Může Netanjahu pohřbít „Katargate“ pod troskami Gazy?

24. 4. 2025

Katar údajně posílal platby prostřednictvím bývalého zvláštního asistenta prezidenta Clintona Jaye Footlika. Footlik se poprvé zaregistroval jako zahraniční agent katarského velvyslanectví v roce 2019 s úkolem organizovat delegace amerických státních a místních úředníků na setkání s katarskými představiteli v Dauhá. Tato lukrativní zakázka vynesla jeho firmě ThirdCircle stabilně 40 000 dolarů měsíčně. Po útocích Hamásu 7. října 2023 pomáhal Footlik rodinám izraelských rukojmích zajistit schůzky s katarskými představiteli s cílem zprostředkovat jejich propuštění.

Vyšetřování tvrdí, že Footlik posílal platby prostřednictvím izraelského prostředníka Feldsteinovi, tehdejšímu vojenskému mluvčímu úřadu předsedy vlády. Není jasné, zda Feldstein poté rozdělil finanční prostředky dalším osobám.

Druhý poradce, Yonatan Urich, je v Netanjahuově vnitřním kruhu výše postavený. Pět let působil jako mluvčí Netanjahuovy strany Likud. Poté v roce 2020 spoluzaložil mediální poradenskou firmu Perception, která údajně spolupracovala s významnými mezinárodními představiteli (včetně ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského). Netanjahu dokonce ve svých pamětech označil Uricha za „tak trochu rodinu“.

Netanjahuovi spolupracovníci jsou podezřelí, že se pod záštitou kanceláře izraelského premiéra snažili jménem Kataru podkopat roli Egypta jako prostředníka v Gaze. Katar a Egypt jsou v konfliktu nejaktivnějšími zprostředkovateli (obě země v pondělí navrhly novou dohodu o příměří), ačkoli lví podíl na vavřínech má Katar. Analýza zmínek v médiích provedená webem Responsible Statecraft ukazuje, že od 7. října se hlavní anglicky psané izraelské listy (Jerusalem Post, Haaretz a Times of Israel) zmiňují o roli Kataru jako prostředníka téměř třikrát častěji než o roli Egypta. Katar tato obvinění popřel a trvá na tom, že Egypt hraje při jednáních „klíčovou roli“.

Mezi podrobnějšími obviněními je i to, že Feldstein údajně zařídil šéfredaktorce deníku Jerusalem Post Zvice Kleinové rozhovory v několika izraelských pořadech, aby pozitivně informovala o nedávné cestě do Dauhá. Několik novinářů bylo předvoláno k podání svědectví v rámci vyšetřování a nejméně jeden z nich uvedl, že publikoval článek o Kataru, který mu Feldstein předložil.

V souvislosti s tímto skandálem si všichni ukazují prstem. Feldstein tvrdí, že nevěděl, že finanční prostředky pocházejí z Kataru. Stejně tak zprostředkovatel, který prostředky předával, tvrdí, že nevěděl, že Feldstein v té době pracoval pro Izrael.

Celá aféra vyvolala mnoho nezodpovězených otázek. Hlavní z nich, která vrtá Izraelcům hlavou, zní: „Co Bibi věděl?“. Průzkum Izraelského demokratického institutu ukázal, že více než polovina Izraelců si myslí, že Netanjahu o údajných vazbách mezi Katarem a jeho poradci věděl.

Netanjahu ze své strany označil vyšetřování za „politický hon na čarodějnice“. Mluvčí jeho úřadu uvedl, že Feldstein informoval novináře „z vlastní iniciativy a nikoliv z úřední povinnosti“, protože neprošel prověrkou a již nepobírá vládní plat.

Netanjahu však nebyl v kauze Katargate formálně obviněn. V březnu se Netanjahu pokusil vyhodit šéfa izraelské domácí zpravodajské služby Šin Bet a tvář vyšetřování kauzy Katargate Ronena Bara. Nejvyšší soud Barův vyhazov prozatím zmrazil, ale očekává se, že Bar v květnu rezignuje. V místopřísežném prohlášení, které Bar podal, tvrdí, že ho Netanjahu propustil z politických důvodů, včetně vyšetřování Katargate a souvislostí s masakrem ze 7. října. V reakci na místopřísežné prohlášení zveřejnil vůdce opozice Jair Lapid na sociálních sítích videoprohlášení, v němž obvinil Netanjahua, že „se pokusil využít Šin Bet ke sledování izraelských občanů, demontáži demokracie a pohřbení vyšetřování kauzy Katargate“.

Netanjahuovo rozhodnutí pokusit se vyšetřování katarské kauzy utnout hned v zárodku by se mohlo ukázat jako dvousečná zbraň; zpolitizováním Šin Bet Netanjahu riskuje, že si proti své nekonečné válce v Gaze poštve své bývalé spojence. Veteráni ze Šin Bet, Mosadu a IDF nyní vedou protestní hnutí, které požaduje ukončení války.

Bez ohledu na vnitřní boj o moc, který se v Izraeli odehrává, povedou důsledky Katargate pravděpodobně Netanjahua k dvojímu rozšíření války v Gaze.

Za prvé, skandál ohrožuje křehký zprostředkovatelský proces. Ačkoli Katar a Izrael nemají formální vazby, katarská podpora palestinského sebeurčení a úzké vazby na Hamás z něj učinily klíčového partnera při jednáních o dohodě o příměří. Katarská vláda obvinění z podplácení důrazně odmítla a prohlásila, že „slouží pouze záměrům těch, kteří se snaží sabotovat zprostředkovatelské úsilí a podkopávat vztahy mezi národy“. Na jedné straně, pokud se obvinění potvrdí a zjistí se, že Katar podplatil několik pomocníků v úřadu premiéra, aby podpořil svou roli zprostředkovatele, mohl by tento skandál narušit vztahy země Perského zálivu s Izraelem. I přesto však Izrael nadále váhá s kritikou Kataru ze strachu, že ztratí strategického partnera v jednáních. Jak vysvětlil Jon Hoffman, výzkumný pracovník Cato Institute, v rozhovoru pro RS, „udržovat dialog se všemi stranami - ať už se vám líbí, nebo ne - je nejlepší, protože to zvyšuje vaši manévrovací schopnost“.

Skandál  však také umocňuje Netanjahuovy vnitropolitické problémy a vyvolává obavy, že by mohl rozšířit válku v Gaze nebo dokonce udeřit na íránské jaderné objekty, aby odvedl pozornost veřejnosti. Podle Hoffmana má Netanjahu zkušenosti s „pokračováním války, aby mimo jiné oddálil vlastní korupční procesy nebo se jim dokonce vyhnul“. Netanjahu čelí třem samostatným obviněním, včetně jednoho, podle něhož slíbil izraelské telekomunikační společnosti výhodnou legislativu výměnou za příznivé zpravodajství na zpravodajských stránkách této společnosti.

Hoffman tvrdí, že prodloužením války se Netanjahu snaží vyhnout svým probíhajícím korupčním kauzám a vyšetřování selhání zpravodajských služeb, které přispělo ke zničujícímu útoku Hamásu 7. října. Netanjahu totiž 18. března porušil křehké příměří leteckými údery, které zabily stovky Gazanů, a to právě v den, kdy měl vypovídat v této korupční kauze a kdy vyšly najevo další podrobnosti o Katargate.

Ofer Cassif, poslanec Knesetu a otevřený kritik izraelské války v Gaze, nahlas uvažoval, že „načasování obnoveného masakru v Gaze není náhodné.“

 

Celý článek v angličtině ZDE