Jan Čulík znovu v rozhovoru o Britských listech
16. 4. 2025
čas čtení
33 minut
Postgraduální studenti na Karlově univerzitě pracují na výzkumném projektu Evropské unie Horizon o stavu médií v osmi evropských zemích. Dvě hodiny pro tento projekt interviewovali šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka. Rozhovor byl veden v angličtině, interviewující nebyla Češka.
Zde je transkript a překlad první hodiny tohoto rozhovoru:
Začněme třeba tím, jaká média produkujete? Jaké jsou výzvy, kterým čelíte?
Já
jsem to, čemu se říká senior lecturer, což je něco jako, předpokládám,
obdoba českého docenta na Glasgowské univerzitě, kde se věnuji českým
studiím, jako je historie, film, další věci. Původně jsem tam pracoval pár
let dočasně, jako mladý člověk v osmdesátých letech.
Pak
jsem pracoval se svou ženou pro televizi. V Británii je veřejnoprávní
televize Channel 4 a moje žena je animátorka. Jmenuje se Lesley Keenová.
Vystudovala Glasgow School of Art. V sedmdesátých letech strávila
několik let v Praze na studentském výměnném pobytu z Británie a tady
jsem se s ní seznámil. Pracovala v pražských ateliérech kresleného
filmu, kde natočila dětský animovaný film Ondra a sněžný drak. A koncem osmdesátých let natočila jediný celovečerní animovaný film, který kdy vznikl ve Skotsku, s názvem Ra the Path of the Sun God.
Najdete ho na YouTube, je to vizualizace. staroegyptské mytologie a
mimochodem, za poslední asi měsíc se algoritmus na YouTube zbláznil a
tento film byl za poslední měsíc zhlédnut asi 350 000krát. Takže to má
nějaký dopad.
Když jsem s
ní v roce 1978 přijel do Británie, dočasně jsem pracoval jako lektor
češtiny na Glasgowské univerzitě. Ale pak se v roce 1981 dostala k moci
Margaret Thatcherová v době, kdy mě chtěli jmenovat stálým lektorem. Asi
čtyři roky blokovala nová jmenování na univerzity, protože si myslela,
že univerzity jsou podvratné. Je to velmi podobné tomu, co teď dělá
Donald Trump v Americe.
Takže jsem pracoval jako producent pro televizi až do roku 1995, kdy se situace zlepšila a jmenovali mě na univerzitu na stálé místo. Proč to říkám tak podrobně? I když jsem to jako mladý člověk považoval za traumatizující, protože jsem samozřejmě chtěl. šířit své představy o střední Evropě mezi studenty, a to jsem nemohl, ale kdybych byl v osmdesátých letech jmenován rovnou stálým odborným asistentem, nevěděl bych o skutečném světě nic. Celý život bych byl jen univerzitním profesorem.
A tak si v podstatě myslím, že bylo velmi dobré, že jsem těch asi deset let byl v reálném světě jako televizní producent.
Channel 4 začal vysílat 2. listopadu 1982, což byly moje třicáté narozeniny, a já jsem si myslel, že můj život bude s touto televizní stanicí neoddělitelně spojen. Je to velmi zajímavá televizní stanice, protože byla založena s posláním být provokativní, zpochybňovat mainstreamové vysílání. Ale zároveň nemá žádné filmaře. A to existuje dodnes. Objednává pořady od nezávislých filmařů z celé země. A my jsme byli jednou z těchto malých společností.
Takže jsem chtěl říct, že důležitá byla tato zkušenost z televize trvající asi deset let. Měli jsme Sdružení nezávislých producentů pořadů. Nějakou dobu jsem byl jejím zástupcem, takže jsem jednal se šéfy televizních stanic o přístupu a tak.
Pak od roku 1995 na plný úvazek přednáším bohemistiku na univerzitě v Glasgow.
Mám problém v tom, že asi nejsem úplně typický český novinář, protože žiju v Británii, i když za normálních okolností jsem v Praze skoro každý druhý měsíc, protože moje novinařina je spojená s Českou republikou. Ale moje zkušenost je mezinárodní.
Český spisovatel Milan Kundera říkal, že není možné sledovat politické dění ve dvou různých zemích. Já jsem Francouz, říkal, nevím nic o tom, co se děje v České republice. Vlastně bych s úctou řekl, pane Kundero, to je nesmysl. Já docela bez problémů sleduji dění v anglicky mluvícím světě a zejména v Británii, ale i ve Spojených státech - i v České republice.
A myslím si, že jeden z problémů, který mám, je, že mám ten mezinárodní rozhled, takže se snažím vnášet do toho českého rybníčku myšlenky z vnějšího světa.
A myslím si, že ten český kontext je opravdu dost xenofobní a myslím, že se jim to moc nelíbí.
Je tu ještě jedna myšlenka. že novináři by měli zaujmout kritický postoj k držitelům moci. Je docela zajímavé, že v devadesátých letech to Češi vůbec nechápali. Protože jsem kritizoval Klausovu vládu, mysleli si, že jsem zatracený komunista.
Podle ních došlo k demokratické revoluci, teď máme úžasnou vládu. Mimochodem se ukázalo, že Klaus je maniak, jak už víte, protože podporuje AfD v Německu a je proti akcím proti globálnímu oteplování a tak. Ale lidi jaksi v devadesátkách věřili, že máme báječnou pravostředovou vládu, a pokud ji někdo kritizuje, je to komunista.
Takže abych to zkrátil, já jsem psal jako novinář na začátku devadesátých let do různých českých novin, ale měl jsem takovou frustrující zkušenost, že z mých článků většinou vyškrtli ten nejdůležitější odstavec. Tak jsem si říkal, že to prostě nejde. V polovině devadesátých let, v úplných začátcích internetu, jsem založil internetový deník Britské listy. Je jeden český spisovatel, jmenuje se Ondřej Neff a ten v polovině 90. let založil web, který se jmenoval Neviditelný pes.
A já jsem mu tehdy řekl, že bych mohl psát věci z Británie. Nechtěl byste pro mě udělat takovou malou rubriku? A právě on vymyslel ten název Britské listy, Dopisy z Británie, protože si myslel, že jsem nějaký student, který bude tak nějak občas psát takové ty cestopisy z Británie. Ale ten web se vyvinul v něco úplně jiného a během pár let jsem dostal nabídku od jedné počítačové firmy v České republice, na vlastní nezávislý server, takže Britské listy jsou deník, kulturně-politický deník a vycházejí každý všední den od července 1996, takže je to asi jeden z nejstarších internetových webů a příští rok to bude třicet let, co to dělám.
Jaká je politická orientace vašeho média? Je to levicová, centristická, pravicová orientace?
Já si nemyslím, že máme politickou orientaci, ale oni si kvůli našemu kritickému postoji k vládcům myslí, že jsem zatracený komunista. Takže si mnozí čtenáři asi myslí, že je to takové levicové. Já bych to popřel, ale oni mě samozřejmě neberou vážně. Doufám, že je to nestranné. Pokud se objeví zajímavé myšlenky od konzervativců, budeme je také citovat. Je pravda, že dost věcí cituji z Guardianu, což jsou levicovější britské noviny. Nevím, jestli teď cituji jen extremistické čtenáře, takové ty populistické a extrémně pravicové názory v těchto dnech, lidí, kteří si myslí, že Evropská unie je komunistická a Západ je komunistický a tak dále.
Takže když citujeme z New York Times, tak to nepovažují za relevantní. Oni si myslí, že je to komunistické. Máme velmi loajální čtenáře. Ale klesá to. Měli jsme asi 25 až 30 tisíc individuálních čtenářů denně a hodně to kleslo v roce 2015, kdy přišla ta naprosto hysterická islamofobie do České republiky. Vzpomeňte si, že rok 2015 byl dobou, kdy Angela Merkelová přijala asi milion syrských uprchlíků. Česká média začala vytvářet tu hysterii, nenávist k muslimům a tak byla celá země toho plná. Posedlá tou islamofobií a je jí posedlá dodnes, což je opravdu docela legrační, protože většina Čechů v životě žádného muslima nepotkala, že?
My ale v žádném případě nebudeme podporovat islamofobii a v žádném případě nebudeme podporovat xenofobní přístup k azylantům. Takže od té doby, co jsme v roce 2015 zaujali tento velmi kritický postoj k české islamofobii a této hysterii, tak jsme ztratili asi 50 % čtenářů.
A ještě jedna zajímavá věc je, že když tady byly předchozí pravicové vlády, jako byla vláda Petra Nečase, která byla mírně řečeno dost nekompetentní, tak řada čtenářů s naší kritikou této vlády souhlasila. Souhlasili i s naší kritikou sociálnědemokratické vlády. Ale v dnešní době je to docela jiné. My kritizujeme jak Babiše, tak neschopnost Petra Fialy, který v důsledku své indolence otevírá dveře populistickému a extremistickému Babišovi v příštích volbách, ale ono kupodivu, myslím si, že mnoha čtenářům se nelíbí naše kritika ani Fialy, ani Babiše, takže to v podstatě vedlo i k dalšímu poklesu počtu čtenářů a ještě k jedné věci, kterou musím zmínit. Je to opravdu zvláštní a je to opravdu zajímavé. Česká republika, česká média, určitě Česká televize, zavedla témě úplný zákaz informací o tom, že Izrael útočí na civilisty v Gaze právě teď, To se děje každý den.
Když se podíváte na západní média, vidíte dvě hlavní zprávy. Včera Izrael zabil v Gaze 30 lidí. Putin, Rusko zabilo 34 lidí v ukrajinském městě Sumy.. Obě tyto zprávy mají v západních médiích stejnou důležitost. Česká republika izraelské zabíjení naprosto ignoruje. Soustředili se pouze na ukrajinské zabíjení, na ruské zabíjení na Ukrajině, a já tomu nerozumím, Česká republika je skoro jediná země v Evropě, která nekriticky podporuje Izrael, český ministr zahraničí navštívil Izrael, sešel se s Netanjahuem, ačkoliv Mezinárodní trestní soud na něho vydal zatykač za válečné zločiny a měl by být být pohnán před soud.
Česká republika při hlasování v OSN je skoro jedinou evropskou zemí, která hlasuje proti lidským právům Palestinců. Je docela zajímavé, že několikrát to byla jen Česká republika a Maďarsko, které hlasovaly proti právům Palestinců. Minulý týden byla Česká republika a Severní Makedonie jedinými evropskými zeměmi, které hlasovaly proti vytvoření dvou států, Izraele a Palestiny. Musím říct, že my nebudeme, stejně jako jsem to nedělali v roce 2015, nebudeme islamofobní a nebudeme proti imigraci.
A podobně, když systematicky informujeme o zabíjení civilistů a dětí v Gaze a na Západním břehu Jordánu, tak to vedlo k dalšímu poklesu čtenosti, ale nehodláme ustoupit. Česká republika to v podstatě ignoruje.
Jaký druh informací, jaký formát sledujete primárně šířený prostřednictvím zavedených platforem sociálních médií?
Já se snažím ručně dávat odkazy našich článků na Facebook, myslím, že je to propojené s Instagramem, v podstatě na Facebook a Twitter.
Máme velmi zajímavého brazilského kolegu, jmenuje se Fabiano Golgo. Je to velmi zkušený antropolog a brazilský autor, který mluví česky a žije a pracuje v České republice. Teď pro nás píše velmi často velmi dobré články. A on mi navrhl, abych dělal malá videa a dával je na sociální sítě, a tak to dělám v podstatě od léta, a jedno má asi 1000 zhlédnutí denně, takže to není nijak strašně vlivné a nemyslím si, že to vůbec zvyšuje čtenost Britských listů, protože jedna další zajímavá věc je, že když Čechy na něco na webu upozorníte, tak dál nekliknou.
Takže jsem to dával i na TikTok a kdykoli jsem ve svém dvouminutovém videu kritizoval českou vládu, někdo to TikToku nahlásil. Jenže TikTok si to obsahově neověřuje, i když je to naprosto věcné a ověřené. Když si někdo stěžuje, tak to zablokují. Takže co jsem pak musel vždycky udělat, musel jsem se proti tomu odvolat a oni to pak odblokovali. Je to úplně hloupé. Neexistuje žádný způsob, jak je kontaktovat a říct jim, idioti, co to děláte? Vůbec si neověřujete faktické informace. Prostě reagujete na lidi v České republice, kterým se nelíbí, že někdo kritizuje jejich vládu, a teď před pár dny to konečně došlo tak daleko, že někdo tento účet na Tiktok úplně zablokoval, takže, to není použitelná platforma. Každopádně jsem to neměl stejně dávat na platformu vlastněnou Číňany.
Takže to je interakce se sociálními médii. Vlastně si myslím, že dopad toho, že jsem to dal na sociální média, je relativně malý.
A teď ještě jedna zajímavost, kterou jsem chtěl zmínit. Česká republika je opravdu oligarchická země. Řídí ji oligarchové. Je studie britského týdeníku The Economist, který upozornil na to, že Česká republika je po Rusku druhou nejvíce oligarchickou zemí v Evropě. A většinu médií v dnešní době v České republice, mainstreamová média, ovládají oligarchové.
Jezdím každý rok na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, který je koncem června, začátkem července. Loni jsem tam byl už po dvacáté. Takže tam jezdím už 20 let a Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je skvělá platforma. Je velmi zajímavý, svým způsobem nečeský, protože prezentuje naprosto otevřený materiál. Mají velmi dobré vztahy s většinou prestižních mezinárodních filmových festivalů. Ale zatímco jet do Cannes nebo na různé americké festivaly by bylo relativně drahé, oni připravují přehlídku nejlepších filmů za uplynulý rok, které byly uvedeny na všech ostatních festivalech.
Vidím tam i české novinky. A loni v červenci jsem tam viděl film herce Jiřího Mádla, který se jmenuje Vlny.
No a ten film je taková pocta neohroženým, českým rozhlasovým osobnostem, které od poloviny 60. let až do roku 1968-69 vysílaly investigativní a velmi nezávislé věci v Československém rozhlase a během sovětské invaze v srpnu 1968 se z nich staly opravdu totální celebrity. Protože pravděpodobně tím vysíláním, které se Rusům nepodařilo zavřít, zabránili krveprolití.
Takže byli skutečnými celebritami a jejich jména jsou dnes, po šedesáti letech, víceméně zapomenuta. Ten Mádlův film Vlny je o tom týdnu ruské invaze velmi autentický. Tehdy mi bylo patnáct let a celé to vysílání jsem si nahrál na magnetofon, právě v ten den 21. srpna. Mám to všechno ještě nahrané a znám to, takže mohu svědčit, ta část filmu je velmi autentická.
Ale Mádlovi, režisérovi filmu, je asi 30 let a naprosto evidentně netuší, jaká byla situace v Československu v 60. letech. A propadl tomu hloupému ideologickému antikomunistickému přesvědčení, že když byl komunismus, tak musel být utlačovatelský. Takže to, co je chybou toho filmu, je, že on prezentuje rok 1967, jako by to byl utlačovatelský stalinistický režim, jako něco, co existovalo v Československu v padesátých letech.
Což samozřejmě rozbíjí jeho narativ, protože proboha, kdyby byla tajná policie tak mocná na podzim 1966, jak to líčí tento film, jak by ti novináři mohli vysílat v rozhlase své svobodné věci? To prostě nefunguje. A také to nevysvětluje, jak to, že Dubček najednou byl zvolen mimo veškerý politický kontext, objeví se v tom filmu jako deus ex machina
Proč o tom mluvím? Psal jsem o tom s tím, že ten film dezinterpretuje liberální dobu roku 1967, proboha, podívejte se na českou literaturu, Milana Kunderu, Josefa Škvoreckého. Podívejte se na všechny ty antikomunistické filmy, které pořád učím, z 60. let, a oni to absolutně ignorují a vykonstruovali ten komunistický útlak v roce 1967.
Takže já jsem o tom psal a poukazoval jsem na to, že to je špatně a udělal jsem o tom jedno to dvouminutové video po premiéře tohoto filmu k výročí srpnové invaze a toto malé video, toto dvouminutové video mělo 400 tisíc zhlédnutí. Normálně, jak říkám, mají kolem jednoho tisíce.
Ale z nějakého důvodu se tohle v podstatě rozjelo. A proč? Protože jsem reagoval na něco, co už bylo tématem, kterému se věnovala mainstreamová média. Opakuji, že je nezajímá nic nového v nebo většinou je nezajímají nové věci, které přinášíte.
Ale když se vyjádříte k něčemu, o čem už mainstreamová média psala, zajímá je to. A samozřejmě, protože jsem poukázal na určité nedostatky právě v tomto filmu, který byl velmi populární, všimli si toho.
Jaké materiály publikujete ve své mediální práci?
Já se věnuji poměrně hodně mezinárodním věcem. V podstatě dělám to, co mě osobně zajímá.
Co vás motivuje k tomu, abyste se těmto tématům věnoval?
To je velmi těžké, jak to definovat. Asi je to tak trochu instinkt, člověk si najde témata, která jsou nesmírně aktuální, a také to, o čem píšu, jsou problémy v Británii, které mi připadají, když o nich píšu, relevantní pro Českou republiku.
I když jsem šéfredaktor, mám asi tři nebo čtyři stálé spolupracovníky, kteří pro nás píší. Máme velmi zkušeného kolegu specialistu na vojenské záležitosti, Karla Dolejšího, který v těchto dnech opravdu píše hlavně o mezinárodních otázkách, a věnuje se podrobně věcem, které se týkají ruské invaze na Ukrajinu. Zmínil jsem Fabiana Goga, který píše o velmi zajímavých kontextových věcech, hlavně o Americe. Studoval v Americe, ale také píše o technologických otázkách a o mnohém jiném. Bohumil Kartous je autor, který se zabývá dezinformacemi v České republice a různými dalšími tématy. A Daniel Veselý píše hlavně o zahraničních věcech. Je docela zajímavé, že Veselý je asi levičák, zatímco Dolejší je pravičák. My se při výrobě vydání střídáme, takže když je redaktorem vydání Veselý, tak to vydání bude spíš levicové, a když je redaktorem Dolejší, tak bude spíš pravicové. Já samozřejmě těm Britským listům dávám docela osobní značku, ale mám kolegy, kteří vydání dělají po svém.
Pokud máte tematické kategorie, které jsou relevantní? Máme tu několik kategorií, jako je válka a násilné konflikty, sociální, ekonomické nerovnosti, imigrace a integrace, genderové otázky a otázky LGBTQ a erodující důvěra v demokratické instituce, klimatické změny a zelený přechod.
Vše kromě genderových otázek. Sice bychom o nich psát měli, protože je to problém v České republice, ale všechna ostatní témata, která jste jmenovala, pokrýváme.
Klimatické změny. To je teď velmi důležité téma a my se mu samozřejmě věnujeme. Víte, že v podstatě v České republice je spousta lidí, kteří si myslí, že je to nesmysl. Oni útočí na Evropskou unii a na to, že se snaží prosadit Zelenou dohodu. Nevím, jestli jste si všimli, že pan premiér Fiala řekl, že musí donutit Evropskou unii, aby se vzdala určitých částí Zelené dohody. Takže to je naprosto nehorázné. A přitom je to další téma, které odrazuje naše čtenáře, protože se jim nelíbí, když píšeme o globálním oteplování, ale my o něm píšeme.
Jak definujete svůj přínos společnosti v širším slova smyslu, jak přistupujete ke své práci a čím se řídíte při rozhodování?
Nevím, jestli je moc lidí v situaci jako já, protože žiju desítky let v Británii. Existují tyhle pivní lety do Prahy přímo ze Skotska, odkud s vámi mluvím. Takže je to jen asi hodina a půl. Když nastoupím do letadla, tak mám pocit, že jsem v armádě, protože to jsou samí třicetiletí muži. Všichni jezdí do Prahy se opít, ale já jsem jim za to velmi vděčný, protože kdyby nebylo těch skotských opilců, kteří jezdí do Prahy, ty lety by neexistovaly. Takže pro mě je velmi snadné velmi často navštěvovat Českou republiku a být v kontaktu s tím, co se tam děje, i teď bohužel po brexitu, což byla další idiotská věc, o které taky píšeme, Británie ztratila kontakty. Projekt Erasmus.
Já jsem každý duben učil na třech českých univerzitách v rámci Erasmu. Dneska už dělám jenom na jedné, a to samozřejmě už není Erasmus. Takže jsem měl také poměrně hodně kontaktů s českými studenty. Jsou fajn. Mladí lidé jsou v té zemi v pořádku, nebo alespoň vysokoškoláci.
Ale každopádně, co mě motivuje? V podstatě ta jedinečná situace, že mám zkušenosti z jiné země, z anglicky mluvícího světa a zároveň jsem spojený s tím, co se děje v České republice. Takže se snažím přinášet věci zvenčí.
Nevím, jestli to nepřeháním, protože samozřejmě zejména mladí lidé v ČR dnes mluví anglicky a nejsou tak úplně uzavření.
Ale víte, že v českých dějinách, v moderních českých dějinách v 19. století, na začátku 19. století. desátá léta, dvacátá léta 19. století, tak jazyk, kterým se mluvilo nejvíc, byla němčina. A pak jste měli ty romantiky, ty národní obrozence, Josef Juingmann byl jedním z těch, kteří vytvořili tu velmi kontroverzní představu, že český jazyk je posvátný a něco zvláštního. A že Čechem jste jenom tehdy, když mluvíte tímto jazykem.
Neměli byste mluvit česky! Jste přece Američan. Česky přece mluví jen Čech, ne?
Takže v podstatě v průběhu 19. století si Češi vytvořili takovou tu uzavřenou komunitu založenou na českém jazyce a bohužel to pak byl problém za globalizace. Myslím si, že je to opravdu handicap, když se člověk omezí na jazyk, kterým mluví jenom 10 milionů lidí, a pak to samozřejmě dává médiím monopol na to, aby blokovala, co se jim zlíbí.
Jak říkám, to blokování informací o izraelských válečných zločinech v Palestině je pro mě naprosto nepochopitelné. Takže já se snažím svým způsobem prolomit tu jazykovou bariéru tím, že přináším informace nebo srovnávám informace z vnějšího světa do České republiky. A samozřejmě, když se zabýváme i lokálními českými tématy, tak se snažíme o nich referovat stejným způsobem, jakým by o nich referovala mezinárodní média.
Definoval byste se jako novinář?
Ano, ale jsem také učitel.
No, šiřitel je v pořádku.
No, kronikář také.
Analytici také. Poskytovatel přístupu, ano. Ale pokud mohu říci, existuje určitá hranice. Někdo mi neustále píše, abych zveřejňoval jeho články o tom, jak je špatné podporovat Ukrajinu proti ruské invazi. Já to zveřejňovat nebudu. Nejsme tak otevření. Nebudeme zveřejňovat materiály, které říkají, že očkování proti covidu je nebezpečné nebo takové věci.
Otevřenost vůči různým názorům má své hranice. Nelze zveřejňovat názory, které jsou lži.
Mobilizace. Teď je to svým způsobem problematické.. Ano, podporovat občany v účasti na politickém životě je v pořádku. Ale my nikdy neprosazujeme žádný politický program.
Kritika toho, co politici dělají, je podle mého názoru oprávněná. Ale například se na mě někdo obrátil, jestli bychom nebyli ochotni udělat před volbami antibabišovskou kampaň. A já jsem řekl, že ne, protože by to byla politická zaujatost.
Investigativní kampaň ano. Hlídací pes ano. Kritik ano, rozhodně. To je, jak jsem říkal, to je důvod, proč nás nazývají komunisty. Což je opravdu docela směšné, protože jak víte, komunistická strana v České republice se teď jaksi spojila s krajně pravicovým populismem.
Prosazování sociálních změn? No, nejsme jediní, kdo poukazuje na to, že tato současná vláda odmítá zdanit oligarchy a že zdaňuje ty nejchudší lidi ve společnosti. A máme jednoho velmi zajímavého přispěvatele. Jmenuje se Petr Haraším. Žije v Ostravě, což je údajně, jak říká, jedno z měst, které má nejhorší možné životní prostředí v České republice. Je nevidomý. A je to velmi dobrý novinář. V řadě článků upozornil na to, že ministr sociálních věcí Jurečka ignoruje, jeho ministerstvo ignoruje řadu rozhodnutí soudů, které poukazují na to, že ministerstvo neposkytuje sociální dávky zdravotně postiženým lidem tak, jak je to jejich povinností ze zákona. Byla řada zdravotně postižených lidí, kteří se obrátili na soud a soudy jim daly za pravdu. A ministerstvo to stále ignoruje. Psali jsme o tom. Nikoho to nezajímá. Ani pana ministra, ani česká média. Kdo by se zajímal o zdravotně postižené, že? Takže v tomto smyslu bychom se zasazovali o společenské změny a politické a sociální reformy, ale je to nezajímá.
.Do jaké míry cítíte, že se od vás očekávají určité role, a odkud tato očekávání pramení?
Upřímně řečeno je mi jedno, co se ode mě očekává, jak jsem se snažil ukázat. Kdybych dělal to, co se ode mě očekává, byl bych islamofobní a proti imigraci.
Instinktivně cítím v důsledku svých dlouholetých zkušeností, že způsob, jakým věci děláme, je správný, a absolutně ignoruji cokoli, co se od nás očekává.
Nyní přejděme k jinému tématu: zpráva o různých odrůdách demokracie, kterou vypracovala Göteborgská univerzita, ukazuje, že stav demokracie v Evropě se celosvětově vrátil o několik desetiletí zpět. Některé země již nejsou považovány za liberální demokracie.
Ano.
Jak byste popsal současný stav demokracie v České republice?
Učím na univerzitě, kde premiér Petr Fiala, působil jako politolog. Nějakou dobu tam byl rektorem. A tak ho moji kolegové, se kterými jsem v Brně úzce spolupracoval, znají a tak trochu si ho váží. A mysleli si, všichni jsme si mysleli, že to bude dobrý premiér, ale bohužel on je v podstatě indolentní a jeden z hlavních problémů české demokracie je, že před několika lety, možná více, zrušili poměrně hodně daní, v důsledku čehož českému státu opravdu chybí peníze a oni odmítají zdanit bohatší lidi. Takže předpokládám, že to je hlavní problém.
Druhý problém je, jak stále pokračuji, Česká republika. Je tak trochu uzavřená sama do sebe, což je opravdu pozoruhodné. I když říkám, že moje zkušenost s výukou studentů na českých vysokých školách je dobrá. Mám ale také zkušenost, že čeští studenti neradi jezdí na zahraniční pobyty. Chtějí zůstat doma, jsou spokojeni ve své zemi, a nechtějí nutně vidět, co se děje jinde.
Česko je pořád ještě demokracie. Mám pocit, že česká média neposkytují nestranné a spolehlivé informace. Je pravda, že z nějakého historického důvodu většina Čechů nekriticky podporuje Izrael, a to i v jeho válečných zločinech.
Existuje nová iniciativa, která napsala Petru Fialovi a žádá ho, aby proti izraelským válečným zločinům zakročil. A podepsalo ji poměrně velké množství velmi vážených lidí v České republice, takže se vede debata, Anna Šabatová, bývalá ombudsmanka, byla jednou z iniciátorek této petice. A je tam mnoho, mnoho zajímavých lidí, kteří ji podepsali. Najdete ji na Britských listech.
Co podle vás v současné době v ČR dobře funguje?
Co funguje dobře? Hmm. Země není ve válce. Myslím, že mnoho lidí považuje svou existenci v České republice za docela pohodlnou. Bohužel jsem opět veden k tomu, co nefunguje dobře, jako například nedostatek bytů zejména v Praze. Jsou tam velmi vysoké nájmy, protože se nestavěly byty, a je ten problém ignorování slabších lidí ve společnosti a lidí na sociálních dávkách.
A máme dalšího přispěvatele, který je sociální pracovník, pracuje v sociální péči, jmenuje se Pavel Veleman, a ten je naprosto šokován. On píše hojně čtené články, jak je v podstatě nekompetentní celý systém sociální péče.
Co dobře v Česku funguje? Když člověk jede do Prahy, tak se pořád cítí bezpečně. To je to, co mě napadá. Je to bezpečné místo.
Do jaké míry se podle vás změnil stav demokracie v České republice za posledních pět let?
No, svým způsobem za Babiše to bylo horší, a pak se to zlepšilo, když se k moci dostala tato současná pravostředová koalice. Ale zase se to zhoršilo, protože se ukázalo, že Petr Fiala a jeho lidé nejsou příliš kompetentní a také se vracejí, tu koalici vede ODS, což je velmi problematická strana, která má mafiánské pozadí z devadesátých let, a oni se ho tak trochu drží, takže to je trochu problém.
Všimla jste si, že v České republice není žádná levicová strana. Takže předpokládám, že Češi jsou s tím spokojeni. ODS podle mě není moc renomovaná strana, a přesto ji podporuje poměrně hodně lidí. Ale v posledním průzkumu veřejného mínění Babiš naprosto vede, a to mi přijde děsivé. Myslím si, že je to protestní volba. Ale jak může 35 % lidí volit Babiše? Já tomu prostě nerozumím.
I když, já bych nevěděl, koho volit. Teď rozšířili volební právo i na Čechy žijící v zahraničí. Ale za prvé jako novinář, víte, existovali nějací američtí novináři, v New York Times nebo kde, kteří říkali, abyste si zachovali nestrannost, tak byste neměli chodit k volbám, takže já se k tomu docela přikláním. Ale i kdybych chtěl volit, tak bych nevěděl, koho volit, protože v podstatě není koho.
2878
Diskuse