25. 4. 2025 / Oldřich Maděra
Navazuji na svůj předchozí článek uveřejněný v Britských listech dne 19.4.2025, viz zde. Úvodem bych se chtěl omluvit čtenářům, že nebudu odpovídat na podněty z diskuse, což jsem vždy dělal. Jsem extrémně zaměstnán svými současnými projekty. Přesto jsem si vyčlenil určitý čas na to, abych sepsal všechny, z mého pohledu hlavní, důvody, proč je nutné tu dostavbu jaderných reaktorů v Čechách ihned zastavit. Nad tento striktně vymezený čas již žádný jiný volný čas nemám.
Vzal jsem si velmi obsáhlé téma, které je svým rozsahem mou další, malou, diplomovou prací. Dělám to vše zdarma ve svém volném čase a proto očekávám, jako autor této série článků, od čtenářů určitou míru tolerance a shovívavosti.
Pokud někdo chce konstruktivně k této věci něco napsat, tak mu jistě nic nebrání napsat podobný článek jako já, kde uvede své vzdělání, svou praxi v energetice a popíše své návrhy s odkazy na body mého článku. Britské listy ho podle mne rády vydají. Takto se dostaneme k normální diskusi mezi lidmi vzdělanými v oboru a nikoliv k postrannímu pokřikování po autorovi.
Čtenáři, kteří vzdělání v elektroenergetice nemají, by se měli věnovat svým oborům. Kladou často nesmyslné otázky nebo odvádějí věci od jejich podstaty do postranních, nepodstatných, uliček. Lidem, kteří to vzdělání mají, jsou tyto věci většinou naprosto zřejmé.
Na druhé straně si velmi vážím konstruktivních doplnění. Ty zahrnu do svých budoucích článků. Děkuji panu Bohumíru Ticháčkovi za upozornění v diskusi k předchozímu článku na problematiku zvýšeného množství potratů plodů chlapců v Česku po Černobylu. Zřejmě se v Česku nenarodilo až 450 chlapců. Link na článek ve Science Direct je zde. Jak je vidět, tak lékaři se tím alespoň zpětně zabývali a zabývají. Díky autorům studie za to. Článek zveřejnily Lidové noviny, asi dne 24.4.2024. V roce 2004, jak uvádí pan Ticháček, žádné noviny nevyšly.
Jaderná elektrárna je prosím na prvním místě elektrárna. I v tomto článku se diskutuje na prvním místě o elektrárně, jako o zdroji elektrické energie přenášené do veřejné elektrické sítě a dále pak k jejím spotřebitelům. Nic nemění na tom, že je to elektrárna jaderná. Jaderný reaktor jen nahrazuje plynový nebo olejový kotel nebo kotel na uhlí, štěpku, rašelinu nebo jiná tuhá paliva. Reaktor je zde pouze zdroj tepla pro sekundární část, pro výrobu elektrické energie z vodní páry.
Sekundární, tepelná část za tímto bodem je velmi podobná té klasické. V případě klasické elektrárny nemusí být trubkový systém kotle oddělen od potrubního systému parní turbíny. To umožňuje přehřívání páry nad kritický bod. U elektrárny jaderné musí být primární a sekundární okruhy odděleny z důvodu přenosu radioaktivity, a proto jsou provozovány v podkritickém režimu. To snižuje její celkovou tepelnou účinnost.
Elektrárna, jako taková, musí být zapojena do energetické soustavy nebo pak napájí jen izolovanou spotřebu, například velký výrobní podnik. Je to tedy především energetický problém a nikoliv problém např. návrhu potrubních systémů, prodeje energie apod. Klíčem diskuse v těchto článcích je ta elektrárna samotná. Jsou popisovány hlavní důvody, proč je proti ostatním současným elektrárnám nebezpečná, příliš složitá, drahá, s dlouhou dobou výstavby a s nereálnou návratností celkové investice.
Součástí mého vzdělání byly zkoušky z jaderných reaktorů. Probírali jsme všechny základní typy reaktorů podle typu paliva, chladicího média, moderátoru, řízení jaderné reakce, normálního i havarijního odstavení, kontejnmentu, atd. Podrobně jsme probírali radionuklidy a typy štěpných reakcí. Zabývali jsme se samozřejmě i vyhořelým palivem, nutnosti jeho chlazení a speciální péče po dlouhou dobu po vyvezení z reaktoru do prozatímního úložiště jaderného odpadu, včetně jeho konečného přepracování nebo uložení do trvalého úložiště. Celý tento proces tedy detailně znám. Měli jsme jak přednášky, tak i cvičení, jako v každém jiném vysokoškolském předmětu. Vše bylo zakončeno řádnou vysokoškolskou zkouškou. Mohu to vše doložit mým indexem. Není tedy pravdou, že nerozumím jaderné reakci, potrubním systémům atd.
Ovládám tedy teorii jaderného reaktoru po všech těchto stránkách. Navíc pak samozřejmě znám i strojní část – primární a sekundární okruh, parogenerátory, tepelné výměníky a parní turbínu s elektrickým generátorem. Měli jsme řadu zkoušek ze strojního zařízení elektráren, kde se tyto věci, včetně podpůrných zařízení, jako jsou odparky, kondenzátory, chladiče kondenzátu, chladicí věže atd. atd. probíraly. Probírali jsme i všechny druhy čerpadel, ventilátorů a jejich pohonů.
Další částí pak byly elektrické stroje a přístroje se zkouškami ze synchronních generátorů, transformátorů atd. Hlavním, podle mne klíčovým, předmětem pak byla elektroenergetika s řadou zkoušek ze sítí a to jak přenosových, tak i distribučních, teorie zkratových proudů a jejich výpočtů, uzemnění, ochran atd. atd.
Jak jsem zde již řekl, byl to velmi rozsáhlý a náročný obor. Nedivím se, že to nikdo nyní nechce studovat.
Velmi rozsáhlé doplnění těchto znalostí jsem pak získal v ABB, General Electric, URS, Siemens, BPI, ESBI, …
Z této pozice píši tedy tyto články. Považuji se svým způsobem za nezávislého experta v této oblasti na minimálně evropské, ale spíše na globální úrovni. Pokud tedy někdo chce se mnou na toto téma diskutovat, tak ať prosím doloží své odborné vzdělání v oboru, zdroje svých znalostí a popřípadě i reference. Diskusi se určitě nebráním.
9. Současná politická nejistota
Koncem devatenáctého století se území budoucího Československa v rakousko-uherské monarchii vyprofilovalo jako jeho průmyslová základna. Průmysl byl zejména soustředěn v mnoha větších městech. Patří mezi ně Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Liberec, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Kladno, Chomutov, Pardubice, Zlín, a celá řada dalších.
Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918 vzniklo hned několik států. Podstatné je, že zhruba 70% průmyslu monarchie se přes noc octlo v nově vzniklém Československu – viz zde. To byla výborná základna pro jeho rychlý rozvoj za krátké období tzv. první republiky. Československo to rychle dotáhlo až do první dvacítky nebo dokonce desítky průmyslově nejvyspělejších zemí světa! Popis viz zde.
Druhá světová válka, únor 1948, ruská okupace 1968, normalizace a současné vlády tu vysokou roveň již jen srážely dolů. Země je zadlužená, jako nikdy před tím nebyla. Nyní si chce půjčit další stovky miliard korun na naprosto ekonomicky nereálný projekt dostavby jaderných reaktorů.
Po druhé světové válce byl vybudován západní systém v čele s USA a Evropským hospodářským společenstvím. V roce 1949 bylo založeno NATO. Východoevropské země bohužel spadly do náruče Ruska. To proměnilo Československo na jeho kovárnu a dodavatele miliónových sérií spotřebního zboží.
Po zániku SSSR a po sametové revoluci jsme vstoupili nejprve v březnu 1999 do NATO a pak 1.5.2004 do Evropské Unie. Zdálo se, že máme vystaráno. Země začala čerpat z Evropských fondů a řada věcí se vybudovala. NATO převzalo ochranu na českým územím. Toto období však trvalo jen relativně krátkou dobu.
Agresivní Rusko zaútočilo v roce 2022 na Ukrajinu a obsadilo část jejího východního území včetně poloostrova Krym. Česká republika po celou dobu agrese podporovala a podporuje napadenou Ukrajinu. To se samozřejmě Rusku nelíbí a je proti ČR čím dál tím agresivnější.
Na konci roku 2024 vyhrál Donald Trump volby v USA a byl lednu 2025 inaugurován prezidentem USA. Trumpova administrativa krátce po té začala s demontáží všech dříve dosažených dohod s EU, s demontáží NATO a s uvalením nehorázných cel na všechny své obchodní partnery.
Vše bylo rozvaleno a nic není jisté. Jaderné palivo do našich existujících i nově rádoby vybudovaných jaderných bloků si tedy můžeme koupit buď z Ruska nebo z USA. Opravdu výborný výběr! Toto je další velmi dobrý důvod to jaderné dobrodružství rychle ukončit.
Od koho si na tu dostavbu půjčíme? Půjčí vůbec někdo silně zadlužené zemi se stagnující ekonomikou?
Budeme se muset postarat o svou vlastní vojenskou ochranu, což nebude levné. Zbudou peníze na jaderné reaktory? Nebo je zase sebereme z valorizací důchodů a ze sociálních dávek potřebným?
10. Denní diagram ČR
Denní diagram spotřeby elektrické energie ČR je uveden zde. Pokoušel jsem se získat novější data na dataportálu ERÚ zde. Mám sice identitu občana ČR ve svém irském mobilu a jinak mi funguje, ale zde jsem se nedokázal přihlásit. Naskenoval jsem z obrazovky laptopu klíč, ale moje identita nebyla ověřena. Úplně jsem propadl ve dvou věcech. Nemám český mobil a ještě navíc jsem si nepamatoval číslo boty mé prababičky z otcovy strany. Tak to se tedy čtenářům velmi omlouvám. Nechápu, proč jsou tato data utajována a nejsou volně dostupná na první straně dataportálu ERÚ.
ERÚ je státní instituce placená z peněz daňových poplatníků. Pokud nedělá to, co má dělat, tak doporučuji jediné. Návštěvu pana Muska s tou červenou motorovou pilou.
Mohl bych se zřejmě totiž dozvědět přísně střežená státní tajemství, že spotřeba elektrické energie vlastně klesá, protože si ji ti darebáčtí občané stále více vyrábí těmi zpropadenými soláry na vlastních střechách. Kam my tu energii z těch našich jaderných elektráren pak vlastně prodáme? Již ani Rakušané a Němci ji nechtějí – ti také stavějí soláry a větrníky jako blázni. Každý víkend jde cena energie na české burze do záporných hodnot – viz zde. O víkendech je energie nadbytek. Již nyní nevíme, co s ní.
Musíme tedy vycházet z cca deset let starých dat, viz zde. Nejnižší spotřeba elektrické energie je v šest hodin ráno – typicky ji pokryje výkon asi 4 500 – 4 800 MW. Pak spotřeba lineárně roste do ranní špičky cca v jedenáct hodin. Pokryje ji výkon asi 6 000 – 6 500 MW. Pak spotřeba mírně klesá do minima okolo šesti hodin, kdy ji pokryje výkon jen asi 5 500 – 6 000 MW. Večerní špička pak nastane asi v devět hodin večer, kdy je potřeba výkon asi 6 000 až 6 500 MW. Rozdíl mezi minimem a oběma maximy je tedy asi 1 000 – 1 100 MW. To je asi 16,9%
Obě jaderné elektrárny chrlí velké množství energie a to ve dne, v noci i o víkendech. Roční využití Temelína i s odstávkami je 87,1% - viz zde. Roční využití Dukovan je 85,25% - viz zde. Obě elektrárny při zvážení nezbytných odstávek pro údržbu a výměnu paliva jedou tedy téměř na plný výkon ve dne i v noci. Regulace jaderných reaktorů je nákladná věc. Necháme je tedy jet na plný výkon, i když tu energii vlastně, zejména v noci a o víkendech, ani tolik nepotřebujeme. Nebudeme nakonec muset stavět i velké baterie, abychom uložili energii z reaktorů z jejich nočního provozu na den, z neděle na pondělí? Ne zařídíme to tzv. mařením energie. To je perfektní obchod - viz zde. Postavíme si výkonové odpory a dostaneme dobře zaplaceno za to, že zničíme tu přebytečnou energii a kdo tu zmařenou energii vlastně zaplatí? No přece ten chudák koncový odběratel. Třeba babička samoživitelka s důchodem pod deset tisíc.
Ten rozdíl mezi spotřebou ve dne a v noci zřejmě dramaticky vzroste s nástupem elektromobilů. Lidé budou během dne používat rychlonabíjení svých elektro aut, která potřebují velké elektrické výkony. Mnozí si pak budou elektromobily přes noc nabíjet ze svých baterií energií, kterou jejich soláry vyrobily za dne. Budou si moci sdílet energii z lokálních mikrogridů, kde opět budou baterie. Energie bude tedy potřeba zejména ve dne, kdy jsou lidé vzhůru, pracují, používají elektrospotřebiče, topí, svítí a cestují. V noci a o víkendech tolik energie potřeba nebude.
Z tohoto pohledu je ideálním zdrojem solární panel. Ten vyrábí energii v dne, kdy je potřeba, a nevyrábí ji v noci, kdy tak moc potřeba není. Režim se dá upravit instalací baterie, která pak pokryje třeba večerní špičku, když již slunce nesvítí a nižší spotřebu v noci a o víkendech.
Jako naprosto nevhodný zdroj se z tohoto pohledu jeví jaderný reaktor, který chrlí 100% energie po celých 24 hodin, sedm dní v týdnu.
11. Vysoká pořizovací cena a vysoká cena paliva
Cena jaderné elektrárny Hinckley Point C byla v roce 2015 uvedena dodavatelem EDF ve výši 18 miliard britských liber (540 miliard korun) – viz zde. Jedná se o výkon 3 200 MWe. EDF tedy v roce 2015 uvedla výchozí cenu asi 168,75 mil Kč za 1 MW elektrického výkonu. Cena dostavby českých jaderných elektráren je odhadována na 400 miliard korun – viz zde. Jedná se o dva bloky o výkonu asi 1 045 MW – viz zde. Každý bude tedy stát asi 200 miliard korun. To odpovídá asi 183 mil Kč za 1 MW elektrického výkonu. Ty ceny jsou sice zhruba srovnatelné, nicméně česká je odhadnuta vyšší než britská, kde jsou náklady na cenu práce stále zhruba pětkrát vyšší než v Čechách. Z toho je vidět, že si tam ČEZ / česká vláda udělali velmi slušný polštář pro nikde neuvedené náklady.
Nyní pro srovnání uvádím náklady na vybudování větrné farmy v moři (offshore). Dosahují v průměru asi 1,5 – 2,0 mil EUR na MW – viz zde. To je tedy 45 – 60 mil Kč / MW. Navíc je nutné uvést, že to jsou konečné ceny se všemi navýšeními. Musíme si však uvědomit, že průměrné roční využití větrné farmy na moři je jen asi 43%, oproti reaktoru, kde je asi 86%. Pak ta cena vyskočí na 90 – 120 mil Kč / MW výkonu srovnatelného využití s jadernými reaktory.
Hinckley Point ještě není dostavěn a cena již nyní dosáhla astronomické výše 41,6–47,9 miliard liber (1 248 – 1 437 miliard Kč) alias 390 – 399 mil Kč / MW – viz zde.
Pokud tedy chceme srovnávat srovnatelné, tak jaderné reaktory jsou zhruba 3,3 x dražší než větrné farmy na moři se srovnatelným ročním využitím.
Co se týče solárních instalací, tak jejich cena je asi 758 USD za kW nebo 0,758 mil USD za MW. To dává 1,66 mil Kč / MW. Průměrné roční využití soláru je jen asi 12,6% – viz zde. Pak tedy je nutno v českých podmínkách zvýšit jejich cenu 6,83 krát, abychom dosáhli cenu solární instalace se srovnatelným ročním využitím jako reaktor. Dostaneme 11,34 mil Kč / MW.
Pokud tedy chceme srovnávat srovnatelné, tak jaderné reaktory jsou zhruba 35 krát dražší než velké solární instalace se srovnatelným ročním využitím.
Proč nás tedy ČEZ a vláda ženou do něčeho, co je 35 krát dražší než to, co si můžeme rychle a bez problémů postavit sami?
Je mi opakovaně vytýkáno, že nenavrhuji celoroční řešení. Tak tedy pokud chceme dostat v lednu v České republice ze soláru asi 120 000 MWh za jeden průměrný den (odhadnutá současná denní spotřeba ČR s malou rezervou) tak musíme mít solár o výkonu asi 104 347 MWp. Jeden kWp dá v lednu průměrně asi 35,81 kWh za měsíc, tj. 1,15 kWh denně. Musíme to tedy ďábelsky předimenzovat a nainstalovat odpovídající baterie.
105 GWp solár se zdá jakoby nerealizovatelný. Nicméně v roce 2023 postavili občané ČR sami 100 000 solárů o celkovém výkonu 1.1 GWp – viz zde. Tímto tempem by to trvalo asi 100 let, ale ono se to tempo, zdá se, zároveň ďábelsky zrychluje. Myslím si, že za 10-15 let nebude co řešit. Jen tak pro informaci, jakou plochu by potřeboval 105 GWp solár s dnešními panely?
Jeden MWp pro instalaci na zemi potřebuje asi 20 000 m2 půdy. 1 GWp potřebuje 20 000 000 m2. To je asi 2 000 ha. 105 GWp by tedy potřeboval asi 210 000 ha půdy. To je asi 2 100 km2. To je čtverec o hraně asi 45,8 km. To je samozřejmě gigantická plocha. Nutno si však uvědomit, že rozloha ČR je 78 871 km2. Pro vyřešení dostatečné energetické kapacity jen pomocí soláru bychom tedy potřebovali obětovat asi 2,66% rozlohy území.
To se asi nikdy nestane. Je to extrém spočítaný jen pro představu, že to lze technicky vyřešit. Náklady by byly 11,34 miliardy na GWp, to znamená asi 1 191 miliard korun. To se zdá ďábelsky mnoho, ale dále se podíváme na odhad cen reaktorů a pak to číslo již tak ďábelsky možná znít nebude. Spíše by byl problém, co s tou energií vygenerovanou v létě. Budeme se asi muset podívat, jak to dělají ti chytřejší a úspěšnější.
Rozhodujícím limitujícím faktorem pro posouzení jaderných reaktorů je však cena paliva. Zapomeňme na relativně levné palivo z Ruska. Nyní budeme muset nakupovat výhradně na západních mezinárodních trzích. Nejprve se musí koupit surový uran, pak se musí obohatit, pak se z něj musí vyrobit pelety a ty se pak musí naskládat do kazet. To samozřejmě stojí hodně peněz. Výsledná cena paliva na trhu v USA je asi 0,60 c / kWh – viz zde. To je asi 54 EUR / MWh.
Pokud se podíváme na ceny elektrické energie na burze v Drážďanech, tak zjistíme, že spotová cena se pohyboval v roce 2024 okolo 60 EUR za MWh – viz zde.
Toto je klíčový bod. Potvrzuje, že celá ta dostavba jaderných reaktorů v Čechách je především ekonomický nesmysl. Nemá cenu stavět jakýkoliv zdroj na výrobu elektrické energie, když je naprosto zřejmé, že jen cena paliva je asi 90% ceny elektrické energie volně dostupné na trhu EU. Musíme si uvědomit, že cena větru a cena slunečního záření jako cena paliva pro konkurenční obnovitelné zdroje je nula Kč / kWh.
12. Nejistá konečná cena
Korejská firma KHNP, která vyhrála výběrové řízení na dostavbu jaderných reaktorů v ČR, postavila mimo území Jižní Koreje pouze jeden jediný projekt, a to Barakah ve Spojených arabských emirátech. Jedná se o 4 reaktory APR-1400 a celkový výkon elektrárny je 5 600 MW. Její cena se vyšplhala z původních 20 miliard dolarů až na 32 miliard dolarů – viz zde. To je tedy asi na 704 miliard korun. Cena na 1 MW je tedy 125,7 mil Kč / MW. Z toho pohledu se dá odhadnout konečná cena na dva české bloky o výkonu 1 054 MW na pouhých 265 miliard korun. Musíme si však uvědomit, že námořní cesta z Koreje do ČR je zhruba o 1/3 delší než do SAE, dále je tu vliv inflace, vliv sdílení zakázky s Českými firmami, licenční poplatek pro Westinghouse atd.
Naprosto nevypočitatelný je vliv nových cel zavedených USA na všechny země. Dají se očekávat odvetná opatření jednotlivých států, která mohou přerůst ve všeobecnou obchodní válku mezi jednotlivými zeměmi. Kolik z těch dodávek je z USA? Pouštět se za této situace do projektu v ceně stovek miliard korun s relativně malým a nezkušeným dodavatelem vzdáleným 4 540 námořních mil (8 408 km) od ČR je vyložený hazard.
13. Pojistka
Je obecně známo, že všechny jaderné reaktory jsou nepojistitelné. Jaké riziko tedy neseme my všichni, že se ten projekt nedostaví, nebude fungovat, neseženeme na něj palivo, dojde k rozsáhlé poruše, atd. atd. V tomto případě to celé zaplatí český stát, potažmo my všichni, jeho daňoví poplatníci. Zaplatí se to ze státního rozpočtu. Nezbudou opět peníze na sociální dávky a valorizace důchodů. Nezbudou peníze na silnice, zdravotnictví, školství...
Hlavně že nás stát nutí, abychom nevyjeli na silnici bez platné pojistky. Bez pojistky nesmíme také podnikat. Zde, kde existují obrovská rizika, ten projekt pojištěn není a nikdy nebude. Plné riziko neseme my, daňoví poplatníci. Menší solární projekty pojistit samozřejmě lze. Tak proč se ženeme do obrovského, nepojistitelného projektu?
To je další závažný důvod pro jeho okamžité ukončení.
14. Dlouhá doba výstavby
Projekt Barakah měl být dokončen za zhruba pět let. Ve skutečnosti každý ze 4 reaktorů byl dokončen až za devět let. Než se vůbec zahájí stavba, tak uplynou další 1-2 roky Dva reaktory nebudou v provozu dříve než v roce 2036. To je extrémně dlouhá doba.
V krátké době se dá očekávat nárůst spotřeby ve dvou velkých nových oblastech. První jsou data centra. Celosvětově dochází k raketovému nárůstu spotřeby data center. V Irsku stoupla spotřeba data center z 290 GWh v prvním čtvrtletí 2015 na 1 661 GWh ve čtvrtém čtvrtletí 2023. To je nárůst o 473% - viz zde. Globálně se předpokládá nárůst jejich spotřeby z 250 TWh v roce 2020 na 870 TWh v roce 2030. To je nárůst o 248% za deset let.
Druhou oblastí jsou pak elektro auta. V Irsku došlo k nárůstu spotřeby elektro aut z prakticky nula v roce 2007 na 0,15 ktoe v roce 2022. Jednotka toe je tonne of oil equivalent. Energeticky znamená 42 Gigajoulů nebo 11.630 MWh. Jednotka ktoe je pak tisíckrát větší. Irská spotřeba elektro aut v roce 2022 byla tedy 1 745 MWh a nadále rychle roste – viz zde.
Čechám se oba tyto trendy určitě nevyhnou. Nemůžeme čekat na nový zdroj energie do roku 2036. To by mohlo být již příliš pozdě. Lepší je asi podpora obnovitelných zdrojů. Jejich výstavba je daleko rychlejší a navíc je regulována poptávkou po energiích.
Další pádný důvod pro okamžité zrušení celého projektu dostavby jaderných reaktorů.
15. Obnovitelné zdroje energie
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie je velmi rychlý. Ve druhém pololetí 2024 bylo poprvé historii Evropské unie vygenerováno více než 50% elektřiny z obnovitelných zdrojů – viz zde a zde.
Evropské větrné farmy na pevnině měly v roce 2024 celkový instalovaný výkon 37 000 MW. Větrné farmy na moři měly celkový instalovaný výkon 248 000 MW. Celkem tedy 285 000 MW, což je asi 28,5 krát více než celkový instalovaný výkon elektráren v ČR – viz zde.
Evropské solární farmy dosáhly v roce 2024 celkového instalovaného výkonu 333 000 MW, ten dále strmě roste. Počítá se, že se zdvojnásobí, na 671 000 MW, za pouhé čtyři roky – viz zde.
Poprvé v historii se podařilo dosáhnout značného pokroku ve využití energie mořských proudů, přílivových elektráren a energie vln. Tyto instalace se tak staly třetím největším zdrojem obnovitelné elektrické energie – viz zde, zde, zde a zde. Po létech výzkumu a vývoje se zdá, že je připraveno hned několik prototypů k většímu průmyslovému nasazení. Energie uložená v moři je o několik řádů vyšší než solár a vítr dohromady. Dá se očekávat velmi rychlý narůst komerčních instalací.
V posledních letech zaznamenala Evropa mimořádný pokrok v rozšiřování kapacity baterií. Kapacita vzrostla ze 4,8 GW v roce 2022 na 7,1 GW v roce 2023 a jen vloni došlo k instalaci dalších 3,7 GW, čímž se celkový výkon zvýšil na 10,8 GW. Projekce vykreslují ještě jasnější obrázek: odhadovaná kapacita baterií 51 GW se očekává do roku 2030, a to díky výhodné ekonomice takových projektů. To představuje pětinásobný nárůst za pouhých pět až šest let – viz zde.
Jako velmi dobrý příklad zemí, které to dělají systematicky, bych uvedl Skotsko. Stačí se podívat na projekty, z nichž na některých jsem osobně pracoval v letech 2017 – 2023.
Prvním a největším zdrojem elektrické energie jsou větrné farmy na pevnině, zejména ve skotských horách - viz zde a zde. Takže ne moře, ale hory na pevnině! (škodolibá otázka: Máme my v Čechách nějaké hory?)
Druhým a největším zdrojem jsou mořské větrné farmy jako Beatrice – viz zde.
Třetím zdrojem jsou pak vodní elektrárny – např. zde.
Čtvrtým zdrojem je pak energie solárních farem (ve Skotsku, které je daleko na severu a často tam prší!) - viz např. zde.
Pátým zdrojem pak mix bioenergií a energií z odpadu.
Celkový instalovaný jmenovitý výkon všech obnovitelných zdrojů (na konci roku 2023) byl ve Skotsku 15 358 MW – viz zde. Rozloha Skotska je 80 231 km2. (Srovnatelné s ČR – 78 871 km2).
Již v roce 2022 dokázaly skotské větrné farmy pokrýt po dobu několika dnů plně spotřebu elektrické energie celého Skotska – viz zde.
Ještě pro nenapravitelné věčné skeptiky. Odpověď na otázku co se stane, když ve Skotsku nefouká a nesvítí? (to se sice nestane, ale budíž). Tak na to mají ve Skotsku 100 MW a větší baterie. Udělal jsem projekt kompletní rekonstrukce rozvodny Arbroath Grid Substation – viz zde. Doslova za plotem rozvodny je vidět privátní 100 MWh baterie na napětí 132 kV. Pracoval jsem i na další, 300 MWh baterii. Ta je nyní teprve ve výstavbě. Je to prý velký business s návratností jen pár let. Vydělávají zejména na energii v době špiček.
Co kdyby baterie nestačila? No tak na to mají ve Skotsku hned několik přečerpávacích vodních elektráren. Osobně jsem se podílel na projektu výměny transformátoru v 300 MW přečerpávací elektrárně Foyeres na jezeře Loch Ness – viz zde. Další, 450+ MW se staví nedaleko odsud – viz zde.
Jen velmi krátce se zmíním o velkém úspěchu rakouské energetiky postavené dnes na obnovitelných zdrojích. Je to vnitrozemský stát s rozlohou 83 871 km2. (Srovnatelné s ČR – 78 871 km2). 87% elektrické energie bylo v Rakousku v roce 2023 vyrobeno obnovitelnými zdroji – viz zde. Z toho vodní elektrárny dodávají 60%, a dále pak větrné elektrárny (instalovaný výkon 4 028 MW) – viz zde, solár (instalovaný výkon 6 395 MWp) – viz zde. Rakušané mají plán na úplnou uhlíkovou neutralitu v roce 2040 – viz zde.
My Češi jsem se zhlídli v nereálných plánech na dostavbu jaderných elektráren, které hlavním proudům obnovitelných zdrojů nebudou moci v žádném případě konkurovat. Vybudovat obnovitelné zdroje není lehké ani levné, ale jich palivem je pak vítr, slunce a voda, které jsou zdarma. Palivem jaderných elektráren je velmi drahý obohacený uran. Z dlouhodobého pohledu je to neudržitelné a neufinancovatelné řešení.
16. Geograficky příliš vzdálený dodavatel
Jak bylo již uvedeno výše, tak vzdálenost korejské firmy od ČR je minimálně 4 540 námořních mil (8 408 km). V případě normální politické a bezpečnostní situace ve světě se tato vzdálenost dá samozřejmě bez problému překonat, i když za cenu dlouhé časové prodlevy a vyšších nákladů na každý díl. V situaci, kdy by vypukla nějaká lokální válka nebo blokáda dopravních cest, tak se ČR může téměř okamžitě dostat do velmi nevýhodné energetické situace.
ČEZ uvedl, že doba trvání tendru byla tak dlouhá z toho důvodu, že jen doručení dopisu do Koreje trvá déle než jeden měsíc. No výborně, tak to tedy v případě jakýchkoliv problémů na projektu lze předpokládat právní tahanice v délce minimálně několika let. To jsme my Češi opravdu padlí na hlavu?
17. Nejistota dodávek náhradních dílů
Nevýhodou velkých centralizovaných zdrojů je jejich chronická závislost na náhradních dílech, v tomto případě znásobená geografickou vzdáleností generálního dodavatele. Jakýkoliv výpadek tak velkého zdroje samozřejmě vyvolá nutnost omezení dodávek elektřiny navazujícím průmyslovým odvětvím. Navíc tato výluka může být právě z důvodu geografické vzdálenosti dodavatele náhradního dílu velmi dlouhá.
Relativně malá česká ekonomika si nemůže dovolit jakékoliv dlouhodobé ohrožení tak velkých centrálních zdrojů. Samozřejmou, logickou, a mnohem bezpečnější cestou se jeví decentralizovaný systém menších zdrojů, kde případný výpadek jednoho menšího zdroje může být pokryt ostatními menšími zdroji v sytému a nevyvolá tak následné škody v průmyslu ČR.
18. Malý, nezkušený a problematický dodavatel s jiným zaměřením
Pokud se podíváme blíže na ČEZem vybraného a doporučeného dodavatele, Korea Hydro & Nuclear Power (dále jen KHNP) – viz zde, tak zjistíme, že tato společnost byla částí větší firmy Kepco, která dodala mj. i jadernou elektrárnu Fukušima, což není zrovna výstavní reference. Kepco postavilo Fukušimu na břehu moře, kde opakovaně dochází po stovky let k tsunami, protože celá oblast je na tektonickém zlomu. Kepco umístilo všechny záložní zdroje vně budovy elektrárny, když muselo být naprosto zřejmé, že při případné tsunami budou odplaveny a reaktory se tak stanou neřiditelné. To se pak i stalo. Se všemi důsledky, mimo jaderného výbuchu, od kterého to vše ale nebylo daleko.
KHNP se vydělila ze společnosti Kepco v roce 2001, tj. zhruba deset let před tím, než došlo k havárii ve Fukušimě.
Tržní kapitalizace KHNP je 11,568 miliard USD – viz zde. Tržní kapitalizace její EU konkurenční firmy EDF je 49,28 miliard EUR (56,18 miliard USD) - viz zde. KHNP je tedy asi 4,85 x menší firma než její evropská konkurenční firma EDF.
KHNP provozuje celkem 26 jaderných reaktorů v Koreji s celkovým výkonem 26 050 MW. Otázkou je, kolik jich vlastně dodala, když pouze čtyři jí provozované reaktory byly uvedeny do provozu po datu vzniku společnosti – viz zde. Je tedy KHNP výrobcem a dodavatelem jaderných rektorů nebo spíše pouze jejich provozovatelem?
KHNP vlastní a provozuje také také 21 velkých a 16 malých vodních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 607,48 MW a dále 16 velkých přečerpávacích elektráren o celkovém instalovaném výkonu 4 700 MW - vše viz zde.
KHNP vlastní a provozuje také 105,232 MW solárních a větrných elektráren – viz zde.
Sama o sobě tvrdí, že bude diverzifikovat do obnovitelných zdrojů, kdy chce dosáhnout 7 600 MW nových instalací obnovitelných zdrojů do roku 2030 – viz zde. To se zdá být radikální odklon od provozování pouze jaderných reaktorů. Jako příklad lze uvést, že KHNP dokončuje instalaci největšího plovoucího soláru na světě Saemangeum Seawall (300 MWp) v provincii severní Jeolla viz tamtéž, s podrobným popisem zde. Níže v článku jsou popsány rozsáhlé škody na životním prostředí způsobené tímto mega projektem (hráz o délce 33 km a vzniklé umělé jezero o celkové ploše 401 km2. Zdá se, že celý projekt nebyl správně připraven právě po stránce environmentálních studií předcházejícím normálně stavbě tak obrovského díla.
KHNP odebírá zatím téměř všechno jaderné palivo pro své jaderné reaktory z Ruska. V lednu letošního roku podepsala KHNP dlouhodobou smlouvu o dodávkách amerického jaderného paliva s firmou Centrus Energy (USA) – viz zde. Cílem je snížit palivovou závislost na Rusku. V obou případech KHNP tedy palivo sama nevyrábí, ale pouze ho nakupuje od třetích stran. V tomto případě je sama silně závislá na dodávkách paliva z Ruska nebo z USA a je tak lehce vydíratelná ze strany obou zemí. To představuje určité bezpečnostní riziko i pro ČR. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby výrobce a dodavatel reaktoru zároveň vyráběl a dodával jaderné palivo během jeho provozu.
KHNP nabízí dodávku reaktoru podle dokumentace, ohledně které se dostala do sporu s americkou firmou Westinghouse Electric ohledně duševního vlastnictví v ní obsažené – viz zde. Po soudu pak následovalo mimosoudní vyrovnání mezi oběma společnostmi, které je však tajné – viz zde.
KHNP pak následně vycouvala z několik projektů v Evropě – viz zde a zde. Zřejmě došlo k tichému rozdělení trhů mezi KHNP a Westinghouse. Tím jsou zřejmě ztraceny všechny vyhlídky českých firem na nějakou další spolupráci s KHNP v Evropě.
EDF, jako účastník tendru na dostavbu Dukovan a Temelína podal stížnost k českému antimonopolnímu úřadu, která však byla zamítnuta – viz zde.
Na základě výše uvedeného by každý rozumný investor z podobně „výborně“ připraveného jaderného projektu vycouval. Pokud by se jednalo o hospodaření se státním kapitálem v takové rozsahu, tak by vedoucí té organizace, která tento nesmyslný projekt připravila a prosadila jeho schválení vládou, na minutu letěl.
To se ovšem v Čechách nikdy nestane, protože šéf největší české elektrotechnické firmy, strojař Daniel Beneš, má svou pracovní smlouvu sjednánu asi tak 120 let a pojištěnu 20 zlatými padáky.
V Čechách je vše naopak připraveno k podpisu této zcela nesmyslné smlouvy, viz tamtéž, která zadluží několik budoucích generací obyvatelstva v naprosto nepřestavitelném rozsahu. Bude to zřejmě nejrozsáhlejší tunel v historii ČR.
Jedinou mocnou zbraní obyvatel ČR je jejich volební právo. Pokud se čeští voliči nyní také potichu a tajně rozhodnou, že nebudou volit žádnou stranu, která okamžitě nezruší tento nesmyslný, a je okrádající projekt, tak jim v tom nikdo a nijak nemůže zabránit.
Diskuse