Zatímco se Izrael chystá uplatnit „model Gaza“ v Libanonu, kde je mezinárodní reakce?

18. 3. 2026

 Izraelská armáda vydala plošné evakuační rozkazy pokrývající rozsáhlou oblast na jihu země, v důsledku čehož bylo více než milion lidí vysídleno ze svých domovů. V pondělí oznámila zahájení „cílené“ pozemní invaze a představitelé informovali média, že se připravují na mobilizaci stovek tisíc záložníků za účelem zavedení „gázského modelu, ale v Libanonu“.

Izraelští představitelé neskrývají, co bude následovat. „Velmi brzy bude Dahiyeh připomínat Khan Younis,“ varoval izraelský ministr financí Bezalel Smotrich na začátku března, přičemž odkazoval na baštu Hizballáhu v Bejrútu a město v jižní Gaze, které izraelská armáda téměř úplně srovnala se zemí. Zvi Sukkot, člen vlády ze Smotrichovy strany, vyzval: „Musíme dobýt území v jižním Libanonu, zničit tamní vesnice a připojit toto území ke státu Izrael.“

Amit Halevi, člen strany Likud Benjamina Netanjahua, slíbil, že řeka Litani – ležící 30 km od izraelské hranice s Libanonem – „se musí stát novou žlutou linií na severu“, čímž narážel na hranici vymezující současnou okupaci izraelskými silami více než poloviny území Gazy.

Ministr obrany Israel Katz v pondělí oznámil, že on a Netanjahu „nařídili IDF zničit teroristickou infrastrukturu ve vesnicích poblíž libanonské hranice, stejně jako tomu bylo v případě Hamásu v Rafahu [a] Beit Hanounu“, čímž opět odkazoval na města v Gaze, která již neexistují. Pod jeho velením se izraelská armáda také zapojuje do psychologické války proti libanonskému lidu, když minulý týden shazovala letáky nad Bejrútem s posměšným textem: „Vzhledem k pozoruhodnému úspěchu v Gaze přichází do Libanonu noviny ‚The New Reality‘. Kam směřuje vaše země?“

Připojují se i přední opoziční osobnosti. Gadi Eisenkot, bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády, který aspiruje na to, aby nahradil Netanjahua v pozici premiéra v nadcházejících volbách, napsal na Twitteru: „Doktrína Dahiyeh nikdy nebyla aktuálnější než právě teď a musí být uplatněna.“ Tato doktrína odkazuje na izraelskou vojenskou strategii záměrného použití nepřiměřené síly proti civilistům jako formy kolektivního trestu, jehož cílem je odradit od budoucích útoků, a která vznikla během izraelské války proti Libanonu v roce 2006.

A nejde jen o politiky. Izraelské televizní a rozhlasové stanice zaplavuje podobná rétorika politických komentátorů, stejně jako tomu bylo v prvních dnech války v Gaze, což vytváří ideologický základ pro to, co bude následovat.

Prominentní novinář kanálu Channel 12 Amit Segal, považovaný za Netanjahuova mluvčího v médiích, vyzval izraelské síly, aby „postoupily k řece Litani a oznámily: Neodejdeme, dokud nebude Hizballáh odzbrojen [a do té doby] se nevrátí ani jeden obyvatel“. Další mluvčí Netanjahua, Yinon Magal z Channel 14, se přidal: „Navrhuji, aby do rána už Dahiyeh vůbec neexistovala.“

Sbor hlasů stále roste. Izraelský bývalý ministr obrany Yoav Gallant, který touží po opakování válečných zločinů v Gaze, za něž na něj byl vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu, vyzval armádu, „aby zasáhla a zlikvidovala vše, co se nachází v Dahiyeh, Baalbeku, Tyru, Sidonu, Nabatiehu, všude“. A Itamar Fleischmann, komentátor Kanálu 14, naléhal: „Musíme zničit Dahiyeh … Musíme zničit zemi, co se týče infrastruktury. V Libanonu už není žádná civilní infrastruktura.“

Prohlášení jako tato tvoří ústřední část probíhajícího případu genocidy proti Izraeli, který Jihoafrická republika vede u Mezinárodního soudního dvora, a poskytují důkaz o genocidním úmyslu v Gaze. Není proto překvapením, že Lemkinův institut pro prevenci genocidy a lidskou bezpečnost vydal „rudý poplach“ pro Izrael v Libanonu.

Mezi Gazou a Libanonem samozřejmě existují významné rozdíly. Izrael nekontroluje všechny libanonské hranice, takže na rozdíl od Gazy nelze obyvatelstvo uzavřít do klece. To také znamená, že světová média mohou vstoupit do Libanonu; mezinárodní sítě by se tam měly nyní, před izraelskou pozemní invazí, hnát, aby podpořily práci místních novinářů.

Poslední dva a půl roku v Gaze však poskytly dostatek důkazů o tom, co Izrael, opojený beztrestností, v Libanonu udělá. Nejprve se armáda pokusí převzít kontrolu nad jižní částí země a obnovit – nebo možná i rozšířit – „bezpečnostní zónu“, kterou Izrael okupoval v letech 1982 až 2000 po invazi během libanonské občanské války. Zatímco letectvo bude z nebe decimovat Bejrút podle seznamu cílů vygenerovaného umělou inteligencí, pozemní jednotky se budou pohybovat od vesnice k vesnici na jihu a ničit vše, co jim stojí v cestě, zatímco válečná letadla budou zasypávat obytné oblasti bílým fosforem.

Mnozí obyvatelé se odmítnou vzdát svých domovů – buď proto, že nemají kam jít, nebo protože se z dobrého důvodu obávají, že pokud odejdou, už své domovy nikdy neuvidí. Izrael prohlásí každého, kdo zůstane, za teroristu a pověří vojáky a operátory dronů, aby stříleli na potkání. Díky úspěchu izraelsko-amerického tažení za podkopání základních principů mezinárodního práva v posledních letech budou útoky na veškerou civilní infrastrukturu legitimizovány tvrzením, že ji využívá Hizballáh. Ve skutečnosti to již začalo v posledních dnech útoky na mosty a zdravotnická zařízení.

Osud, který čeká Libanon, je jasný. Kde je tedy mezinárodní společenství? Jak měl případ Gazy jasně ukázat, jednání – na která nyní tlačí francouzský prezident Emmanuel Macron – poskytnou Izraeli pouze zástěrku pro zdržování příměří, zatímco se bude snažit „dokončit práci“. Není čas na prázdná odsouzení, ale na sankce a zbrojní embarga, která omezí schopnost Izraele dále eskalovat svou agresi.

Navzdory všem varováním se světu nepodařilo zabránit genocidě v Gaze. Udělá znovu stejné chyby?

Z|droj v angličtině ZDE