I občané narození v USA dostávají dopisy o vyhoštění

25. 4. 2025 / Fabiano Golgo

 

Zpráva byla stručná a znepokojující: „Je čas, abyste opustili Spojené státy.“ Příjemci nebyli tajemní jedinci na okraji společnosti, nýbrž právnička narozená v Kalifornii, lékařka z Pensylvánie a právnička z Massachusetts - všichni američtí občané, náhle chyceni do sítě byrokratické hrozby. Toto není příběh z dystopické fikce, i když tak zní. Je to příběh naší doby, který se odehrává pod taktovkou ministryně vnitřní bezpečnosti, jejíž přezdívka „ICE Barbie“ odhaluje mrazivou směs ješitnosti a krutosti. Kristi Noemová, která se před několika dny nechala fotografovat před klecemi zadržených migrantů v El Salvadoru jako před rekvizitami v politické hře, nyní řídí resort, jehož chyby útočí na samotnou podstatu toho, co znamená být občanem určité země.

 
Harriet Steeleová, losangeleská právnička, vyprávěla pro Los Angeles Times, jak jí výzva dorazila hluboko v noci, s jazykem vhodnějším pro špionážní thriller než pro vládní sdělení. „Nesnažte se zůstat,“ varoval e-mail. „Najdeme vás.“ Steeleová je přitom americká jako půda, která její rodinu zrodila před generacemi. A přesto se nyní náhle ocitla jako cizinka ve vlastní zemi.

Vysvětlení ministerstva bylo strohé: chyba v systému, tvrdili. E-mailové adresy spojené s Bidenovým zastaralým programem pro migranty byly špatně zpracovány. „Neosobní e-mailová chyba.“ Ale Lisa Andersonová, lékařka z Connecticutu, poukázala na rozpor. „Ten jazyk byl dost zastrašující,“ řekla NBC hlasem člověka zvyklého zachraňovat životy, ne obhajovat své právo existovat ve vlastní zemi. Nicole Micheroniová, právnička specializující se na migraci, která svůj e-mail zveřejnila, viděla temnější proud. „Je to zastrašování,“ prohlásila. „Chtějí, aby se lidé báli.“

Strach je skutečně nit, která tuto epizodu spojuje s širší tapisérií naší doby. Zrušení téměř milionu migračních povolení z Bidenovy éry - programu zrozeného z pragmatismu - Trumpova administrativa označila za „splněný slib“. Ale sliby, stejně jako národy, jsou křehké. Když stát uplatňuje svou moc svévolně, když se občanství stává podmínečným darem namísto posvátné smlouvy, co zbývá z té sociální důvěry?

Není to poprvé, že se takové otázky řeší. Dějiny šeptají o internaci Japonců, mccarthyistických čistkách, o chvílích, kdy strach zastínil rozum. Ale tyto chyby byly jiného rozsahu, zrozené z války a ideologie. Dnešní přečiny působí jako menší, zlomyslnější - nejsou plodem kolektivní paniky, ale vypočítavého politického divadla. E-maily s překlepy a hrozbami, směsí zastrašování a neschopnosti, nejsou politikou, nýbrž pantomimou. Ale i pantomima může zraňovat.

Můj oblíbený americký televizní komentátor Eric Sevareid, kdysi poznamenal, že „hlavní příčinou problémů jsou řešení“. V honbě za demontáží politik předchozí administrativy vytvořilo ministerstvo vnitřní bezpečnosti problém mnohem závažnější, než který chtělo vyřešit. Když vláda nerozezná občana od cizince, přítele od nepřítele, přestává vládnout. Pouze panuje.

Je v tom tichá tragédie, nejen pro ty, kdo v e-mailové schránce našli svou vlastní likvidaci, ale pro všechny, kdo stále věří v myšlenku Ameriky.