Hlavní důvody, proč by měla být dostavba jaderných reaktorů v ČR okamžitě zastavena II
25. 4. 2025
/
Oldřich Maděra
čas čtení
36 minut
Navazuji na svůj předchozí článek uveřejněný v Britských listech dne 19.4.2025, viz zde.
Úvodem bych se chtěl omluvit čtenářům, že nebudu odpovídat na
podněty z diskuse, což jsem vždy dělal. Jsem extrémně zaměstnán
svými současnými projekty. Přesto jsem si vyčlenil určitý čas
na to, abych sepsal všechny, z mého pohledu hlavní, důvody, proč
je nutné tu dostavbu jaderných reaktorů v Čechách ihned
zastavit. Nad tento striktně vymezený čas již žádný jiný
volný čas nemám.
Vzal jsem si velmi obsáhlé téma, které je svým rozsahem mou
další, malou, diplomovou prací. Dělám to vše zdarma ve svém
volném čase a proto očekávám, jako autor této série článků,
od čtenářů určitou míru tolerance a shovívavosti.
Pokud někdo chce konstruktivně k této věci něco napsat, tak
mu jistě nic nebrání napsat podobný článek jako já, kde uvede
své vzdělání, svou praxi v energetice a popíše své návrhy s
odkazy na body mého článku. Britské listy ho podle mne rády
vydají. Takto se dostaneme k normální diskusi mezi lidmi
vzdělanými v oboru a nikoliv k postrannímu pokřikování po
autorovi.
Čtenáři, kteří vzdělání v elektroenergetice nemají, by se
měli věnovat svým oborům. Kladou často nesmyslné otázky nebo
odvádějí věci od jejich podstaty do postranních, nepodstatných,
uliček. Lidem, kteří to vzdělání mají, jsou tyto věci
většinou naprosto zřejmé.
Na druhé straně si velmi vážím konstruktivních doplnění.
Ty zahrnu do svých budoucích článků. Děkuji panu Bohumíru
Ticháčkovi za upozornění v diskusi k předchozímu článku na
problematiku zvýšeného množství potratů plodů chlapců v Česku
po Černobylu. Zřejmě se v Česku nenarodilo až 450 chlapců. Link
na článek ve Science Direct je zde.
Jak je vidět, tak lékaři se tím alespoň zpětně zabývali a
zabývají. Díky autorům studie za to. Článek zveřejnily Lidové noviny, asi dne 24.4.2024. V roce 2004, jak uvádí pan Ticháček,
žádné noviny nevyšly.
Jaderná elektrárna je prosím na prvním místě elektrárna. I
v tomto článku se diskutuje na prvním místě o elektrárně, jako
o zdroji elektrické energie přenášené do veřejné elektrické
sítě a dále pak k jejím spotřebitelům. Nic nemění na tom, že
je to elektrárna jaderná. Jaderný reaktor jen nahrazuje plynový
nebo olejový kotel nebo kotel na uhlí, štěpku, rašelinu nebo
jiná tuhá paliva. Reaktor je zde pouze zdroj tepla pro sekundární
část, pro výrobu elektrické energie z vodní páry.
Sekundární, tepelná část za tímto bodem je velmi podobná té
klasické. V případě klasické elektrárny nemusí být trubkový
systém kotle oddělen od potrubního systému parní turbíny. To
umožňuje přehřívání páry nad kritický bod. U elektrárny
jaderné musí být primární a sekundární okruhy odděleny z
důvodu přenosu radioaktivity, a proto jsou provozovány v
podkritickém režimu. To snižuje její celkovou tepelnou účinnost.
Elektrárna, jako taková, musí být zapojena do energetické
soustavy nebo pak napájí jen izolovanou spotřebu, například
velký výrobní podnik. Je to tedy především energetický problém
a nikoliv problém např. návrhu potrubních systémů, prodeje
energie apod. Klíčem diskuse v těchto článcích je ta elektrárna
samotná. Jsou popisovány hlavní důvody, proč je proti ostatním
současným elektrárnám nebezpečná, příliš složitá, drahá,
s dlouhou dobou výstavby a s nereálnou návratností celkové
investice.
Součástí mého vzdělání byly zkoušky z jaderných reaktorů.
Probírali jsme všechny základní typy reaktorů podle typu paliva,
chladicího média, moderátoru, řízení jaderné reakce,
normálního i havarijního odstavení, kontejnmentu, atd. Podrobně
jsme probírali radionuklidy a typy štěpných reakcí. Zabývali
jsme se samozřejmě i vyhořelým palivem, nutnosti jeho chlazení a
speciální péče po dlouhou dobu po vyvezení z reaktoru do
prozatímního úložiště jaderného odpadu, včetně jeho
konečného přepracování nebo uložení do trvalého úložiště.
Celý tento proces tedy detailně znám. Měli jsme jak přednášky,
tak i cvičení, jako v každém jiném vysokoškolském předmětu.
Vše bylo zakončeno řádnou vysokoškolskou zkouškou. Mohu to vše
doložit mým indexem. Není tedy pravdou, že nerozumím jaderné
reakci, potrubním systémům atd.
Ovládám tedy teorii jaderného reaktoru po všech těchto
stránkách. Navíc pak samozřejmě znám i strojní část –
primární a sekundární okruh, parogenerátory, tepelné výměníky
a parní turbínu s elektrickým generátorem. Měli jsme řadu
zkoušek ze strojního zařízení elektráren, kde se tyto věci,
včetně podpůrných zařízení, jako jsou odparky, kondenzátory,
chladiče kondenzátu, chladicí věže atd. atd. probíraly.
Probírali jsme i všechny druhy čerpadel, ventilátorů a jejich
pohonů.
Další částí pak byly elektrické stroje a přístroje se
zkouškami ze synchronních generátorů, transformátorů atd.
Hlavním, podle mne klíčovým, předmětem pak byla
elektroenergetika s řadou zkoušek ze sítí a to jak přenosových,
tak i distribučních, teorie zkratových proudů a jejich výpočtů,
uzemnění, ochran atd. atd.
Jak jsem zde již řekl, byl to velmi rozsáhlý a náročný obor.
Nedivím se, že to nikdo nyní nechce studovat.
Velmi rozsáhlé doplnění těchto znalostí jsem pak získal v
ABB, General Electric, URS, Siemens, BPI, ESBI, …
Z této pozice píši tedy tyto články. Považuji se svým
způsobem za nezávislého experta v této oblasti na minimálně evropské, ale spíše na globální úrovni. Pokud tedy někdo chce
se mnou na toto téma diskutovat, tak ať prosím doloží své
odborné vzdělání v oboru, zdroje svých znalostí a popřípadě
i reference. Diskusi se určitě nebráním.
9. Současná politická nejistota
Koncem devatenáctého století se území budoucího Československa
v rakousko-uherské monarchii vyprofilovalo jako jeho průmyslová
základna. Průmysl byl zejména soustředěn v mnoha větších
městech. Patří mezi ně Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Liberec,
Hradec Králové, Ústí nad Labem, Kladno, Chomutov, Pardubice,
Zlín, a celá řada dalších.
Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918 vzniklo hned několik
států. Podstatné je, že zhruba 70% průmyslu monarchie se přes
noc octlo v nově vzniklém Československu – viz zde.
To byla výborná základna pro jeho rychlý rozvoj za krátké
období tzv. první republiky. Československo to rychle dotáhlo až
do první dvacítky nebo dokonce desítky průmyslově
nejvyspělejších zemí světa! Popis viz zde.
Druhá světová válka, únor 1948, ruská okupace 1968,
normalizace a současné vlády tu vysokou roveň již jen srážely
dolů. Země je zadlužená, jako nikdy před tím nebyla. Nyní si
chce půjčit další stovky miliard korun na naprosto ekonomicky
nereálný projekt dostavby jaderných reaktorů.
Po druhé světové válce byl vybudován západní systém v čele
s USA a Evropským hospodářským společenstvím. V roce 1949 bylo
založeno NATO. Východoevropské země bohužel spadly do náruče
Ruska. To proměnilo Československo na jeho kovárnu a dodavatele miliónových
sérií spotřebního zboží.
Po zániku SSSR a po sametové revoluci jsme vstoupili nejprve v
březnu 1999 do NATO a pak 1.5.2004 do Evropské Unie. Zdálo se, že
máme vystaráno. Země začala čerpat z Evropských fondů a řada
věcí se vybudovala. NATO převzalo ochranu na českým územím.
Toto období však trvalo jen relativně krátkou dobu.
Agresivní Rusko zaútočilo v roce 2022 na Ukrajinu a obsadilo
část jejího východního území včetně poloostrova Krym. Česká
republika po celou dobu agrese podporovala a podporuje napadenou
Ukrajinu. To se samozřejmě Rusku nelíbí a je proti ČR čím dál
tím agresivnější.
Na konci roku 2024 vyhrál Donald Trump volby v USA a byl lednu
2025 inaugurován prezidentem USA. Trumpova administrativa krátce po
té začala s demontáží všech dříve dosažených dohod s EU, s
demontáží NATO a s uvalením nehorázných cel na všechny své
obchodní partnery.
Vše bylo rozvaleno a nic není jisté. Jaderné palivo do našich
existujících i nově rádoby vybudovaných jaderných bloků si
tedy můžeme koupit buď z Ruska nebo z USA. Opravdu výborný
výběr! Toto je další velmi dobrý důvod to jaderné
dobrodružství rychle ukončit.
Od koho si na tu dostavbu půjčíme? Půjčí vůbec někdo silně
zadlužené zemi se stagnující ekonomikou?
Budeme se muset postarat o svou vlastní vojenskou ochranu, což
nebude levné. Zbudou peníze na jaderné reaktory? Nebo je zase
sebereme z valorizací důchodů a ze sociálních dávek potřebným?
10. Denní diagram ČR
Denní diagram spotřeby elektrické energie ČR je uveden zde.
Pokoušel jsem se získat novější data na dataportálu ERÚ zde.
Mám sice identitu občana ČR ve svém irském mobilu a jinak mi
funguje, ale zde jsem se nedokázal přihlásit. Naskenoval jsem z
obrazovky laptopu klíč, ale moje identita nebyla ověřena. Úplně
jsem propadl ve dvou věcech. Nemám český mobil a ještě navíc
jsem si nepamatoval číslo boty mé prababičky z otcovy strany. Tak
to se tedy čtenářům velmi omlouvám. Nechápu, proč jsou tato
data utajována a nejsou volně dostupná na první straně
dataportálu ERÚ.
ERÚ je státní instituce placená z peněz daňových
poplatníků. Pokud nedělá to, co má dělat, tak doporučuji
jediné. Návštěvu pana Muska s tou červenou motorovou pilou.
Mohl bych se zřejmě totiž dozvědět přísně střežená
státní tajemství, že spotřeba elektrické energie vlastně
klesá, protože si ji ti darebáčtí občané stále více vyrábí
těmi zpropadenými soláry na vlastních střechách. Kam my tu
energii z těch našich jaderných elektráren pak vlastně prodáme?
Již ani Rakušané a Němci ji nechtějí – ti také stavějí
soláry a větrníky jako blázni. Každý víkend jde cena energie
na české burze do záporných hodnot – viz zde.
O víkendech je energie nadbytek. Již nyní nevíme, co s ní.
Musíme tedy vycházet z cca deset let starých dat, viz zde.
Nejnižší spotřeba elektrické energie je v šest hodin ráno –
typicky ji pokryje výkon asi 4 500 – 4 800 MW. Pak spotřeba
lineárně roste do ranní špičky cca v jedenáct hodin. Pokryje ji
výkon asi 6 000 – 6 500 MW. Pak spotřeba mírně klesá do minima
okolo šesti hodin, kdy ji pokryje výkon jen asi 5 500 – 6 000 MW.
Večerní špička pak nastane asi v devět hodin večer, kdy je
potřeba výkon asi 6 000 až 6 500 MW. Rozdíl mezi minimem a oběma
maximy je tedy asi 1 000 – 1 100 MW. To je asi 16,9%
Obě jaderné elektrárny chrlí velké množství energie a to ve
dne, v noci i o víkendech. Roční využití Temelína i s
odstávkami je 87,1% - viz zde.
Roční využití Dukovan je 85,25% - viz zde.
Obě elektrárny při zvážení nezbytných odstávek pro údržbu a
výměnu paliva jedou tedy téměř na plný výkon ve dne i v noci.
Regulace jaderných reaktorů je nákladná věc. Necháme je tedy
jet na plný výkon, i když tu energii vlastně, zejména v noci a o
víkendech, ani tolik nepotřebujeme. Nebudeme nakonec muset stavět
i velké baterie, abychom uložili energii z reaktorů z jejich
nočního provozu na den, z neděle na pondělí? Ne zařídíme to
tzv. mařením energie. To je perfektní obchod - viz zde.
Postavíme si výkonové odpory a dostaneme dobře zaplaceno za to,
že zničíme tu přebytečnou energii a kdo tu zmařenou energii
vlastně zaplatí? No přece ten chudák koncový odběratel. Třeba
babička samoživitelka s důchodem pod deset tisíc.
Ten rozdíl mezi spotřebou ve dne a v noci zřejmě dramaticky
vzroste s nástupem elektromobilů. Lidé budou během dne používat
rychlonabíjení svých elektro aut, která potřebují velké
elektrické výkony. Mnozí si pak budou elektromobily přes noc
nabíjet ze svých baterií energií, kterou jejich soláry vyrobily
za dne. Budou si moci sdílet energii z lokálních mikrogridů, kde
opět budou baterie. Energie bude tedy potřeba zejména ve dne, kdy
jsou lidé vzhůru, pracují, používají elektrospotřebiče, topí,
svítí a cestují. V noci a o víkendech tolik energie potřeba
nebude.
Z tohoto pohledu je ideálním zdrojem solární panel. Ten vyrábí
energii v dne, kdy je potřeba, a nevyrábí ji v noci, kdy tak moc
potřeba není. Režim se dá upravit instalací baterie, která pak
pokryje třeba večerní špičku, když již slunce nesvítí a
nižší spotřebu v noci a o víkendech.
Jako naprosto nevhodný zdroj se z tohoto pohledu jeví jaderný
reaktor, který chrlí 100% energie po celých 24 hodin, sedm dní v
týdnu.
11. Vysoká pořizovací cena a vysoká cena paliva
Cena jaderné elektrárny Hinckley
Point C byla v roce 2015 uvedena dodavatelem EDF ve výši 18
miliard britských liber (540 miliard korun) – viz zde.
Jedná se o výkon 3 200 MWe. EDF tedy v roce 2015 uvedla výchozí
cenu asi 168,75 mil Kč za 1 MW elektrického výkonu. Cena dostavby
českých jaderných elektráren je odhadována na 400 miliard korun
– viz zde.
Jedná se o dva bloky o výkonu asi 1 045 MW – viz zde.
Každý bude tedy stát asi 200 miliard korun. To odpovídá asi 183
mil Kč za 1 MW elektrického výkonu. Ty ceny jsou sice zhruba
srovnatelné, nicméně česká je odhadnuta vyšší než britská,
kde jsou náklady na cenu práce stále zhruba pětkrát vyšší
než v Čechách. Z toho je vidět, že si tam ČEZ / česká vláda
udělali velmi slušný polštář pro nikde neuvedené náklady.
Nyní pro srovnání uvádím
náklady na vybudování větrné farmy v moři (offshore). Dosahují
v průměru asi 1,5 – 2,0 mil EUR na MW – viz
zde.
To je tedy 45 – 60 mil
Kč / MW. Navíc je nutné
uvést, že to jsou konečné ceny se všemi navýšeními. Musíme
si však uvědomit, že průměrné roční využití větrné farmy
na moři je jen asi 43%, oproti reaktoru, kde je asi 86%. Pak
ta cena vyskočí na 90 – 120 mil Kč / MW výkonu srovnatelného
využití s jadernými reaktory.
Hinckley Point ještě není
dostavěn a cena již nyní
dosáhla astronomické
výše 41,6–47,9 miliard liber (1 248 – 1 437 miliard Kč)
alias 390 – 399 mil Kč / MW – viz
zde.
Pokud tedy chceme srovnávat
srovnatelné,
tak jaderné reaktory jsou zhruba 3,3
x dražší než větrné farmy na moři se
srovnatelným ročním využitím.
Co se týče solárních
instalací, tak jejich cena je asi 758 USD za kW nebo 0,758 mil USD
za MW. To dává 1,66 mil Kč / MW. Průměrné
roční využití soláru
je jen asi 12,6%
– viz
zde.
Pak tedy je nutno v
českých podmínkách
zvýšit jejich cenu 6,83 krát, abychom dosáhli cenu solární
instalace se srovnatelným ročním využitím jako reaktor.
Dostaneme 11,34 mil Kč /
MW.
Pokud tedy chceme srovnávat
srovnatelné,
tak jaderné reaktory jsou zhruba 35 krát dražší než velké
solární instalace se
srovnatelným ročním využitím.
Proč nás tedy ČEZ a vláda ženou do něčeho, co je 35 krát
dražší než to, co si můžeme rychle a bez problémů postavit
sami?
Je mi opakovaně vytýkáno, že nenavrhuji celoroční řešení.
Tak tedy pokud chceme dostat v lednu v České republice ze soláru
asi 120 000 MWh za jeden průměrný den (odhadnutá současná denní
spotřeba ČR s malou rezervou) tak musíme mít solár o výkonu asi
104 347 MWp. Jeden kWp dá v lednu průměrně asi 35,81 kWh za
měsíc, tj. 1,15 kWh denně. Musíme to tedy ďábelsky
předimenzovat a nainstalovat odpovídající baterie.
105 GWp solár se zdá jakoby nerealizovatelný. Nicméně v roce
2023 postavili občané ČR sami 100 000 solárů o celkovém výkonu
1.1 GWp – viz zde.
Tímto tempem by to trvalo asi 100 let, ale ono se to tempo, zdá se,
zároveň ďábelsky zrychluje. Myslím si, že za 10-15 let nebude
co řešit. Jen tak pro informaci, jakou plochu by potřeboval 105
GWp solár s dnešními panely?
Jeden MWp pro instalaci na zemi potřebuje asi 20 000 m2
půdy. 1 GWp potřebuje 20 000 000 m2. To je asi 2 000 ha.
105 GWp by tedy potřeboval asi 210 000 ha půdy. To je asi 2 100
km2. To je čtverec o hraně asi 45,8 km. To je samozřejmě
gigantická plocha. Nutno si však uvědomit, že rozloha ČR je 78
871 km2. Pro vyřešení dostatečné energetické
kapacity jen pomocí soláru bychom tedy potřebovali obětovat asi
2,66% rozlohy území.
To se asi nikdy nestane. Je to extrém spočítaný jen pro
představu, že to lze technicky vyřešit. Náklady by byly 11,34
miliardy na GWp, to znamená asi 1 191 miliard korun. To se zdá
ďábelsky mnoho, ale dále se podíváme na odhad cen reaktorů a
pak to číslo již tak ďábelsky možná znít nebude. Spíše by
byl problém, co s tou energií vygenerovanou v létě. Budeme se asi
muset podívat, jak to dělají ti chytřejší a úspěšnější.
Rozhodujícím limitujícím
faktorem pro posouzení jaderných reaktorů je však cena paliva.
Zapomeňme na relativně levné palivo z Ruska. Nyní budeme muset
nakupovat výhradně na západních mezinárodních trzích. Nejprve
se musí koupit surový uran, pak se musí obohatit, pak se z něj
musí vyrobit pelety a ty se pak musí naskládat do kazet. To
samozřejmě stojí hodně peněz. Výsledná cena paliva na trhu v
USA je asi 0,60 c / kWh – viz zde.
To je asi 54 EUR / MWh.
Pokud se podíváme na ceny
elektrické energie na burze v Drážďanech, tak zjistíme, že
spotová cena se pohyboval v roce 2024 okolo 60 EUR za MWh – viz
zde.
Toto je klíčový bod. Potvrzuje,
že celá ta dostavba jaderných reaktorů v Čechách je především
ekonomický nesmysl. Nemá cenu stavět jakýkoliv zdroj na výrobu
elektrické energie, když je naprosto zřejmé, že jen cena paliva
je asi 90% ceny elektrické energie volně dostupné na trhu EU.
Musíme si uvědomit, že cena větru a cena slunečního záření
jako cena paliva pro konkurenční obnovitelné zdroje je nula Kč /
kWh.
12. Nejistá konečná cena
Korejská firma KHNP, která vyhrála
výběrové řízení na dostavbu jaderných reaktorů v ČR,
postavila mimo území Jižní Koreje pouze jeden jediný projekt, a
to Barakah ve Spojených arabských emirátech. Jedná se o 4
reaktory APR-1400 a celkový výkon elektrárny je 5 600 MW. Její
cena se vyšplhala z původních 20 miliard dolarů až na 32 miliard
dolarů – viz zde.
To je tedy asi na 704 miliard korun. Cena na 1 MW je tedy 125,7 mil
Kč / MW. Z toho pohledu se dá odhadnout konečná cena na dva české
bloky o výkonu 1 054 MW na pouhých 265 miliard korun. Musíme si
však uvědomit, že námořní cesta z Koreje do ČR je zhruba o 1/3
delší než do SAE, dále je tu vliv inflace, vliv sdílení zakázky
s Českými firmami, licenční poplatek pro Westinghouse atd.
Naprosto nevypočitatelný je vliv
nových cel zavedených USA na všechny země. Dají se očekávat
odvetná opatření jednotlivých států, která mohou přerůst ve
všeobecnou obchodní válku mezi jednotlivými zeměmi. Kolik z těch
dodávek je z USA? Pouštět se za této situace do projektu v ceně
stovek miliard korun s relativně malým a nezkušeným dodavatelem
vzdáleným 4 540 námořních mil (8 408 km) od ČR je vyložený
hazard.
13. Pojistka
Je obecně známo, že všechny
jaderné reaktory jsou nepojistitelné. Jaké riziko tedy neseme my
všichni, že se ten projekt nedostaví, nebude fungovat, neseženeme
na něj palivo, dojde k rozsáhlé poruše, atd. atd. V tomto případě
to celé zaplatí český stát, potažmo my všichni, jeho daňoví
poplatníci. Zaplatí se to ze státního rozpočtu. Nezbudou opět
peníze na sociální dávky a valorizace důchodů. Nezbudou peníze
na silnice, zdravotnictví, školství...
Hlavně že nás stát nutí,
abychom nevyjeli na silnici bez platné pojistky. Bez pojistky
nesmíme také podnikat. Zde, kde existují obrovská rizika, ten
projekt pojištěn není a nikdy nebude. Plné riziko neseme my,
daňoví poplatníci. Menší solární projekty pojistit samozřejmě
lze. Tak proč se ženeme do obrovského, nepojistitelného projektu?
To je další závažný důvod pro
jeho okamžité ukončení.
14. Dlouhá doba výstavby
Projekt Barakah měl být dokončen
za zhruba pět let. Ve skutečnosti každý ze 4 reaktorů byl
dokončen až za devět let. Než se vůbec zahájí stavba, tak
uplynou další 1-2 roky Dva reaktory nebudou v provozu dříve než
v roce 2036. To je extrémně dlouhá doba.
V krátké době se dá očekávat
nárůst spotřeby ve dvou velkých nových oblastech. První jsou
data centra. Celosvětově dochází k raketovému nárůstu spotřeby
data center. V Irsku stoupla spotřeba data center z 290 GWh v prvním
čtvrtletí 2015 na 1 661 GWh ve čtvrtém čtvrtletí 2023. To je
nárůst o 473% - viz zde.
Globálně se předpokládá nárůst jejich spotřeby z 250 TWh v
roce 2020 na 870 TWh v roce 2030. To je nárůst o 248% za deset let.
Druhou oblastí jsou pak elektro
auta. V Irsku došlo k nárůstu spotřeby elektro aut z prakticky
nula v roce 2007 na 0,15 ktoe v roce 2022. Jednotka toe je tonne of
oil equivalent. Energeticky znamená 42 Gigajoulů nebo 11.630 MWh.
Jednotka ktoe je pak tisíckrát větší. Irská spotřeba elektro
aut v roce 2022 byla tedy 1 745 MWh a nadále rychle roste – viz
zde.
Čechám se oba tyto trendy určitě
nevyhnou. Nemůžeme čekat na nový zdroj energie do roku 2036. To
by mohlo být již příliš pozdě. Lepší je asi podpora
obnovitelných zdrojů. Jejich výstavba je daleko rychlejší a
navíc je regulována poptávkou po energiích.
Další pádný důvod pro okamžité
zrušení celého projektu dostavby jaderných reaktorů.
15. Obnovitelné zdroje energie
Rozvoj obnovitelných zdrojů
energie je velmi rychlý. Ve druhém pololetí 2024 bylo poprvé
historii Evropské unie vygenerováno více než 50% elektřiny z
obnovitelných zdrojů – viz zde
a zde.
Evropské větrné farmy na pevnině
měly v roce 2024 celkový instalovaný výkon 37 000 MW. Větrné
farmy na moři měly celkový instalovaný výkon 248 000 MW. Celkem
tedy 285 000 MW, což je asi 28,5 krát více než celkový instalovaný
výkon elektráren v ČR – viz zde.
Evropské solární farmy dosáhly v
roce 2024 celkového instalovaného výkonu 333 000 MW, ten dále
strmě roste. Počítá se, že se zdvojnásobí, na 671 000 MW, za
pouhé čtyři roky – viz zde.
Poprvé v historii se podařilo
dosáhnout značného pokroku ve využití energie mořských proudů,
přílivových elektráren a energie vln. Tyto instalace se tak staly
třetím největším zdrojem obnovitelné elektrické energie –
viz zde,
zde,
zde
a zde. Po létech
výzkumu a vývoje se zdá, že je připraveno hned několik
prototypů k většímu průmyslovému nasazení. Energie uložená v
moři je o několik řádů vyšší než solár a vítr dohromady.
Dá se očekávat velmi rychlý narůst komerčních instalací.
V posledních letech zaznamenala
Evropa mimořádný pokrok v rozšiřování kapacity baterií.
Kapacita vzrostla ze 4,8 GW v roce 2022 na 7,1 GW v roce 2023 a jen
vloni došlo k instalaci dalších 3,7 GW, čímž se celkový výkon
zvýšil na 10,8 GW. Projekce vykreslují ještě jasnější
obrázek: odhadovaná kapacita baterií 51 GW se očekává do roku
2030, a to díky výhodné ekonomice takových projektů. To
představuje pětinásobný nárůst za pouhých pět až šest let –
viz zde.
Jako velmi dobrý příklad zemí,
které to dělají systematicky, bych uvedl Skotsko. Stačí se
podívat na projekty, z nichž na některých jsem osobně pracoval v
letech 2017 – 2023.
Prvním a největším zdrojem
elektrické energie jsou větrné farmy na pevnině, zejména ve skotských horách - viz zde
a zde.
Takže ne moře, ale hory na pevnině! (škodolibá otázka: Máme my
v Čechách nějaké hory?)
Druhým a největším zdrojem jsou
mořské větrné farmy jako Beatrice – viz zde.
Třetím zdrojem jsou pak vodní
elektrárny – např. zde.
Čtvrtým zdrojem je pak energie
solárních farem (ve Skotsku, které je daleko na severu a často tam prší!) - viz např. zde.
Pátým zdrojem pak mix bioenergií
a energií z odpadu.
Celkový instalovaný jmenovitý
výkon všech obnovitelných zdrojů (na konci roku 2023) byl ve
Skotsku 15 358 MW – viz zde.
Rozloha Skotska je 80 231 km2. (Srovnatelné s ČR – 78
871 km2).
Již v roce 2022 dokázaly skotské
větrné farmy pokrýt po dobu několika dnů plně spotřebu
elektrické energie celého Skotska – viz zde.
Ještě pro nenapravitelné
věčné skeptiky. Odpověď na otázku co se stane, když
ve Skotsku nefouká a nesvítí? (to se sice nestane, ale budíž).
Tak na to mají ve Skotsku 100 MW a větší baterie. Udělal jsem
projekt kompletní rekonstrukce rozvodny Arbroath Grid Substation –
viz zde.
Doslova za plotem rozvodny je vidět privátní 100 MWh baterie na
napětí 132 kV. Pracoval jsem i na další, 300 MWh baterii. Ta je
nyní teprve ve výstavbě. Je to prý velký business s návratností
jen pár let. Vydělávají zejména na energii v době špiček.
Co kdyby baterie nestačila? No tak
na to mají ve Skotsku hned několik přečerpávacích vodních
elektráren. Osobně jsem se podílel na projektu výměny
transformátoru v 300 MW přečerpávací elektrárně Foyeres
na jezeře Loch Ness – viz zde.
Další, 450+ MW se staví nedaleko odsud – viz zde.
Jen velmi krátce se zmíním o
velkém úspěchu rakouské energetiky postavené dnes na
obnovitelných zdrojích. Je to vnitrozemský stát s rozlohou 83 871
km2. (Srovnatelné s ČR – 78 871 km2). 87%
elektrické energie bylo v Rakousku v roce 2023 vyrobeno
obnovitelnými zdroji – viz zde.
Z toho vodní elektrárny dodávají 60%, a dále pak větrné
elektrárny (instalovaný výkon 4 028 MW) – viz zde,
solár (instalovaný výkon 6 395 MWp) – viz zde.
Rakušané mají plán na úplnou uhlíkovou neutralitu v roce 2040 –
viz zde.
My Češi jsem se zhlídli v
nereálných plánech na dostavbu jaderných elektráren, které
hlavním proudům obnovitelných zdrojů nebudou moci v žádném
případě konkurovat. Vybudovat obnovitelné zdroje není lehké ani
levné, ale jich palivem je pak vítr, slunce a voda, které jsou
zdarma. Palivem jaderných elektráren je velmi drahý obohacený
uran. Z dlouhodobého pohledu je to neudržitelné a
neufinancovatelné řešení.
16. Geograficky příliš vzdálený dodavatel
Jak bylo již uvedeno výše, tak
vzdálenost korejské firmy od ČR je minimálně 4 540 námořních
mil (8 408 km). V případě normální politické a bezpečnostní
situace ve světě se tato vzdálenost dá samozřejmě bez problému
překonat, i když za cenu dlouhé časové prodlevy a vyšších
nákladů na každý díl. V situaci, kdy by vypukla nějaká lokální
válka nebo blokáda dopravních cest, tak se ČR může téměř
okamžitě dostat do velmi nevýhodné energetické situace.
ČEZ uvedl, že doba trvání tendru
byla tak dlouhá z toho důvodu, že jen doručení dopisu do Koreje
trvá déle než jeden měsíc. No výborně, tak to tedy v případě
jakýchkoliv problémů na projektu lze předpokládat právní
tahanice v délce minimálně několika let. To jsme my Češi
opravdu padlí na hlavu?
17. Nejistota dodávek náhradních dílů
Nevýhodou velkých centralizovaných
zdrojů je jejich chronická závislost na náhradních dílech, v
tomto případě znásobená geografickou vzdáleností generálního
dodavatele. Jakýkoliv výpadek tak velkého zdroje samozřejmě
vyvolá nutnost omezení dodávek elektřiny navazujícím
průmyslovým odvětvím. Navíc tato výluka může být právě z
důvodu geografické vzdálenosti dodavatele náhradního dílu velmi
dlouhá.
Relativně malá česká ekonomika
si nemůže dovolit jakékoliv dlouhodobé ohrožení tak velkých
centrálních zdrojů. Samozřejmou, logickou, a mnohem bezpečnější
cestou se jeví decentralizovaný systém menších zdrojů, kde
případný výpadek jednoho menšího zdroje může být pokryt
ostatními menšími zdroji v sytému a nevyvolá tak následné
škody v průmyslu ČR.
18. Malý, nezkušený a problematický dodavatel s jiným
zaměřením
Pokud se podíváme blíže na ČEZem vybraného a doporučeného
dodavatele, Korea Hydro & Nuclear Power (dále jen KHNP) – viz
zde,
tak zjistíme, že tato společnost byla částí větší firmy
Kepco, která dodala mj. i jadernou elektrárnu Fukušima, což není
zrovna výstavní reference. Kepco postavilo Fukušimu na břehu
moře, kde opakovaně dochází po stovky let k tsunami, protože
celá oblast je na tektonickém zlomu. Kepco umístilo všechny
záložní zdroje vně budovy elektrárny, když muselo být naprosto
zřejmé, že při případné tsunami budou odplaveny a reaktory se
tak stanou neřiditelné. To se pak i stalo. Se všemi důsledky,
mimo jaderného výbuchu, od kterého to vše ale nebylo daleko.
KHNP se vydělila ze společnosti Kepco v roce 2001, tj. zhruba
deset let před tím, než došlo k havárii ve Fukušimě.
Tržní kapitalizace KHNP je 11,568 miliard USD – viz zde.
Tržní kapitalizace její EU konkurenční firmy EDF je 49,28
miliard EUR (56,18 miliard USD) - viz zde.
KHNP je tedy asi 4,85 x menší firma než její evropská
konkurenční firma EDF.
KHNP provozuje celkem 26 jaderných reaktorů v Koreji s celkovým
výkonem 26 050 MW. Otázkou je, kolik jich vlastně dodala, když
pouze čtyři jí provozované reaktory byly uvedeny do provozu po
datu vzniku společnosti – viz zde.
Je tedy KHNP výrobcem a dodavatelem jaderných rektorů nebo spíše
pouze jejich provozovatelem?
KHNP vlastní a provozuje také také 21 velkých a 16 malých
vodních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 607,48 MW a
dále 16 velkých přečerpávacích elektráren o celkovém
instalovaném výkonu 4 700 MW - vše viz zde.
KHNP vlastní a provozuje také 105,232 MW solárních a větrných
elektráren – viz zde.
Sama o sobě tvrdí, že bude
diverzifikovat do obnovitelných zdrojů, kdy chce dosáhnout 7 600
MW nových instalací obnovitelných zdrojů do roku 2030 – viz
zde.
To se zdá být radikální odklon od provozování pouze jaderných
reaktorů. Jako příklad lze uvést, že KHNP dokončuje instalaci
největšího plovoucího soláru na světě Saemangeum Seawall (300
MWp) v provincii severní Jeolla viz tamtéž, s podrobným popisem
zde.
Níže v článku jsou popsány rozsáhlé škody na životním
prostředí způsobené tímto mega projektem (hráz o délce 33 km a
vzniklé umělé jezero o celkové ploše 401 km2. Zdá
se, že celý projekt nebyl správně připraven právě po stránce
environmentálních studií předcházejícím normálně stavbě tak
obrovského díla.
KHNP odebírá zatím téměř všechno jaderné palivo pro své
jaderné reaktory z Ruska. V lednu letošního roku podepsala KHNP
dlouhodobou smlouvu o dodávkách amerického jaderného paliva s
firmou Centrus Energy (USA) – viz zde.
Cílem je snížit palivovou závislost na Rusku. V obou případech KHNP tedy palivo sama nevyrábí, ale pouze ho nakupuje od třetích
stran. V tomto případě je sama silně závislá na dodávkách
paliva z Ruska nebo z USA a je tak lehce vydíratelná ze strany obou
zemí. To představuje určité bezpečnostní riziko i pro ČR.
Samozřejmě ideální by bylo, kdyby výrobce a dodavatel reaktoru
zároveň vyráběl a dodával jaderné palivo během jeho provozu.
KHNP nabízí dodávku reaktoru podle dokumentace, ohledně které
se dostala do sporu s americkou firmou Westinghouse Electric ohledně
duševního vlastnictví v ní obsažené – viz zde.
Po soudu pak následovalo mimosoudní vyrovnání mezi oběma
společnostmi, které je však tajné – viz zde.
KHNP pak následně vycouvala z několik projektů v Evropě –
viz zde
a zde.
Zřejmě došlo k tichému rozdělení trhů mezi KHNP a
Westinghouse. Tím jsou zřejmě ztraceny všechny vyhlídky českých
firem na nějakou další spolupráci s KHNP v Evropě.
EDF, jako účastník tendru na dostavbu Dukovan a Temelína podal
stížnost k českému antimonopolnímu úřadu, která však byla
zamítnuta – viz zde.
Na základě výše uvedeného by každý rozumný investor z
podobně „výborně“ připraveného jaderného projektu vycouval.
Pokud by se jednalo o hospodaření se státním kapitálem v takové
rozsahu, tak by vedoucí té organizace, která tento nesmyslný
projekt připravila a prosadila jeho schválení vládou, na minutu
letěl.
To se ovšem v Čechách nikdy nestane, protože šéf největší
české elektrotechnické firmy, strojař Daniel Beneš, má svou
pracovní smlouvu sjednánu asi tak 120 let a pojištěnu 20
zlatými padáky.
V Čechách je vše naopak připraveno k podpisu této zcela
nesmyslné smlouvy, viz tamtéž, která zadluží několik budoucích
generací obyvatelstva v naprosto nepřestavitelném rozsahu. Bude to
zřejmě nejrozsáhlejší tunel v historii ČR.
Jedinou mocnou zbraní obyvatel ČR je jejich volební právo.
Pokud se čeští voliči nyní také potichu a tajně rozhodnou, že
nebudou volit žádnou stranu, která okamžitě nezruší tento
nesmyslný, a je okrádající projekt, tak jim v tom nikdo a nijak
nemůže zabránit.
9965
Diskuse