BBC: Co chtějí Rusové pro rok 2025?
2. 1. 2025
čas čtení
6 minut
Reportér BBC Steve Rosenberg, Moskva: Od ruské invaze na Ukrajinu uplynuly téměř tři roky a mě by
zajímalo, co si nyní Rusové myslí o tom, co se děje, kam jejich země
směřuje a v co doufají v roce 2025
.
Žena: "Chci, aby to byl mír, to je pro mě nejdůležitější."
Reportér: Jak je podle vás možno dosáhnout míru? (Žena pokrčí rameny)
Starší pán: "Doufám, že válka skončí. To je to nejdůležitější."
Žena: "Chci, aby válka skončila. A abychom vyhráli."
Reportér: Co je třeba udělat, aby válka skončila?
Žena: "Nejdůležitější je, abychom vyhráli. Až zvítězíme, válka skončí."
Reportér: Co je to vítězství?
Žena: "Až zdechnou všichni ti nepotřební lidé. Pak budeme mít vítězství."
Reportér: Kdo jsou ti nepotřební lidé?
Žena: "Jsou to ti, kteří chtějí, aby válka pokračovala."
Reportér: Kdo to chce?
Žena: Ti, kteří jsou daleko.
Reportér: Kde?
Žena: V Rusku ne.
Důchodce: "Putinovi věříme, ale musíme se více zaměřit na ekonomiku naší země. Přesně jak řekl nový americký prezident, máme mnoho - jak to říct? Lidí s nízkými příjmy, a mezi ně patřím i já. Můj měsíční důchod je 14 000 rublů, [přibližně 137 dolarů] 14 000 rublů. Ano."
Reportér: Jak z toho přežíváte?Důchodce: "Syn mi pomáhá, ale já musím pracovat a je mi 74 let."
Reportér: Jakou práci děláte?
Důchodce: Jsem kurýr, který rozváží dokumenty. Musím pracovat. Nejsem jediný. Lidí na mém místě je hodně. Je to těžké. Musím pracovat. Doufejme, že Putin splní svůj slib a zvýší důchody. Třeba se to podaří. Nezáleží to na mně. Kdyby to záleželo na mně, řekl bych, co je třeba udělat. Ale nikoho nezajímá, co si já myslím. Jsem jen obyčejný důchodce. Je mi 74 let.
Reportér: Mají lidé nějaký vliv na svůj život? Na svou budoucnost?
Důchodce: Ruští lidé jsou trpěliví, mlčí.
* * *
Reportér: Tohle je Gorkého park. Všiml jsem si jednoho rozdílu oproti pár letům zpátky: v prosinci 2022 se tam vedle tradičního stromu objevila obří písmena Z, symbol takzvané speciální vojenské operace. Letos žádná Z, žádná hesla. Vše je velmi tradiční. A podobně je to na Sibiři, před dvěma lety jsem ve městě Chitta mezi všemi novoročními ozdobami viděl ledové sochy ruských vojáků s puškami Kalašnikov.
Letos tam nic takového není. Myslím, že po třech letech války. Rusové nechtějí, aby jim tu válku někdo připomínal, a myslím, že to úřady vycítily, a proto je tu letos na Nový rok víc sněhuláků. Ale válku a její následky prostě nemůžete vánočním pozlátkem přebít.
Žena: „Hlavni je, aby ta speciální vojenské operace skončila, abychom na to mohli zapomenout, všichni se zase spřátelí a nikdo neumře. To je to, co si v novém roce přeji nejvíc. Protože mám nervy nadranc, protože nevím, co se děje, co bude dál a jak to skončí, to zvyšuje můj pocit úzkosti.“ Důvěřujeme našemu vrchnímu veliteli (Putinovi), on přijímá rozhodnutí, což znamená, že je přijímá naším jménem, což znamená, že neseme kolektivní odpovědnost za to, co se děje."
Muž: "Myslím, že rozumní lidé by si měli sednout ke kulatému stolu. Diskutovat o věcech a dosáhnout dohody. Jiná možnost není. Jedině jednáním lze dosáhnout něčeho rozumného. Zbraně nepomohou."
Reportér: Co pro vás bylo letos nejtěžší?
Muž: "Rostoucí ceny. Vlezlo mi to do kapsy. Musím víc pracovat. Což znamená trávit méně času s rodinou."
* * *
Reportér v supermarketu: Jsme tu po třech letech sankcí, jak vidíte, v obchodech je stále hodně zboží. Ale problémem jsou ceny. Inflace je problém. Tak například letos v Rusku vzrostla cena brambor o 88 %. Cena másla o 35 % a pak bylo hodně zpráv o tom, že lidé kradou máslo z obchodů, což je pravděpodobně důvod, proč v tomto supermarketu prodávají některé máslo ve speciálních bezpečnostních krabicích proti krádežím.
Projev: "Dnes naše děti a vnuci hájí zájmy našeho státu na Ukrajině."
Reportér: Na této akci zazněla spousta odkazů na ruské vojáky, kteří dnes bojují na Ukrajině, a projevy zde velmi odrážejí kremelský narativ, že za válku na Ukrajině může Západ, ačkoli to bylo právě Rusko, které zahájilo invazi do sousední země v plném rozsahu.
* * *
Reportér: Takže když Rusko vstupuje do nového roku, můj převažující dojem je tento. Víte, když jsem tady v Moskvě v letech 1989-1990 studoval, pamatuji si, že tu bylo mnoho lidí, kteří věřili, že mají moc změnit svůj život, změnit svou zemi k lepšímu. To už je pryč, ať už ze strachu nebo kvůli fatalismu, nebo proto, že je stále hodně lidí, kteří věří obrazu událostí, jak ho vykreslují státní média. Mnoho Rusů je ochotno nechat to na člověku nahoře. Aby rozhodl o jejich budoucnosti.
2655
Diskuse