Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

KVIFF2025: Teherán jako absolutní západní město

11. 7. 2025 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty

Když se tolik hovoří o nedávném izraelském a americkém bombardování Íránu, přišlo mi, že by bylo asi docela zajímavé podívat se na současný íránský film. Jak se vyhýbá cenzuře? Snímek Aliho Behrada (nar. 1987, zdá se, že Karlovy Vary nyní úplně převzala mladá generace filmových režisérů, lidí kolem pětatřiceti až čtyřiceti) Stíny Teheránu (Tehran Another View) se zcela nepoliticky soustřeďuje na vztahy mezi mladými lidmi, především dvou „starých známých", dívky Lejli a váhavého mladého muže Paši. Setkají se náhodně na svatbě kamarádů, kam Lejla, podle nevěsty nečekaně, přijela až z Ameriky.

Po náhodném setkání Paši a Lejli na té svatbě se většina filmu věnuje vzniku a rozvíjení jejich vztahu v minulosti, předchozí vzpomínky jsou prezentovány ve filmu jako vzpomínky, tedy nechronologicky. Je zjevné, že Lejla a Paša spolu chodili a byl to vážný vztah, jenže Lejla posléze najednou Pašovi oznámí, že dostala vízum a že se do měsíce plánuje odstěhovat to Ameriky, „protože tady nemůže žít“. To je snad jediný náznak, že je v Íránu politicky něco špatně. Očekává, že Paša si také zažádá o pas a přijede za ní, ten je však zdá se v té době příliš vázán na své domácí prostředí, a tak za ní neodejde. (Zajímavé je, že na rozdíl od východoevropského komunismu, který vám odstěhovat se jen tak na Západ nedovolil, pokud jste s někým ze Západu neuzavřeli sňate, cestovací předpisy v autoritářském Íránu jsou zřejmě volnější...?)

Když po letech Lejla přijede na tu svatbu, tak spolu oba bývalí milenci stráví dohromady většinu času, avšak Lejla pak zase odjíždí, takže film končí neuspokojením.

Při jeho sledování mi přišlo, podezřívavě, zda výroba filmu byla povolena, protože tento snímek ukazuje Teherán jako absolutně moderní, technologické, komerční, západní město. Na četných mejdanech, jichž se oba protagonisté účastní, všichni zpívají populární rockové písně západního stylu, i když je zpívají v perštině. Chtěl režim ukázat, jak překvapivě moderní, pozápadněné město, se supermarkety, současnou architekturou a technologíií, je Teherán?

Anebo naopak je to režisérův podprahový protest, neboť náboženští vládci Íránu nemohou být obrazem pozápadněného Teheránu šířícího se do světa příliš nadšeni? Copak to asi způsobilo, když v minulých týdnech Izrael a Trump toho hypermoderní pozápadněné město bombardoval a vyvraždil tam stovky nevinných lidí?

Zajímavé je, že oba mladí protagonisté se během filmu chovají v mnoha ohledech velmi drze, především ta dívka Lejla. Ano, je to samozřejmě naprosto nepolitické, oba nicméně drsně nedodržují konvenční zásady a dělají si všude, co chtějí, proniknou například na party na oslavu Halloweenu (velmi poameričtěné!), kde vůbec nikoho neznají, oni však drze předstírají, že znají hostitelku, a když se s ní setkají, obviní ji, že to není ona a že se vlastně spletli a přišli na jinou party.

Dalším drobným nevysvětleným politickým dopadem je skutečnost, že hlučnou halloweenovou party přijede rozbít policie v policejním autě, Lejla však účastníky varuje a všichni vyběhnou z místa mejdanu z budovy zadním vchodem, nejsou příjezdem policie nijak vystrašeni, útěk z party se promění v radostnou slavnost.

Film je, jak píše katalog, „živoucí portrét Teheránu a jeho obyvatel, kteří neztrácejí hravost ani tváří v tvář neradostné politické situaci“. O ní se však ve filmu nedovíme samozřejmě skoro vůbec nic.

KVIFF 2025