
Humanitární pracovnice: V Gaze byly překročeny všechny červené čáry
3. 1. 2025
čas čtení
5 minut
Proč toto není v České televizi?
Moderátor, Channel 4 News, pátek 3. ledna 2025, 19 hodin: Izrael dnes v pátek provedl nálety na desítky míst v Gaze, při nichž zahynulo
nejméně 40 lidí, včetně několika dětí, uvedlo ministerstvo zdravotnictví
Gazy, které tak doplnilo 71 lidí zabitých při včerejších útocích v
celém pásmu. Izraelská armáda uvedla, že zasáhla asi 40 cílů Hamásu a
vyhnula se podle ní zranění civilistů. Mezitím byly v Kataru obnoveny
rozhovory s představiteli Hamásu, kteří uvedli, že se zaměřují na trvalé
příměří a stažení izraelských sil.
"Children are freezing to death because they don't have enough shelter items," says Louise Wateridge, a Senior Emergency Officer at UNRWA who has just returned from Gaza. pic.twitter.com/zW9c50kpIE
— Channel 4 News (@Channel4News) January 4, 2025
Nyní budeme hovořit s Louise Wateridgeovou, která se právě vrátila z Gazy a
je vedoucí pracovnicí agentury OSN UNRWA, která poskytuje pomoc
Palestincům. Nedávno jste odjela z
pásma Gazy, takže jste očitá svědkyně. Uveďte nám několik příkladů, jaké
jsou tam nyní podmínky.
Louise Wateridge: Tak já jsem byl v nemocnici Nassau po jednom z těch hromadných úderů ve městě Mawasi a je to přesně tak, jak to bylo při několika posledních útocích. V nemocnici je chaos, je tam krev na podlaze, není tam žádné hygienické vybavení. Lékaři se snaží vytírat krev vodou, šíří infekci. Když přijdete do jednoho pokoje, křičí na mě nějaká žena. V naprostém zoufalství a hrůze, protože její syn byl zabit při zásahu v takzvané humanitární zóně, její dcera ležela vedle nás na posteli ochrnutá a ta žena na náš křičela, protože říkala, že Izraelci nám řekli, abychom se sem přestěhovali, protože je to bezpečné. Můj syn je mrtvý. Moje dcera je ochrnutá. Co mám dělat? Kam mám jít? Ve vedlejší místnosti bylo batole, které přišlo o dvě končetiny a nemá rodiče. A to se jen opakuje. Tohle vidíme po každé nehodě.
Moderátor: Izraelci mluví o tom, že poměrně brzy ukončí spolupráci s UNRWA. Pokud to udělají, co se stane s velkým množstvím pomoci, kterou je třeba do pásma každý den vozit?
Louise Wateridge: Když jsem před několika málo dny opouštěla Gazu, lidé byli rozdrceni při čekání na mouku a děti teď začaly umírat na hypotermii, protože nemají dostatek věcí na přístřeší. Taková je situace UNRWA na místě. Taková je situace s největší humanitární organizací, která dělá vše za podpory OSN.
Louise Wateridge: Prostě ne. A nedokážou si představit, že když je to takhle špatné teď, jak hrozné to bude za pár týdnů, nebo je to za pár měsíců. Pokud přestanou spolupracovat s UNRWA.
Moderátor: Je to genocida?
Louise Wateridge: Nejsem právní expert. To nemohu posoudit. Ale mohu vám říct, co vidím. Každý den vidíme, jak jsou zabíjeny děti. Vidíme lidi bez jídla. Denně vidíme lidi bez přístupu k čisté vodě. Šíří se nemoci. Viděli jsme návrat dětské obrny, která byla po 25 letech vymýcena. Je to nekonečné. Hrůzy jsou nekonečné.
Moderátor: Musím vám předložit to, co nám říkají Izraelci, a sice že Hamás využívá nemocnice jako úkryt. Viděli jste, že je to tak?
Louise Wateridge: Tato obvinění slyšíme neustále po celou dobu války, že školy a nemocnice využívá Hamás z vojenských důvodů, nemáme o tom důkazy. Máme ta obvinění. Co víme a čím jsme si jisti, je, že v nemocnicích jsou děti a rodiny, že lékaři jsou zadržováni, že lékaři jsou zabíjeni, když tam pracují, To je v rozporu s mezinárodním humanitárním právem.
Moderátor: A Izrael alespoň říká, že by mohl nějakým způsobem začít přesouvat pomoc do pásma tam, kde je jí zapotřebí. Zní vám to nějak důvěryhodně?
Louise Wateridge: Ne. Proč ne? Je to naprosté riziko pro obyvatelstvo navíc k tomu, čemu už čelí. A bylo by to nepřijatelné pro kohokoli včetně humanitárních pracovníků na místě. Jsou stranou konfliktu. Nemůžeme mít stranu konfliktu odpovědnou za humanitární reakci pro dva miliony lidí, žen, dětí. Ti nyní každý den umírají, protože nemají jednoduché věci, které potřebují. Léky, potraviny, přístřeší. Takže to musí řídit Organizace spojených národů. To je odpovědnost a mandát mezinárodního společenství a to je to, co nám musí být i nadále umožněno.
Moderátor: Jak toho lze dosáhnout? Co pro to může mezinárodní společenství udělat?
1947
Diskuse