„Z Gazy se stal masový hrob pro Palestince i ty, kteří jim pomáhají. V reálném čase jsme svědky úplné destrukce a nuceného vysídlování celé populace Gazy. Sledujeme, jak lidé trpí a umírají, a zároveň neseme břemeno poskytování pomoci s téměř nulovými zásobami, přičemž sami riskujeme život,“ říká Amande Bazerolle, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic v Gaze.

Nedávným příkladem bezohledných útoků izraelských sil na humanitární pracovníky je masový hrob v Rafáhu, ve kterém byla 30. března nalezena těla 15 záchranářů spolu se sanitkami, ve kterých se pohybovali. Byli zabiti, zatímco se snažili poskytnout pomoc civilistům v ostřelované oblasti 23. března. Nedávno zveřejněné důkazy potvrzují, že tito pracovníci i jejich vozidla byli jasně označení, přestože v původním prohlášení izraelské úřady tvrdily opak. „Mlčení a bezvýhradná podpora nejbližších spojenců Izraele tyto činy ještě více normalizují,“ varuje Claire Magone, generální ředitelka Lékařů bez hranic ve Francii. Okolnosti a odpovědnost za tyto útoky na humanitární pracovníky může podle organizace objasnit jen mezinárodní a nezávislé vyšetřování.

Sdílení informací selhává

Už tak nedokonalý proces koordinace přesunů humanitárních aktérů v rámci Pásma Gazy s izraelskými úřady, tzv. dekonfliktní mechanismus (Humanitarian Notification System), je stále méně spolehlivý, nyní sotva poskytuje jakoukoli záruku ochrany. Místa, o kterých humanitární pracovníci válčící strany předem informovali, jako jsou zdravotnická zařízení, areály, kanceláře a ubytovny Lékařů bez hranic, byla přesto ostřelována. V okolí zdravotnických zařízení došlo k bojům i příkazům k evakuaci.

Týmy Lékařů bez hranic byly opakovaně nuceny opustit různá zdravotnická zařízení, v některých byl tamní personál i pacienti naopak uvězněni bez možnosti z budovy bezpečně odejít. Například 7. dubna takto uvázli zdravotníci organizace v polní nemocnici Dajr Baláh. Hamás totiž vypálil rakety v těsné blízkosti polních nemocnic Lékařů bez hranic, což ohrozilo všechny přítomné a vedlo to k evakuačnímu nařízení ze strany izraelských sil. Ty rovněž zaútočily v blízkosti areálů nemocnice Aksá v téže oblasti a Násirovy nemocnice na jihu Gazy. Akce obou válčících stran ohrožují nemocnice, zdravotníky i pacienty – a musí okamžitě přestat.

Zásoby se tenčí, potřeb přibývá

Od 18. března se Lékařům bez hranic nepodařilo kvůli bezpečnostní situaci vrátit například do Indonéské nemocnice v severní části Pásma Gazy, kde byli připraveni začít poskytovat pediatrickou péči. Ani mobilní kliniky v severní Gaze nejsou aktuálně schopny provozu.

„Během příměří se velká část lidí vrátila na sever Gazy, do toho, co zbylo z jejich domovů. Pozastavení našich operací znamená, že tito lidé nemají téměř žádný přístup k lékařské péči,“ vysvětluje bývalá manažerka komunikace Lékařů bez hranic pro palestinská území, Tereza Wyn Haniaková. Na jihu se zase týmy nemohly vrátit na kliniku Šabúra v Rafáhu.

Zoufale chybí také pohonné hmoty, což nevyhnutelně povede k přerušení činnosti nemocnic. Ty jsou totiž závislé na generátorech elektřiny, bez nichž lékaři nemohou udržovat pacienty na přístrojích při životě, ani operovat.

Při informování se opíráme o svědectví z míst, kde přímo působíme. Často proto nemůžeme mluvit o dění na všech stranách konfliktu. Momentálně pomáháme na palestinských územích, ne v Izraeli, proto popisujeme hlavně to, co se právě teď děje v Pásmu Gazy. Izraeli jsme opakovaně nabízeli pomoc – i po brutálních útocích Hamásu – ale zatím naši nabídku nevyužil.