
Gordon Brown vrací úder Rupertu Murdochovi
27. 4. 2025 / Fabiano Golgo
Je
to pozoruhodný krok, nejen proto, že oživuje kapitolu, kterou mnozí
považovali za uzavřenou, byť ne zcela dořešenou. Po vyšetřování vedeném
lordem Levesonem a řadě mimosoudních vyrovnání a omluv se zdálo, že
Británie dosáhla jakéhosi neklidného příměří se svou kulturou brutálního bulvárního tisku.
Brown však nyní, s odkazem na nové výpovědi bývalých policistů,
naznačuje, že to, co bylo prezentováno jako „chyby v řízení“, mohlo být
ve skutečnosti systematickým zakrýváním trestné činnosti.
Jeden z
bývalých detektivů, tvrdí Brown, mu dokonce řekl, že kdyby rozsah
mazání e-mailů byl tehdy znám, polixcie by pracovníky Murdochovy firmy NGN zatkla. „Nejde o
lehkovážné obvinění,“ napsal Brown - a poukázal na síť utajování, která
by - pokud se prokáže - usvědčovala nejen jednotlivce, ale i kulturu
beztrestnosti zakořeněnou v nejvyšších patrech britské politiky a
médií.
Obzvlášť výbušné je Brownovo obvinění vůči Willu
Lewisovi, bývalému vrcholnému manažerovi NGN, který nyní stojí v čele amerického listu
The Washington Post - novin kdysi synonymních s vrcholnou investigativní
žurnalistikou, který však nyní publikuje podle zájmů Donalda
Trumpa, přinejmenším na názorových stránkách, poté, co se jeho majitel
Jeff Bezos nedávno rozhodl zasáhnout do této specifické části novin. (Pozn. JČ: Na zpravodajských stránkách však ještě stále publikuje materiály ostře kritické vůči Trumpovi.)
Podle
Gordona Browna Will Lewis záměrně vymyslel příběh o tom, že Brown a bývalý zástupce šéfa Labouristické strany Tom Watson zosnovali plán na získání
soukromých e-mailů Rebeky Brooksové, tehdejší ředitelky News
International. Tento údajný „spiklenecký příběh“ podle Browna posloužil
jako ospravedlnění interního mazání e-mailů, čímž NGN ztížila
vyšetřování. Dokumenty zveřejněné v rámci civilního soudního sporu, do
něhož byli zapojeni princ Harry a Tom Watson, dvě oběti Murdochova tisku, tyto tvrzení podporují:
zápis z policejní schůzky z roku 2011 zaznamenává, že Will Lewis varoval před
"spiknutím", které bylo následně samotnou NGN označeno za nepravdivé.
Přesto firma tvrdí, že tehdy jednala v dobré víře.
Očekávatelně
NGN všechna Brownova obvinění kategoricky odmítla. Firma se
odvolává na rozhodnutí státního zastupitelství z roku 2015, kdy nebylo
zahájeno trestní stíhání kvůli nedostatku důkazů. Vymazání e-mailů,
tvrdí NGN, bylo součástí standardní správy IT systémů, nikoliv záměrnou
překážkou vyšetřování. S mrazivou právnickou přesností tiskový mluvčí
společnosti prohlásil: „Zaměstnanci NGN spolupracující s policií při
zpracování firemních e-mailů jednali vždy s nejvyšší integritou a
striktně dle protokolů dohodnutých s Metropolitní policií.“
Brownovo
svědectví však naznačuje něco jiného: že protokoly byly dodržovány
spíše formálně než skutečně a že pravým cílem bylo zastírání, nikoliv
transparentnost. V sázce není pouze pověst jedné mediální skupiny ani
komplexní odkaz jednoho mediálního magnáta. Brownovo oznámení míří k
hlubšímu a znepokojivějšímu tématu britské současnosti: houževnatosti
elitní beztrestnosti tváří v tvář demokratickému dohledu.
Skandál
s odposlechy měl být přelomem - momentem, kdy se Británie odvážila
nahlédnout, jak může honba za ziskem a mocí rozežrat samotné jádro
veřejné důvěry. Ale jak už britské dějiny opakovaně ukazují, energie
reforem bývá prchavá a institucionální paměť krátká.
Metropolitní
policie připustila, že registruje nové informace plynoucí z civilních
sporů, ale dosud od Browna formální podání neobdržela. Přislíbila, že
jakékoli nové důkazy "pečlivě a přiměřeně" posoudí, přičemž zároveň
upozornila na ohromné zdroje, které již byly na vyšetřování v minulosti
vynaloženy.
Tato nová fáze přichází v choulostivém okamžiku:
Rupert Murdoch formálně odstupuje z vedení svých firem Fox Corporation a
News Corp a moc přechází na jeho syna Lachlana. Přitom však dochází k soudním sporům, protože Rupert Murdoch se z vedení svých podniků snaží vyšachovat své další děti, které nezastávají ultrapravicové postoje. Mnohé bylo napsáno o
tom, zda syn Lachlan nabídne nový kurz, nebo zda pouze zdokonalí otcův
konfrontační styl.
Podstatnější otázka ale zní: lze mediální impérium, vybudované na transakčních loajalitách a strategickém pobuřování, vůbec zevnitř reformovat? Nebo nutně reprodukuje patologii, která byla zdrojem jeho síly?
Rupertova genialita spočívala v tom, že si uvědomil, že v roztříštěné společnosti lidé netouží po faktech, ale po potvrzení. Fox News nevynalezla stranická média, ale zbraň, která ze zpráv udělala svátost pro věřící. Přesto si tato vize, jakkoli byla lukrativní, vybrala daň - podkopala důvěru v instituce, rozdmýchala rozpory a nechala celou generaci přemýšlet, zda je sdílená realita vůbec možná.
Lachlan se s tímto dědictvím vyrovnává a stojí před volbou: zdvojnásobit kmenovou loajalitu, nebo se přiklonit ke smířlivější vizi. První možnost nabízí krátkodobé zisky, ale riskuje věčné skandály; druhá možnost je sice obezřetná, ale může odradit základnu, kterou si jeho otec vypěstoval.
Nakonec je Murdochův příběh zrcadlem. Odráží naši kolektivní chuť po vyprávění, které spíše lichotí než vyzývá, a nesnadný kompromis mezi vlivem a integritou.
Diskuse