Nenechme se mýlit, je to opravdu čistý fašismus, co Trump zavádí v USA

25. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 4 minuty
30753

Tak jsme tam. Amerika, ten oslnivý Disneyland svobody a Coca-Coly, teď znovu obouvá boty autoritářství - a tentokrát nejsou ani lesklé, ani vyleštěné. Jsou to těžké, pochodující boty. Trump už není jen klaunem na pódiu. Stal se dirigentem nové symfonie - a melodie, kterou hraje, zní podezřele jako stará evropská tragédie. Ano, mluvím o fašismu. A ne, to není nadsázka, to je diagnóza. Trump se neprobojoval k moci silou; vklouzl do ní skrze mezery ústavy, skrze chaos, skrze slabost institucí, které jsme považovali za věčné. Mussolini a Hitler také nevládli první den s železnou pěstí - vládli úsměvem, dočasně, "jen na zkoušku", dokud nezmizely poslední brzdy. Dnes Trump nestojí proti ústavě - on ji obchází, přetváří a ohýbá, až zůstane jen divadelní kulisa.

 

Lidé říkají: „Trump není fašista, je jen kapitalista.“ Ano, a Mussolini byl liberál, dokud nebyl potřeba nový tón. Fašismus dnes nenosí uniformy ani nezdraví vztyčenou paží. Nosí kravaty a má účet na Twitteru. Diktatura není nutně o kulkách: je o algoritmech, o rozhodnutích exekutivy, která nikdo nezpochybňuje, o tichu těch, kteří se bojí přijít o práci, když řeknou ne. Trump vládne přes strach. Strach ne z gulagů, ale z výpovědi. Není třeba vojenského puče, když stačí výkonné nařízení. To je moderní fašismus: decentní, digitální a zcela americký. 

A co opozice? Dezorientovaná, rozdělená, unavená ze svých vlastních zrcadel. Zatímco Trump posiluje exekutivu, opozice cituje ústavu, jako by to byla magie. Jenže ústava není kouzlo. Je to papír. A papír, jak víme, shoří velmi rychle. 

Trump už nevyvolává jen reakce - on diktuje tempo. Každý jeho tweet, každé gesto, dokonce i ta groteskní mimika, ten permanentní škleb, je signálem pro jeho stoupence, že normy už neplatí, že civilizovaný diskurz je mrtvý a že pravda je jen další show. V tom je jeho genialita - ne v hloubce myšlenek, ale v brutalitě jejich absence. A zatímco média dál analyzují každou jeho větu, jako by šlo o výroky Aristotela, realita se mění. Ne pozpátku, ale bokem. Demokracie se nedusí pod jedním zásahem - ona se rozpadá drobně, všedně, téměř nepozorovaně. Jeden soudce tady, jeden zákon tam. Změna významu slov, rozmělnění reality.

Je snadné přehlédnout, jak se autoritářství adaptovalo na digitální věk. Trumpův fašismus nepotřebuje pochodovat ulicemi - stačí mu ovládnout tok informací. Sociální sítě se staly novými náměstími, kde se šíří dezinformace jako toxický prach. Kdo potřebuje cenzurovat noviny, když lze znevěrohodnit celý koncept pravdy? Trump neřídí stát - řídí příběh. Každá lživá konspirace, každý útok na média („fake news“), každé zpochybnění volebního výsledku není jen rétorika. Je to systematické ničení důvěry v to, co zbylo ze společného prostoru pro dialog. Hannah Arendtová psala o „banalitě zla“ - dnes by psala o banalitě trollů.

Fašismus minulosti stavěl na charismatu vůdců, kteří se stylizovali do hrdinů národa. Trump je karikaturou této tradice. Jeho kult osobnosti není založen na hrdinství, ale na provokaci. Každý skandál, každý útok na „politickou korektnost“ posiluje jeho image jako „bojovníka proti systému“. Jeho stoupenci nevěří v ideologii - věří v jeho schopnost rozbít jakýkoli řád. A právě v tom je nebezpečnější než klasický diktátor. Není to vůdce, který slibuje lepší zítřky - je to chaos, který slibuje pomstu. A v chaosu roste autoritářství jako plevel v opuštěné zahradě.

Nacismus by nebyl možný bez spolupráce průmyslníků a intelektuálů. Dnes jsou to technologičtí magnáti a média, kdo hrají tuto roli. Když Twitter roky toleroval Trumpovy výhrůžky, nebo když Fox News šířil jeho lži, nebyli to jen pasivní pozorovatelé - byli to spolutvůrci. Kapitalismus, který profituje z polarizace, je dokonalým partnerem autoritářství. Proč ničit svobodu slova, když lze zmonetizovat nenávist? Trump není výjimka - je produktem systému, který přeměňuje demokracii v reality show, kde násilí zvyšuje sledovanost.

Trumpův fašismus není izolovaný experiment - je to návod k použití pro ty, kteří chtěli vládnout bez omezení. A zatímco Evropa hledí na Ameriku s despektem, zapomíná, že i její vlastní instituce jsou křehké. Brexit a růst krajní pravicové politici jsou varováním: Virus autoritářství je mutací, která nezná hranic. 

Trumpovi kritici často jednají jako lékaři, kteří léčí příznaky, ale ignorují rakovinu. Je čas přestat analyzovat jeho tweety a začít budovat nový jazyk, nové instituce, novou představivost.

Fašismus nezačíná puči. Začíná rezignací. A tudíž, pokud je tento současný moment skutečně předpeklím nového autoritářství, pak ne proto, že jsme byli přemoženi, ale protože jsme si zvykli.

2
Vytisknout
2098

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2025