Cesta NATO vpřed: Utrácení peněz za skutečné schopnosti

27. 12. 2024

Stejně znepokojivé je relativně pomalé tempo přezbrojování a modernizace mezi samotnými spojenci, přičemž rétorika opět neodpovídá penězům, které je třeba vynaložit na rekonstrukci vojenského aparátu aliance. Téměř tři roky od ruské invaze pouze 23 z 32 spojenců NATO splnilo nebo slíbilo splnit minimální 2 % HDP, která mají být vynaložena na obranu. Trvalo deset let amerického tlaku, přemlouvání a nakonec rostoucí hrozby představované Ruskem, než evropští spojenci dosáhli této úrovně, protože v roce 2014 pouze tři spojenci dosáhli minimální hranice 2 %. Odhadované celkové investice evropských spojenců NATO do obrany v roce 2024 činí 430 miliard dolarů, což je zhruba polovina toho, co letos utratí Spojené státy.

A zatímco spojenci si za tento úspěch vysloužili potlesk, stojí za zmínku, že Rusko letos vynakládá na obranu více než 6 % svého HDP s plánovaným 25 % nárůstem v roce 2025 – což je nové postsovětské maximum.

NATO: Sladění zbraní a cílů

Klíčovým problémem, kterému dnes NATO čelí, je nedostatek vycvičených konvenčních vojenských kapacit pro řádné zdroje pro nové regionální plány.

Na papíře mohou být evropští spojenci NATO schopni nasadit 100 000 až 200 000 vojáků, ale ani tato čísla nestačí na to, co je potřeba. Vzhledem k tomu, že armáda Spojených států v aktivní službě čítá 1,3 milionu (ve skutečnosti pravděpodobně méně, vezmeme-li v úvahu nedostatky v náboru a udržení), z nichž armáda představuje 443 000, a vzhledem k faktu, že hrozby rostou jak v Atlantiku, tak v Pacifiku, musí břemeno poskytování konvenčních kapacit pro evropské bojiště padnout na evropské spojence, se Spojenými státy poskytujícími svou současnou konvenční komponentu, špičkové prostředky, integraci řízení a velení (C2) a především jaderný deštník.

Jinak řečeno, cesta NATO k udržení životaschopnosti a efektivity do budoucna nebude spočívat na věčných debatách o procentech HDP vydávaných na obranu nebo "sdílení břemene", ale v podstatě na "přenášení břemene", aby Spojené státy mohly dodržet svůj závazek vůči evropské bezpečnosti a obraně za přijatelnou cenu, která také uvolní jejich armádu k soustředění omezených zdrojů na tichomořské bojiště.

NATO, Rusko a politika

Základním úkolem, kterému NATO čelí, je otázka politické angažovanosti. Evropa je bohatý kontinent s rozsáhlými ekonomickými a populačními zdroji – jen počet obyvatel členských států Evropské unie se blíží 450 milionům. Je prostě nepřijatelné, aby spojenci tak bohatí jako oni nadále zápasili s poskytováním nezbytných sil k odstrašení, a pokud by se Putin rozhodl prolomit plot NATO, neporazili Ruskou federaci.

Dnešní Rusko je bledým stínem bývalého imperiálního Sovětského svazu, se zhruba polovinou populace bývalého SSSR, bez východoevropské satelitní vojenské velmoci, které kdysi velelo, ani s geopolitickou výhodou kontroly východního Německa. A zatímco země podél severovýchodního koridoru, zejména Švédsko, Finsko, pobaltské státy a Polsko, zbrojí rychle a ve velkém měřítku, přičemž Polsko již vynakládá 4 % HDP na obranu a plánuje dosáhnout 5 % v roce 2025, aliance jako celek nadále tápe, pokud jde o plnění svých obranných požadavků.

Na summitu ve Vilniusu v roce 2023 podepsaly všechny vlády NATO regionální plány, včetně požadavků na schopnosti, které nařizují. Neposkytnutí těchto vojenských sil se ve skutečnosti rovná popření jejich smluvních závazků jako členů NATO. A zatímco v průběhu desetiletí po studené válce se mnoho zemí dokázalo nadále vyhýbat investicím do obrany – navzdory americkému tlaku, aby tak činily –, příchod Trumpovy administrativy znamená konec zajetých kolejí. Jak evropští spojenci zareagují na tuto výzvu, tj. zda to se znovuvyzbrojením začnou brát vážně, nebo budou nadále váhat, bude definovat budoucnost NATO.

Cesta vpřed pro NATO je přímočará – bude záviset na přenesení břemene týkající se konvenčních schopností z USA na evropské spojence. Je načase, aby spojenci převzali hlavní odpovědnost za vytváření těchto sil.

Předpokládejme, že Evropa signalizuje své odhodlání pokročit vpřed a přezbrojit se tak, aby splňovala požadavky NATO na plánování a schopnosti. V takovém případě budou Spojené státy v tomto úsilí nepochybně nápomocny, protože aliance zabezpečuje atlantické bojiště a zůstává pro Spojené státy multiplikátorem síly.

Doufejme, že Evropa vyslyší tuto výzvu a chopí se příležitosti.

Zdroj v angličtině: ZDE