USA budou mít uspokojivý nový rok, pokud se Trump bude řídit čtyřmi radami

2. 1. 2025

Odborníci z Quincyho institutu (QI) sestavili několik klíčových priorit, přičemž mají na paměti Trumpovo deklarované přání provádět zahraniční politiku v národním zájmu a omezit zahraniční angažmá Washingtonu a nové války v zahraničí. Podaří se mu dodržet tyto cíle vzhledem k horkým válkám v Izraeli a na Ukrajině a rostoucímu napětí s Pekingem? 

Zkouškou bude rok 2025. 

Válka na Ukrajině 

Podle spolupracovníků QI pro Eurasii a velkou strategii by měl Trump zachovat svůj závazek klást zájmy USA na první místo. To by znamenalo prosazovat evropskou strategii rovnováhy sil, která by se vyhnula zbytečným provokacím vůči Rusku; a která by přivedla všechny strany k jednacímu stolu a ukončila válku prostřednictvím jednání. 

Tato cesta k míru by se zaměřila na nové evropské bezpečnostní vztahy, které by zohlednily dlouhodobou nechuť Ruska k rozšiřování NATO a místo toho by kladly důraz na urychlené přijetí Ukrajiny do Evropské unie a poskytnutí silných záruk Kyjevu, které by Kreml odrazovaly od budoucí ruské agrese.

Kromě toho by podle expertů QI měly USA hrát „čínskou kartou“ a zohlednit zájem Pekingu na tom, aby válka na Ukrajině skončila, včetně některých vedlejších dynamických faktorů - například vojenské podpory Moskvy ze strany Severní Koreje. Zapojení Číny do dosažení vyjednaného míru by pomohlo svázat obě strany a mohlo by přispět ke zlepšení rozkolísaných vztahů mezi Washingtonem a Pekingem a položit základy pro budoucí diplomatickou spolupráci.

Blízký východ

Trump zde čelí několika různým frontám a všechny se týkají zájmů USA. Pokud jde o Sýrii, podle odborníků QI na Blízký východ, by USA měly pokračovat v rozhovorech se vznikající novou vládou v Damašku a také s Tureckem, aby zahájily proces stahování svých 2 000 vojáků ze země. To by mělo být prioritou.

V Izraeli není jisté, že vojenská nadvláda Tel Avivu bude pokračovat, natož aby vedla k míru v regionu. Trump musí přesvědčit Netanjahuovu vládu, aby přistoupila na dohodu o příměří v Gaze a zastavila boje, zatímco USA musí omezit počet transferů smrtících zbraní do Izraele, zejména dvoutisícových bomb, které vedly k porušování mezinárodního práva a amerických zákonů týkajících se transferu zbraní, které mohou být použity k závažnému porušování lidských práv.

Washington by měl i nadále prosazovat dvoustátní řešení a rozhodně se postavit proti anexi Západního břehu Jordánu Izraelem, říká vedoucí pracovnice QI Annelle Shelineová. Netanjahu musí být přesvědčen, že jeho maximalistická politika v Gaze, na Západním břehu Jordánu a v Libanonu se obrátí proti vztahům Izraele s USA i s širším arabským světem. V nejhorším případě bude podle ní izraelské jednání nadále podněcovat potenciál širšího regionálního konfliktu a zatáhne do něj i USA, a to navzdory deklarovanému přání několika administrativ začít snižovat vojenskou stopu USA na Blízkém východě.

„Bylo by v Trumpově vlastním zájmu, aby omezil Netanjahuovu vládu a její extremistickou agendu, která destabilizuje region a zvyšuje pravděpodobnost zatažení USA do zbytečné války,“ říká Sheline.

„Trump by měl Netanjahuovi jasně říci, že chce, aby regionální konflikt skončil, což bude vyžadovat, aby Izrael přestal útočit na své sousedy a přestal zabíjet Palestince. Zejména by měl Trump Netanjahuovi říci, aby upustil od anexe Západního břehu Jordánu, což by vedlo k porušení smlouvy mezi Izraelem a Jordánskem a mohlo by to vyvolat další konflikt.“

Pokud jde o Írán, měl by Trump podle jejích kolegů odolat snahám některých lidí z jeho okolí o obnovení kampaně „maximálního nátlaku“ na Teherán a místo toho se zapojit do rozhovorů, které by jednak omezily jaderný program Teheránu, jednak pomohly ukončit konflikt s Húsii v Rudém moři.

Čína

Podle expertů QI na východní Asii by se měl Trump znovu přihlásit k politice „jedné Číny“, aby se vyhnul válce s Pekingem kvůli Tchaj-wanu. Ta je v současnosti největším potenciálním ohniskem napětí mezi oběma zeměmi. USA by měly nadále podporovat mírové řešení otázky sjednocení Číny a Tchaj-wanu, čímž by pomohly snížit vlastní vojenské napětí s Pekingem v Tchajwanské úžině a zároveň ujistit Tchajpej, že bude i nadále dostávat pomoc, kterou potřebuje ke své obraně.

V tomto duchu by měl být Washington ochoten posílit mechanismy krizového řízení s Pekingem. Vedoucí pracovník Quincyho institutu Michael Swaine formuloval v tomto směru řadu doporučení a označil současnou infrastrukturu za „kriticky nedostatečnou pro provádění tohoto vyvažovacího aktu“.

„Takový proces vyžaduje křehké vyvažování mezi dosažením řešení bez provokací a podporou přizpůsobení bez signalizace slabosti,“ píše Swaine.

Druhou frontou je samozřejmě obchod a hospodářská angažovanost. Trump pohrozil novými cly na dovoz čínských výrobků, i když prezident Biden rozšířil snahy o omezení nebo zákaz některých vývozů do Číny, zejména v oblasti vyspělých technologií, aby zabránil Pekingu dosáhnout dominantního postavení na trhu.

Podle odborníků na informační technologie by Washington měl prosazovat méně vylučovací a více reciproční politiku, protože ta první ve skutečnosti ve výsledku poškozuje konkurenceschopnost a podnikání USA. V tomto duchu by měl Trump prosazovat politiku, která pomůže oživit americký průmysl doma a zároveň se vyhnout strategii “oddělování”, která by mohla ve výsledku poškodit právě ty americké zájmy, kterým slíbil sloužit.

Globální jih

Může se zdát, že Trumpa nezajímají rozsáhlé končiny amerických sfér vlivu, včetně Afriky a jihovýchodní Asie, ale měl by si být vědom toho, že na mnoha z těchto míst vlády usilují o lepší obchodní a rozvojové dohody, než jaké v současnosti dostávají od Západu nebo od rovnocenného konkurenta Washingtonu, Číny.

Podle Saranga Shidoreho, ředitele programu QI Global South, se navíc Washington musí odklonit od přístupu zaměřeného především na bezpečnost, který se obvykle projevuje snahou o vytváření bloků a vede k militarizaci zahraniční politiky. Nejenže to daným zemím nepomáhá, ale také hrozí, že USA budou zataženy do konfliktů jiných vlád.

„S tímto vzorcem jsme se v americké historii setkali již dříve, mezi nejlepší příklady patří Vietnam, Somálsko a Irák 2003. Pronásledování soupeřů a nafukování místních hrozeb v těchto postkoloniálních společnostech prostřednictvím vojenských intervencí, změn režimů a hluboké militarizace častěji generuje zpětný ráz, než aby získávalo partnery,“ říká Shidore.

„Pokud nedojde k prokazatelnému ohrožení životních zájmů USA, měla by se podpora zaměřit spíše na vytváření udržitelných partnerství a vytváření oboustranně výhodných ekonomických příležitostí v zemích globálního Jihu než na zbrojení a základny.“

***

Trump bude po své inauguraci 20. ledna čelit řadě naléhavých problémů (Ukrajina, Izrael) a dlouhodobých výzev (globální Jih, konkurence Číny). Nepochybně se okamžitě zapojí kombinace personálií, priorit a Trumpovy vlastní impulzivity, přičemž výsledky budou různé, takže zahraniční politika 2025 bude stejně sporná jako dnes na konci Bidenovy éry.

 

Celý článek v angličtině ZDE