Charity nemohou zachránit demokracii, spíše naopak

24. 12. 2024 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
Už delší dobu se znepokojením sleduji důraz, který je ve veřejném prostoru dáván na charitu, na to, jak si lidé pomáhají navzájem. Vybrali prý miliardy. Myslím, že v moderní demokracii by měl být na prvním místě stát. Dramatický rozdíl mezi středověkem nebo 19. stoletím a dobou po druhé světové válce je právě ve výdajích státu na školství, zdravotnictví, sociální pomoc, veřejnou hygienu atd.

Charity tohle nemohou nahradit. Vybrané miliardy nemohou nahradit stovky miliard, které chybí ve státním rozpočtu. Charity nemohou zachránit demokracii. Naopak v minulosti sloužily k tomu, aby zakrývaly skutečné problémy a jejich účinná řešení. Máme dobré svědomí, že dáváme, tak je vše v pořádku, ne? S takovou se můžeme probudit brzy ve státě, kde nebude demokracie. A budeme mít stále výborné svědomí.

Když „papež medicíny“ Virchow ve své slavné zprávě o epidemii tyfu ve Slezsku označil, co je třeba, nebylo to více charitativní pomoci. Byla to demokracie, osvěta, práva pracujících. Takto dokonce odmítl představu, že jde o problém medicíny, naopak problém byl kulturní, ekonomický, sociální, problém bylo vykořisťování dělníků, jejich bída a zanedbanost.

Můžete dělat stovky let charitu, aniž to cokoli změní na systémovém bezpráví, epidemiích a chudobě. Pokud jsme se z toho dostali, pak ne kvůli charitě, ale kvůli chytrým a masivním státním výdajům na osvětu, hygienu, ochranu práv pracujících, důchodový systém atd.

Problém vyzdvihování charit v dnešní době spočívá podle mého soudu zejména v tom, že stát vedle nich vypadá téměř jako zlo: to jsou ti úředníci, to jsou ty oficiální struktury, zatímco my si tady pomáháme bez eráru jako za normalizace. Stát se tím stává ještě méně důvěryhodný a na jeho osudu vlastně záleží stále méně. Padne demokracie? Přijde fašismus? Nevadí, přece si sami pomůžeme. Tohle je strašně nebezpečné.



3
Vytisknout
3574

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2024