Gordon Brown vrací úder Rupertu Murdochovi

27. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut

Více než deset let poté, co se zdálo, že skandál s odposlechy ve Velké Británii zmizel z unavené veřejné paměti, Gordon Brown znovu otevírá tuto kauzu a s ní i nepříjemnou otázku, zda je vůbec možné plně pohnat k odpovědnosti ty nejmocnější instituce britského veřejného života. Šlo o to, že Murdochův bulvární tisk nezákonně odposlouchával soukromé telefony celebrit a politiků a zveřejňoval údaje z jejich soukromého života.

Ve svém obsáhlém příspěvku v listu Guardian bývalý premiér obvinil firmu News Group Newspapers (NGN) Ruperta Murdocha z maření spravedlnosti během původního policejního vyšetřování odposlechů. Brown ve svém trestním oznámení upozorňuje, že miliony interních e-mailů této firmy byly systematicky vymazány vedením NGN - nikoli z důvodu rutinní správy IT, jak společnost tvrdí, ale za účelem zakrytí nezákonných praktik. Gordon Brown makes criminal complaint against Rupert Murdoch’s media empire | Phone hacking | The Guardian

 
Je to pozoruhodný krok, nejen proto, že oživuje kapitolu, kterou mnozí považovali za uzavřenou, byť ne zcela dořešenou. Po vyšetřování vedeném lordem Levesonem a řadě mimosoudních vyrovnání a omluv se zdálo, že Británie dosáhla jakéhosi neklidného příměří se svou kulturou brutálního bulvárního tisku. Brown však nyní, s odkazem na nové výpovědi bývalých policistů, naznačuje, že to, co bylo prezentováno jako „chyby v řízení“, mohlo být ve skutečnosti systematickým zakrýváním trestné činnosti. 

Jeden z bývalých detektivů, tvrdí Brown, mu dokonce řekl, že kdyby rozsah mazání e-mailů byl tehdy znám, polixcie by pracovníky Murdochovy firmy NGN zatkla. „Nejde o lehkovážné obvinění,“ napsal Brown - a poukázal na síť utajování, která by - pokud se prokáže - usvědčovala nejen jednotlivce, ale i kulturu beztrestnosti zakořeněnou v nejvyšších patrech britské politiky a médií. 

Obzvlášť výbušné je Brownovo obvinění vůči Willu Lewisovi, bývalému vrcholnému manažerovi NGN, který nyní stojí v čele amerického listu  The Washington Post - novin kdysi synonymních s vrcholnou investigativní žurnalistikou, který však nyní publikuje podle zájmů Donalda Trumpa, přinejmenším na názorových stránkách, poté, co se jeho majitel Jeff Bezos nedávno rozhodl zasáhnout do této specifické části novin. (Pozn. JČ: Na zpravodajských stránkách však ještě stále publikuje materiály ostře kritické vůči Trumpovi.)

Podle Gordona  Browna Will Lewis záměrně vymyslel příběh o tom, že Brown a bývalý zástupce šéfa  Labouristické strany Tom Watson zosnovali plán na získání soukromých e-mailů Rebeky Brooksové, tehdejší ředitelky News International. Tento údajný „spiklenecký příběh“ podle Browna posloužil jako ospravedlnění interního mazání e-mailů, čímž NGN ztížila vyšetřování. Dokumenty zveřejněné v rámci civilního soudního sporu, do něhož byli zapojeni princ Harry a Tom Watson, dvě oběti Murdochova tisku, tyto tvrzení podporují: zápis z policejní schůzky z roku 2011 zaznamenává, že Will Lewis varoval před "spiknutím", které bylo následně samotnou NGN označeno za nepravdivé. Přesto firma tvrdí, že tehdy jednala v dobré víře.

Očekávatelně NGN všechna Brownova obvinění kategoricky odmítla. Firma se odvolává na rozhodnutí státního zastupitelství z roku 2015, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání kvůli nedostatku důkazů. Vymazání e-mailů, tvrdí NGN, bylo součástí standardní správy IT systémů, nikoliv záměrnou překážkou vyšetřování. S mrazivou právnickou přesností tiskový mluvčí společnosti prohlásil: „Zaměstnanci NGN spolupracující s policií při zpracování firemních e-mailů jednali vždy s nejvyšší integritou a striktně dle protokolů dohodnutých s Metropolitní policií.“

Brownovo svědectví však naznačuje něco jiného: že protokoly byly dodržovány spíše formálně než skutečně a že pravým cílem bylo zastírání, nikoliv transparentnost. V sázce není pouze pověst jedné mediální skupiny ani komplexní odkaz jednoho mediálního magnáta. Brownovo oznámení míří k hlubšímu a znepokojivějšímu tématu britské současnosti: houževnatosti elitní beztrestnosti tváří v tvář demokratickému dohledu.

Skandál s odposlechy měl být přelomem - momentem, kdy se Británie odvážila nahlédnout, jak může honba za ziskem a mocí rozežrat samotné jádro veřejné důvěry. Ale jak už britské dějiny opakovaně ukazují, energie reforem bývá prchavá a institucionální paměť krátká. 

Metropolitní policie připustila, že registruje nové informace plynoucí z civilních sporů, ale dosud od Browna formální podání neobdržela. Přislíbila, že jakékoli nové důkazy "pečlivě a přiměřeně" posoudí, přičemž zároveň upozornila na ohromné zdroje, které již byly na vyšetřování v minulosti vynaloženy.

Tato nová fáze přichází v choulostivém okamžiku: Rupert Murdoch formálně odstupuje z vedení svých firem Fox Corporation a News Corp a moc přechází na jeho syna Lachlana. Přitom však dochází k soudním sporům, protože Rupert Murdoch se z vedení svých podniků snaží vyšachovat své další děti, které nezastávají ultrapravicové postoje. Mnohé bylo napsáno o tom, zda syn  Lachlan nabídne nový kurz, nebo zda pouze zdokonalí otcův konfrontační styl. 


Murdochův vzestup začal v inkoustových zákopech australských novin, kde ve 22 letech zdědil skromné regionální noviny. Následovala půlstoletí trvající odysea budování mediálního kolosu, který se rozkládal napříč kontinenty - The Sun, Fox News, The Wall Street Journal - každá pobočka byla cihlou v pevnosti vlivu. Murdoch pochopil něco základního: že zprávy nejsou jen informace, ale i identita. Nepodával čtenářům to, co potřebovali vědět, ale to, co cítili - rozhořčení, hrdost, podezření. Jeho kanály se staly kulturními katechismy a připoutaly publikum k ideologiím stejně jako k titulkům.

Podstatnější otázka ale zní: lze mediální impérium, vybudované na transakčních loajalitách a strategickém pobuřování, vůbec zevnitř reformovat? Nebo nutně reprodukuje patologii, která byla zdrojem jeho síly? 

Rupertova genialita spočívala v tom, že si uvědomil, že v roztříštěné společnosti lidé netouží po faktech, ale po potvrzení. Fox News nevynalezla stranická média, ale zbraň, která ze zpráv udělala svátost pro věřící. Přesto si tato vize, jakkoli byla lukrativní, vybrala daň - podkopala důvěru v instituce, rozdmýchala rozpory a nechala celou generaci přemýšlet, zda je sdílená realita vůbec možná.

Lachlan se s tímto dědictvím vyrovnává a stojí před volbou: zdvojnásobit kmenovou loajalitu, nebo se přiklonit ke smířlivější vizi. První možnost nabízí krátkodobé zisky, ale riskuje věčné skandály; druhá možnost je sice obezřetná, ale může odradit základnu, kterou si jeho otec vypěstoval.

Nakonec je Murdochův příběh zrcadlem. Odráží naši kolektivní chuť po vyprávění, které spíše lichotí než vyzývá, a nesnadný kompromis mezi vlivem a integritou.

1
Vytisknout
867

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2025