Když se pachatel prohlásí za oběť
25. 10. 2025
čas čtení
5 minut
Psychologická analýza Balšínkova článku o motoristech
Celý text je postavený na souvislostech mezi psychologickým mechanismem a jeho morálním důsledkem
Článek D. B. v Echo24 působí na první pohled skoro žoviálně, jako obhajoba „nováčků“, kteří to ve světě politiky schytávají.
Jenže pod tímto vyprávěním se neskrývá novinářská analýza, ale něco mnohem temnějšího – psychologická obrana, která převléká zlo za dobro, která přepisuje realitu, až se pravda začne podobat lži a lež začne znít jako odvaha.
Balšínek zde nevysvětlil realitu.
On ji přerámoval – vlastně rovnou přepsal z černé na bílou.
Z pachatele dělá oběť.
Z politického fenoménu, který nese znaky uctívání fašismu, vytváří romantický příběh o outsiderovi, kterého systém šikanuje.
To je klasický příklad toho, kdy se útočník stylizuje do role pronásledovaného.
Tak se z pachatele stává oběť, z oběti viník a surovost se zamaskuje žoviálním tónem.
To je přesně ten druh ospravedlnění, který dělá ze zla ctnost.
Rétorika zrazené identity
Balšínek tímto vyprávěním nevědomě nabízí čtenáři emocionální rámec: Motoristé jsou ti mladí, nevinní, trochu drzí, ale poctiví kluci, které svět nechápe.
A kdo je jejich protivník?Mocný, arogantní „deep state“.
Kdo to je, nevysvětlil – jen to tak nazval, protože samotný ten výraz nese už svůj propagandistický zápach a amorální konotaci.
Jeho jazyk vtahuje čtenáře do pocitu, že „my“ jsme ti normální, zdraví, a „oni“ jsou ti, kteří nás chtějí umlčet.
Je to klasický mechanismus, kterým se autoritářské myšlení imunizuje proti kritice.
Pokud máš pocit, že tě napadá nepřítel, nemusíš přemýšlet o vlastní odpovědnosti.
Obranný mechanismus v akci
Psychologicky tu sledujeme typickou dynamiku popření a projekce.
Článek zamlčuje samotnou povahu Turkových výroků a činů – jejich fašizující, agresivní a dehumanizační podtext (popření).
Vinu za napětí ve společnosti přenáší na „mocné progresivisty“ a „médiá“, která údajně šikanují nováčky (přenos).
Tento mechanismus umožňuje zachovat pocit morální čistoty:
„My nejsme problém, my jsme oběti.“
Je to útěk před studem a odpovědností, který dnes prostupuje velkou částí veřejného prostoru.
Psychologie fašizace
Nejdřív se člověk cítí přehlížený.
Pak zrazený.
A nakonec přesvědčený, že musí „bojovat za pravdu“.
Čím víc ho tato pravda bolí, tím víc potřebuje hněv a nenávist, aby necítil bolest.
Právě takto se rodí ideologie, která svou agresi převléká do slov o svobodě, odvaze a odporu vůči pokrytectví.
Amnestie násilí
Když chybí zodpovědnost
Filip Turek a jeho hnutí nejsou oběťmi, ale nositeli násilného, povýšeného a manipulativního stylu politiky, který pracuje s nenávistí, pohrdáním a fašizující estetikou síly.
Když se kdokoliv snaží vysvětlit, že fašistické postoje Filipa Turka jsou jen „černým humorem“, tento argument neobstojí.
Ani psychologicky, ani lidsky.
I kdybychom na chvíli připustili, že jde o humor – a nejde – pak tento "humor" není v rozporu s jeho osobností, ale je jejím přesným výrazem.
Turek, Trump a jim podobní se totiž nesnaží normalizovat jen agresi, ale nadřazenost samce nad vším ostatním.
Deklarují tím svou domnělou převahu a své místo ve společnosti, které si ovšem vynucují silou – jak jinak.
Jejich verbální násilí je jen pokračováním stejného postoje: pohrdání slabším, vynucování pozornosti a dokazování moci.
Reakce veřejnosti na tyto projevy není „hon na motoristy“.
Je to přirozený pokus společnosti bránit hranice civilizace, hranice lidské důstojnosti.
Balšínek tyto hranice rozmazává.
A právě tím je jeho článek nebezpečný.
Ne proto, že by byl sám fašistický, ale proto, že normalizuje psychologii fašismu – ten hluboký vnitřní mechanismus, který obrací bolest v hněv a vinu ve spravedlivé rozhořčení.
Balšínkův text není novinařina.
Je to obranný mýtus, který přetváří realitu, až se agresor stává mučedníkem.
A to je vždy začátek temných dějin.
Ne proto, že by novinář chtěl zlo – ale proto, že mu pomáhá tím, že ho psychologicky omlouvá.
361
Diskuse