Dopisy z Gazy: Chvála Bohu, nejsme v pořádku

2. 1. 2025

Níže uvedené ukázky vzkazů byly upraveny kvůli délce a srozumitelnosti. 

Ibrahím: 

„Jak se máš? Všichni se máme dobře. Museli jsme opustit Šatí (uprchlický tábor). Izraelci přijeli do tábora včera. Celá naše čtvrť byla zničena. I náš dům byl zničen. Alhamdulillah - chvála Bohu.“

Soma:

„Jak se vám daří? A jak se daří dětem? V takových chvílích si uvědomuji, že na žádném hmotném bohatství nezáleží. Nejvíce záleží jen na lásce k rodině a komunitě. Museli jsme utéct z Qarary (východně od Chán Júnisu na jihu Gazy), chlapci utekli dál na jih a já jsem s dcerou a vnukem v Deir al-Balah. Nevím, co se stalo s H. (jejím manželem). Armádní buldozery začaly ničit čtvrť, když jsme byli ještě uvnitř. Uprostřed noci jsme utekli.“

A'eša: 

„E (její manžel) byl zabit první den invaze. A (její syn) zmizel poté, co se dozvěděl, že jeho otec byl zabit. Řekl, že chce svého otce pomstít. Mám o něj strach. Nevím, co mám dělat.“

Ibrahím:

„Utekli jsme do Al-Šífá (nemocnice ve městě Gaza). Pak nás Izraelci napadli. Vyvedli všechny muže ven a nechali nás postavit se do řady. Mě ušetřili. Nevím proč. Všechny muže popravili. Násirův syn (jeho synovec) byl zabit přímo přede mnou. Jsme stále uvězněni v Al-Šífě.“

Soma:

„Můj manžel byl zabit, bratře. Ta ubohá duše neměla žádnou šanci. Jeho nemoc mu zabránila včas utéct. Někdo říká, že viděl jeho tělo poté, co ho usmrtil dron. Byl zasažen do hlavy. Ale když jsme se tam vrátili, nemohli jsme ho najít. Byla tam obrovská hromada trosek a odpadků. Kopali jsme a kopali ve dne v noci, bezvýsledně. Chtěl bych ho jen řádně pohřbít.“

A'eša:

„Poslala ti Salwa zprávu o té charitě? Moje dítě umírá. Pojmenovala jsem ji Wafa po její tetě (26 let, která byla zabita v prvních týdnech války spolu s pětiletým synem Zaidem a manželem Mohammedem ve městě Gaza). Sotva dýchá. Někteří lidé mohou opustit Gazu přes Rafáh. Spojené arabské emiráty prý přijímají některé zraněné a nemocné. Prosím, pomozte mi.“

Walid: „Děkuji vám za pomoc:

„Slyšeli jste něco o příměří? Utíkali jsme zpět do centra Gazy poté, co jsme byli nuceni utéct na jih. Oni (izraelská armáda) řekli: 'Jděte do bezpečných zón'. Pak zabíjeli vysídlence uvnitř jejich stanů. Viděl jsem své sousedy hořet zaživa. Jsem příliš starý (je mu 75 let). Prosím, řekněte mi, že válka brzy skončí.“

Ibrahím:

„Jak se máš, bratranče? Jen jsem ti chtěl říct, že Násir (jeho bratr) byl zabit. Stál ve frontě a čekal na bochník chleba v Zejtúnu. Po mučednické smrti svých synů se stal zodpovědným i za vnuky. Oni (Izraelci) bombardovali dav, který čekal na nákladní auta s pomocí. Výbuch mu usekl ruku. Vykrvácel.“

Soma:

„Byl jsem v Nusajrátu, když došlo k masakru (8. června bylo zabito 278 lidí a přes 800 zraněno). Procházela jsem oblastí, aniž bych věděla, jaký je rozsah krvavé lázně. Vracela jsem se do Qarary, abych zkontrolovala děti. Všude byla poházená těla. Většinou byla zohavená, i když některá ještě sténala a zoufale se chytala života. Chtěl jsem jim pomoci, ale nemohl jsem nic dělat. Chodil jsem od jednoho těla k druhému, držel se za ruce a díval se do umírajících očí. Mnoho let jsem pracoval na pohotovosti. Ale v tu chvíli jsem se cítil bezmocný. Měla jsem pocit, že jsem toho dne zemřela i já.“

(Doktorka Soma byla zabita při izraelském útoku, jehož cílem bylo její auto 9. října. Právě vyjížděla z nemocnice, kde pracovala, aby zkontrolovala své syny).

Ibrahím:

„Upřímnou soustrast, bratranče, s mučednickou smrtí tvé sestry. Navždy zůstane pýchou naší rodiny.“

A'eša:

„Wafa zemřela dnes ráno v našem stanu v Al-Musawi. Nebyly tam žádné léky. Žádné jídlo. Žádné mléko. Jedinou útěchou mi je, že je nyní andělem v ráji.“

Walid:

„Jak se máš, bratranče? Jsme v pořádku. Přišli jsme o všechno, ale pořád stojíme na nohou. Víš, kdy válka skončí? Možná ještě týden nebo dva? Jsem prostě příliš starý a tak unavený.“

 

Celý článek v angličtině ZDE