Tržní, hospodářský a politický systém (vytvořeno bez AI)

8. 12. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty
Jsem laik, přesto přesvědčený, že řada odborníků, politiků i médií ve veřejné politicko-ekonomické debatě míchá „pojmy s dojmy“ (mlží). Otázkou je, zda to většinově dělají ze své hlouposti „pejsek a kočička“ nebo cíleně manipulují veřejnost „Big Brother“. Gulášovka je navařená hlavně z pojmů jako tržní hospodářství, kapitalismus, demokracie, zaručeně demokratické politické strany... Právě proto, že jsem laik, budu rád za polemiku v komentářích :-)

TRŽNÍ SYSTÉM

Přírodní zákon, který platí minimálně od doby, kdy homo sapiens dosáhl „vyšší“ inteligence. Jednomu zbylo pár opracovaných pazourků, jinému kus masa, udělali výměnu, vznikl první trh. Časem bylo třeba výměny přenášet v prostoru i čase - moudré hlavy vymyslely přenosnou, na určitém území akceptovanou věc (hodnotu), kerá se nakonec ustálila jako „peníze“. To, že dneska někdo někde (např. burza) nakupuje za peníze „peníze“, už mi jako přírodní zákon nepřijde - spíš jako veksl, který klasický tržní prostor výměny skutečné hodnoty za skutečnou hodnotu devastuje.

Tržní systém tu tedy byl, je, nepochybně bude. Pokud ho někdo někdy někde silou omezí, stane se jen to, že se dočasně přesune do šedé zóny. Jakmile represe skončí vrátí se.

HOSPODÁŘSKÝ SYSTÉM

Ten naopak s přírodními zákony mnoho společného nemá. Jde o konsenzus lidí žijících v určitém prostoru. To, co provozujeme u nás v Česku, lze asi nazvat kapitalismem, kterému se ale nedají upřít feudální znaky novodobé šlechty. Ta vlastní osobní majetek běžně za desítky, nebo dokonce za stovky miliard korun. To je tedy naše hospodářské status-quo, které nám vyhovuje, proto v něm žijeme / opak by svědčil o naší nenormalitě.

Základní otázkou každého hospodářského systému je nepochybně míra a způsob přerozdělování prostředků vytvořených v rámci dané struktury (zpravidla státu) ekonomickou činností. Současný konsenzus Česka například říká, že cca 1% občanů vlastní cca 37% celkového majetku všech občanů. To může platit jen díky tomu, že zbylých 99% tento stav preferuje, toleruje nebo o hospodářském systému vůbec nepřemýšlí. Kdyby tomu bylo naopak, muselo by tomu být naopak. 1:99 a 37:63 je tedy naše hospodářské status-quo vyjádřené numericky.

Na veřejném diskurzu, který by logicky měl pomoci narovnávat tuto „přerozdělovací“ super-nerovnováhu, je nejpodivnější kolik nejrůznějších diskutérů je schopno ono jedno procento nejbohatších povolat, stimulovat... tak, aby veřejný diskurs byl o čemkoli, ale nikdy o změně tohoto status-quo. Tedy aby se netýkal nějakého efektivního modelu přivření ekonomických nůžek mezi naším nejbohatším a nejchudším spoluobčanem.

POLITICKÝ SYSTÉM

To je další opět na předchozích nezávislá veličina, i když silnější či slabší synergie samozřejmě existují. Naším politickým systémem je parlamentní demokracie a návazný právní stát. Ekvivalentem je monarchie, království, různé totalitní vlády... Zda a kdy půjde nahradit v mnoha ohledech nedokonalou parlamentní demokracii něčím lepším neví nikdo. Není tedy efektivní, v okamžiku, kdy neumíme nic rozumného udělat ani s naším hospodářským systémem, se vysilovat diskusí, zda je parlamentní demokracie to opravdu pravé ořechové.

Opakování pro případné demagogy: Můžeme tedy mít tržní systém, současně parlamentní demokracii a nemusíme k tomu mít „žravý oligarchický kapitalismus“. Opravdu nemusíme. Není to určeno „od pánaboha“. Můžeme mít například výrobní velkokapitál fungující jen ve státních podnicích a ten menší v rukách živnostníků. Jak tomu správně říkat? Není to jedno? Dějiny to pojmenují.

0
Vytisknout
158

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2025