Zelenskyj stojí, Trump zuří

24. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty

Nejnovější epizoda v trumpovském spektáklu, rozhořčený výlev na Truth Social poté, co prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl jeho takzvanou „finální nabídku“ míru, působí spíše jako konkurz do geopolitické reality show než jako projev státnictví. Téměř deset let po nelegální anexi Krymu Ruskem, a Donald Trump nabízí Ukrajině mír výměnou za kapitulaci. Jeho návrh: přijmout ztrátu území, vzdát se ambicí vstoupit do NATO a odměnit agresi Vladimira Putina diplomatickým uznáním. Je to „dohoda“, která ignoruje jak právo, tak logiku, vymyšlená mužem, který vnímá mezinárodní vztahy ne jako šachovnici suverénních principů, ale jako obchod s nemovitostmi na Manhattanu, kde vždy vyhrává jen jedna strana.

 
Zelenskyj udělal to, co musí učinit každý ústavní vůdce suverénního státu: okamžitě nabídku odmítl. Uznat Krym jako ruské území by nebylo jen porušením ukrajinské ústavy, ale i nebezpečným precedentem, že území lze získat silou a nakonec za to být odměněn. Byla by to Mnichovská dohoda 21. století - ale bez iluze míru.

Trumpova reakce byla typická: obviňující, dětinská a paradoxní. Zelenskyj prý „nemá žádné karty, s nimiž by mohl hrát“. Podivná metafora od muže, který si myslí, že diplomacie je karetní hra, v níž výhrůžky nahrazují strategie a čest se obětuje na oltáři efektu. Pravda je ale opačná: Zelenskyj má v rukou morální, právní a strategické karty. A Trump, svým veřejným výstupem, jen ukázal, jak málo jich drží on sám.

Ještě výmluvnější než obsah Trumpovy nabídky je její kontext. Neustále podkopává ukrajinské vedení, zatímco se vyhýbá vyvíjení skutečného tlaku na Kreml. Tato asymetrie není náhoda. Odhaluje pohled na svět, kde si autoritáři zaslouží lichotky a demokraté - zejména ti v ohrožení - by měli být tlačeni ke zdi. Pokud má Trumpova zahraniční politika nějakou vodicí hvězdu, je jí obdiv k silné ruce, skrytý za rétorikou výhodných obchodů.

Srovnejme to s chováním minulých amerických prezidentů. I ti, kteří dělali chyby, si většinou zachovávali alespoň základní konzistenci v obraně poválečného pořádku - křehké, ale důležité struktury, která drží agresi na uzdě. Trump naproti tomu tento pořádek neničí z velkorysého přesvědčení, ale ohlodává jeho základy z touhy po osobním odkazu a efektní show.

A tak se vracíme k Zelenskému, který, obklopen válkou a unavený nekonečnými jednáními, zůstává dospělým v místnosti. Jeho odmítnutí není překážkou - je zásadové. Připomíná nám, že některé červené čáry nelze překročit, nikoli proto, že by je určovala ideologie, ale protože jsou vetkány do samotné podstaty mezinárodního právního řádu.

Nelze se nevrátit k Churchillovi, onomu jinému válečnému vůdci, jenž musel odmítnout snadný mír nečestnosti. „Byli jste postaveni před volbu mezi válkou a nečestností,“ varoval tehdy. „Zvolili jste nečestnost, a budete mít válku.“

Zelenskyj nezvolil ani jedno. Zvolil odpor před rezignací, pravdu před divadlem. A pokud historie ještě neztratila smysl pro spravedlnost, zapamatuje si to.

3
Vytisknout
2146

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2025