Haaretz: Obrovská databáze důkazů, kterou sestavil historik, dokumentuje válečné zločiny Izraele v Gaze

3. 1. 2025

 

Zpráva, kterou Dr. Mordechaj sestavil na internetu - „Bearing Witness to the Israel-Gaza War“ (Svědectví o válce mezi Izraelem a Gazou) - představuje nejmetodičtější a nejpodrobnější dokumentaci válečných zločinů, kterých se Izrael v Gaze dopouští, v hebrejštině (existuje i anglický překlad). Jedná se o šokující obžalobu sestávající z tisíců záznamů týkajících se války, jednání vlády, médií, Izraelských obranných sil a izraelské společnosti obecně. Anglický překlad sedmé a dosud poslední verze textu má 124 stran a obsahuje více než 1 400 poznámek pod čarou odkazujících na tisíce zdrojů, včetně zpráv očitých svědků, videozáznamů, vyšetřovacích materiálů, článků a fotografií.

Jsou zde například odkazy na texty a další druhy svědectví popisující činy připisované vojákům IDF, kteří byli viděni, jak „střílejí civilisty mávající bílými vlajkami, týrají jednotlivce, zajatce a mrtvoly, radostně poškozují nebo ničí domy, různé stavby a instituce, náboženská místa a rabují osobní věci, stejně jako náhodně střílejí ze svých zbraní, střílejí místní zvířata, ničí soukromý majetek, pálí knihy v knihovnách, hanobí palestinské a islámské symboly (včetně pálení koránů a přeměny mešit na jídelny)“.

Jeden z odkazů čtenáře zavede na video, na němž voják v Gaze mává velkou cedulí odnesenou z holičství ve městě Jehud ve středním Izraeli, kolem něhož jsou rozházená těla. Další odkazy odkazují na záběry vojáků nasazených v Gaze, kteří čtou Knihu Ester, jak je to zvykem o svátku Purim, ale pokaždé, když je vysloveno jméno zlého Hamana, namísto pouhého potřásání tradičními hlukovkami vystřelí minometný granát. Je vidět, jak voják nutí spoutané vězně se zavázanýma očima, aby posílali pozdravy jeho rodině a říkali, že chtějí být jeho otroky. Vojáci jsou vyfotografováni, jak drží hromádky peněz, které uloupili z gazanských domů. Je vidět, jak buldozer IDF ničí velkou hromadu potravinových balíčků od agentury pro humanitární pomoc. Voják zpívá dětskou písničku „Příští rok školu zapálíme“ - zatímco v pozadí je vidět škola v plamenech. A je zde spousta klipů, v nichž vojáci předvádějí dámské spodní prádlo, které uloupili.

Poznámka pod čarou č. 379 se objevuje v podkapitole nazvané „Dehumanizace v IDF“, která je zařazena do kapitoly nazvané „Izraelský diskurz a dehumanizace Palestinců“. Obsahuje stovky příkladů krutého chování, které izraelská společnost a státní instituce projevují vůči trpícím obyvatelům Gazy - od premiéra, který mluví o Amálekovi, přes údaj o 18 000 výzvách Izraelců na sociálních sítích k srovnání pásma se zemí až po izraelské lékaře, kteří vyjadřují podporu bombardování gazanských nemocnic, až po stand-up komika žertujícího o smrti Palestinců, a nechybí ani dětský sbor sladce zpívající: „Do roka všechny vyhladíme a pak se vrátíme orat svá pole,“ na melodii kultovní písně z dob války za nezávislost „Šir Hare'ut“ (Píseň kamarádství).

Odkazy v materiálu „Svědectví o válce mezi Izraelem a Gazou“ vedou také k názorným záběrům na rozházená těla ve všech možných stavech, na lidi rozdrcené pod sutinami, na kaluže krve a na nářek lidí, kteří v jediném okamžiku přišli o celé rodiny. Jsou zde položky svědčící o zabíjení postižených lidí, ponižování a sexuálních útocích, zapalování domů, nuceném hladovění, náhodné střelbě, rabování, zneužívání mrtvol a mnohém dalším.

I když ne každé z těchto svědectví lze potvrdit, vyvstává z nich obraz armády, která v lepším případě ztratila kontrolu nad mnoha jednotkami, jejíž vojáci si dělali, co se jim zlíbilo, a v horším případě umožňuje svým příslušníkům páchat ty nejkrutější válečné zločiny, jaké si lze představit.

Mordechaj uvádí důkazy o strašlivých potížích, které si válka vynutila na obyvatelích Gazy. Lékař, který amputuje nohu své neteři na kuchyňském stole, bez anestezie, pomocí kuchyňského nože. Lidé jedí koňské maso a trávu nebo pijí mořskou vodu, aby utišili svůj hlad. Ženy nucené rodit ve třídě přeplněné lidmi. Lékaři bezmocně přihlížející, jak zranění lidé umírají, protože jim není jak pomoci. Hladovějící ženy tlačící se v chaotické frontě před pekárnou; podle reportáže byly při tom rozdrceny dvě dívky ve věku 13 a 17 let a padesátiletá žena.

V táborech DP v Pásmu Gazy připadala v lednu 2024 podle organizace Bearing Witness v průměru jedna záchodová kabina na 220 lidí a jedna sprcha na 4500 lidí. Značný počet lékařů a zdravotnických organizací hlásil, že se mezi velkým počtem Gazanů šíří infekční nemoci a kožní onemocnění.

Stále více dětí

Dvaačtyřicetiletý Lee Mordechai, bývalý důstojník bojového ženijního sboru IDF, je v současné době docentem historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, jehož odbornou specializací jsou lidské a přírodní katastrofy ve starověku a středověku. Psal o justiniánském moru v 6. století a sopečné zimě, která zasáhla severní polokouli v roce 536 př. n. l. K tématu katastrofy v Gaze přistoupil akademicko-historickým způsobem, suchou prózou s minimem přívlastků, přičemž využil co největší rozmanitost primárních pramenů; jeho psaní je oproštěno od výkladu a je otevřené revizi a přezkoumání. Právě proto jsou tváře, které se v jeho textu odrážejí, tak naprosto otřesné.

„Cítil jsem, že už nemůžu dál žít ve své bublině, že mluvíme o hrdelních zločinech a že to, co se děje, je prostě příliš velké a odporuje hodnotám, na kterých jsem tu byl vychován,“ říká Mordechaj. „Nejsem tu proto, abych se s lidmi konfrontoval nebo se hádal. Ten dokument jsem napsal proto, aby byl venku. Aby se za dalšího půl roku nebo rok nebo pět let nebo deset nebo sto - lidé mohli vrátit a vidět, že tohle se vědělo, tohle bylo možné vědět už letos v lednu nebo v březnu a že ti z nás, kteří to nevěděli, se rozhodli to nevědět.

„Mou úlohou historika,“ pokračuje, “je dát hlas těm, kteří nemohou zaznít vlastním hlasem, ať už to byli eunuchové v 11. století nebo děti v Gaze. Záměrně se snažím nepůsobit na emoce lidí a nepoužívám slova, která by mohla být kontroverzní nebo nejasná. Nemluvím o teroristech, o sionismu ani o antisemitismu. Snažím se používat co nejchladnější a nejsušší jazyk a držet se faktů, jak jim rozumím.“

Mordechaj byl v době vypuknutí války na studijním pobytu v Princetonu. Když se 7. října probudil, bylo v Izraeli už odpoledne. Během několika hodin pochopil, že existuje nesoulad mezi tím, co vidí veřejnost v Izraeli, a skutečností. Toto pochopení pramenilo z alternativního systému přijímání informací, který si vytvořil o devět let dříve.

„V roce 2014, během operace Protective Edge [v Gaze], jsem se vrátil z doktorského studia ve Spojených státech a z výzkumu na Balkáně. Tehdy jsem měl pocit, že v Izraeli neexistuje otevřený diskurz, všichni říkali to samé. Proto jsem se vědomě snažil získat přístup k alternativním zdrojům informací - [na základě] zahraničních médií, blogů, sociálních sítí. Je to podobné i mé práci historika, vyhledávání primárních zdrojů. Vytvořil jsem si tedy jakýsi osobní systém, abych pochopil, co se ve světě děje. Sedmého října jsem tento systém aktivoval a poměrně rychle jsem si uvědomil, že veřejnost v Izraeli zažívá několikahodinové zpoždění - Ynet přinesl zprávu o možnosti únosu rukojmích, ale já už jsem viděl klipy s únosy. Vzniká tak nesoulad mezi tím, co se říká o reálné situaci, a skutečnou realitou, a ten pocit se stupňuje.“

Zpráva obsahuje více než 1 400 poznámek pod čarou odkazujících na tisíce zdrojů. Podrobně popisuje případy, kdy izraelští vojáci stříleli na civilisty mávající bílými vlajkami, týrali jednotlivce, zajatce i mrtvoly, náhodně stříleli ze svých zbraní, radostně ničili domy, pálili knihy a hanobili islámské symboly. 

Rozdíl mezi tím, co Mordechaj zjistil, a informacemi, které se objevují v izraelských i zahraničních médiích, se skutečně jen prohloubil. „Nejvýraznější zprávou na začátku války byla ta o 40 izraelských nemluvňatech, kterým 7. října uřízli hlavu. Tato historka vyvolala v mezinárodních médiích spoustu titulků, ale když ji porovnáte s oficiálním seznamem [Národní pojišťovny] zabitých, velmi rychle zjistíte, že se to nestalo.“

Mordechaj začal sledovat zprávy z Gazy na sociálních sítích a v mezinárodních médiích. „Od začátku se ke mně dostávala záplava obrázků zkázy a utrpení a vy jste pochopili, že existují dva oddělené světy, které spolu nemluví. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si ujasnil, jaká je zde moje role. V prosinci Jihoafrická republika předložila oficiální tvrzení o genocidě vůči Izraeli na 84 podrobných stranách s mnoha odkazy na zdroje, které bylo možné křížově ověřit.

„Nemyslím si, že je nutné všechno přijmout jako důkaz,“ dodává, “ale je třeba se s tím popasovat, zjistit, na čem je to založeno, zvážit důsledky. Na začátku války jsem se chtěl vrátit do Izraele a pracovat jako dobrovolník ve prospěch nějaké občanské organizace, ale z rodinných důvodů jsem nemohl. Rozhodl jsem se využít volný čas, který jsem měl během sabatiklu na Princetonu, k tomu, abych se pokusil osvítit izraelskou veřejnost, která konzumuje pouze místní média.“

První verzi dokumentace „Bearing Witness“, která má pouhých osm stran, zveřejnil 9. ledna 2024. Počet zabitých v pásmu Gazy podle údajů ministerstva zdravotnictví, oficiálně známého jako Palestinské ministerstvo zdravotnictví - Gaza, tehdy činil 23 210 osob. „Nevěřím, že cokoli z toho, co je zde napsáno, povede ke změně politiky nebo přesvědčí mnoho lidí,“ napsal na začátku tohoto dokumentu. „Spíše to píši veřejně jako historik a izraelský občan, abych pro záznam uvedl svůj osobní postoj k současné hrozné situaci v Gaze, jak se události vyvíjejí. Píši to jako jednotlivec, částečně i proto, že mnohé místní akademické instituce, zejména ty, které mají dobré předpoklady se k tomuto tématu vyjadřovat, obecně mlčí, což ej zklamáním,  i když někteří z mých kolegů se k němu statečně vyjadřují.“

Od té doby strávil Mordechaj mnoho stovek hodin shromažďováním informací a psaním a pokračoval v aktualizaci dokumentu, který se objevuje na jím vytvořené webové stránce. Od té doby, co se pustil do tohoto projektu, zdokonalil způsob své práce: pečlivě sestavuje zprávy z různých zdrojů do excelové tabulky, z níž po dalším zkoumání vybírá položky, které budou v textu zmíněny. Využívá přitom nejrůznější zdroje: záběry natočené civilisty, články v médiích, zprávy OSN a dalších mezinárodních organizací, sociální sítě, blogy atd.

I když Mordechaj uznává, že některé ze zdrojů se nedrží řádných novinářských či jiných etických norem, stojí si za věrohodností své dokumentace. „Není to tak, že bych kopíroval a vkládal všechno, s čím přijde někdo jiný. Na druhou stranu je jasné, že existuje propast mezi tím, co existuje, a tím, co bychom skutečně chtěli vidět: Chtěli bychom, aby každý incident v Pásmu Gazy byl řádně prozkoumán dvěma nezávislými a nestrannými mezinárodními organizacemi, ale to se nestane.

„Takže zkoumám, kdo podává zprávy, jestli nebyl přistižen při lži, jestli nějaká neziskovka nebo bloger nepředali informace, u kterých mohu dokázat, že jsou nesprávné - a pokud ano, přestanu je používat a smažu je. Větší váhu přikládám neutrálním zdrojům, jako jsou lidskoprávní organizace a OSN, a dělám jakousi syntézu mezi zdroji, abych zjistil, zda jsou [informace] konzistentní. Pracuji také velmi otevřeně a zvu každého, kdo si mě chce ověřit. Budu velmi rád, když zjistím, že jsem se ve věcech, které jsem napsal, mýlil, ale není to tak. Doposud jsem musel provést jen velmi málo oprav.“

Prolistování Mordechajovy zprávy pomáhá rozptýlit mlhu, která Izraelce zahalila od vypuknutí války. Příkladem je počet obětí na životech: Válka ze 7. října je první válkou, v níž se Izrael vůbec nesnaží spočítat počet zabitých na druhé straně. Vzhledem k absenci jakéhokoli jiného zdroje se mnoho lidí na celém světě - zahraniční vlády, média, mezinárodní organizace - spoléhá na zprávy palestinského ministerstva zdravotnictví - Gaza, které jsou považovány za zcela věrohodné. Izrael se snaží údaje ministerstva popírat. Místní média obvykle uvádějí, že zdrojem těchto údajů je „ministerstvo zdravotnictví Hamásu“.

Málokdo z Izraelců však ví, že nejenže IDF a izraelská vláda nemají vlastní, alternativní údaje o počtu obětí, ale že vysoce postavené izraelské zdroje, které nemají k dispozici žádné jiné údaje, nakonec fakticky potvrzují údaje zveřejněné ministerstvem v Gaze. Jak vysoce postavené? Sám Benjamin Netanjahu. Například 10. března premiér v rozhovoru uvedl, že Izrael zabil 13 000 ozbrojenců Hamásu, a odhadl, že na každého z nich připadá 1,5 mrtvého civilisty. Jinými slovy, do té doby bylo v Pásmu Gazy zabito 26 000 až 32 500 lidí. Toho dne palestinské ministerstvo vydalo údaj o 31 112 mrtvých v Gaze, tedy v rozmezí, které uvedl Netanjahu. Na konci téhož měsíce Netanjahu hovořil o 28 000 mrtvých - asi o 4 600 méně než oficiální palestinský údaj. Koncem dubna citoval deník The Wall Street Journal odhad vysoce postavených důstojníků IDF, že počet mrtvých je přibližně 36 000 - tedy více než číslo, které tehdy zveřejnilo palestinské ministerstvo.

Mordechaj: „Zdá se, jako by se na izraelské straně rozhodli nezabývat se těmito čísly, ačkoli by to Izrael zdánlivě mohl udělat - technologie existuje a Izrael kontroluje palestinský registr obyvatelstva. Obranné zařízení má také snímky obličejů; mohlo by je zkontrolovat a zjistit, že někdo, kdo mohl být nahlášen jako mrtvý, prošel kontrolním stanovištěm. No tak, ukažte mi to! Dejte mi důkaz a já změním svůj přístup. Zkomplikuje mi to život, ale budu mnohem méně naštvaný.

„Myslím, že si musíme položit otázku, jakou „laťku“ důkazů potřebujeme, abychom změnili svůj názor na počet zabitých Palestinců. Tuto otázku si musí položit každý z nás - možná pro vás důkazy, které uvádím, nejsou dostatečné - protože musí existovat nějaký realistický stupeň v hromadění důkazů, kdy budeme čísla přijímat jako spolehlivá.

„Pro mě,“ vysvětluje, “tento bod nastal už dávno. A poté, co si člověk dá tu špinavou práci a trochu lépe porozumí číslům, začne být problémem nikoliv to, kolik Palestinců zemřelo, ale proč a jak izraelská veřejnost po více než roce nepřátelství a v rozporu se všemi důkazy o těchto číslech nadále pochybuje.“

Ve své zprávě cituje údaje palestinského ministerstva, které uvádí - mezi zabitými od vypuknutí války až do letošního června - 273 zaměstnanců OSN a humanitárních organizací, 100 profesorů, 243 sportovců, 489 zdravotnických pracovníků (včetně 55 lékařů specialistů), 710 dětí mladších jednoho roku a čtyři novorozence, kteří zemřeli poté, co IDF donutila opustit nemocnici mužskou zdravotní sestru, která se o ně starala. Zdravotní sestra se starala o pět nedonošených dětí a rozhodla se zachránit to, které vypadalo, že bude mít největší šanci na přežití. Rozkládající se těla ostatních čtyř byla nalezena v inkubátorech o dva týdny později.

Poznámka pod čarou v Mordechajově textu pojednávajícím o těchto novorozencích neodkazuje na tweet Gazana nebo propalestinský blog, ale na vyšetřování deníku The Washington Post. Izraelci, kteří mohou zpochybňovat knihu „Svědectví o válce mezi Izraelem a Gazou“ s odůvodněním, že se opírá o sociální média nebo o neověřené zprávy, si musí uvědomit, že vychází také z desítek vyšetřování téměř všech nejúctyhodnějších západních médií. Řada médií zkoumala incidenty v Gaze za použití přísných novinářských standardů - a přišla s důkazy o zvěrstvech. Vyšetřování CNN potvrdilo palestinské tvrzení o „masakru moukou“, při němž bylo 1. března zabito asi 150 Palestinců, kteří si přišli pro potraviny z konvoje s humanitární pomocí. IDF prohlásily, že je zabilo shlukování a dupání samotných Gazanů, nikoli varovné výstřely vojáků v oblasti. Vyšetřování CNN, založené na pečlivé analýze dokumentace a 22 rozhovorech s očitými svědky, nakonec ukázalo, že většina smrtelných obětí skutečně pochází ze střelby.

    Na otázku, který obrázek na něj nejvíce zapůsobil, Mordechaj zmiňuje fotografii těla dvaašedesátiletého Džamála Hamdího Hasana Ašúra, kterého údajně přejel tank a jeho tělo bylo zohaveno k nepoznání. Snímek byl zveřejněn na izraelském kanálu Telegram s popiskem: „Tohle se vám bude líbit!“.

New York Times, ABC, CNN, BBC, mezinárodní organizace a izraelská organizace na ochranu lidských práv B'Tselem zveřejnily výsledky vlastních vyšetřování případů mučení, zneužívání, znásilňování a dalších krutostí páchaných na palestinských vězních na základně IDF Sde Teiman v Negevu a v dalších zařízeních. Amnesty International prověřila čtyři incidenty, při nichž neexistoval žádný vojenský cíl ani důvod k útoku a při nichž síly IDF zabily celkem 95 civilistů.

Vyšetřování, které koncem března provedl Yaniv Kubovich v deníku Haaretz, ukázalo, že IDF vytvořily „zóny zabíjení“, v nichž bylo zastřeleno mnoho civilistů poté, co překročili pomyslnou linii vytyčenou polním velitelem; oběti byly po smrti zařazeny do kategorie teroristů. BBC zpochybnila odhady IDF o počtu teroristů, které její jednotky obecně zabily; CNN obsáhle informovala o jednom incidentu, při němž byla vyhlazena celá rodina; NBC vyšetřovala útok na civilisty v tzv. humanitárních zónách; Wall Street Journal ověřil, že IDF se opírá o zprávy o úmrtích v Gaze, které zveřejnilo palestinské ministerstvo zdravotnictví; Agentura AP v podrobné zprávě tvrdila, že IDF předložila jediný spolehlivý důkaz o tom, že Hamás operuje v areálu nemocnice - tunel, který byl objeven na dvoře nemocnice Šifa; The New Yorker a The Telegraph zveřejnily výsledky rozsáhlého vyšetřování případů dětí, kterým musely být amputovány končetiny, a je toho mnohem více - vše je uvedeno v materiálu   „Bearing Witness. “

Není zde zahrnuta zpráva, kterou právě tento týden zveřejnilo palestinské ministerstvo zdravotnictví - Gaza a v níž se uvádí, že od 7. října bylo z registru místního obyvatelstva zcela vymazáno 1 140 rodin - s největší pravděpodobností obětí leteckého bombardování.

Mordechaj cituje řadu položek týkajících se laxních pravidel nasazení IDF v pásmu Gazy. Jeden klip ukazuje chumel uprchlíků se ženou v čele, která v jedné ruce drží svého syna a v druhé bílou vlajku; je vidět, jak je postřelena, pravděpodobně odstřelovačem, a hroutí se, zatímco dítě pouští z ruky a to prchá jako o život. Jiný incident, široce medializovaný koncem října, ukazuje třináctiletého Mohammeda Salema, jak volá o pomoc poté, co byl zraněn při útoku letectva; když se lidé přiblíží, aby nabídli pomoc, stanou se terčem dalšího takového útoku. Salem a další mladík byli zabiti a více než 20 lidí bylo zraněno.

Mordechaj přiznává, že sledování obrazových svědectví z války mu zoceluje srdce - dnes se dokáže dívat i na ty nejstrašnější scény. „Když byla [před lety] zveřejněna videa ISIS, nedíval jsem se na ně. Ale tady jsem cítil, že je to moje povinnost, protože se to děje mým jménem, takže to musím vidět, abych sdělil, co jsem viděl. Důležité je to množství, jsou to děti a zase děti a ještě jednou děti.“
Mordechaj. „Napsal jsem to proto, aby se lidé za dalšího půl roku nebo za sto let vrátili a viděli, že tohle bylo možné vědět už v lednu a že ti z nás, kteří to nevěděli, se rozhodli to nevědět.“ Kredit: Olivier Fitoussi

Na otázku, který z tisíců snímků, ať už videí nebo fotografií, mrtvých, zraněných nebo trpících lidí na něj měl největší dopad, se Mordechaj zamyslí a zmíní fotografii těla muže, který byl později identifikován jako Džamál Hamdí Hasan Ašour. Dvaašedesátiletého Ašúra údajně v březnu přejel tank a jeho tělo bylo znetvořeno k nepoznání. Zip na jedné z jeho rukou svědčil o tom, že byl předtím zadržen, tvrdí palestinské zdroje. Snímek byl zveřejněn na izraelském kanálu Telegram s popiskem: „Tohle se vám bude líbit!“.

„Nikdy v životě jsem nic takového neviděl,“ říká Mordechaj listu Haaretz. „Ale horší než to bylo to, že obrázek sdíleli vojáci v izraelské skupině Telegramu a dočkali se velmi příznivých reakcí.“ Kromě informací o Ašúrovi poskytuje „Bearing Witness“ odkazy na snímky řady dalších těl, jejichž stav naznačuje, že je přejela obrněná vozidla. V jednom případě se podle palestinské zprávy jednalo o matku a jejího syna.

Jeden případ zmíněný pouze v poznámce pod čarou svědčí o otázkách týkajících se Mordechajových metod a o dilematech, kterým čelil. Koncem března přinesla Al-Džazíra rozhovor s ženou, která přišla do nemocnice Šifa v Gaze a uvedla, že vojáci IDF znásilňovali ženy. Krátce poté rodina ženy její obvinění popřela a Al-Džazíra reportáž smazala, ale mnoho lidí mělo přetrvávající pochybnosti.

„Podle mé metodiky to po smazání Al-Džazírou není věrohodné a nestalo se to,“ říká Mordechaj. „Ale také si kladu otázku: Možná se podílím na umlčení té ženy? A to umlčování není z důvodů uctění pravdy, ale ve jménu její cti a cti její rodiny. Je to dokonalé? Dokonalé to není, ale nakonec jsem lidská bytost a musím se rozhodnout. V poznámce pod čarou jsem tedy vysvětlil, že jde o tvrzení jedné ženy, a dodal jsem, [že je] „téměř jistě nepravdivé“, abych vyjádřil své výhrady.

„Nezaručuji, že každé svědectví je zcela spolehlivé. Ve skutečnosti nikdo přesně neví, co se v Gaze děje - ani mezinárodní média, rozhodně ne Izraelci a dokonce ani IDF. V materiálu 'Bearing Witness' tvrdím, že umlčování hlasů z Gazy - omezování informací, které odtamtud přicházejí - je součástí pracovní metody, která válku umožňuje. Za syntézou, kterou používám, si stojím a přál bych si, abych se mýlil. Ale z izraelské strany není nic. Mluvím o důkazech - přineste mi důkazy!“

Jeden z případů popsaných v dokumentu, i když tomu mnozí Izraelci budou jen těžko věřit, se týká použití dronu, který vydával zvuky dětského pláče, aby IDF zjistila, kde se nacházejí civilisté, a případně je vylákala z jejich úkrytu. Na videu, na které odkazuje odkaz, který uvádí Mordechaj, je slyšet pláč a jsou vidět světla dronu.

„Víme, že existují drony s reproduktory, možná se nějaký znuděný voják rozhodne udělat to z legrace a Palestinci to vnímají jako hrůzu,“ říká. „Ale je opravdu tak přitažené za vlasy, že by nějaký voják místo toho, aby se nechal natáčet s kalhotkami a podprsenkou nebo věnoval odpálení na ulici své ženě, udělal něco takového? Možná je to vymyšlené, ale odpovídá to tomu, co vidím.“ Tento týden odvysílala Al-Džazíra investigativní reportáž o tzv. plačících dronech a tvrdila, že jejich použití potvrdila řada očitých svědků, kteří vyprávěli totéž.

„O takovýchto anekdotických svědectvích můžeme stále polemizovat, ale je to těžší, když máme před sebou hory podloženějších svědectví,“ poznamenává Mordechaj. „Například desítky amerických lékařů, kteří v Gaze pracovali jako dobrovolníci, uváděli, že téměř každý den viděli děti, které byly střeleny do hlavy - jak to lze vysvětlit? Snažíme se to vůbec vysvětlit nebo se s tím vyrovnat?“ dodává.

V Gaze bylo za tři roky před 7. říjnem zabito více dětí než ve všech válkách na světě. V prvním měsíci války byl počet mrtvých dětí desetkrát vyšší než počet dětí zabitých ve válce na Ukrajině v průběhu jednoho roku.

Historik dodává, že jeden z vrcholů izraelské vojenské brutality v Gaze se projevil během druhého velkého náletu na nemocnici Šífa v polovině března; ostatně věnuje mu samostatnou kapitolu. IDF tvrdily, že nemocnice byla v té době centrem aktivit Hamásu a že během náletu došlo k přestřelce, po níž bylo zatčeno 90 pracovníků Hamásu, z nichž někteří byli vysoce postavení.

Okupace Šífy ze strany IDF však trvala přibližně dva týdny. Během této doby se podle palestinských zdrojů nemocnice stala zónou vražd a mučení. Údajně 240 pacientů a zdravotnického personálu bylo po dobu jednoho týdne zavřeno v jedné z budov bez přístupu k jídlu. Lékaři v areálu uvedli, že nejméně 22 pacientů zemřelo. Řada očitých svědků, včetně zaměstnanců, popsala popravy. Video natočené jedním z vojáků ukazuje spoutané a zavázané oči zadržených, kteří sedí na chodbě čelem ke zdi. Podle zdrojů byly po ústupu IDF z nemocnice na dvoře objeveny desítky těl. Existuje řada klipů dokumentujících sběr těl, z nichž některá jsou zohavená, jiná pohřbená pod sutinami nebo ležící ve velkých kalužích sražené krve. Kolem paže jednoho z mrtvých mužů byl uvázán provaz, což pravděpodobně ukazuje, že byl před zabitím svázán.

V průběhu posledních dvou měsíců bylo dosaženo dalších vrcholů brutality při pokračující vojenské operaci v severní části pásma. Operace byla zahájena 5. října. IDF odřízly Džabalju, Bejt Lahíu a Bejt Hanún od města Gazy a obyvatelé dostali příkaz k odchodu. Mnozí tak učinili, ale mnoho tisíc lidí v obléhaném pásmu zůstalo.

V této fázi armáda zahájila to, co bývalý náčelník generálního štábu IDF a ministr obrany Moše Ja'alon tento týden nazval „etnickou čistkou“ v oblasti: V oblasti byl zakázán vstup skupinám poskytujícím pomoc, byl vypálen poslední sklad mouky a zavřeny poslední dvě pekárny, a dokonce byla zakázána činnost týmů civilní obrany, které evakuovaly oběti. Byly přerušeny dodávky vody, vyřazeny sanitky a napadeny nemocnice.

Hlavní úsilí armády se však soustředilo na letecké nálety. Téměř každý den Palestinci hlásili desítky mrtvých, když byly bombardovány obytné budovy a školy. Mordechajova zpráva cituje desítky dobře zdokumentovaných svědectví týkajících se bombardovacích kampaní - rodiny sbírající těla svých blízkých mezi troskami, pohřby u obrovských masových hrobů, zranění lidé zasypaní prachem, dospělí a děti v šoku, plačící lidé s částmi těl rozházenými kolem sebe atd.

Na videozáznamu z 20. října jsou vidět dvě děti, které jsou vytahovány z trosek. První vypadá omráčeně, má vypoulené oči a je celé od krve a prachu. Vedle něj je vytaženo bezvládné tělo, zřejmě dívky.

V uplynulých dvou týdnech zaslal Haaretz ze své strany mluvčímu IDF dotazy týkající se přibližně 30 incidentů, většinou v Gaze, při nichž bylo zabito mnoho civilistů. Jednotka odpověděla, že většinu z nich klasifikovala jako neobvyklé události a postoupila je generálnímu štábu k dalšímu šetření.

Mordechaj bez okolků odmítá běžně slýchané tvrzení Izraelců, že to, co se děje v Gaze, není ve srovnání s jinými válkami tak hrozné. „Bearing Witness“ například ukazuje, že v Gaze bylo zabito více dětí než ve všech válkách na světě za tři roky před válkou ze 7. října. Již v prvním měsíci války byl počet mrtvých dětí desetkrát vyšší než počet dětí zabitých ve válce na Ukrajině v průběhu jednoho roku.

V Gaze bylo zabito více novinářů než za celou druhou světovou válku. Podle vyšetřování, které Yuval Avraham zveřejnil na internetových stránkách Sicha Mekomit (Místní hovor) o systémech umělé inteligence používaných při bombardovacích kampaních IDF v Gaze, bylo vydáno povolení k zabití až 300 civilistů za účelem zavraždění vysoce postavených představitelů Hamásu. Pro srovnání, z dokumentů vyplývá, že v případě amerických ozbrojených sil se toto číslo pohybovalo na jedné desetině tohoto počtu - 30 civilistů - v případě vraha většího rozsahu, než je Jahjá Sinvar: Usáma bin Ládin.

Vyšetřovací zpráva deníku The Wall Street Journal uvádí, že Izrael během prvních tří měsíců války svrhl na Gazu více bomb, než kolik jich Spojené státy shodily v Iráku za šest let. V izraelských věznicích zemřelo za poslední rok 48 vězňů, zatímco na Guantánamu za celých 20 let jeho existence devět. Výmluvná jsou i čísla týkající se údajů o úmrtích ve válkách jiných zemí: Koaliční síly v Iráku zabily za pět let 11 516 civilistů a za 20 let války v Afghánistánu bylo zabito 46 319 civilistů. Podle nejmírnějších odhadů bylo v Pásmu Gazy od 7. října 2023 zabito přibližně 30 000 civilistů.

Mordechajova zpráva odráží nejen hrůzy, ke kterým v Gaze dochází, ale také lhostejnost Izraele vůči nim. „Na začátku byla snaha ospravedlnit invazi do nemocnice Šifa, dnes už není ani ta záminka - zaútočíte na nemocnice a veřejná diskuse se nekoná. S důsledky těchto operací se nijak nevyrovnáváme. Otevřete sociální média a zaplaví vás dehumanizace. Co to s námi dělá? Vyrostl jsem ve společnosti s úplně jiným étosem. Vždycky se našla shnilá jablka, ale podívejte se na případ autobusu č. 300 [událost z roku 1984, při níž agenti Šin Bet v terénu popravili dva Araby, kteří unesli autobus] a podívejte se, kde jsme teď. Je pro mě důležité nastavit zrcadlo, je pro mě důležité, aby tyto věci byly venku. To je moje forma odporu.“

Temné tajemství

V novějších verzích materiálu Bearing Witness přidal Mordechaj dodatek, v němž vysvětluje, proč podle jeho názoru představuje počínání Izraele v Gaze genocidu, což je téma, které v našem rozhovoru rozvedl. „Musíme oddělit způsob, jakým jako Izraelci uvažujeme o genocidě - plynové komory, tábory smrti a druhá světová válka - od modelu, který se objevuje v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidy [z roku 1948],“ vysvětluje. „Nemusí existovat tábory smrti, aby to bylo považováno za genocidu. Vše se odvíjí od spáchání činů a úmyslu a existence obojího musí být prokázána. Pokud jde o páchání činů, je to zabíjení, ale nejen to - [existuje] také zraňování lidí, únosy dětí a dokonce i pouhé pokusy zabránit porodům u určité skupiny lidí. To, co mají všechny tyto činy společné, je úmyslné zničení skupiny.

„Lidé, se kterými mluvím, se většinou nehádají o provedené činy; hádají se o záměr. Řeknou, že neexistuje žádný dokument, který by dokazoval, že Netanjahu nebo [náčelník generálního štábu IDF] Herzl Halevi nařídili genocidu. Existují však prohlášení a svědectví. Je jich hodně a hodně. Jihoafrická republika předložila dokument o 120 stranách, který obsahoval velké množství svědectví dokazujících úmysl. Novinář Yunes Tirawi shromáždil ze sociálních sítí prohlášení o genocidě a etnických čistkách více než 100 lidí s vazbami na IDF - zřejmě mnoha důstojníků v záloze.

„Co s tím vším děláme? Z mého pohledu hovoří fakta. Vidím přímou linii mezi těmito prohlášeními, absencí snahy se s těmito prohlášeními popasovat a realitou na místě, která těmto prohlášením odpovídá.“

Anglicky psaná verze „Bearing Witness“ odkazuje na články šesti předních izraelských autorit, které již uvedly, že podle jejich názoru Izrael páchá genocidu: Omer Bartov, odborník na holocaust a genocidu, Daniel Blatman (který napsal, že to, co Izrael dělá v Gaze, je něco mezi etnickou čistkou a genocidou), historik Amos Goldberg, odborník na holocaust Raz Segal, odborník na mezinárodní právo Itamar Mann a historik Adam Raz.

„Definice je méně důležitá,“ říká Mordechaj. „Důležité jsou činy. Řekněme, že Mezinárodní soudní dvůr v Haagu za dalších několik let prohlásí, že nejde o genocidu, ale téměř o genocidu - bude to lepší? Svědčí to o morálním vítězství Izraele? Chci žít v místě, kde se páchá „téměř genocida“? Debata o tomto termínu přitahuje pozornost, ale ty věci se dějí tak či onak, ať už dosáhnou laťky, nebo ne. Nakonec si musíme položit otázku, jak tomu zabránit a jak budeme odpovídat svým dětem, až se nás budou ptát, co jsme dělali za války. Musíme jednat.“

Důležitá je však definice. Říkáte Izraelcům: „Podívejte se, žijete v Berlíně roku 1941.“ To je pravda. Jaký je morální imperativ pro lidi, kteří tehdy žili v Berlíně? Co má občan dělat, když jeho stát páchá genocidu?

„Morální postoj s sebou vždy nese určitou cenu. Pokud nemá žádnou cenu, je to jen přijatelný, normativní postoj. Hodnota věci je pro člověka vyjádřena cenou, kterou je za ni ochoten zaplatit. Na druhou stranu si uvědomuji, že lidé mají i jiné ohledy a potřeby - přivézt si domů jídlo, zachovat vazby s rodinou - každý se musí rozhodnout sám. Z mého pohledu je to, co dělám, mluvit a mluvit dál, ať už mě lidé poslouchají, nebo ne. Spotřebovává to nekonečné množství času a duševních sil, ale dospěl jsem k závěru, že je to to nejužitečnější, co mohu dělat.“

Když jsme se rozešli, poslal mi Mordechaj poslední odkaz. Ten se netýkal svědectví o zvěrstvech v Gaze, ale povídky zesnulé americké spisovatelky Ursuly K. Le Guinové „Ti, kteří odcházejí z Omelasu“. Povídka je o městě Omelas, kde jsou lidé krásní a šťastní a jejich život je zajímavý a radostný. V dospělosti se však obyvatelé Omelasu postupně dozvídají temné tajemství svého města: jejich štěstí závisí na utrpení dítěte, které je nuceno zůstat ve špinavé místnosti v podzemí a oni ho nesmějí utěšovat ani mu pomáhat. „Právě existence dítěte a jejich vědomí o jeho existenci umožňuje vznešenost jejich architektury, dojemnost jejich hudby, hloubku jejich vědy. Právě kvůli dítěti jsou k dětem tak laskaví,“ píše Le Guinová.

Většina obyvatel Omelasu s tímto vědomím žije dál, ale čas od času některý z nich dítě navštíví a nevrátí se, ale jde dál a město opustí. Příběh končí: „Kráčejí vpřed do tmy a nevracejí se. Místo, k němuž směřují, je pro většinu z nás ještě méně představitelné než město štěstí. Vůbec ho nedokážu popsat. Je možné, že vůbec neexistuje. Ale zdá se, že vědí, kam jdou.“