AI definitivně změní vzdělávání a dopadnout to může hodně špatně, ale ne nutně, záleží na ředitelích škol

10. 7. 2025 / Bohumil Kartous

V knize No Future (2019) jsem poukazoval na to, že brzy tu budou komplexní vzdělávací nástroje, které nahradí v mnohém to, co dnes dělá učitel: zjistí, co děti a dospívající umí, nabídne vzdělávání ve vyhovujícím tempu a podobě, bude prostřednictvím gamifikace úspěšně motivovat, bude také přesně a korektně vyhodnocovat. A poukazoval jsem na to, že až se to stane a až matematiku (rodný jazyk, angličtinu) bude takový nástroj zprostředkovávat lépe než učitel, současná škola ztratí svou legitimitu. 

Už je to tady. Nejen velké jazykové modely (současné stádium vývoje AI), ale i další, specializované digitální platformy jsou v pokročilé fázi vývoje. Důsledky mohou být dalekosáhlé. Rodiče, kteří zjistí, že matematiku a jazyky naučí lépe pokročilý software, se budou nutně ptát, proč musí děti chodit povinně do školy, když škola nedokáže efektivním formám učení konkurovat, nebo je její efekt dokonce záporný? A nedostanou uspokojující odpověď, pokud škola nezmění velmi významně svou roli, tedy pokud:

1) Neintegruje nové nástroje efektivního učení a nepřenechá jim z větší části současný hlavní cíl školy, tedy naučit znalosti

2) Vzdělávací systém nezmění významně důraz na klíčové cíle školy, zejména pokud nezvýší podíl těch dovedností (kompetencí), které jsou klíčové pro současný a budoucí život: 

a) informační gramotnost (práce s digitálními nástroji, zdroji, orientace v digitálním chaosu), 

b) občanská gramotnost (soudobá historie, kulturní identita demokratické společnosti, pochopení toho, jak funguje politický, ekonomický a právní systém) 

c) a mezilidské vztahy, které tvoří hlavní náplň životů lidí v technologicky rozvinutých společnostech 21. století. 

3) Učitelé nebudou profesně připravováni a v rámci celoživotního vzdělávání vedeni k aktualizaci své vlastní role v souladu s výše uvedenými cíli.

Kdo ví, jak těžké je pohnout vzdělávacím systémem, se může oprávněně domnívat, že  to je nereálné. Přitom současná situace a nástroje AI nabízejí kromě akcelerace zpoždění školy zároveň možnost toto zpoždění dohnat. Paradox? Pouze na první pohled. Z experimentálního projektu, který jsem prosadil a který vedu externě pod hlavičkou Národního pedagogického institutu, vyplývají poznatky, které tuto hypotézu potvrzují. Učitelé, kteří rozhodně nebyli žádní early adopters (lidé, kteří si užívání nových technologií osvojí mezi prvními), dnes mohou pracovat s analýzou dat, prezentacemi nebo audiovizuálním obsahem, aniž by museli umět ovládat kvanta aplikací. Stačí naučit se pracovat s chatbotem, který tyto funkce integruje, což ale pro pokročilou činnost znamená relativně krátkou periodu. To sice vyžaduje také přípravu, ale nikoliv tak specializovanou, jako práce s každou jednotlivou aplikací předpokládající její ovládání. S chatbotem stačí umět správně konverzovat, tedy vědět, co je schopen dělat, co po něm chci a jak to mám zformulovat. 

Jinými slovy, AI znamená nízkoprahovou příležitost pro to zvládat funkce, které byly dříve vyhrazeny pouze těm, kdo měli specializované dovednosti.  Vedle toho znamená AI významnou příležitost k úspoře času a zároveň zvýšení efektivity při přípravě hodin, individualizaci výuky, administrativě, komunikaci. To vše potvrzují zkušenosti našich experimentátorů, učitelů, zástupců, ředitelů.

Zatím ale nelze říct, že by se školy chtěly této příležitosti nějak masově chopit. Příležitostí vzdělávat se v používání AI je dostupných řada, ale školy se do toho - na rozdíl od firem - nehrnou. Z našeho experimentálního projektu vytvoříme návod k tomu, jak běžní učitelé, zástupci, ředitelé používají AI ve své práci a jak jim to významně šetří čas, zvyšuje efektivitu náročných úkolů (jako je třeba individualizace, základ inkluze) nebo jak jim to zvyšuje jejich dobrý pocit z práce, což je mimochodem jeden za hlavních faktorů vyhoření. Pevně doufáme, že se podaří alespoň část učitelů přesvědčit, že integrovat AI do vzdělávání není jen nějaká nutnost, ale skutečná šance na to znovu nabýt sebejistotu a dobrý pocit z tak důležité práce, jako učitelství je.

I v tomto směru je klíčová role ředitelů a ředitelek škol. Z jejich vize a jejich rozhodnutí vyplývá iniciativa aktualizovat vzdělávání na současnost a z toho také vyplývá motivace učitelů v takové škole podílet se na tom. Věřme, že na základě zkušeností kolegů ředitelů, kteří se touto cestou vydali, sami dojdou k rozhodnutí, že tratit lze pouze vlastní pasivitou.

Tématu AI a dopadů na vzdělávání se věnujeme v rozhovoru se Zuzanou Tvarůžkovou v pořadu Spotlight.