Lékaři bez hranic: Nehumánní migrační politika napříč americkým kontinentem: stovky tisíc lidí v nebezpečí

13. 8. 2025

 

„Cítíme se opuštění a nechránění,“ říká žena z Hondurasu, která uvázla v Reynose v severním Mexiku. „Nikdy jsme nechtěli vstoupit do Spojených států nelegálně. Žádáme o shovívavost v případech, jako je ten můj: patřím mezi matky, které se svými dětmi dlouho čekají, zatímco jim chtějí jen poskytnout lepší život. Už jsme prošly úředním procesem. Staly jsme se oběťmi podvodů i kartelů.“ Žena si zajistila schůzku s úřady prostřednictvím aplikace CBP One^[2]. Ta se ale měla odehrát tři dny po jejím náhlém zrušení, kdy se všechny již domluvené schůzky zrušily. 

Americká vláda znemožnila na konci ledna 2025 většinu cest, kterými lze o azyl a ochranu žádat, včetně zrušení aplikace CBP One a ukončení poskytování humanitárního azylu. Posílila zároveň ochranu hranic s Mexikem a deportovala lidi za nepřijatelných podmínek. Lidé byli deportováni v poutech, posíláni do třetích zemí či docházelo k rozdělování rodin.

„Nešlo jen o uzavření cest, kterými lze žádat o azyl, ale také o sledování ze strany amerických imigračních úřadů, vymezení vojenských zón, přehlídce válečných zbraní, vrtulníků, dronů, obrněných vozidel... Na dálnicích to vidíme neustále a vysílá to lidem jasný vzkaz: Hranice je uzavřena,“ popisuje Daniel Bruce, lékařský referent Lékařů bez hranic v Ciudad Juárez na americko-mexické hranici.

Dramatické změny v migrační politice nové americké vlády vyvolaly dominový efekt, který vedl několik zemí podél latinskoamerického migračního koridoru k výraznému zpřísnění opatření. Mezi tyto taktiky patří vyhoštění a nucený návrat lidí na útěku do jejich země původu, svévolné a nezákonné zadržování, omezení pohybu, razie, likvidace uprchlických táborů, zpřísňování byrokratických překážek pro přístup k azylovým řízením apod.            

^[1] Zpráva vychází z analýzy zdravotnických dat Lékařů bez hranic a z hloubkových rozhovorů s pacienty mnohých národností v různých fázích migrace i se zaměstnanci organizace působícími na migrační trase v Panamě, Hondurasu, Guatemale a Mexiku.

^[2] Mobilní aplikace Celní a pohraniční stráže USA, původně zavedená v roce 2020 s cílem zefektivnit kontroly importovaného zboží na americko-mexické hranici, od ledna 2023 využívaná také ke sjednání schůzky k azylovému řízení.

Uvězněni v kruhu násilí

„Byli jsme drženi v zajetí 60 dní,“ říká Venezuelan uvázlý v Ciudad Juárez. „[Zločinci] mě bili do hlavy, vytrhli mi zub a strčili mi do úst zbraň, aby mě vyfotili a zavolali jednomu z mých synů ve Spojených státech. Můj syn a zeť zaplatili výkupné, poté jsme byli propuštěni. Plánovali jsme odjet do USA. Zbytek mé rodiny tam na nás čeká. Ale s touto americkou vládou nevíme, co máme dělat.“

Carmen López, manažerka Lékařů bez hranic pro mobilní zdravotnické aktivity, vypráví příběh venezuelského pacienta, kterému pomohla v Guatemale. Muž byl se svým synem na začátku tohoto roku deportován z USA, přestože vstoupil do země prostřednictvím aplikace CBP One. „Nejprve byli asi 20 dní drženi odděleně v detenčním centru ve Spojených státech. Později byli deportováni do Mexika. Během převozu k mexickým úřadům mu byl ukraden batoh s osobními věcmi a úsporami. Byli ponecháni ve Villahermose [městě v jihovýchodním Mexiku]. Museli se vydat na cestu zpět [do Venezuely] bez peněz. Byl velmi frustrovaný, protože prošel náležitým legálním procesem a nakonec to všechno byla lež.“

Pro mnohé není návrat do země svého původu možný, a to buď z důvodu nedostatku finančních prostředků, nebo ze strachu z toho, před čím utekli – politickou a ekonomickou krizí ve Venezuele nebo na Kubě, rozšířeným násilím na Haiti, konflikty v okrajových regionech Kolumbie či před hrozbami ze strany zločineckých skupin.

„Dostali jsme 24hodinové ultimátum, abychom zaplatili částku, kterou jsme neměli,“ říká salvadorská žena v Tapachule v jižním Mexiku. „Migrace nebyla politickým rozhodnutím ani hledáním lepších ekonomických příležitostí. Bylo to naléhavé rozhodnutí, abychom si zachránili život.“

Vzhledem k tomu, že získání azylu na jižní hranici Spojených států je nyní téměř nemožné, desítky tisíc lidí považují Mexiko za jedinou alternativní destinaci. Týmy Lékařů bez hranic však jsou svědky toho, jak se tamní azylové řízení prodlužuje a komplikuje. Současně zůstává násilí páchané organizovanými zločineckými skupinami a dalšími aktéry naprosto alarmující. Dochází k únosům, vydírání, loupežím, sexuálnímu násilí a vykořisťování lidí jakožto levné pracovní síly.

„Násilí je nyní mnohem zřetelnější,“ potvrzuje Ricardo Santiago, který koordinoval aktivity Lékařů bez hranic v severním a jižním Mexiku. „Dříve – vzhledem k velkému počtu lidí na útěku – byli někteří ušetřeni, zatímco dnes většina lidí, se kterými jsem mluvil, byla obětí násilí. Není úniku.“

Nejistota si vybírá svou daň

V posledních letech mnoho pacientů potřebovalo podporu v oblasti duševního zdraví kvůli opakovanému násilí, kterému byli vystaveni, a nejistým životním podmínkám, které museli snášet na migrační trase. Kromě těchto zkušeností však lidé nyní čelí nejistotě způsobené drastickými a četnými změnami politiky. Ty v nich, vyvolávají zoufalství, když si uvědomí, že vše, co museli snášet, aby se dostali do USA, bylo zbytečné.

„Příznaky jsou stále intenzivnější,“ říká Lucía Samayoa, koordinátorka projektu Lékařů bez hranic v Tapachule. „Žijí pod velkým tlakem a stresem. Mnoho lidí potřebuje farmakologickou léčbu se strukturovanějším a delším terapeutickým procesem.“

 

Mezi lednem 2024 a květnem 2025 poskytly týmy Lékařů bez hranic více než 90 000 primárních zdravotních konzultací a 11 850 konzultací v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, ošetřily téměř 3 000 přeživších sexuálního násilí a provedly 17 000 individuálních sezení v oblasti duševního zdraví. Pracovaly s lidmi na útěku v Mexiku, Guatemale, Hondurasu, Kostarice a Panamě.