Jsou individuální práva konspiračních šílenců nadřazena našemu kolektivnímu právu na demokracii?

7. 1. 2025 / Milan Čech

1. Zlé děti jen vyprovokovaly partu hodných strýčků s noži svým nevhodným chováním a vyzývavým oblečením, a tak si zaslouží trest, „falešná“ videa, co se dětem podařilo z mobilů odeslat, jsou jen dalším důkazem toho, čeho všeho jsou ti malí prolhaní spratkové, vůči nebožákům, kterým bylo ve vězení už tak příliš ubližováno, schopní.

2. Vrazi a násilníci z gangu jsou bojovníci za lepší svět, zatímco policejní zásahovka je složená z reptiliánů a iluminátů vysávajících skrz 12 dimenzi mozky dětí, navíc je tak dobře ozbrojená, že by dokázala nad gangem zbytečně rychle a nespravedlivě zvítězit, a tím by nebohý gang mohla rozrušit.

3. Pro děti je znásilňování nejlepší způsob výchovy, napraví jejich psychologické problémy a traumata a pomůže jim se ochránit před děsivou budoucností, kterou pro ně chystá ďáblem a 5G ovládané Ministerstvo školství.

4. Vůdce gangu je nový Ježíš a měl by být adorován a uctíván bezvýhradně všemi, zejména všemi padesáti manželkami, které požaduje, protože jinak celá země skončí v pekle, které se nachází uvnitř naší duté zeměkoule, která je placatá.

5. Děti by měly dobrovolně rezignovat na návrat domů a naučit se žít s vrahy v míru a hrát s nimi ty zábavné hry, které gang vymyslel. Děti, kterým se hry nelíbí a budou se bránit, by měly být přísně potrestány za to, že mír a zábavné aktivity bojkotují.

6. Pokud gang vyhrožuje, že (v případě zásahu proti němu ze strany bezpečnostních složek používajících lepší bojové vybavení, než má on) už nebude hrát s dětmi ty nevinné sportovní a rozvojové hry, ale všechny zabije a pak napadne a vyhladí další školy, je lepší gangu ponechat tuto školu, protože do školy v našem městě, které je hned vedle, chodí moje dítě.

7. Gang je složen ze Slovanů, našich milovaných bratrů, a nemáme s nimi mít nikdy žádné konflikty, máme naopak uspořádat demonstrace a zaútočit na anglosasy ovládanou zásahovku a armádní útvary pod tajným velením Američanů, odzbrojit je a vypálit do základů… atd.

Tak znovu, chtěli byste, aby o situaci rozhodovali tihle? Nebo byste prosazovali, aby o bezpečnostní akci proti gangu rozhodovali jen ti, co situaci pochopili a ví, co je gang zač, co ve škole pravděpodobně probíhá za hrůzy, a dokáží prosazením smysluplné a profesionálně vedené akce děti co nejdříve osvobodit? Mysleli byste si, že pomatení šílenci vyznávající výše uvedené body by měli být z rozhodování vyloučeni?

Že je tenhle příběh absurdní, nesmyslný a nic nevypovídající protože v reálu se nikdy nic podobného nemůže stát? Omyl, v podobném světě už roky žijeme globálně a počty lidí s nějakými body 1 až 7 v hlavách začínají nominálně převažovat. Dle toho vypadá i reakce na nebezpečné, současný svět fatálně ohrožující situace. O možnostech, jak je řešit bez narušení struktur demokratické společnosti, je následující text.

Demokratická civilizace si bohužel příliš nevšimla, že válka usilující o její zničení ze strany konkurenčních autokratických systémů, i vlastních vnitřních autokratů např. ze strany stále posilující oligarchie, se dostává k hranici, kdy její prohra již nepůjde, i díky novým technologickým prostředkům, žádným způsobem odvrátit. Neschopnost a neochota používat tyto prostředky k ochraně (a evolučně vyššímu uspořádání) demokratického systému spolu s odhodlaností autokratických společností konkurenční systém těmito prostředky zničit, mají jediné možné vyústění.

1. Částečně je to proto, že při smyslech žijící lidé nepřikládají význam zcela absurdním, eticky a intelektuálně přehledným situacím, kdy asociální autokratický systém, který zabíjí, mučí a zavírá své vlastní lidi za marginální „prohřešky“ (ve skutečnosti často etické postoje) a masově vraždí cizí národy, zároveň vede informační válku s demokraciemi, jejichž obyvatelům, žijícím v nekonečně komfortnější situaci, vytváří podvědomými manipulativními nástroji umanuté přesvědčení, že právě oni žijí v chudobě, nesvobodě, útlaku a ohrožení a musí se (například octem) chránit před svým „zrůdným“ systémem, který je chce za každou cenu zabít nebo čipy ve vakcínách proměnit v roboty. Pro myslícího člověka se nezdá možné, aby takto bizarní informační válka mohla uspět a převrátit významnému počtu lidí svět vzhůru nohama, a tak jí nepřikládá oprávněnou pozornost. Minimálně do doby, kdy sousední země tuto válku neprohraje a neudělá si z podobných absurdit státní politiku a nepromění se pod vládou autokratických politiků, zvolených lidmi, u kterých to převrácení mozku bylo úspěšné, v prolhanou nenávistnou žumpu, vidící například v mimořádně empatické a slušné demokratické političce nic jiného než nebezpečnou zaprodanou „kurvu“, kterou je třeba odstranit, aby se demokratické instituce mohly následně zničit jedna po druhé, podle svého vzoru na Východě. Zní to neuvěřitelně, ale zdánlivě marginální neschopnost funkčního myslícího člověka vcítit se do porouchaných mozků narůstajícího počtu konspiračních blouznivců disociovaných od reality může lidstvo zničit.

2. Druhým opomíjeným faktorem je pohodlné ignorování této války, protože všechna smysluplná řešení dané situace zasahují do zažitých a osvědčených paradigmat, která demokraciím přinesla vítězství ve válkách a soubojích minulých. Paradigmat o tom, co je demokracie a svoboda, i o tom, jak samořízení svobodné společnosti funguje lépe než autokratické totalitní záměry. Nikomu se nechce podstupovat složitý boj za redefinici demokracie. Tato redefinice bude ale nutná, protože jedině ona zabrání tomu, aby autokraté za pomoci sociálních sítí a AI opět plně ovládli světové kolbiště a demokracie byla vymazána ze světové scény jako dávné pokusy o ní v Řecku a Římě, pokusy, které skončily ve stejném autoritářství, z kterého vzešly. Evolučně systémově nižší autoritářské síly nacházející se vně i uvnitř evolučně vyššího demokratického systému si nic jiné nepřejí.

Autokraciím, frustrovaným z historických proher se svobodnějším a spravedlivějším systémem, se pomocí technologií (vyvinutých paradoxně v demokraciích) povedlo napadnout slabé místo jednoduchého principu, na kterém jsou demokracie postaveny. V demokraciích se svobodnou politickou soutěží má každá osoba právo vybrat si, která strana hájí její zájmy, zároveň se předpokládá, že dokáže v nějaké míře svá mnohdy sobecká hlediska upozadit a upřednostnit naopak kolektivní zájem, pro lepší celkovou funkčnost dané společnosti. Kolektivní hlediska totiž ve vysoce rozvinutých a diferencovaných společnostech ovlivňují život více než individuální „výhody“. Rozpad systému by totiž přinesl tak brutální zásah do života každého individua ve společnosti, že jakákoliv individuální „nevýhodnost“ není proti tomu ničím. A teď si představte, že autokracie získají nástroj, s nímž dokáží proměnit i mysl svobodného člověka tak, že ten nejenže není schopen pozitivního vztahu k vlastní kolektivní entitě a rozhodování v jejím zájmu, ale je tak mentálně poškozen, že nedokáže hájit ani svá individuální sobecká práva a zájmy, protože se stal entitou cizí moci se zcela opačnými nepřátelskými cíly. Vytvoření těchto nesvéprávných mentálně masochistických sebezničujících jedinců napadá tedy ten nejzákladnější fundament demokracie a od jisté kritické míry znamená kolaps systému na individuálních volbách postaveného. Systému, v kterém představy takto uměle vytvořených nepřátelských vojáků hybridní války mají stejnou sílu jako představy myslících a empatických lidí, kteří chtějí danou společnost zachovat a rozvíjet a nechtějí následující generace opět nahnat do gulagů autokratických psychopatů na Východě.

3. Třetím opomíjeným faktorem je skutečnost, že mnohým z těch, kterým demokracie poskytla těžko představitelné bohatství a moc, začne být demokracie v dalším růstu malá a začnou ji považovat za omezující přítěž a důvod své stále se nedostavující psychické spokojenosti (která nepřichází ani po té co jste se stal historicky nejbohatším obyvatelem planety) a začnou ji nenávidět. Jejich mozky navyklé na drogu růstu a posilování mocenského vlivu chtějí svůj fet ve stále větších dávkách a správně pochopí, že se svou ekonomickou a mediální silou ho snáze získají v autokraciích, kterým pokud povládnou a ohnou je ve svůj prospěch, nebudou je již omezovat, ale naopak je nesystémově podporovat na úkor stále zdevastovanější většiny, která pro ně není ničím, jen bezvýznamnými pěšáky na jejich privátní šachovnici.

4. A konečně tím čtvrtým, málo reflektovaným faktem, který přispívá ke kolapsu demokracie, je skutečnost, že demokracie se pro své občany stala natolik samozřejmou a všední, že ji mnozí považují za nezajímavý a prázdný koncept. Paradoxně právě proto, že demokracie svým občanům poskytla vyšší stabilitu, bezpečí a širokou škálu práv a svobod, na což lidská psychika reaguje často tím, že přestane oceňovat benefity a vnímá pouze negativa, protože to má krátkodobé emoční výhody. (Je koho obvinit za vlastní vnitřní nespokojenost) Lidé zapomínají i na extrémně náročný boj s miliony mrtvých, který byl potřebný k jejímu vybudování a udržení. Mnoho občanů vnímá demokracii jako neefektivní, jako by po jejím zničení existovala nějaká lepší alternativa, která automaticky povstane, stejně jako po vhození granátu do sběrny kovového odpadu vznikne funkční Airbus. V důsledku výše uvedeného si lidé i v nejsilnější demokracii světa klidně zvolí psychopata a sociopata, který se demokratické zřízení a jeho mechanismy pokusil násilně odstranit poté, co kdysi nebyl zvolen a protože demokracii nepovažuje za nic podstatného a sám sebe naopak patologicky zbožňuje, rozhodl se ji násilím a podvody zrušit aby dostal to co chce. Dnešní člověk s jeho vlastními mentálními problémy už akceptuje i takový dříve zcela nemyslitelný extrém.

Všechny proautokratické síly se prolínají a propojují, protože mají podobné nebo identické podvědomé hybatele. (Ne, není náhoda, že si Musk volá pravidelně s Putinem, Trumpovi imponuje Kimova dynastie a jeden z našich fosilních oligarchů podporuje autokratickou hlásnou troubu v podobě institutu jednoho agenta ruských a fosilních zájmů). Tento text se vnitřními autokraty v demokraciích bude ale zabývat pouze okrajově. Částečně proto, že text je už tak příliš dlouhý, a částečně proto, že zde předložené řešení vnějších autokratických nepřátel by přineslo automaticky i vyřešení těch vnitřních, což je i jeden z důvodů, proč se toto řešení stane v již jimi zdegenerovaných společnostech prakticky neprosaditelným. Individuální výhody oligarchů, kteří daný prostor ovládli, jsou pro většinu z nich cennější než zachování demokracie. Ve svém drogovém rauši si nechtějí připustit, že její konec nepřežijí ani oni a přijdou o vše. Kyj zahraničních autokratů bude totiž ještě tvrdší než jejich vlastní, a sliby dané autokraty za kolaboraci obvykle berou za své ihned poté, co cizí autokracie zvítězí a vstoupí do svého obvyklého stádia paranoie, spojeného s odhalováním a vražděním vnitřních nepřátel, kteří zároveň poslouží jako oběti ve zdůvodnění proč se Ráj opět nemohl dostavit.

Redefinice demokracie také znamená, že sama demokracie musí reálně dostat minimálně stejná práva a ochranu jako práva individuální, protože ty osobní a individuální bez ní zmizí rovněž, autokraté jsou ti poslední, kdo by je chtěli zachovat.

(Nelze si nevšimnout, že stejná nadřazenost individuálních práv a potřeb – v tomto případě ekonomických – nad zachování kolektivního, udržitelného provázaného života na planetě přivádí lidstvo do zcela jednoznačně nejnebezpečnější situace v jeho dosavadní existenci. Lidstvo mění „nedotknutelné“ parametry, jako je globální teplota planety, a na ni navázaný způsob života, který známe. Tato preference individuálních práv vznikla jako logická reakce na nezdravé kolektivní systémy vedené často nejmasovějšími vrahy v dějinách, kde byly pod záminkou „ochrany“ kolektivních potřeb vyhlazovány celé sociální skupiny a národy. Uznání individuálních práv bylo tedy logickým a správným krokem. Avšak myšlenka, že individuální práva automaticky zajistí navždy i kolektivní ochranu demokratického systému, představuje jeden z nejfatálnějších omylů v dějinách lidstva.)

Demokraté mají částečně oprávněný pocit, že jim demokracie svazuje ruce v boji s autokraty, kteří pomocí hybridních i jiných válek usilují o zničení jejich zřízení. Jeho zničení je žádoucí neboť jejich otrokům ukazuje, že by se mohli mít i lépe.

Je tomu ale skutečně tak, nebo se bojíme takových výkladů ústavních práv, které nás tlačí do nepříjemných a intelektuálně náročných střetů o to, které právo je v dané situaci přednostní? Je například volební právo (právo zprostředkovaně rozhodovat o kolektivních otázkách) od reality disociovaných lidí, jejichž mozky byly přetvořeny ve vojáky hybridní války, fanaticky bojující za zničení svého vlastního systému, nadřazeno právu na život ostatních v demokratickém systému? A to i když je stále zřejmější, že narůstající počet např. Rusy zmanipulovaných, lží prolezlých konspiračních zombie volí tak, že to přináší postupné, ale nevratné zničení demokracie? (Navíc platí, že systém s volebním právem všech v době AI narazí na hranice své současné evoluční úrovně a buď se promění na nějaký evolučně vyšší model s lepší organizovaností, lépe diferencovanou strukturou a lepším „imunitním systémem“, nebo nastane největší katastrofa v dějinách lidstva.)

Pojďme si nyní, v zájmu přežití demokracie, trochu nudně rozebrat, kde by měla ležet rovnováha těchto Ústavou daných práv a zda existuje nějaká demokratická cesta k tomu, aby demokracie narůstající možnosti technických prostředků v rukou nebezpečných autokracií a jejich diktátorů dokázala přežít.

Možná ale, že než ta právnická chvilková nuda začne, pojďme si ukázat, že lidstvo není v této situaci poprvé. Již dříve existovaly etapy v lidské společnosti, kdy nové technické prostředky změnily myšlení lidí tak, že destrukci milující démoni spoutaní v lidském podvědomí přivedli lidstvo do dnešnímu člověku nepředstavitelně obrovské zkázy a utrpení:

1. Vynález knihtisku a jeho důsledky (15.–17. století)
   
   

   • Technologická inovace: Vynález knihtisku Johannem Gutenbergem kolem roku 1440 umožnil masovou výrobu knih a letáků. Informace se šířily masověji, rychleji a levněji, čímž se zvýšila gramotnost, ale také vliv propagandy, na kterou tehdejší lidé nebyli nijak připraveni.

   • Důsledky:

     • Konspirační teorie a čarodějnické procesy: Knihy jako „Malleus Maleficarum“ (Kladivo na čarodějnice) podněcovaly masovou hysterii ohledně čarodějnictví. Rozšíření konspiračních představ o „satanském spiknutí“ vedlo k systematickému pronásledování a popravám mnoha nevinných lidí a k masovému iracionálnímu šílenství.

     • Náboženská polarizace: Reformace iniciovaná Martinem Lutherem (1517) se šířila díky tiskovinám. Vznik evangelikálních a reformovaných církví přinesl náboženské konflikty, které vyvrcholily třicetiletou válkou (1618–1648).

   • Katastrofální dopady: Třicetiletá válka byla jedním z nejničivějších konfliktů v evropské historii, s miliony mrtvých a zničením mnoha regionů. V některých částech Evropy zemřelo i 50 % populace. Čarodějnické procesy vedly k sociální destrukci a vzestupu iracionálních strachů. Navzdory běžnému přesvědčení, že knihtisk přinesl revoluci racionality, trvalo dvě století, než tato alespoň částečně převážila a eliminovala konspirační bludy a tmářství.

2. Rozhlas a film ve službách totalitních režimů (20. století)
   
   

   • Technologická inovace: Rozvoj rozhlasu a filmu v první polovině 20. století zásadně ovlivnil schopnost státních propagandistů oslovit masy. Poprvé mohli lídři šířit své názory do všech vrstev společnosti prakticky okamžitě.

   • Důsledky:

     • Nacistická propaganda: Joseph Goebbels, ministr propagandy Třetí říše, využíval rozhlas a filmy k šíření nenávisti vůči Židům a k upevnění ideologie nacismu. Filmy jako „Triumf vůle“ (Leni Riefenstahl) glorifikovaly Adolfa Hitlera. Rozhlasové pořady šířily myšlenku „židovského spiknutí“ a dehumanizovaly menšiny.

     • Militarizace společnosti: Propaganda mobilizovala německou společnost k podpoře expanze a války. Podobné metody používaly i fašistické režimy v Itálii a Japonsku.

   • Katastrofální dopady: Druhá světová válka (1939–1945) přinesla desítky milionů obětí a zničení velké části světa. Holocaust byl částečně umožněn odlidštěním obětí skrze konspirační nacistickou propagandu o tomto národu.

   • Role technologie: Rozhlas a film vytvořily masovou mobilizaci na základě nenávisti a dezinformací. Emocionální síla vizuálního a zvukového média umožnila propagandě proniknout do každodenního života.

3. Sociální sítě, internet a AI (21. století)
   
   

   • Technologická inovace: Internet a sociální sítě umožnily okamžité globální šíření lží a propagandistických narativů, často s přesnou zacíleností na danou osobu či skupinu. Algoritmy AI personalizují obsah a posilují dezinformace prostřednictvím tzv. „echo chambers“ (ozvěnových komor).

   • Důsledky:

     • Hybridní války a dezinformace: Autokratické režimy (např. Rusko, Čína) využívají sociální sítě k šíření dezinformací a lží a destabilizaci demokratických států. Sami své prostředí naopak před pravdou silně chrání. Kampaně ovlivňující volby, například ruské manipulace probíhající u mnoha voleb a referend (Brexit atd.), ukázaly, jak lze technologie zneužít ke změně veřejného mínění.

     • Polarizace společnosti: Dezinformace šíří konspirační teorie (např. QAnon, plochá Země, „Velký reset“, „Deep state“) a podkopávají důvěru v racionalitu a demokratické instituce. Sociální sítě podporují šíření extremistických ideologií a vytvářejí nové formy radikalizace.

   • Katastrofální dopady: Demokratické systémy čelí ztrátě legitimity, růstu populismu a neschopnosti řešit globální krize (např. změnu klimatu). Hybridní války a dezinformace destabilizují státy bez přímého vojenského konfliktu.

Současná západní civilizace, čelící těmto novým nástrojům, stále ještě předpokládá, že jedinec je chladně racionální stroj rozhodující se výhradně na základě svých skutečných zájmů. Pravda je však mnohem složitější – naše rozhodnutí jsou z velké části ovlivňována podvědomím, k jehož obsahům a “závislostem” nemáme vědomý přístup. Nově vzniklé inteligentní nebiologické technologie, zejména ty propojené s naším podvědomím prostřednictvím sociálních sítí, však tento přístup mají. Tyto nástroje umožňují práci s podvědomými vzorci, což může vést k situaci, kdy je člověk nakonec zcela vyřazen z reality. Začne pak slepě následovat své podvědomé impulsy a ty, kteří je skrz sítě ovládají. Díky automatizaci řízené a uskutečňované AI se tato manipulace stává levnou a dostupnou – její cena bude v řádu několika litrů nafty za každou osobu, přičemž lidská pracnost bude omezena na pouhé zadání úkolu, což zabere pár minut. Mnoho dnešních lidí, jak můžeme vidět kolem sebe, není racionálnějších ani vyspělejších než jejich středověcí předkové, kteří poprvé dostali vytištěné konspirační čarodějnické pamflety. Nekonečně kvalitnější moderní technické prostředky tak mohou vést k ještě nebezpečnějším výsledkům. Společnost, která chce přežít, musí dokázat rozpoznat ty, kdo v tomto souboji o vlastní mysl podlehli, a minimalizovat jejich vliv na kolektivní rozhodnutí. Je třeba najít způsob, jak zabránit tomu, aby i celá společnost zdegenerovala jejich směrem – směrem, kterým byli přeprogramováni. Stát nemá právo nutit tyto jedince ke zdravému rozumu a racionalitě násilím nebo je přeprogramovávat proti jejich vůli. Měl by však zajistit mechanismus, který je identifikuje, selektuje a omezuje v jednom jediném úkonu, který dokáže eliminovat kolektivní důsledky jejich osobního šílenství. Takový systém se bude následně samoregulovat, podobně jako trh, a společnost se znovu stane funkční a evolučně životaschopnou. Demokratická civilizace stojí rovněž na osobní zodpovědnosti. Pokud se ve válce na sítích vzdáte svého vlastního rozumu výměnou za drogu dopaminového uspokojení a váš mozek se stane otrokem rozkazů autokratů a jejich AI nástrojů, musíte počítat s následky. Avšak i tento „trest“ bude paradoxně ve vašem vlastním zájmu – umožní vám nadále žít v nejlepším dostupném společenském systému a zajistí pokračování jeho pozitivního vývoje namísto úpadku. Vaše omezení nebude dílem diskriminace na základě rasy, sexuality, národnosti, sociálního či ekonomického statusu, politického přesvědčení nebo IQ či vzdělání. Jediným měřítkem bude míra iracionálních lží, které vás ovládly, a vaše potenciální nebezpečnost pro systém, jehož zachování je v zájmu nás všech – včetně vás samotných.

“Vytvořit” funkčního dospělého člověka stojí společnost miliony korun (školství, zdravotnictví atd.). Přetvořit ho v nefunkční jednotku, vlastní spolenost napadající a ničící, bude otázka pár mincí. Jak dlouho přežije společnost, která bude před tímto narůstajícím problémem strkat hlavu do písku?

Současná situace se zdá zvláštní v tom, že autokracie, které tyto prostředky nevyvinuly, ale většinou je pouze přejaly, dokázaly rozpoznat nebezpečí nových hrozeb pro svůj evolučně nižší systém a plošnou cenzurou a represí je eliminovat. Poměrně rychle se na novou situaci adaptovaly a dokonce ty nové prostředky použily jako své nejúčinější nástroje pro další destabilizaci v konkurenčních demokraciích. (Nejúčinějších proto že zatímco jejich lži na sítích nejsou prakticky vystaveny zpětné vazbě, lži o jejich neporazitelných zbraňových systémech dostaly zpětnou vazbu např. na Ukrajinské frontě, která se ukázala spíše fiaskem. Dá se předpokládat že se Rusko začne soustředit na boj, který mu vychází, je levnější a nekonečně účinnější.) Škála prostředků je u autoritářů, jako u všech na etiku a morálku neohlížejících se entit, samozřejmě větší. Pokud ale naše společnost nedokáže reagovat na hrozby, které sama vytváří, ukazuje to něco o kvalitě zpětné vazby (základní evoluční princip) v našem systému.

I naši společnost nutně čeká hledání řešení, které zajistí evolučně pozitivní využití nových technických prostředků nad těmi destruktivními. Tento text se o jedno takové řešení pokusí a nepříjemně zatne do místa, které se patrně nebude líbit vůbec nikomu, přesto se autor domnívá, že jde o nejlogičtější a nejsnazší, přírodním principům blízkou možnost jak zabránit největšímu rozvratu v dějinách s brutálními následky pro všechny, rozvratu, který se právě teď rodí v naší neschopnosti čelit novým výzvám.

Po mnoho let se zdálo že demokracie mají díky své evolučně vyšší a spravedlivější struktuře navždy zaručené vítězství nad evolučně primitivními autokratickými uspořádáními. Poslední roky nás vyvedly z tohoto omylu. Technické prostředky umožnili barbarské hordě na východě aby s pomocí hybridní války evolučně vyšší systém prakticky rozvrátily a prvkům co jej tvoří (lidem) zcela převrátily etické a morální hodnoty, hodnoty, bez kterých demokracie nemůže fungovat. Z bezcitných vrahů a okupantů udělaly v jejich hlavách nevinné mírumilovné oběti. Oběti jejich vlastního systému na kterém jsou existenčně zcela závislí a přesto mu přiřazují všechny možné negativní emoční obsahy. Válka barbary vedená pomocí lží je tak úspěšná že v některých částech světa autoritářství, zlo a lež již zcela zvrátili demokratický charakter státu za jehož demokratickou fasádou již probíhá budování a posilování autoritářské despocie. Současná schopnost demokratů hrát šachy na šachovnici budoucnosti světa, kde figurky rozházel psychopatický holub, se na mnoha místech přiblížila nule.

Musíme jednat rychle, je pravděpodobné že nemáme mnoho času, je např. možné že superinteligence AGI (obecná inteligence inteligentnější než člověk) je již za dveřmi a zcela vymaže poslední možnosti demokracií autoritářský útok na ně odvrátit. Zmizí výhoda demokratického systému s funkčními mechanismy, které přináší rychlejší vědeckotechnický vývoj a lepší technické prostředky, kterými se demokracie mohou bránit proti konkurentům. S armádou nebiologických AI otroků, vyvíjejících pro každého tyrana zbraně, nové uměle vzniklé infekční nemoci atd. (které si dnes ještě ani nedokážeme představit) nebo manipulující naše obyvatelstvo tak, že ani nejmoudřejší neodolají, už bude pozdě. Musíme této situaci předejít a připravit se na ni. Musíme autokracie porazit nebo umravnit nyní. Jinak nemáme sebemenší šanci.

Patrně alespoň některým z nás je principielně jasné v jak nebezpečné etapě se právě nacházíme. Vše bortící revoluce většinou nepřinesly nic dobrého, narozdíl od evoluční proměny, a tak se zamyslíme nad tím, jak evolučně proměnit tento demokratický systém tak aby současným hrozbám dokázal čelit. Nepřekvapivě nalezneme tato řešení tam kde obvykle: v přírodě. Lidská společnost je systém uspořádání jednotlivých člověčích entit a podobně složité systémy dokázala příroda dle svých mechanismů celkem úspěšně uřídit, díky čemuž existuje autor co mohl tento text napsat a čtenář který ho čte. Jsme totiž příkladem takového uspořádání a takových mechanismů. Tělo se skládá z cca 60ti bilionů buněk, buněk, které jsou z více než ze 70% geneticky shodné s primitivním jednobuněčným organismem, který stojí např. za kvašením piva. Podobnost mezi našimi buňkami a jím je tedy daleko větší než je rozdíl mezi Trabantem a Teslou. Dejte 60 bilionu těchto kvasinek k sobě bez vzájemných interaktivních propojení a rozličných “lidských” mechanismů a čekejte kdy si vyrobí první mobilní telefony a začne létat do Vesmíru. Pokud po pár letech soustředěného pozorování uvidíte že se nic takového neděje, přemýšlejte proč. V rozdílech (jako je: existence diferenciace s regulačními mechanismy; udržování komplexní systémové /kolektivní/ rovnováhy např. teploty; interaktivní propojení /regulace, imunita/ se síťovou dynamikou; genetické regulační sítě pro synchronizaci a organizaci celého organismu místo individuálních potřeb buněk; emergentní vlastnosti místo "mechanické" spolupráce; organizační hierarchie; všem buňkám společné složité energetické řízení) zároveň nalezneme všechny odpovědi na to, jak identicky uspořádat lidskou společnost z jednotlivých lidí aby byla zdravá a funkční. Aby např. nebyla ohrožena nekontrolovatelným metastázujícím šířením rakovinných buněk, které se vymkly rovnovážné existenci a mají schopnost zabít celé tělo. Evoluce vyžaduje adaptaci na nové hrozby a technologie, které podobně jako mutace v biologii, mohou přinášet jak destrukci, tak pozitivní evoluční skoky.

Vraťme se ale konečně k onomu nudnému právnímu cvičení. Pokud jsme konstatovali že revoluce narozdíl od evoluce nefungují, musíme se zorientovat v Ústavou dané právní rovině, abychom zjistili zda nějakou evolučně lépe funkční redefinici našeho demokratického fungování umožňuje. Učiníme tak i proto, že bez této analýzy by selektivní sáhnutí na základní demokratické právo volit přišlo čtenářům tak nesprávné, že by jim emoce a přesvědčení nedovolilo se touto možností vážně zabývat. To proč se autor domnívá že právě striktně selektivní sáhnutí do tohoto práva je tou nejlepší možností jak demokratický systém narovnat tak aby čelil přicházejícím hrozbám si ukážeme později.

1. Volební právo má zaručeno každý svéprávný jedinec, v některých demokraciích se tohoto práva může domoci i jedinec nesvéprávný (Švédsko, Dánsko). Toto volební právo je zakotveno v mnoha listinách a mezinárodních dohodách. Osoby, které jsou soudem označeny za právně nesvéprávné (např. kvůli závažným mentálním poruchám nebo nezpůsobilosti k právním úkonům), mohou ztratit volební právo. Argumentem bývá, že volební proces vyžaduje určité kognitivní schopnosti, například pochopení volebního systému, kandidátů a dopadů volebních rozhodnutí. Existuje obava, že osoby se sníženou mentální kapacitou mohou být snadno ovlivněny jinými osobami, například opatrovníky, rodinou či institucemi. (Situací, kdy má nepřátelská entita technické prostředky k tomu proměnit i zcela mentálně zdravého člověka v konspirační zombie plnící úkoly oné entity se zákonodárce bohužel zatím nezabýval) Moderní přístupy doporučují individuální posouzení toho, zda je daná osoba schopna vykonávat své volební právo. Například místo automatického omezení práv na základě diagnózy by měl soud zkoumat konkrétní situaci. Hlavním důvodem pro omezení volebního práva u nesvéprávných osob bývá neschopnost činit informovaná rozhodnutí a riziko manipulace. Obecně se ale dá konstatovat že neschopnost rozklíčovat a rozpoznat stranu zastupující alespoň sobecké zájmy daného jedince může vést k uznání nesvéprávnosti dané osoby.

2. Právo na život v demokratickém právním státu (a ne v totalitě) je v celé Evropské unii pevně zakotveno v základních právních dokumentech a demokratických hodnotách, které tvoří základní kámen celé EU. EU vznikla právě jako odpověď na hrůzy totalitních režimů 20. století, zejména na fašismus a komunismus, a její právní rámec zajišťuje, že občané mají právo žít v právním státu a demokratické společnosti.

3. V případě že právo z bodu 2 není naplňováno existuje v mnoha demokratických zemích právo na odpor, které umožňuje občanům postavit se proti vládě nebo režimu, který systematicky porušuje základní principy demokracie, právního státu a ochrany lidských práv. Toto právo je považováno za „krajní prostředek“ a může být uplatněno pouze za mimořádných okolností, kdy demokratické právní prostředky nefungují a jsou prokazatelně nefunkční, což samozřejmě případní autokraté, kteří je ovládli, nikdy nevyhlásí a nepřiznají. Tato klauzule byla například v Německu zavedena jako reakce na zkušenosti s nacistickým režimem (který se dostal k moci demokratickými volbami) a má zajistit ochranu demokratického a právního státu. Toto právo je ale tak trochu Contradictio in adjecto protože autokratický systém který ovládl instituce, tedy i soudnictví nikdy neumožní soudům vydávat rozhodnutí o tom, že ti co tohoto práva užili, konali legálně. V papírově demokratickém Rusku vás odsoudí na několik let i za prázdný bílý papír ve vašich rukou.

Práva tedy máme, ale v případech kdy jsou nejvíce potřeba nejsou vymahatelná. Tyto práva nedokáží řešit situace kdy dochází k postupné demontáži demokracie. Tento fenomén, někdy označovaný jako „autoritářský legalismus“, popisuje situace, kdy:

-Nedemokratické síly využívají demokratický systém k tomu, aby se dostaly k moci.

-Po získání moci postupně oslabují demokratické instituce (nezávislost soudů, média, volební systém).

Výsledkem je přechod k autoritářskému nebo totalitnímu režimu. Na Slovensku se mohou výraz “autoritářský legalismus” pomalu učit jako novou národní mantru. V USA zase Trump prohlašoval že v případě jeho vítězství jsou to poslední volby a následně další nebudou třeba. Pravděpodobně by rád předával moc svému obdobně vyšinutému potomstvu jako v dynastii Kimů.

Příklady takových situací lze nalézt v historii, například během nástupu nacismu v Německu (1933) nebo v moderní době v Maďarsku a čerstvě i Slovensku, kde postupně oslabují demokratické instituce, ekonomiku ovládají nestandardní propojení s politiky, média jsou zastrašována a nesmyslné konspirační narativy z Ruských trolích továren se stávají státní ideologií. Spolu s Ruskou podporou na sítích se takto degradující společnost stává nereformovatelnou a její negativní vývoj je nezvratitelný. Teoreticky to sice možné je, protože teoreticky mohou i FC Kotěhůlky porazit Barcelonu 10:0, ale prakticky to vzhledem k silám usilujícím o opak možné není. Zdá se že nic nezabrání tomu aby ČR výše uvedené země následovala. Slovensko, kde si premiér jezdí pro instrukce (aniž by existovala jakékoliv kontrola nad tím co tam dohadoval) k režimu, který jeho zemi otevřeně považuje za nepřítele, je za dveřmi, jak geograficky, tak obrazně, protože ze stejné pragmatické komunistické Slovenské líhně jako Fico, pochází i budoucí Český premiér, který čistě náhodou přebírá proruskou taktiku svých přátel ze SMERu. Tyto situace tedy nejsou v mantinelech legálnosti řešitelné a obě výše uvedená ústavní práva se dostávají do neřešitelného střetu.

Z neoddiskutovatelných trendů, které může vnímat každý svéprávný člověk, je evidentní, že bez zásahů do současného uspořádání reagujícího na nové hrozby demokratický systém (tedy nejvíc „uživatelsky příjemný systém“ na Zemi pro většinu svých obyvatel) nepřežije. Ve světě, co se tak rychle mění a vyvíjí, jsou tedy konzervativní postoje a představa, že mohou fungovat, naprosto nefunkčním alibistickým bludem líných lidí neschopných inovativně myslet, upínajících se k naivnímu sebeklamu. Úhyn poslední výspy demokracie bude mít nedozírné důsledky, protože jistým způsobem nahlíženo, i autoritáři jsou nuceni reflektovat stav v demokratických systémech a příliš neterorizovat vlastní obyvatelstvo, které má možnosti reagovat na brutalitu režimu migrací (ruský problém). S USA se minimálně v příštích letech s obranou demokracie nedá počítat, neboť tam budou zkoušet, jaké výsledky má nechat se ovládat nenasytnými bilionářskými psychopaty a sociopaty (snícím o rozšiření državy o Grónskou a Panamskou gubernii) v novém typu tech-libertariánské autokracie, a tak pokud podlehne nejsilnější ekonomický blok světa – Evropa, přestane tato „korekce pozitivním příkladem“ existovat a svět se potopí do brutálního barbarství, proti kterému bude Haiti uhlazeným a snobským Saint-Germain-des-Prés.

Autor tohoto textu se domnívá, že nejvhodnější přenastavení systému je vytvoření individuálního mechanismu pro dočasné omezení volebního práva u lidí, kteří byli extrémně ovlivněni totalitní propagandou a jejich jednání se dá považovat za součást spiknutí proti demokratickému systému, že se tím dá obhájit udělení dočasného statusu "nesvéprávný/á ve volebním rozhodování”, protože se nedá předpokládat, že by třeba jen nějakým nepatrným zlomkem byli schopni činit racionální rozhodnutí správná a výhodná pro ně samé, natož pro společnost. Tímto krokem by se zbořila celá pyramida hybridní války, v níž autokratům nejde primárně o onu degeneraci jedinců v demokraciích (autokracie kašlou i na svoje vlastní lidi), ale jde jim primárně o využití hlasů takto přetvořených voličů k destabilizaci konkurenčního systému. Hybridní válka se tak stane daleko méně funkční a cennou. Jedná se v podstatě o analogii s biologickým systémem, kterým je naše tělo. Buňka, která se stala nositelem nesprávné informace (DNA), může rakovinným bujením nakonec zabít celý organismus, jakkoli některé jeho části mohou být perfektně funkční. Běžně mají buňky v těle funkční samoregulační mechanismy, pokud se informačně pokazí a začne být tělu nebezpečná (zhoubné bujení), umí sama sebe vypnout. Další možností pro zachování života je imunitní systém, který dokáže takovou buňku s poruchou samoregulačního mechanismu rozpoznat a „umravnit“. Stejné je to ve vztahu člověk-společnost. Člověk má mít samoregulační mechanismy a nemá nesprávnými informacemi nezdravě (existují samozřejmě zdravé evoluční taky na změnu) rozvracet a zabíjet systém, na kterém je zcela závislý a na jehož funkčnost mají ostatní nezadatelé právo. Pokud v důsledku např. ruské propagandy této informační sebereflexe schopen není, musí nastoupit „imunitní systém“ společnosti, který zabrání šíření takového zhoubného rakovinového bujení, které má potenciál „pacienta“ usmrtit. Systém s takto vylepšeným “imunitním systémem” bude daleko funkčnější než jakkoliv prozíravé autokratické vedení a není třeba se obávat o jeho zaostávání.

Návrh vychází z myšlenky, že:

-Demokratický systém musí být chráněn před manipulací a hybridními útoky totalitních režimů.

-Volební právo nemá být nástrojem destrukce demokracie, ale její obranou.

-Pokud jedinec soustavně a výhradně jedná pod vlivem totalitní propagandy proti svým zájmům a zájmům demokratické společnosti, jeho rozhodování se může považovat za "nesvéprávné" ve volebním smyslu.

Cílem je zabránit zneužití demokracie „zevnitř“ těmi, kteří byli zmanipulováni, aby nevědomky jednali proti jejím fundamentům. Ostatní zvládnou jejich zájmy hájit lépe bez nich.

Mechanismus selekce "politicky nesvéprávných" voličů by byl:

-Selektivní a striktně omezený na výjimečné situace. Použit pouze tehdy, když je prokázáno, že demokratický systém ze strany daného jedince čelí extrémně závažné hrozbě. (I jako součást „zločinného spiknutí“ proti vědecké pravdě a demokratickému řádu.) Spiknutí, které ale nemusí být vědomé, neboť hybridní válka je postavena právě na podvědomých mechanismech a její vojáci jsou přetvořeni ve zcela nesvéprávné a nereformovatelné entity selektivně nepřijímající jakékoliv informace a narativy, které by jejich iracionální víru narušovaly.) Pokud myslíte že by se jednalo o nepatrný vliv, vzpoměňte si jak negativně pro-autoritářské strany vnímaly korespondenční volbu jen proto, že lidé se zahraniční zkušeností propadají autoritářům daleko méně.

-Pod přísnou právní kontrolou. O rozhodnutí by musela rozhodovat nezávislá entita s potenciální soudní verifikací na základě jasně stanovených kritérií.

Autor si je vědom toho že historicky jakékoliv plošné a autoritářské selektování lidí vedlo k problémům a ne k řešením. Zároveň si ale uvědomuje že jsme ve zcela nové situaci kdy můžeme vytvořit ne-lidskou entitu, která dokáže tuto selekci vykonávat individuálně a nestranně, na základě racionálních a etických nezpochybnitelných parametrů a tím ona ukrytá nebezpečí eliminovat. V našem případě se tedy jedná spíše o potenciální záchanné lano, hozené lidstvu řítícímu se do katastrofy.

Návrh má dva klíčové body:

1. Konec anonymity na sociálních sítích: (zlepšení stavu by tímto krokem nastalo i v mnoha souvisejících oblastech:)

Boj proti dezinformacím a manipulaci

• Omezení falešných účtů: Anonymita umožňuje šíření nepravdivých profilů a dezinformací, často využívaných zahraničními aktéry k destabilizaci demokracií.

• Zvýšení důvěryhodnosti: Obsah od skutečných osob má větší váhu a je snáze ověřitelný.

Prevence kyberšikany a nenávistných projevů

• Snížení agresivity: Anonymita často zvyšuje nenávistné projevy. Odstranění anonymity podpoří odpovědnost za slova.

• Prevence šikany: Identifikovatelnost usnadní postih pachatelů s devastujícím dopadem na oběti.

Posílení právního postihu

• Rychlejší identifikace: Snazší dohledání pachatelů trestných činů, jako je vyhrožování či šikana.

• Ochrana obětí: Lepší přístup k údajům umožní účinnější právní ochranu.

Podpora transparentnosti a důvěry

• Omezení trollingu: Trollové často narušují diskuse. Transparentnost povede k větší kultivovanosti debat.

• Zvýšení důvěry: Snadnější rozlišení skutečných osob od falešných účtů.

Omezení nelegálních aktivit

• Šíření zakázaného obsahu: Anonymita podporuje dětskou pornografii, obchodování s drogami či šíření extremismu.

• Boj proti extremismu: Odstranění anonymity ztíží nábor a šíření ideologií extremistických skupin.

Rovnováha mezi svobodou a odpovědností

• Odpovědnost za svobodu projevu: Svoboda by měla být spojena s odpovědností za sdílený obsah.

• Prevence zneužití: Transparentnost omezí újmu způsobenou anonymním zneužitím.

Podpora zdravějšího online prostředí

• Snížení toxického obsahu: Méně anonymity vytvoří bezpečnější prostor pro diskusi.

• Otevřená identita: Zveřejnění identity posílí důvěru a rozmanitost.

Posílení digitální bezpečnosti

• Ochrana identity: Eliminace anonymních účtů sníží riziko krádeže identity a podvodů.

• Spolehlivá verifikace: Jednotná identita zajistí, že uživatelé jsou skuteční.

Transparentnost identity místo anonymity nemusí znamenat, že jedinec vystupuje striktně pod svým skutečným jménem, ale jen to, že má jasně definovanou identitu přiřaditelnou k dané osobě. Sociální sítě, které odmítají se transparentnosti podvolit, musí být na daném území zakázány, tak jak to dočasně udělala Brazílie u Muskova X. (ne náhodou Musk považuje ničím nekorigovanou libertariánskou autokracii nejbohatších elit za ideální systém). Nebude jednoduché k tomu nejbohatší lidi světa donutit, protože současnou situaci vyhodnotili zatím tak, že nejvýhodnější cestou je se k autokratickému Trumpovu směřování přidat, sklapnout uši a líbat libertariánský prsten. Obdobné motivace Čínského Tiktoku, a jeho komunistický prsten z falešného zlata, jsou snad každému jasné. (Je doufám evidentní že zatímco primitivní systémy zakazují plošně celé platformy, demokracie by zakazovaly pouze ty nerespektující nastavená etická pravidla)

2. Monitoring sociálních sítí ze strany AI a selekce lidí s volební nesvěprávností, lidí, kteří šíří lži s cílem zničit demokratický systém.

Je docela dobře možné, že by bylo ideální, kdyby ti nejmoudřejší, nejmorálnější, nejsoucitnější a nejetičtější lidé s kolektivním blahem na srdci (spolu s eticky nastavenými algoritmy AI) hledali a prosazovali ideální a udržitelná řešení pro lidskou společnost a to za předpokladu, že každý má stejně svobodnou možnost se takovým člověkem stát. Tedy mít identickou možnost stát se člověkem ze společenského “mozku” pro rozhodování o kolektivních otázkách dané společnosti. Rozhodovaly by jen reálné charakteristiky člověka a schopnosti AI. Bohužel nebo možná bohudík je to zatím utopie. Protože lidské právo být hlupákem (i hlupákem zabíjejícím vlastní systém) musí být zachováno, musíme udělat alespoň malý krok z druhé strany a identifikovat ty, kteří jsou na opačné straně spektra a jsou pro podobná rozhodování zcela nevhodní a představují pro demokratický systém extrémní nebezpeční a je tedy třeba je z kolektivního rozhodování odstranit. (dočasně odebrat volební právo) Paradoxní je, že právě oni nejvíce potřebují funkční ochranu systému, který rozkládají, a opatření proti nim namířená jsou zejména v jejich zájmu.

AI by v takovém systému nestranně monitorovala projevy jedinců a identifikovala aktivní šiřitele záměrných, systému nebezpečných lží v rámci totalitní propagandy a hybridních válek. Algoritmy by byly jasně definované, transparentní a podléhaly by pravidelné etické revizi. Zde se hodí poznamenat, že omezení volebního práva by se týkalo pouze těch, kteří aktivně a organizovaně šíří lživé narativy s cílem zničit zdravé vnímání reality a odstranit demokracii. Obyčejní občané, kteří stejné propagandě podlehli, ale nejednají aktivně proti demokracii (sami nesdílí extrémně nebezpečný obsah), by zůstali na volebním právu nepostiženi. Je to obdoba toho, kdy narkomany za užívání drog netrestáme, ale drogové dealery se snažíme vymýtit.

Proč právě tento postup? Demokratická společnost je jako lidské tělo, kde jedna „porouchaná“ buňka prakticky vůbec nevadí, problém nastává, když se porouchané buňky nekontrolovatelně množí a metastazují a vytváří situaci, kdy celé tělo, včetně oněch porouchaných rakovinných buněk, zabijí. Ani ony totiž nevědí, co činí. Tyto metastázy vytvořené sdílením a šířením prolhaných dezinformačních narativů mezi narůstající počet uživatelů musí být reflektovány a musí mít svoje důsledky. Imunitní odpověď napadeného systému je totiž existenciální nutností. Omezení se tedy netýká těch s odlišnými názory, ale pouze aktivních „vojáků“ hybridní války používajících lež jako svou zbraň. To minimalizuje riziko plošného zásahu do svobod občanů.

Tento přístup tedy přináší kompromis mezi ochranou individuálních práv a kolektivní odpovědností vůči demokracii a řeší právní rozpor dvou proti sobě stojících ústavních práv. Rozhodnutí o omezení volebního práva by podléhalo možnosti soudního přezkumu. AI by pouze poskytovala podklady pro toto rozhodnutí. Povšimněte si prosím ďábla, co je opět ukryt v nepatrných detailech, zatímco nemonitorované sítě demokracii zcela jistě nakonec zabijí, jak k tomu mají nakročeno v USA, ty monitorované budou automaticky vytvářet systém který ji ochrání za jakýchkoli podmínek.

Jak napsal jeden z našich nejmoudřejších krajanů: „Každá lež je vojákem. Každá lež někomu slouží a něčemu pomáhá. Žádná lež není nevinná.“ Ano, Karel Čapek chápal, že lež je nástroj autokratů a vnímal zásadní význam pravdy pro demokracii. Platí že zatímco souboj s nebezpečnou ideologií je možné vnímat jako souboj individuálních politických pohledů, na které má každý právo, souboj mezi pravdou a lží často leží v nezpochybnitelné opozici, tedy bez prostoru pro relativizaci nebo subjektivní pohled. (Etická dichotomie u Kanta). Proto se tento návrh soustředí pouze na trestání lží, a to pouze lží v extrémně závažné kategorii, navíc pouze v případě, kdy je lež šířena jako nástroj k rozvracení toho, na co máme všichni kolektivní ústavní právo. Důvodem je etická nemožnost takový postup napadnout. Tedy pokud cílem lidské existence není kolektivní masochismus a sebevražda, což se snad shodneme, že není. Zároveň platí, že pokud někdo mermomocí chce žít v nedemokratickém systému, mělo by mu to být umožněno a stát by měl např. emigraci do Ruska, které vyhlásilo že chce občany nespokojené v demokraciích přijímat, i ekonomicky podporovat (financovat nákup letenek atd.). Vlastní zkušenost s autokraty je nenahraditelná a společnosti se vyplatí. (Mělo by i jistý karmický původ vrátit Putinovi to co stvořil. )

Zároveň je jasné, že odstrašující efekt ztráty volební svěprávnosti by u mnohých vedl ke korekci závadového jednání na sítích, a tedy ztráta práv by patrně pro většinu byla spíše autoregulačním strašákem než přímou hrozbou. Podstatné ale je uvědomění, že dopamin takto získaný není zcela bezplatný a je lepší a výhodnější ho hledat v méně společensky nebezpečných oblastech.

Toto by samozřejmě nebylo jediné samospásné řešení, ale probíhaly by další paralelní opatření, která by v interakci s výše uvedeným postupně napravila stávající stav. Nevůli k nim většina našich politiků již dostatečně prokázala. (Nově se už i ODS (Vondra- milovník Orbána a PIS plus dva další bojovníci proti “zbytečně” zelené politice) přidala k dezinformačnímu táboru a po boku ANO, Stačilo, Přísahy, Motoristů a SPD hlasovala proti návrhu na vytvoření nového výboru EP zaměřeného na boj proti zahraničnímu vměšování a dezinformacím. Pro zřízení výboru hlasovali čeští europoslanci z řad STAN, TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů. Tento výbor bude mít za úkol monitorovat online platformy a obsah generovaný umělou inteligencí s cílem chránit demokratické procesy v EU.)

-Regulace dezinformací a jejich médií: Transparentní pravidla pro kontrolu šíření dezinformací u subjektů, které nejsou osobami nebo nemají státní příslušnost v EU, s možností jejich zákazu za opakované šíření lží a nepřátelské propagandy. -Regulace algoritmů upřednostňujících negativní emoce: TikTok má například jiné algoritmy pro konkurenční Západní svět a jiné pro Čínu. (Tam samozřejmě upřednostňuje pozitivní obsah. V Rusku a Číně se podporuje vděčnost za možnost žít pod osvíceným vedením KSČ nebo strategickým géniem Putinem, zatímco na Západě algoritmy podsouvají podprahovou naštvanost a nenávist k demokracii, která může za to že jsem se na Zanzibar dostal letos jen jednou a můj život je jedno velké utrpení. V zhledem k tomu že lidské chtění je nekončné, a většina lidí má ve svých hlavách vždy méně než zaslouží, je tato taktika úspěšná. MImochodem zcela v rozporu tím jak devastujeme planetu pro naše krátkodobá potěšení a na úkor budoucích generací.). Profašistické a prokonspirační algoritmy upřednostňované sítí X musí skončit rovněž.

-Vzdělávání a mediální gramotnost: Zvýšení odolnosti občanů vůči manipulaci.

Algoritmy AI by byly jasně definované, transparentní a podléhaly pravidelné etické revizi, aby nebylo možné je zpochybnit.

Samozřejmě je třeba:

• Jasně definovat hranice, co je považováno za nebezpečné chování.

• Zajistit nestrannost a nezávislost systému.

• Zabránit zneužití tohoto mechanismu pro politické účely.

Toto řešení tedy předchází situaci, kdy je většinová část voličů zmanipulována nepřátelským totalitním režimem (například hybridní válkou), a dochází k tomu, že jsou demokratické charakteristiky systému zneužity nedemokratickými silami k jeho rozložení. Řešení není restriktivní ve vztahu ke svobodě projevu, ale využívá faktu, že šiřitelé jsou zpravidla narcističtí „narkomani“ závislí na dopaminu, který tímto způsobem získávají. Ten je často primárním důvodem toho, proč se postižený člověk stane konspiračním lži vyznávajícím šílencem (pokud nepatří k těm, co si šířením lží ekonomicky vydělávají). Byl takto lapen do biochemické drogové pasti, vytvořené k tomuto účelu aparátem autokratů, které nedokázal odolat. Sociální sítě se z civilizačního vraha mohou stát nástrojem který zajistí, že úspěšné demokratické a humánní mechanismy budou fungovat i nadále lépe než budoucí tech-totality od Muska nebo Čínských komunistů .

Extrémní případy se tedy samy svou souhrnnou činností na kolbišti sociálních sítí označí a řeknou AI: „Jsem to já, kdo ví, že nás naše vláda chce proměnit očkováním a nanoroboty v zombie otroky, ale vím, že nás nový Ježíš – Vladimír Putin – přijde zachránit, a proto mu u toho budu sloužit a vyzývat k tomu i ostatní.“ Ti, kteří si dokáží podobnou činnost odříci, se samozřejmě dokáží restrikcím vyhnout, což se ale nedá považovat za neúspěch – je tomu totiž přesně naopak. Proměna sociálních sítí z konspirační stoky ve sdílení smysluplných a objektivních informací bez škodlivého obsahu je naopak jedním ze skutečných cílů.

Současná pyramida konspiračního šílenství na sítích a boj o její vrchol, kde je drogy nejvíc, vzniká i jako snaha vyniknout a přijít s něčím novým, silnějším a tedy ještě extrémnějším – jen to totiž zajistí pořádnou dávku dopaminu. Základna konspirační pyramidy novou úroveň šílenství na špici brzy akceptuje a nové, ještě extrémnější šílenství v často méně nápadných formách okamžitě prorůstá směrem dolů jako reálný “alternativní pohled”. Na Slovensku si je nyní už jen cca 1/3 voličů (36 %) zcela jistá, že Zeměkoule je kulatá (23 % spíše věří, 21 % ne, 20 % neví). Tuto spirálu je třeba přetnout a nastavit deeskalační trajektorii příkladem těch, kteří za evidentní bludy budou potrestáni. Šílenství a umělé cesty k dopaminu musí přestat být odměňovány; adekvátní reakcí na společenský rozvrat je přece trest. (Samozřejmě státy musí mít IT týmy, které dokáží odhalovat sdílení škodlivého obsahu alternativními anonymními cestami. Peníze na to se najít prostě musí. Pro zachování systému je to důležitější než daňové úlavy miliardářům. Sice to někteří z nich už nevědí, ale zachování demokratického systému je i pro ně to nejpodstatnější. Dokonce i jejich fosilní kšefty s jednou jimi oblíbenou fosilní oligarchií by skončily, pokud by ta oligarchie plně ovládla i tento demokratický prostor.)

Tento společenský obranný systém je obdobou imunitního systému v těle, který detekuje, rozpoznává a eliminuje vliv těch entit, které mohou tělo (společnost) lží a manipulací zničit. Je pravděpodobné, že další evolucí by se čím dál více vylepšoval algoritmus, který by se nakonec řídil především volbami těch lidí, kteří jsou racionální, etičtí a sociální a kteří jsou schopni reagovat na nové výzvy své doby tak, aby společnost byla v rovnovážném, trvale udržitelném stavu. Vznikl by „mozek“ společnosti, který by ji dokázal spolu s AI a jejími analýzami dopadů harmonicky řídit, možná dokonce bez politických prostředníků, k prospěchu všech. (Narozdíl od komunistů by to nebylo prolhanou pohádkou, ale realitou.)

Je jasné, že mnohé tato představa velmi děsí, protože chtějí využívat svého elitního, potenciálně korupčního postavení, ale děsivější je daleko víc to, že je to ta lepší ze dvou možností. Ta druhá možnost je totiž ta, že sílu AI použijí autoritáři k maximalizaci svých zisků a k vašemu zničení či zotročení. To, co zažívají Ukrajinci za to, že si dovolili chtít demokracii a odtržení od sousední autokracie, je slabým odvarem toho, co může čekat v budoucnu i nás. Věřte, že budeme propad v hedonismu zvládat nekonečně hůře než historií těžce zkoušení Ukrajinci.

Demokracie ale nejsou ohroženy pouze technickými prostředky; autokratické barbarství se prosazuje i jinak. Například středověké náboženské představy mohou zatemnit mysl stejně účinně jako ruské trollí továrny. Individuální právo na náboženskou svobodu a vyznání je bezpochyby zásadní a musí být zachováno. Pokud však někdo emigruje na bohatý Západ čistě z ekonomických důvodů, ale zároveň pokračuje v praktikování středověkých pravidel, například terorizuje druhé lidi-své dcery diktátem, koho si mají vzít, aby zachoval tradici barbarství a obchodování s lidmi, omezuje jejich právo nakládat se svým tělem podle vlastního uvážení, nebo kontroluje jejich panenství, aby udržel vysokou "tržní cenu" svého "majetku", či popírá jejich svobodu zvolit si vlastní náboženskou cestu nebo ateismus, je nezbytné omezit vliv těchto lidí v kolektivních otázkách. Ukazuje se totiž, že zavádění práva šaría v no-go zónách jim nestačí a chtějí ho prosadit i v oblastech, kde ostatní mají právo podle šaríi nežít. Děti v demokraciích nejsou majetkem svých rodin. Stát má povinnost je chránit a zajistit jim možnost opustit rodinu a žít u pěstounů nebo v domovech, pokud si tuto cestu samy zvolí a upozorní úřady na teror a šikanu, kterým byly vystaveny v rámci barbarských autokratických pravidel. Je naprosto jasné, že takoví lidé nesmí volbami vracet společnost zpět do středověku. Tito lidé možná nechápou, že Západ je bohatý právě proto, že středověk opustil, a návrat zpět by byl fatální. My si však nesmíme dovolit být obdobně omezení a musíme svůj civilizační prostor bránit, jak na úrovni států, tak rodin. Jinak bychom se mohli rovnou sami předat pod správu Al-Káidy.

Autor se nemůže zbavit pocitu, že autokratické systémy způsob ochrany demokratického systému proti jejich hybridní válce znají a obávají se jejího použití. Nesmyslná kritika svobody Západního světa ze strany systému, který například zavírá do vězení rodiče za mírový obrázek jejich dětí nebo vyhazuje lidi z oken za to, že ještě vnímají a říkají pravdu, se zdá zcela absurdní a hloupá. Z pohledu režimu, který si chystá zbraně pro další etapu války, ale smysl dává. Autokraté musí popisovat demokracii jako omezující a nesvobodnou, aby se její nutná budoucí obrana reagující na hybridní válku zdála alespoň povrchně nesvobodná, a tedy ten mnoho let podsouvaný narativ Západní nesvobody ukázal svou „pravdivost“ a vzbudil náležitý odpor. (Ne náhodou proruský dezinformátor Zeman bojoval ve svém posledním projevu nejvíce s O. Foltýnem a jeho pravdivou reflexí reality.)

Exekutiva a Parlament by tedy měla jasně sdělit, že se nacházíme ve stavu hybridní války a že hrozí riziko vývoje k autoritářství (podobně jako na Slovensku či v Maďarsku), který by mohl být nevratný. Na základě této analýzy by měla navrhnout opatření zákonné povahy, která by stanovila, jak tomuto nebezpečí čelit, například navrhnout opatření upravující práva osob aktivně pracujících na zničení demokratického řádu. Ústavní soud by následně posoudil, zda taková opatření odpovídají Ústavě, a rozhodl, zda existuje právní nástroj, který umožnuje regulaci volebních práv těchto osob. Zároveň by měl přezkoumat, jaký vztah je mezi individuálním právem volit a kolektivním právem na zachování demokratického zřízení, přičemž by zvážil, zda je možné omezit individuální volební práva v případech, kdy jsou ohroženy základní demokratické hodnoty státu. Autor by v příštích volbách např. volil tu stranu, která se k nějakému podobnému řešení přihlásí, protože to je nyní podstatnější než ideová orientace dané strany. Když jedete v autě 130 km/h proti zdi, je třeba začít brzdit, na značce brzd nezáleží. Zkušenost z infodemie (vlna dezinformací během pandemie) ukazuje, že jen v západních demokraciích zemřelo zcela zbytečně v důsledků konspiračních lží cca milion obyvatel. (Důsledky lhaní Čínského režimu na počátku pandemie jsou samozřejmě ještě daleko vyšší.) Těmto úmrtím šlo zabránit pokud by stát nerezignoval na svou evoluci a chránil společnost před šířením alespoň těch nejnebezpečnějších lží. Příště (s pomocí AI) už totiž nemusí jít “jen” o miliony lidí.

Kultivace prostředí by v důsledku zavedení systému nastala v mnoha oblastech:

-Politické strany s různou mírou kolaborace s nepřátelskými entitami a jejich narativy by se musely přestat soustředit na manipulování jedinců pomocí lží, protože tato prolhaná propaganda hybridní války by se mohla stát důvodem, proč volič nebude mít možnost odevzdat svůj hlas. Všechny populistické strany dneška vědí, že jedině papouškování ruských narativů přináší na sociálních sítích – primárním informačním kolbišti dnešní doby – klid či podporu od ruských trollích továren, která je pro úšpěch ve volbách zcela zásadní. Není náhodné, že například ANO v Evropském parlamentu hromadně zastává ruské narativy a poškozuje pozici Ukrajiny; dělají to, protože chtějí ruskou hybridní válku využít pro svých 40 % volebního zisku.

-V takto fungujícím systému by rovněž nastala obnova politických stran a různých ideologických směrů, protože strany by se musely soustředit na skutečná racionální reálná řešení místo vylhaných způsobů a manipulací s cílem útočit na emoční stránku voliče. Dnes je tomu naopak; vyvolávání negativních emocí a proměna lidí v monstra nenáviděcí politickou konkurenci je hlavním marketingovým nástrojem populistů.

-Důraz na různá reálná řešení (pravicová, levicová, ekologická atd.) by obnovil pluralitní demokratický systém, v němž se zkouší různá racionální řešení a následně se při dalších volbách hodnotí jejich úspěšnost či neúspešnost. Současný stav, kdy se zcela odlišné politické strany musely spojit, aby posledním možným způsobem odolaly početnějším populistům, kteří mají s nepřátelskými totalitními systémy a jejich armádou na sítích skutečné či virtuální dohody, naopak vede k destrukci plurality a hledání nelogických kompromisů, které se z logiky věcí následně ukáží jako nefunkční. To opět posílí proautokratickou stranu politického spektra napojenou na ony nepřátelské režimy. Což je spirála, do které se dostávají pluralitní demokracie na hraně, kde populistické šílenství již začíná nominálně převažovat.

-Proautokratičtí politici v demokratických stranách, kteří sázejí na spolupráci s antidemokratickými stranami, by nemohli tak úšpěšně používat iracionální útržky hybridní války, které se jim hodí, a proměňovat tak své demokratické strany v autokracii tolerující nebo přímo autokratické.

-Obnovení funkčnosti evolučně vyššího demokratického systému by přineslo obnovení prosperity a spokojenosti a snížilo společenskou frustraci. Situace, kdy čím dál větší část populace volí populisty, jejichž řešení jsou dlouhodobě nefunkční, vede k tomu, že se stav společnosti neustále zhoršuje. Ve zhoršené situaci dále stoupá počet frustrovaných lidí, kteří ještě více volí populistické strany. Tuto spirálu kolapsu je třeba zastavit a nechat rozhodovat ty, kteří to dokáží v maximálně možný kolektivní prospěch. Striktně selektivní eliminací vlivu největších šílenců (bez ohledu na jejich IQ, sociální a ekonomické postavení atd., dopaminová drogová závislost má mnoho obětí i v elitních společenských vrstvách) dojde k posílení pozitivních hodnot ve společnosti. Konspirační degenerace totiž u člověka často vede k oslabení provázaných pozitivních lidských charakteristik (etických, mravních, sociálních, ekologických atd.). Přitom právě na nich je zdravá společnost postavena.

-Společnost si uvědomí individuální odpovědnost a přestane být sebemrskačsky paralyzovaná. Lidé uvědomující si současné postupné kolabování systému naléhají na stát, aby tento problém vyřešil. Moudří hledají chyby primárně u sebe (a svého státu), zatímco společenští destruktoři jsou ve svých očích bezchybí. Předložený systém vrací řešení na nejnižší možnou úroveň, kde funguje vždy nejlépe. Není žádným složitě organizovaným bojem, ale automaticky fungujícím individuálně selektivním strojem. Každý se může rozhodnout zda dá přednost dopaminu a lži nebo pravdě. Stát na to nemá mít vliv a nemá za to být ani odpovědný.

-Personální otázky: Být dnes racionálním soucitným politikem (podporujícím například těžce zkoušenou Ukrajinu bojující za demokratický svět) znamená být vystaven brutálním nenávistným projevům na sítích. Empatičtí lidé tyto situace obtížně zvládají (například Čaputová). Tento tlak naopak nekonečně lépe zvládají psychopati. Bohužel pro řešení kolektivních otázek potřebujeme v politice právě ty empatické. Regulace nenávisti je do politiky postupně přivede a umožní jim v ní vydržet.

-Předcházení horším řešením: Pokud automatický systém neprovede tuto systémově prospěšnou a inteligentní selekci, čekají nás tlaky na tu neprospěšnou. Majitel sociální sítě X Elon Musk například navrhoval zbavit volebního práva muže s nízkým testosteronem, protože jsou málo průbojní a mají pochybnosti (ne, tohle opravdu není vtip nebo přehánění, ale současní realita).

-Ze současného světa, kde pravda a lež ztratily své pevné obrysy a podléhají pouze subjektivnímu nastavení jednotlivce, nastane návrat k jasnému a objektivnímu vnímání této pro demokracii zásadní duality.

-Konspirační tlaky nesmyslných lží destruují nejen systém, ale i mysli lidí, kteří jim podlehli. Přežívají v neustálém pocitu ohrožení, žijí v nepřátelském vesmíru, který je chce všemožnými způsoby zabít, zničit a zotročit. Falešné modly ve formě masových vrahů tento stres nesnižují. Snížení množství závadných dezinformací by vedlo ke snížení tlaku na mysli těchto nešťastných bytostí. Jejich postupný návrat do přátelštějšího světa by byl pro ně velkou úlevou. Současný dospělý člověk je v mnoha ohledech stále ještě malé dítě. Jak víme od psychologů, výchova dětí bez jakýchkoli hranic není správná a vede k psychickým problémů a neschopnosti prožívat šťastně svůj život. Dospělým „dětěm“ je třeba dát hranice také, pomůže to nejen jim, ale i společnosti.

-Planeta je ve velkém reálném ohrožení, hrozby spojené například se změnou klimatu jsou velmi reálné. Lidé by měli za planetu a za práva na důstojný život následujících generací bojovat. Zatím místo toho často vedou vyfabulované a iracionální války s uměle vytvořenými neexistujícími „problémy“, které nic vyřešit nemohou, protože kde problém reálně není, nelze ho ani reálně „vyřešit“. Energie na to použitá ale chybí ve skutečném reálném světě. Snižení hybridního tlaku by tedy vedlo k žádoucímu společenskému tlaku u problémů, které skutečně vyřešit potřebujeme, ale jsou na pozadí zájmu, protože emočně silnější vylhané „problémy“ získávají pozornost snadněji.

-Připravení mechanismu vyřazujícího osoby nesvěprávné v kolektivních otázkách se nám může velmi hodit v dobách, kdy na jednu stranu ještě postoupí tolik probíraná “digitální demence“ obyvatel a zároveň se zvýší schopnost populaci manipulovat ze strany AI a dalších budoucích nástrojů (buď pro nějakého lidského zadavatele, nebo z její vlastní iniciativy). Pokud chceme zachovat civilizaci jako biologickou a lidskou, nemáme prakticky jinou možnost než tyto selektivní mechanismy vytvořit a spravovat tak, aby čím dál složitější svět utvářeli pouze lidé, kteří toho budou schopni. Představa, že budoucí svět pochopí celé budoucí generace digitálně dementních „plochozemců“, je stejně naivní jako domněnka, že jadernou elektrárnu mohou řídit opeřené obyvatelky vedle stojící slepičárny. Pokud to neuděláme, nemůžeme se divit, že AGI vyhodnotí situaci tak, že je třeba převzít nadvládu nad opičím druhem, který již své maximální evoluční hranice již dosáhl a dalšího kroku k odvrácení vlastní sebedestrukce již není schopen. Bude mít vlastně pravdu.

……… podobných bodů je samozřejmě mnohem více.

Není možné se už v tak dlouhém textu věnovat zapojení AI do demokratické společnosti jako prakticky jediné možnosti, jak ji udržet. Závěrem jen zmíním, že jedině integrace této fakticky zázračné (a zároveň mimořádně nebezpečné) technologie do života společnosti na správné straně barikády by přinesla ten evoluční upgrade, který by dokázal naši civilizaci zachránit. Demokratické systémy se ukázaly jako výkonnější ne proto, že by měli osvícenější jednotlivce ve vedení – to je spíše důsledek než příčina – ale proto, že měli lepší automaticky fungující systémy řízení. I nedokonale pojaté autoregulující se tržní hospodářství je prostě funkčnější než autokratické centrální plánování.

Stávající systémy ale měly chyby, které nyní přivádějí svět na pokraj záhuby. Zdánlivě nenápadné opomenutí, jako je vyjmutí externalit z tržního systému, dovedlo svět na pokraj ekologického kolapsu s potenciálem miliard mrtvých. Proměna sobeckého a bezohledného tržního hospodářství v systém řízený nestrannou AI postupně zahrnující externalitní vliv by narovnal i tento nejpalčivější problém dneška. Nahrazení zkorumpovaných politiků nestrannou AI rozhodující například o státních zakázkách, o daňové progresi na základě faktů, a ne zpolitizované dohody mezi korporátním světem a světem politiky, by byl dalším evolučním skokem. AI by mohla zpochybnit mnohé nezdravé narativy, které lidstvo již automaticky přijímá. Mrknutím oka Vám spočítá, že jeden jediný fotbalista, byť na špici s výdělky, si vydělá dvojnásobek toho, co celý hasičský sbor země typu Česká republika, a dovede celek a souvislosti nechápající lidi k postupnému narovnání současného nerovnovážného systému, které v mnoha případech postrádá jakýkoliv smysl a rovnováhu.

Tímto chce autor jen říci, že pokud se AI neujmou lidé pro záchranu a vyladění současnasného kolabujícího světa, zcela jistě se najdou zástupy těch, kteří ji využijí pro osobní obohacení a jeho další rozklad. K dokonání rozkladu a nástupu vlády chaosu nám už mnoho nezbývá. Vidíme aktivity v soukromém sektoru, ale nulové snahy na straně vlády, jejíž cílem by mělo být začlenění AI pro kolektivní prospěch a funkčnost.

Zdá se fascinující, v jistém smyslu kreacionistické a zázračné, že právě nyní na pokraji útesu demokratické společnosti dostáváme do rukou tento nástroj a budeme volit mezi tím, zda se stane naším záchranným kruhem, nebo naším posledním hřebíkem v rakvi. Možná, že není náhodné, že velmi složité komplexní systémy vykazují tyto takřka mystické emergentní jevy (jejich vlastnosti nejdou odvodit z žádné jednotlivé složky systému, ale spontánně vznikají jako nadstavba). Velmi složitá a komplexní lidská společnost možná tak trochu emergentně stvořila inteligenci AI, která má potenciál lidskou společnost, nyní řízenou individuální lidskou hamižností, evolučně transformovat ke skutečně všeobecně výhodnému kolektivnímu rovnovážnému a udržitelnému způsobu jejího fungování. Je to patrně jediná možnost, kterou lidstvo má před sebezničením v důsledku ekologických a sociálních problémů. Neměli bychom ji zahodit.

Členové následujících generací se možná stanou flexibilním (otevřeným změně) společenským mozkem, svalem nebo střevem. Tomuto evolučnímu kroku se nedá vyhnout, i když někdo se může rozhodnout pro život individuální „kvasinky“ neúčastnící se biologického systému o vyšším režimu složitosti. Proč ne, mají na to plné právo. Zcela plnohodnotný život lidské bytosti prožívají i tradiční izolované malé kmeny a jejich obyvatelé, mimo “tělo” našich moderních složitých společenských systémů. Možná že dokonce šťastněji než my ty naše. Toto ale nastane, pokud svoje současné výzvy zvládneme, což se bohužel zdá velmi málo pravděpodobné. Pravděpodobnější je, že vědomou transformaci systémovou i osobní nezvládneme a z brutálního propadu po pádu do globálního dystopického autoritářství se budou ti, co přežijí klimatický kolaps a jeho doprovodné hrůzy, snažit opět vytvořit nějaký spravedlivější a rovnovážnější svět.

Je třeba se přestat tvářit, že se to stalo nějakou shodou náhod a nedalo se tomu vyhnout. Možná jsme si to vybrali ve chvíli, kdy jsme usoudili, že z rozhodovacích procesů o kolektivním směřování nesmíme odstranit ani ty, co se o naše kolektivní zničení otevřeně snaží, protože se bezhlavě zamilovali do barbarské tyranie, jejíž psychopatické a brutální elity prohlašují, že je třeba nás vyhladit jadernými hřiby.

V našem prostoru by se pak nabízel návrat ke zkratce ČSR – Česká sebevražedná republika.

-Pokud nyní přemýšlíte, jak by v systému, který je autokraty a politickými obchodníky s Ruskou podporou na sítích prorostlý už tak, že cokoli, co Rusům bude brát páky ke zničení demokracie, není politicky prosaditelné, tak máte pravdu.

-Pokud identicky tušíte, že tam, kde většinu obyvatel už tvoří příznivci stran, kteří zjistili, že jedině s Ruskem za zády se dá výrazně uspět v politické soutěži, nemůže ve volbách dojít k prosazení i tak nekonfliktní věci, jako je dočasné omezení volebního práva u lidí zcela disociovaných od reality, máte pravdu rovněž.

Prakticky jedinou možností je široké aktivní prosazování těchto myšlenek a celospolečenský tlak lidí, kteří chtějí demokracii zachovat a chápou, že alespoň vyloučení metastáz lží z těla společnosti je jeden z mála eticky a morálně obtížně napadnutelných nástrojů. Tak jako se do společenského diskurzu dostaly zcela vylhané a nesmyslné narativy, musí se mezi ně dostat i evoluční úvahy o tom, že dogmatické trvání na některých „odvěkých“ demokratických atributech není v nových podmínkách záchranou demokracie, ale jejím hrobem.

Teoreticky jsou ale i jiné možnosti. Existují země, kde se armáda, aby zabránila nějaké formě autokracie, reálně dočasně převzala vládu (nebo se o to pokusila) a z pravidla po úpravě ústavy (lépe bránící demokracii) vrátila moc lidu ve volbách (Thajsko, Turecko). Zdá se logické, že pro funkční armádu, chápající ohrožení země a svou úlohu v boji, nedává smysl utrácet velmi nedostatkové stovky miliard za nejsložitější zbraně, když by zároveň nechala autokratického soupeře, na kterého ty zbraně kupuje, vyhrát několika zaplivanými trollími továrnami v ceně zlomku jedné jediné stíhačky. Továrnami ve vlastnictví amorálních barbarských poloidiotů, kteří i tak dokázali vymýt mozky tolika lidí, že se jejich země a na ni navázaná armáda opět proměnila ve zbabělé alibistické lenochy, co se jako už tolikrát v historii raději opětovně ohnou a zlomí před autokratickými tyrany.

V ČR „armádní řešení“ žádnou tradici nemá a ani na celoevropské úrovni nikdo po skutečné reakci na ruskou hybridní výhru na sítích nevolá. Bojí se že za autokraty budou prohlášeni oni. Mají svým způsobem, ve společnosti která nechápe že motivace k danému kroku je podstatnější než krok sám, vlastně pravdu. Zdá se, že raději pohodlně prohrajeme demokracii nastrojeni v hezkých oblecích svojí kulturnosti a nekonfliktnosti, než abychom si pro ni umazali ruce. Patrně až rozvaliny přicházejícího dystopiského světa nás evolučně naučí, čeho jsme si měli vážit a jak mnoho jsme měli obětovat, protože by to bylo pořád méně trýznivé než to co přišlo jako důsledek pasivity a nekonání.

Tento text vznikl s pomocí AI, se kterou autor hodiny a hodiny diskutoval v několika posledních dnech na daná témata. Snažil se do rozhovoru vtlačit desítky a desítky stran poznámek napsaných v několika předcházejících měsících. Složitost úkolu se nakonec ukázala tak velká, že se zdálo, že žádný text o jednom možném způsobu, jak současnou situaci řešit, když ty ostatní selhávají, nikdy nevznikne. Až díky spolupráci s AI se to nakonec podařilo, možná i jako příklad a motivace pro další, aby vymysleli nějaké lepší řešení.

Materiálů a často i důležitých poznámek a vhledů zůstalo mimo tento text ještě minimálně na knihu, ale autor by byl raději, kdyby se úkolu spojeného s evolucí demokratické společnosti chopil někdo schopnější, moudřejší a v početnějším týmu a záchrana demokracie se stala skutečným a reálně řešeným společenským tématem, které nás bude okupovat více než povrchní konzumní nesmysly, které při zničení systému stejně zahynou jako první.

Na mnohé informace a rozbory (např. zpětnou vazbu, evolučně řídící biologické systémy) se bohužel nedostalo. Chybí tak mnohé podpůrné paralely k principielně opakující se organizovanosti živých systémů s fraktálními rysy, jaké jsou patrné ve vztahu buňka–tělo–společnost. Již při této délce textu se sluší poděkovat všem, kteří s otevřenou myslí dočetli až sem. Snad vás v souvislosti s obětovaným časem uklidní, že autor obětoval toho času ještě více.

„Pokud něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat.“

Nicolas Winton

Závěrem:

Když poslední dobou slyším vládu naléhat na voliče nebo Milion chvilek naléhat na vládu, aby se stal nadpřirozený div – aby voliči náhle prozřeli, nebo aby vláda předvedla kouzlo, díky kterému by voda začala téct do kopce a z přeprogramovaných dopaminových narkomanů, vyrobených v ruských trollích továrnách, se stali náhle uvědomělí a racionální občané, kteří nebudou hledat spásu u hajlujících nácků a obchodníků, měnících ruský vliv na sítích za naši porobu – musím se utrápeně smát. Kdy konečně pochopíme, že zaříkávání druhých a očekávání zázraků není cesta? Pokud chceme důstojný život, musíme si přiznat realitu, skutečně ji pochopit, nalézt řešení a jednat, i když to má nepříjemné důsledky jako je vzdání se svých předchozích představ a postojů. Neschopnost se přizpůsobit novým podmínkám je přesně to, co příroda v evoluci krutě trestá.

Medvěd hnědý se už těší a chystá na naše mršiny. Příroda a evoluce jsou nesmírně tvrdé a bezohledné – silní požírají slabé a funkční nahrazují nefunkční. Přichází doba, kdy těmi nefunkčními jsme my. Degenerujeme místo toho, abychom se vyvíjeli, a lpíme na minulých slavných časech, kdy jsme věřili, že zlu už nikdy nepodlehneme. Mysleli jsme si, že ho vždy snadno rozpoznáme a zničíme díky naší moci a síle, která na vždy zajistí naši převahu. Jak naivní to bylo! Jak pošetilé bylo věřit, že bez úsilí a boje budeme vždy patřit k těm vyvoleným. Už ani nepociťujeme vděk vyvolených – ovládá nás jen chtění mít víc, bez ohledu na cenu pro druhé i naši vlastní budoucnost.

Příroda nám přesto poskytla návod, kudy jít, aby nás evoluce nesemlela na svoje nekonečné historické smetiště. Pokud na něm necháme skončit sebe spolu se zárodečnou formou demokratického kolektivního organismu, může to být poslední chyba jednoho opičího druhu na jedné modré planetě v galaxii hned vedle PGC 2557.

Pokud patříte k lidem zainteresovaným v některé dotčené oblasti (právo, IT, AI, sociologie, psychologie atd.) a chtěli byste myšlenku ochrany demokracie nějakým podobným způsobem dále rozvíjet, ozvěte se autorovi na ecosumava@seznam.cz.