Trump, jehož porozumění Východní Evropě se zdá být utvářeno hlavně realitními kšefty, soutěžemi krásy a rychlými přátelstvími s oligarchy, opět přichází s „mírovým plánem“. Hlavní složkou tohoto receptu na klid zbraní je - pochopitelně - kapitulace. Ovšem nikoliv ruská, nýbrž ukrajinská. A zdá se, že tento plán je součástí širší strategie, jak ukončit válku před třicátým dubnem, což, náhodou převelikou, připadá na stý den Trumpova návratu do úřadu - datum, jež si vryl do paměti s podobnou horlivostí, s jakou jiní slaví své narozeniny. Trump, ve svém donkichotském zápalu, určil stý den svého panování jako konec té „doby vraždění“ - fráze, jíž vládl s jemností řezníka a hlubokou znalostí televizního titulkovacího studia.

Jeho podmínky? Krym, ta sluncem zalitá perla Černomoří, má být Moskvě darován jako cetka na dětské narozeniny, zatímco další území se posunou po mapě jako figurky v jeho oblíbené hře Monopoly. Člověk by řekl, že i Chamberlain by se zhrozil - ten alespoň odletěl do Mnichova, kde se přinejmenším tvářil provinile. 

Volodymyr Zelenskyj - muž, jenž smích vyměnil za brnění - odmítl. „Krym není suvenýr,“ mohl by říci, kdyby nebyl zaměstnán počítáním mrtvých. Zelenskyj, stále ten tragický Hamlet k Trumpovu Falstaffovi, s únavou a důstojností připomíná, že přijetí těchto podmínek by znamenalo nejen konec Ukrajiny, ale i mezinárodního práva jako takového. Což je, zdá se, poněkud staromódní představa, zvláště v době, kdy se dohody uzavírají v podcastových studiích a mezinárodní vztahy se řeší mezi dvěma jamkami golfového hřiště.

Zatímco bývalý moderátor reality show míchá martini svou ješitností, obyvatelé Ukrajiny tráví noci ve sklepech a stanicích metra. Naslouchají bzučení dronů, dunění raket a sladké, pokrytecké rétorice Trumpa, jenž mezi dvěma recepcemi tweetuje svou „hlubokou znepokojenost“. 

„Nevhodné a velmi špatné načasování“, dodal Trump.  Člověk si klade otázku, zda měl na mysli masakr, nebo zrušený golfový turnaj.