Každý záběr je tak zatraceně nádherný, tak osvětlený tím bájným přirozeným světlem – a samozřejmě svíčkami, protože nic neříká dobová autenticita jako mžourání na souboj osvětlený několika mihotavými knoty – že téměř zapomenete, že by se měl odehrávat nějaký příběh. Je to jako sledovat ožívající galerii královských portrétů, jenže všichni subjekty trpí akutním případem emoční ztuhlosti.

Ryan O'Neal, jako titulní Barry, je dokonale obsazen, pokud pod dokonale obsazen myslíte dokonale nevýrazný. Proplouvá filmem, pohledná šifra, poháněná ambicemi a jakýmsi prázdným šarmem. Je to společenský šplhoun, ano, ale šplhá s nadšením muže, který stoupá po velmi dlouhém, velmi naleštěném schodišti nevedoucím nikam. Nefandíte mu, nepohrdáte jím; jednoduše ho pozorujete, podobně jako Kubrick pozoruje vše: z velké, odtažité dálky.

A v tom je ten háček, že? Film je tak bezvadně zpracovaný, tak posedlý svou vlastní dobovou nádherou, že udusí jakýkoli skutečný lidský puls. Sledujeme Barryho vzestup a pád, vidíme tragickou Lady Lyndon (Marisa Berenson, krásná, ale stejně netečná), jsme svědky soubojů a hazardu a pomalého úpadku jmění, ale všechno to působí jako velkolepá, elegantní demonstrace. Mistrovská třída v mizanscéně, snad, ale spíše chladná.

Tempo, ach, to tempo! Je to jako sledovat schnutí barvy, kdyby ta barva byla vyrobena z rubínového prášku a nanášena týmem vysoce trénovaných, extrémně pomalých řemeslníků. Každý záběr drží, každá scéna se vleče, dokud nezačnete tušit, že vás Kubrick vyzývá, abyste se podívali na hodinky. A přesto je v této záměrné pomalosti zvrácená krása, hypnotická kvalita, která vás vtáhne proti vaší vůli. Je to film, který vyžaduje vaši trpělivost, a pak ji odmění další trpělivostí.

Takže co nám zbývá? Filmové mistrovské dílo vizuální kompozice? Naprosto. Hluboké zkoumání lidské povahy, ambicí nebo marnosti třídy? Ani moc ne. Je to velkolepý, bezduchý zázrak, film, který obdivuje své vlastní řemeslo více, než se stará o své postavy. A když utichnou závěrečné, strašidelné tóny Händela, zůstane vám dojem, že jste byli svědky něčeho skutečně velkolepého, skutečně krásného a naprosto chladného. Triumf stylu nad, no, téměř vším ostatním.

Vytisknout