jeho specialitou byly košaté děkovačky a opulentní chvály vládních zastupitelek (které mediální výstupy schvalovaly), ale také tvrdě trestal příznivce opozice. Nebál se obratů o protivnících jako: „poškozuje dobré jméno obce“, „uráží slušné lidi“, „neváhá zneužít ani těžkou životní situaci kohokoli, jen aby ublížil“ (viz Mezenský zpravodaj 3/2023, s. 12). Poměrně rychle se vytvořila kompoziční zpravodajská struktura My (vládnoucí sdružení) vs. Oni (opozice), Dobro vs. Zlo. Brzy bylo patrné, jak obrovskou moc naše média mají, navíc v rukou barda, oddaného a schopného zřejmě čehokoli pro „dobro obce“.

Rednecks vs. Yankees

My Jihočeši jsme prý jednou z nejkonzervativnějších části české společnosti. Grunty, pole, staré rody - to jsou naše atributy. Není vtipné, jak trochu kopírujeme Ameriku? Konzervativní Jižani, někdy nazýváni Rednecks (což i přes zjevnou ironii mnozí přijali za své), proti nim liberální Yankees ze severu. A právě tací Yankees se u nás na jihu objevili. Koupili tu zříceninu někdejšího areálu JZD a že prý vybudují nezávislé kulturní centrum s názvem Easy Rider (Bezstarostná jízda), inspirované generačním filmem hippies z roku 1969. Centrum by mělo aktualizovat odkaz kultury 60. let (beat generation, Flower Power, československá nová filmová vlna, samizdat, exil, máničky) a mimo jiné poukázat na to, že Mezná se na počátku 70. let stala spontánním zázemím jinde zakázaných undergroundových kapel, kdy publikum svým počtem pravidelně převyšovalo počet starousedlíků.

Aby bylo jasno, přirozeným kulturním centrem byla, je a bude naše obecní hospoda, vrcholem sezóny pouťová zábava, kdy společně s kočovným imitátorem zpíváme normalizační popové hity z 80. let. Ruku na srdce, koho z nás nedojmou? Šli jsme do konfrontace a jako téma Rednecks vs. Yankees zvolili stylově otrokářství. Napsali jsme o nich článek, tentokrát na obecní Facebook, že kapitál na budování kulturního centra získávají zneužíváním lidí v sociální nouzi, vyhrožováním, vyděračstvím a novodobým otrokářstvím. Z naší žurnalistiky byli v šoku a na barda podali žalobu.

Mezenská žurnalistika na pranýři justice

Nutno přiznat, že soud, přestože proběhl v Táboře, rozhodně nebyl nakloněn hodnotám jižanským. Naopak se zase jako bumerang objevily kategorie tiskového zákona: nestrannost, vyváženost, objektivita a zvláště nepříjemná verifikace zdrojů. S typickou jižanskou zarputilostí jsme soudu demonstrovali, že nás spojuje i jen pouhá víra v jejich zlé úmysly, že to posiluje naši pospolitost a už tím je naše bardská žurnalistika pravdivá. Silné svědectví přednesly zvláště starostka a místostarostka, palce drželi sousedi v sektoru pro veřejnost. Nic platné, skončili jsme jako pověstní sedláci u Chlumce a do rozsudku napsala soudkyně o našem bardovi nepěkné věty: "Zveřejněný článek obsahuje informace, které v naprosté většině nejsou pravdivé, dále hodnotové soudy, které se nezakládají na reálném základu a spekulace bez znalosti jakýchkoliv relevantních informací. Poměrně závažná obvinění zveřejnil na veřejně přístupném profilu obce v článku, který má silně bulvární nádech a současně se ani nepokusil si pravdivost zveřejňovaných informací ověřit" (rozsudek s. 16). Ihned po vynesení rozsudku jsme měli chuť povstat a zvolat: „Lomikare, Lomikare, zvu tě na Boží súd….“ Ale nemá to cenu, obyčejný slušný člověk bude vždycky bitý.

Epitaf

Hned 1. září jsme si vydali další bardské číslo našeho Mezenského zpravodaje plné zajímavých informací. Zdálo se, že skutečnost, kdy oficiální obecní noviny i webové a obecní facebookové stránky vede člověk soudem usvědčený z úmyslného mediálního šíření lží, nemůže v naší vesnici nikomu vadit. Přesto se objevil dotaz: Jak vysvětlit, že v čísle Mezenského zpravodaje, které vyšlo po vynesení pravomocného rozsudku, najdeme na první straně představitelky vládního sdružení v legračních červených čepičkách, na jiné straně se dozvíme, jak se dělá jablečná přesnídávka, ale o soudním procesu, jehož se aktivně zúčastnila starostka, místostarostka, obecní novinář, deset svědků přímo či zprostředkovaně spojených se stočlennou obcí, nepadlo ani slovo?

S cejchem dezinformátora, pořádným flastrem za soudní výlohy a únavou z nekonečných překážek pramenících z tiskového zákona nám náš bard oznámil, že už toho má po krk a balí to. A tak ke dni 1. 1. 2025 oficiálně končí baladický příběh mezenské novinařiny. I přes náhlý zánik však zůstává Mezenský zpravodaj jednou provždy součástí žurnalistického univerza. Cítíme hrdost, že jsme právě v naší vesnici podali nezvratný důkaz o tom, jak pošetilé je zákonem vymáhat kritickou a nezávislou žurnalistiku na tradiční české vsi.