„Stále pracuji": Stoletá italská majitelka kavárny o své dlouhověkosti
25. 12. 2024
Nejstarší žijící osobou v Itálii je 114letá Claudia Baccarini a jen o měsíc mladší je Lucia Laura Sangenito. Emma Morano držela titul nejstaršího člověka na světě 11 měsíců až do své smrti v roce 2017 ve věku 117 let.
Anna Possi zvedne v kavárně telefon, ale okamžitě požádá, abychom jí zavolali zpět. „Mám zákazníka,“ říká.
Je odpoledne a Possi, která vlastní bar Centrale v Nebbiuno, malém městečku s výhledem na jezero Maggiore v severní Itálii, servíruje kávu už od sedmi hodin ráno. Obvykle končí v sedm hodin večer.
Pro kavárníka v Itálii je to běžný pracovní den, ale Possi má v jednom zásadním ohledu k průměrnému kavárníkovi daleko: ve věku 100 let je nejstarší v zemi. Stoletá dáma, které byl nedávno udělen čestný titul Komandér republiky, je známou tváří štamgastů, kteří prožili svůj život spolu s kavárnou, která se z nejmodernější stala historickou. „Pracuji pořád - neděle, Velikonoce, Vánoce. Nikdy nemám dovolenou,“ říká.
Taková je Possiové rutina od 1. května 1958, kdy se svým manželem otevřela bar a zákazníkům servírovala espresso a cappuccino. Alkoholické nápoje přibyly do nabídky v roce 1971, kdy si manželé zakoupili licenci.
Ale byl to jukebox, který přitahoval zákazníky. Bar Centrale byl místem, kam se jezdilo z daleka. „Chodili se sem bavit a tančit,“ řekla Possi. „Měli jsme i stolní fotbálek, byli jsme nejmodernějším barem ve městě.“
Po smrti manžela v roce 1974 zasvětila svůj život výchově dvou dětí a baru. „Od té doby, co táta zemřel, už nikdy nechtěla mít žádný vztah,“ řekla její dcera Cristina. „Soustředila se na nás a na práci.“
Possi popisuje 60. až 80. léta jako „nejkrásnější roky“ v historii baru. K významným zákazníkům během této cesty patřili fotbalisté AC Milán Gianni Rivera a Fulvio Collovati.
Nepotrpí si však na nostalgii. Jukebox je sice pryč, ale v baru je knihovnička, kde si zákazníci mohou vyměňovat knihy a číst si u kávy. Pokud se zastaví v neděli, mohou si dát kousek domácího jablečného koláče. „Díky tomu, že stále obsluhuji, jsme dnes známí jako historická kavárna,“ říká Possi.
Přesto má v podniku i počítač, na kterém si každé ráno prohlíží zprávy a konzultuje burzu. „Čtu všechno. Stále se chci učit a lépe věcem rozumět.“
Do její kavárny chodí převážně městští důchodci, kteří občas zavolají, aby si s Possi popovídali, aniž by si něco koupili. Ale publicita kolem jejích 100. narozenin, které oslavila 16. listopadu, vyvolala příliv nových zákazníků odjinud.
„Lidé za mnou chodí, protože se jim nechce věřit, že ještě pracuji,“ říká. „Když odcházejí, odcházejí spokojení a nabití energií - nevím, co jsem to na ně přenesla.“
Právě pobyt ve společnosti ostatních je podle Possi klíčem k její dlouhověkosti. „Nechci být melancholická,“ řekla. „Chci žít, být mezi lidmi.“
V nejbližší době nehodlá přestat pracovat. „Budu pokračovat, dokud mi to zdraví dovolí,“ řekla a zároveň mladým lidem poradila, aby si ‚vybrali práci, která je bude bavit‘.
Possiová patří k rostoucímu počtu italských stoletých lidí. Podle údajů národního statistického úřadu Istat bylo koncemi roku 2023 v Itálii 22 552 lidí starších 100 let, což je nejvyšší zaznamenaný počet. Naprostou většinu italských stoletých tvoří ženy.
Diskuse