Po papeži možná brzy přijde na řadu i dalajláma - a jeho nástupnictví bude ještě zamotanější

22. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
30753

Nadcházející devadesáté narozeniny Tenzina Gjatsea, čtrnáctého dalajlamy, vrhají ještě delší a složitější stín, který se táhne nejen přes houževnatou tibetskou exilovou komunitu, ale hluboce zasahuje do složitých a často napjatých průsečíků globální politiky, neústupného trvání duchovního vedení a samotné podstaty kulturního přežití. Pro zástupy tibetských exulantů, rozptýlených po kontinentech, ale sjednocených sdílenou historií a touhou po ztracené vlasti, představuje toto významné jubileum v červenci 2025 více než jen osobní oslavu; představuje hluboký a potenciálně transformativní bod zlomu, dojemný okamžik vyžadující kolektivní zúčtování s eventuální budoucností, v níž známá, uklidňující přítomnost muže, který tak plně ztělesňoval jejich sny o svobodě, bude jen vzpomínkou.

 

Otázka, kterou nyní s charakteristickou moudrostí a prozíravostí klade - zda by staletí stará instituce dalajlamy měla pokračovat i v budoucnu - rezonuje daleko za posvátnými síněmi klášterů a úzce spjatými komunitami uhnízděnými v himálajských podhůřích. Proniká do základních otázek nástupnictví, pozoruhodné houževnatosti tradice, která se probíjí turbulentními proudy modernosti a tíživou vahou autoritářství, a hluboce zakořeněné lidské potřeby sjednocujícího vůdce, který by ukotvil kolektivní identitu, jež byla tak brutálně zpochybněna. 

Thupten Ťinpa, jeho důvěryhodný překladatel téměř čtyři desetiletí a blízký důvěrník, nabízí zvláště odhalující pohled do vnitřních úvah: petice, nesoucí upřímné prosby tibetských buddhistických komunit z celého světa, dokonce i od těch, kteří žijí pod bedlivým dohledem Pekingu uvnitř samotného Tibetu, dorazily k dalajlamovi a drtivě se zasazují o nepřerušenou kontinuitu této jedinečné duchovní linie, „buddhistické papežské instituce“, jejíž vliv daleko přesahuje geografické hranice Tibetu a zahrnuje duchovní životy lidí napříč himálajským obloukem, celým Mongolskem a dokonce i vzdálenými oblastmi některých ruských republik. 

Ťinpova vyjádřená naděje na definitivní prohlášení dalajlámy před jeho devadesátými narozeninami podtrhuje hlubokou naléhavost a nesmírnou váhu, která spočívá na tomto klíčovém rozhodnutí, rozhodnutí, které nepochybně utváří duchovní a kulturní krajinu pro budoucí generace.

Úzkost, která prostupuje tibetskou exilovou komunitu, je hmatatelná a hluboce zakořeněná, neustále zastíněná všudypřítomným a zlověstným přízrakem neúnavného zasahování Pekingu do tibetských záležitostí. Hluboce znepokojující historický precedent kontroverze kolem pančhenlamy v roce 1995, kdy mladý chlapec uznaný dalajlamou za právoplatnou reinkarnaci zmizel v neprůhledném soukolí čínského státu a Peking následně dosadil svého pečlivě vybraného kandidáta, slouží jako ostré a mrazivé varování před potenciálem manipulace a kontroly. 

Samotný složitý a posvátný proces identifikace dalajlámy - pečlivé rozpoznání mladé reinkarnace prostřednictvím pečlivého rozlišování osobních předmětů patřících předchozí inkarnaci, uctívaná tradice sahající více než šest století tibetské historie a spirituality - stojí v přímém a nesmiřitelném protikladu k sekulárnímu, ideologicky řízenému a kontrolou posedlému aparátu Komunistické strany Číny. 

Pro generace Tibeťanů, kteří prožili své životy v exilu, nesouce tíhu vysídlení a trvalou naději na návrat, byl dalajláma více než jen duchovním vůdcem; byl stálým zdrojem morální autority, neochvějným majákem naděje ve světě nenávratně rozbitém událostmi roku 1959 a následnými desetiletími okupace. Samotná vyhlídka patnáctého dalajlámy vyvolává hluboké a složité otázky ohledně toho, jak může být tato nezměrná morální autorita, tento mocný a nenahraditelný symbol tibetské národní aspirace a kulturní odolnosti, účinně předána a ochráněna ve světě, který je stále více definován geopolitickým napětím a ideologickými střety. 

Zatímco dalajláma s pozoruhodnou prozíravostí v roce 2011 upustil od svých formálních světských politických povinností a moudře je svěřil demokraticky zvolené exilové vládě, aby zajistil kontinuitu politického boje, hluboká duchovní a symbolická váha, kterou nese v srdcích a myslích Tibeťanů po celém světě, zůstává naprosto jedinečná a nenahraditelná jakýmkoli politickým orgánem.

Dalajláma, vždy bystrý pozorovatel lidské kondice a hluboce zakotvený v základní buddhistické zásadě nestálosti - pochopení, že všechny složené jevy podléhají změně a zániku - již mnoho let s charakteristickou moudrostí a soucitem jemně povzbuzuje své oddané následovníky, aby přemýšleli a připravovali se na eventuální budoucnost, v níž jeho fyzická přítomnost již nebude skutečností. Nevychází to z rezignace na smrtelnost, ani to neodporuje jeho vyjádřenému přání žít dlouhý a plodný život, údajně až do věku 113 let, ale spíše to pramení z pragmatického a hluboce buddhistického uznání základní cyklické povahy samotné existence. 

Samotná představa světa zbaveného jeho bezprostřední přítomnosti je, jak Ťinpa tak výmluvně a dojemně formuluje, pro ty, jejichž životy byly tak hluboce utvářeny jeho vedením a soucitem, téměř nemyslitelná. Přesto, s charakteristickou prozíravostí a pečlivým plánováním, byly základy pro tento nevyhnutelný přechod již pečlivě položeny. Úřad dalajlámy, formálně známý jako Gaden Phodrang Trust a sídlící v klidném himálajském horském městečku McLeod Ganj v Indii, byl výslovně určen k tomu, aby nesl závažnou odpovědnost za dohled nad složitým procesem identifikace jakékoli budoucí reinkarnace, což je jasné a jednoznačné potvrzení tibetské duchovní autonomie v této nejdůležitější náboženské záležitosti, přímo zpochybňující jakékoli potenciální zasahování ze strany Pekingu. 

Kromě toho, dalajlámovo jednoznačné trvání na tom, že jakýkoli budoucí nástupce se musí nutně narodit ve „svobodném světě“, vysílá silné a vzdorné poselství, přímo odporující jakýmkoli potenciálním pokusům čínské vlády zmanipulovat proces výběru a dosadit vůdce podřízeného jejich politické agendě. Neochvějné tvrzení Číny, že dalajláma nemá žádné legitimní právo zastupovat tibetský lid, stojí v ostrém a nesmiřitelném kontrastu k hluboké a zakořeněné úctě, kterou požívá v srdcích a myslích Tibeťanů jak v exilu, tak uvnitř samotného Tibetu, kde i pouhý akt vystavení jeho fotografie může vést k vážným následkům. 

Ťinpa bystře objasňuje, že trvalá aspirace tibetského lidu pod vedením dalajlámy nesměřuje k úplnému a okamžitému vyhlášení nezávislosti, ale k realizaci skutečné a smysluplné autonomie v rámci Čínské lidové republiky, umožňující životně důležité zachování jejich jedinečného kulturního a náboženského dědictví, které ostře kontrastuje s politikou kulturní asimilace Pekingu. 

Jak se čtrnáctý dalajláma blíží k tomuto významnému a symbolickému devadesátému roku, globální komunita sleduje se zatajeným dechem, ostře si vědoma toho, že rozhodnutí a prohlášení učiněná v nadcházejících měsících nejen hluboce ovlivní budoucí trajektorii houževnatého tibetského lidu a jeho trvalý boj za kulturní a duchovní přežití, ale také nabídnou přesvědčivou a hluboce dojemnou případovou studii o trvalé síle víry, identity a lidského ducha ve stále složitějším, propojenějším a často nelítostně sporném světě.

1
Vytisknout
1213

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2025