Podle umělé inteligence jsem levičák, protože chci neziskové léky, a jak to mám s farmaceutickými firmami opravdu

2. 12. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
30750
Zjistil jsem, že umělá inteligence na vyhledávači Google o mně tvrdí, že jsem levičák, protože prosazuji neziskové léky. Prý kritizuji farmaceutický průmysl. Možná bych souhlasil s tím, že hájím v poslední době levicovou agendu, ale odvolávám se přitom třeba na bankéřku Horskou nebo šéfku Finanční správy Hornochovou.

Situace s veřejnými penězi, bezpečností republiky a stavem demokracie je tak strašná, že i pravičák (nota bene středově uvažující člověk jako já), pokud je příčetný, musí hájit levicovou agendu. V době Ronalda Reagana nebo Margaret Thatcher bych byl asi pravičák. Jenže se držím principu, že když je moc slunce, je třeba zalívat, a když moc vody, je třeba vysušovat. Zalívat nebo vysušovat za všech okolností je mimořádně idiotské.

Ale zpět k neziskovým lékům. Nikdy mě ani nenapadlo, že by za to, že nikde na světě neexistuje systematický přístup k nekomerčnímu klinickému testování starých léků pro nové použití, mohly farmaceutické firmy. Farmaceutické firmy nemají povinnost hájit veřejný zájem, veřejné zdraví, tvarovat státní instituce. Je to selhání států, politiků, úředníků, státem financovaného výzkumu, že nemáme neziskové léky. A to je podle mě možná dokonce i kritika, kterou lze označit za pravicovou.

V roce 2022 jsem ve vědeckém časopise Drug Discovery Today shrnul základní příčiny, proč se nedaří prosazovat neziskové léky (krásnou výjimkou je nekomerční klinický test starých léků proti covidu RECOVERY, z něhož vzešel dexametazon jako účinný lék dostupný veřejnosti téměř zadarmo – v Nature psali, že jeden život za padesát liber). Jedním z hlavních východisek mých úvah v tom článkuv Drug Discovery Today je devastující krize v biomedicínském výzkumu, o níž napsal novinář Richard Harris knihu Rigor Mortis příznivě recenzovanou např. v Nature a v Science.

Na začátku té knihy je zpráva farmaceutické firmy Amgen publikovaná v Nature: vědci této firmy deset let ověřovali 53 přelomových vědeckých studií v oblasti onkologie a hematologie a zjistili, že 89 (osmdesát devět!) procent jich nelze zopakovat (Ellis & Begley Nature 2012). Harris potom vysvětluje podrobnou analýzou fungování z veřejných peněz placené vědy, jak je něco takového možné. Jeho zpráva je naprosto devastující, jak naznačuje už sám titul knihy: „Jak nedbalá věda vytváří bezcenné léky, ničí naději a plýtvá miliardami.“

Dokonce si myslím, abych se vrátil k farmaceutických firmám, že to, že se už několik let ukazuje (naposledy v Lancet Oncology 2024 „Overall survival benefits of cancer drugs initially approved by the US Food and Drug Administration on the basis of immature survival data: a retrospective analysis), že naprostá většina nově schválených a používaných léků v onkologii, které dostaly tzv. zrychlené schválení, ve skutečnosti neprodlužuje pacientům život (a my za ně draze platíme a pacienti jsou zbytečně vystavováni vedlejším účinkům), není selhání farmaceutických firem, ale státu, úřadů, vědců, lékařů. Farmaceutické firmy si hledí zisku a veřejný zájem má hájit ten, kdo je placený z veřejných peněz.

Snad bych ještě podotkl, že v létě 2012 jsem měl přednášku o neziskových lécích v souvislosti s výzkum protinádorových účinků disulfiramu na Caltechu pro skupinu profesora Deshaiese, jenž měl už tehdy silné vazby na farmaceutický byznys (byl spoluzakladatelem firmy Proteolix, která vyvinula lék proti mnohočetnému myelomu a která byla prodána větší farmaceutické firmě (Onyx) za nějakých 800 milionů dolarů, aspoň podle anglické wikipedie). Nikdy jsem necítil z této strany odpor. 

Ve svém výše zmíněném článku v Drug Discovery Today dokonce argumentuji na příkladu objevu léku bortezomibu (první povolení k léčbě v USA je z roku 2003), že objevit pomocí neziskových léků zcela nové cíle v rakovině – cíle náhodně objevené jako účinné v klinice (celý tento program krátce představuji v Trends in Pharmacological Sciences 2017 v článku „Searching for positive side effects of common drugs“) – by mohlo být pro farmaceutický průmysl komerčně velmi zajímavé (než se trápit s preklinicky generovaným „vědeckým“ balastem, podle kterého je například disulfiram všelék, což je podle mě ještě mnohem horší situace než nezopakovatelnost výsledků vědeckých publikací).

0
Vytisknout
237

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2025