Rok 2025 - volební cirkus přijíždí, chovanci jsou postrkem odváděni do domovské obce…. Děkuji, nechci!

31. 12. 2024 / Pavel Veleman

čas čtení 7 minut

“….Chovanci chodili v erárních oblecích, věnovali se drobné prospěšné práci, byt a stravu měli zaručenou. Předpokladem k tomu bylo ovšem domovské právo. Ano, to byly ty staré zlaté časy, za kterými padla opona...“

(Jiří Peňás, A co takhle domovské právo? Týdeník Echo, 6.12.2024)

Bombardéry všech politických agentur, které protlačí podprůměrné političky a politiky do teplých křesel sněmovny pod heslem: Ulov si svého nejlepšího markeťáka - pálí již naplno. Obchodníci s toxickým deštěm zkoušející všechny reklamní triky a nejraději se hrabou v smrdutých stokách intrik, pomluv, prostě v kanálech….

Jeden cíl je však všem těmto krysím (vymazleným) týmům společný: Ani slovem nepojmenovat skutečný stav země, voliči přece nechtějí žádné národohospodářské plány (politici také žádné nemají) a veřejný a mediální prostor zaplníme politickým kýčem zbytečných, vteřinových témat. Absolutně vytěsnit skutečné problémy lidí…Toť heslo volebního roku 2025 (skoro) všech stran a hnutí.

Je až neuvěřitelné, jak se za několik dekád podařilo vyprázdnili nejen personálně politické strany a hnutí. Všichni ti političtí bafuňáři se změnili na prodavače vyprázdněných blábolů, které jim určují najaté tlupy přeplacených cirkusáků kroužící nad světem. Kdo nám zaplatí, tam se zastavíme se svým programem totální prázdnoty v krásném obalu (pro každý stát vlastní obal). A do tohoto šapitó oblud a příšer - nás každé čtyři roky zavedou politici a řeknou tu památnou větu: “Voliči, volte nás, teď jde o vše, jde o budoucnost země….”.

“Hovnajs, hovnajs”, jak by řekl “Král Ubu”. “Vše přece máme ve svých špinavých prackách, matko Ubu” a pomocí všech těch jejich ďábelských algoritmů a počítačových hraček světa - řídíme prakticky vše, milí poddaní: Vaše sny, vaše emoce, měníme vaši realitu pomocí vytěsnění toho podstatného, podněcujeme ve nás zlobu,nenávist, sobectví, hamižnost, necitelnost k těm nejubožejším …. “Za to je, matko Ubu, přece královsky platíme!”

V tomto je každá oligarchie vždy sjednocená. Domnívám se, že od roku 1989 nebyl život v této zemi tak mimoběžný mezi světem aktivní politiky a občanských iniciativ. Aktivní politika v této podobě - je stejně jako třeba v roce 1985 za mojí osobu - nemravně pragmatická a osobně prospěchářská hanebnost prakticky na všech politických úrovních. Toto je moje praktická zkušenost s politiky a političkami, kteří spíše patří tzv. k tomu lepšímu (ty horší si vůbec nedovedu představit, to už je prakticky jen skrytý zločin). I tak to bylo obrovské zklamání. Za mně tudy žádná cesta změny už není možná jako v roce 1989.

A jako silvestrovskou perličku si dovolím popsat současnou, absurdní debatu, kterou jsem tak těžko vysvětloval nedávno kolegovi v oboru sociální práce z Finska - na jedné konferenci při panelové diskusi.

Jde o řešení nárůstu obrovského počtu lidí bez domova (jedná se opět jednoznačně o politický, systémový problém, kde vzrůstající počet lidí bez domova - má objektivní, společenské příčiny).

V této sociálně společenské individualizaci prakticky všeho v sociální oblasti, v té beznaději opuštěných samospráv a sentimentálních milovníků historie - fungují politikové bez naprosté znalosti základního vývoje sociální politiky a sociální práce. Nejdříve jeden senátor/právník navrhuje trestat chudobu vězením (ani nevím, proč jsem si vzpomněl na dr. jur. Hanse Franka, prezidenta Akademie německého práva od roku 1933). Ta humánnější část politiků, novinářů a veřejnosti zase navrhuje zcela vážně návrat tzv. “domovského práva”.

Tento zákon z roku 1863, který byl zrušen k 1. 1. 1949 (opravdu to však nemá nic společného s “únorem roku 1948” - Gottwald a sovětský poradce Zorin opravdu tehdy nejspíše neřešili domovské právo. To jen věční, infantilní milci starých časů mé generace - spojených se stejně věčným zamrzlým antikomunismem v každém tématu - nám tyto pohádky vyprávějí. Zákon o zrušení byl schválen v červnu 1948 a připravován od roku 1946 (v letech 1918 - 1938 sice formálně platil, avšak byl již tzv. právně vyhaslý).

A dnes nápad znovu zavést domovské právo ožívá třeba i u osvícené starostky na Praze 1, která ho zmiňuje jako alternativu k senátorovi Hrabovi. Svatá prostoto, to chcete všechny nástroje na potírání prekarizované třídy v 19 století znovu oživit? Chcete skutečně zřídit opětovně v každé obci ohřívárny, šatlavy za potulku, levné útulky pro psychicky nemocné, levné obecní chorobince a ještě levnější obecní starobince - kde by dotyčný nebo dotyčná byli povinně drženi bez možnosti rozhodovat o svém pohybu a pobytu? To snad omezíte všechny chudé na svéprávnosti, nebo zde uděláte výjimku a chudoba a bezdomovectví budou  automaticky trestány odnětím svobody pohybu?

Opravdu se chcete právně vracet do 19. století, kdy povinná starost obce navazuje spíše na středověké právo spojené s územím a panstvím, než současné občanské právo volnosti pohybu svobodných občanů? Opravdu si například nejen politické samosprávy, ale renomovaní novináři myslí, že lze opětovně zavést tzv. “hnance”, kteří v 19. století honili žebráky například z Prahy do rodné vsi? To opravdu chceme zaměstnat a platit spíše středověká komanda, která s holí budou stát u všech cest a dohlížet, zda “chovanec” nepodniká nedovolené návštěvy mimo obec a postrkem je budeme vracet?

Ano, až do této argumentační tragédie jsme spadli v zemi, která zcela rezignovala na řešení sociální politiky jasnými a ověřitelnými nástroji v celé poválečné Evropě od konce druhé světové války.

V zemi, která “Otázku sociální” díky svému praktickému i duchovnímu zakladateli v postavě T.G.M. si určila jako základní podmínku pro udržení demokracie bez komunistické nebo fašistické totality. Masaryk je přitom vzorem například i pro mého pracovního kolegu z Finska (opravdu se tam stále tato kniha čte). Pro něj byla tato naše debata naprosto neuvěřitelná a opravdu mi ji nechtěl věřit. Nejdříve jsem se smál, ale potom se skutečně styděl.

Ano, tato děsivá neznalost historie sociální politiky, která byla skutečně stěžejní při vzniku státu Československa v roce 1918 a kterou řídili obrovské persony těchto oborů nejen v Československu, například národohospodář Karel Engliš nebo opakovaně byl ministrem sociální péče jeden z největších mezinárodních odborníků v oblasti sociálního zákonodárství a sociálního pojištění Lev Winter. Ten věru neprosazoval domovské právo. Srovnejme s zemědělcem Jurečkou.

Volby nám opravdu nijak zásadně nepomohou, pomůže nám jen občanská soudržnost, spojování se v zájmových skupinách, odvaha chránit jeden druhého, dokázat se zastávat slabších, občanská neposlušnost k arogantní moci a laskavá až láskyplná solidarita mezi sebou - spojená s humorem.

Držme při sobě v těžkém roce 2025🇨🇿











1
Vytisknout
4768

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2025