Zatímco ministerstvo zdravotnictví v Gaze, ovládané Hamásem, oznámilo 94 mrtvých za 24 hodin – včetně 26 lidí rozdávajících humanitární pomoc – a pochmurný počet obětí od října stoupl k 59 000 palestinských životů, Slovinsko, členský stát EU, zaujalo stanovisko. Prohlásilo izraelského ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira a ministra financí Bezalela Smotriche za personae non gratae. Jejich zločin? Nikoli tajné operace, ale otevřená rétorika: „podněcování násilí“ a „závažné genocidní výroky porušující lidská práva Palestinců,“ jak uvedla slovinská ministryně zahraničí Tanja Fajonová s cílem vyvinout tlak na Izrael, aby ukončil „nesnesitelné podmínky“ v Gaze.

Odezva Izraele? Mlčení. Nebo ještě hůře, vzdor. Ben-Gvir, který má ve svém obývacím pokoji fotografii palestinského masového vraha a obhajuje „dobrovolnou emigraci“ obyvatel Gazy, zůstává pevně v úřadu. Smotrich, který prohlásil, že „nic jako palestinský národ neexistuje“, nadále řídí finance a rozšiřování osad. Slovinské sankce nebyly přijaty s diplomatickým protestem nebo jednáním. Byly absorbovány, ignorovány – další marné gesto vůči státu, který projektuje absolutní nezávislost.

Tato vzpoura není pouhou brutalitou na bojišti. Je to vypočítaná doktrína, zděná bolestivě, cihlu po cihle: Jedná se o záměrné narušování rozdílů kdysi považovaných za posvátné. Mezinárodní humanitární právo, Ženevské úmluvy – pečlivě vykované z popela globálního konfliktu – spočívají na základním principu oddělení bojovníka od civilisty, vojenského cíle od útočiště. Bombardování kostela Svaté rodiny není jen tragickou chybou; je to úder na samotný tento základ. Když přestane být nedotknutelným posvěcené katolické útočiště, výslovně chráněné zákonem a nesoucí diplomatickou váhu Vatikánu, není bezpečné nic. 

Toto odmítnutí sahá daleko za bojiště až do síní globální správy. Prozatímní opatření Mezinárodního soudního dvora, vyžadující po Izraeli, aby zabránil činům genocidy a umožnil život zachraňující pomoc? Prohlášena za „nestoudná“ či irelevantní. Příměří schválená rozhádanou, ale naléhavou Radou bezpečnosti OSN? Ocejchována jako „nezávazná“ či plod zaujatosti.