Írán se nad námi kvůli naší suverenitě smiloval

27. 4. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
Tak se zdá, že vedení vražedných gard v Íránu nemůže soucitem s námi spát. Vidí, jak premiér suverénní země, zcela suverénní země, jede do střední Asie žádat o ropu a plyn. To by každému, i nejhoršímu vrahovi, srdce puklo. Naprosto suverénní země!

Íránští vůdcové si jistě sáhli do svědomí a řekli si, že už po dlouhých, předlouhých 47 letech přestali být nebezpečí. Konečně! Prohlásil to přece se vší vážností před celým světem ministr války Spojených států. Po sedmačtyřiceti letech je konečně Írán bezpečná země. A chtějí za to poděkovat a už je jim fakt trapně, když vidí suverénní země, jak chtějí plyn a ropu.

Na to se přece nemohou dívat. Chtějí klidný spánek bez výčitek svědomí. A proto navrhli Spojeným státům dohodu o míru, podle níž nebude jejich jaderný program téma k jednání. Už přece nejsou nebezpečí. Sto procent vojenských kapacit Íránu bylo zničeno a zůstaly mu skoro všechny rakety. Už není vůbec žádným nebezpečím, a proto chce pokračovat v jaderném programu.

A my konečně budeme mít otevřený Hormuz, který je už dávno otevřen. A můžeme slavit další z mnoha, tisíců, vítězství. Dejte chladit šampus.

 

1
Vytisknout
324

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2026