Po devíti dnech je jasné, že íránští vůdci, ti, kteří přežijí, se nevzdají a nedopustí opakování Trumpova převratu ve Venezuele. Jejich síly, i když jsou drasticky oslabeny, úspěšně šíří bolest po celém Středním východě a zaplavují tamější obranu vlnami dronů a raket. To není žádné překvapení. Írán varoval před regionálním konfliktem, pokud bude znovu napaden. Trump je nyní ve válce také se spojenci USA, protože přijal hrubou maximu George W. Bushe z irácké války „buď jste s námi, nebo jste proti nám“. Arabové z Perského zálivu – a krutě bombardovaný  Libanon – jen chtějí, aby to skončilo. Británie a Evropa se toho většinou nechtějí účastnit, ale stejně jsou do toho vtaženy. Globální ekonomika se propadá do krize. V Trumpově válce proti světu nejsou žádní hrdinové, jen oběti. Výjimkou je vzdorný španělský premiér Pedro Sánchez.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, již obviněný z válečných zločinů v Gaze, a Trump nyní musí čelit stíhání Mezinárodním trestním soudem za zvěrstva spáchaná v Íránu, zejména za otřesné bombardování školy v Minabu 28. února. Oba by měli být sankcionováni Velkou Británií a všemi ostatními vládami, které stále respektují chartu OSN, lidská práva a právní stát. A sankce by měly být uvaleny i na jejich země. Mnoho Američanů a Izraelců odsuzuje šílené chování svých vůdců. Tito dva násilníci však jednají jejich jménem. Znepokojení občané, zklamáni bezmocným americkým Kongresem a izraelským Knesetem, musí požadovat zastavení tohoto chaosu.

Je již dlouho zřejmé, že Trump není přítelem Británie. Ale tento poslední akt smrtící arogance, o kterém Velká Británie nebyla předem informována, ukazuje, že on a jeho administrativa musí být nyní považováni za nepřátele. Stačí se podívat na fakta. USA (stejně jako Rusko na Ukrajině) zahájily nelegální agresivní válku proti suverénnímu státu. Jejich tvrzení o „bezprostřední“ hrozbě není podloženo důkazy. Jejich ozbrojené síly jsou bez omezení a postrádají jakákoli pravidla nasazení. Morální a právní úvahy jsou ignorovány; bezostyšně zavraždili hlavu státu. Toto řádění vedené USA, tato vražedná honba na krocany, terorizuje a vyhání miliony lidí a narušuje obchod, cestování a dodávky energie. Jaký další důkaz je potřeba, aby bylo jasné, že USA, stejně jako Izrael, jsou nepřátelskou mocností, která zásadně ohrožuje Spojené království?

Není v národním zájmu Británie, aby byl Írán redukován na kouřící ruiny. Není v zájmu Velké Británie, aby byl teheránský režim, jakkoli je nepochybně odporný, donucen přijmout asymetrické taktiky (jako jsou teroristické útoky v evropských městech), aby přežil. Rozhodně není v zájmu Británie a sousedních zemí, aby se Írán rozpadl do anarchie podobné té v Iráku uprostřed diskutovaných povstání Kurdů a dalších etnických menšin. Následný exodus uprchlíků by zastínil ten ze Sýrie před deseti lety. A co je nejdůležitější, není v zájmu Spojeného království, aby byly bezohledně porušovány zásady právního státu a válečné právo, což by urychlilo rozpad „globálního řádu“.

Nejnovější zločiny gangstera Trumpa navazují na jeho únos venezuelského prezidenta, jeho hrozby invazí do Grónska, suverénního území loajálního spojence NATO, jeho pokrytecké vylepšování jaderného arzenálu USA, zatímco žvaní o hypotetických íránských jaderných zbraních, sabotáž opatření OSN v oblasti klimatu; jeho represivní globální obchodní cla; jeho vměšování se do podpory evropských krajně pravicových stran a britské ultrapravicové stray Reform UK; a snad nejhorší ze všeho, jeho neodpustitelná zrada Ukrajiny a podlézání Rusku. Všechny tyto akce mají negativní dopad na britský lid a britský stát.

Na rozdíl od Washingtonu se postupné britské vlády snažily udržovat dialog s islamisty, kteří v roce 1979 svrhli šáha podporovaného USA. Vzhledem k absenci diplomatických vztahů se USA těchto rozhovorů neúčastnily. Výsledkem je, že americká neznalost současného Íránu je hluboká. Předpokládat, že se režim a jeho milice podřídí bez odporu, je prostě hloupé. Ekonomické sankce, které Trump posílil, když pitomě porušil jadernou dohodu z roku 2015 s Teheránem podporovanou Velkou Británií, jsou mulláhy využívány k omlouvání selhání a ospravedlňování týrání obyvatel. USA opakovaně promarnily šance podpořit reformisty, jako je bývalý prezident Hassan Rouhani, nabídkou zmírnění sankcí. Čím větší je chudoba země, tím horší j sociální napětí a tím pevnější je sevření represivních, misogynních, fundamentalistických duchovních a vojenských frakcí. Dnešní Írán je alespoň zčásti dílem USA.

Írán zoufale potřebuje nový začátek. Teokracie symbolizovaná zavražděným nejvyšším vůdcem Alím Chameneím má už dávno své dny sečteny. Mnozí, pravděpodobně většina Íránců, touží po otevřené, svobodnější, prosperující, pluralitní a prozápadní společnosti. Ale tento destruktivní, nepromyšlený návrat USA a Izraele k nejhorším excesům imperialistického vandalismu ničí naděje na mírovou změnu –  která má trvalý charakter – a urychluje to kolaps do válčících táborů. Výsledkem nemusí být znovuzrozený, přátelský Írán, ale rozdělená země, která se stane rukojmím brutálnějšího, paranoidního, neustále hrozivého tvrdého režimu zapleteného do nekonečného konfliktu se svým lidem a Západem.


Argumentuje se, že Británie je tak úzce propojena s USA v otázkách obrany, bezpečnosti a shromažďování zpravodajských informací, že si nemůže dovolit definitivní rozchod s Íránem. To je rada zoufalství. Po většinu své dlouhé historie se Británie nějakým způsobem obešla bez vždy velmi podmíněné americké pomoci. Mohla by to zvládnout znovu, i když by to mohlo být na chvíli bolestivé. Bylo by například pozitivním přínosem, kdyby byly vyřazeny z provozu neúnosně drahé a nežádoucí britské jaderné ponorky Trident, které jsou závislé na americké technologii. Takové závislosti dávají nestabilnímu, válkychtivému Trumpovi nebezpečnou páku nad Británií. Nejlepší je se jich zbavit, než ji použije.

Devět dní a počítání pokračuje. Jak dlouho ještě? Týdny? Měsíce? Trump a manipulativní Trumpův poradce z Izraele musí být zastaveni, a to jak v zájmu Íránců, tak v zájmu budoucího míru a bezpečnosti na Blízkém východě, ve Velké Británii a u jejích zbývajících spojenců. Existenční hrozba pro demokratické hodnoty, zákony a svobody, kterou představují Trump, Netanjahu a autoritářští spojenci jako Vladimir Putin, je všudypřítomná – a roste. Pro britského Keira Starmera, čestného muže, který je nezaslouženě zesměšňován podlým člověkem, je to největší a nejdůležitější poučení z války: poznej svého nepřítele – a jednej podle toho.

Toto je válka, kterou si Trump zvolil. Ale Británie má také na výběr. Dvě stě padesát let poté, co se američtí kolonisté osvobodili od impéria, je čas na britskou deklaraci nezávislosti.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout