9. 1. 2025 / Jan Molič
Pan Čech napsal článek, jímž mi připomněl písničku Jiřího Schmitzera “Léčitel”. Doba čtení článku 84 minut, dobrá, dal jsem to, ale příště bych doporučoval strávit víc času úpravou a ne o ten čas připravit čtenáře. Nicméně je potřeba se přenést přes emoce a hodnotit věcně. Jedině tak člověk může zjistit, že s autorem vlastně v mnohém souhlasí.
Ne se vším, a už vůbec ne s návrhy, ale to by mělo být věcí diskuse. Bohužel ta diskuse přestává fungovat. Místo plurality názorů, na níž je postavena demokracie, po které autor v článku volá, se z diskuse stává válka, jejímž cílem není něco vyřešit, nýbrž druhé udiskutovat svým jediným správným názorem. Kdo že se pak chová jako autokrat? Putin? Ale, pod svícnem bývá největší tma.
Čteno mezi řádky nalézám však v textu styčné body, s nimiž souhlasím a právě na takových styčných bodech by se měla stavět diskuse a argumentace, o níž se tímto článkem pokusím:
1. zatímco jsme ve válce, děláme že ne
2. prohráváme a vůbec nic s tím neděláme
3. Západ se nehodlá vzdát svého pohodlí
Také se domnívám, že západní hedonismus je kámen úrazu: Pěkně to za nás na Ukrajině vybojujte, my si budeme dál létat na dovolené do Egypta a ze svých přetopených obýváků anonymně datlovat, jak nám “úkáčka” berou práci (kterou bychom za ty prachy rozhodně nedělali). Jo a chcete zbraně? Tak to ještě uvidíme. Možná byste mohli spíš mobilizovat 18leté. No, ale hlavně ať nám jde plyn!
Pan Čech se domnívá, že problém je v těchto omezených lidech, a proto by je nejradši omezil v jejich volebním právu. Popravdě když jsem to četl, říkal jsem si, že jde o naprosté popření smyslu demokracie. Demokracie jistě není jediná, můžeme si ji definovat jakkoli, ostatně to tam pan Čech píše, že nám byla po revoluci jaksi “definována” a nikdo se neptal. Naše demokracie se taky rozhodně liší od té antické. Nicméně, pořád jde primárně o vůli lidu a pakliže majorita se domnívá, že by se měla demokracie zrušit – tak holt ano. V tomto se rozcházím s panem Čechem. Také bych si přál zachování demokracie, ale každému co jeho jest a dokud se lid nenaučí si demokracie vážit, nemá na ni právo. Je naprosto přirozené co se stane.
Vidím problém
jinde. Ne v těch 30% omezencích, jimž bychom měli upírat volební
právo, nýbrž v apatii
zbylých 70%. A ta apatie pramení z hedonismu. To pan Čech psal
taky.
Totiž jako by dnes platilo ještě víc než dřív, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Co je doma, to se počítá. A tak si každý hledí jen svého; kde co nejvíc zarobit, jakého bližního svého stáhnout na nájmu. O politiku se zajímat pouze tehdy, když se jedná o to, kdo poskytne levnější plyn. (A vůbec, však to někdo zařídí! “Vždyť od toho tam jsou! My si je přece platíme!”)
Pokud lidi nepochopili, že společnost může fungovat pouze tehdy, když na jejím chodu participují, dělají něco zdarma nebo ve volném čase, na svůj úkor, pak je to celé v háji. Nejen ti “dole” toto dnes často nechápou, ale pokud také naše oligarchické elity se domnívají, že to tady bude fungovat, když vyvedou majetky offshore?
Mnozí lidé by se jistě rádi přičinili, jenže berou dvě práce, aby vydělali na nájem. Ti těžko mohou dělat politiku. Jenže těch pořád není 70%. Tudíž tvrdím, že lidi, kteří by něco dělat mohli, tak raději odjedou na chatu než by šli do politiky nebo volit. A že není s koho volit? To je pravda, ale to je právě a zase důsledek téhož. Právě ti, kteří by měli čas a schopnosti věnovat se politice, něčemu obecnímu, raději zajišťují své rodiny. Ve finále v politice zbývají ti, co si tam jdou zarobit.
Na vině té apatie je únava z blahobytu. Teprve konec blahobytu většinu probere, bohužel to nebude k dobru demokracie, ale budou se hledat viníci a bude se volat po rázných pevných rukou, které by to tu konečně daly dohromady. Stačilo! Lid chce mít nad sebou bič, aby si pak zase mohl naříkat, jak je mu bylo za rakouska ouzko a přát si revoluci. Však se to děje pořád dokola. Teď si holt zažijeme feudální fázi než se opět ukáže, že tudy cesta nevede.
Co je horší, možná si lidstvo opravdu touží zažít i další světovou válku, protože už zapomnělo na feudály a války předchozí. Po několika generacích to všechno vyčpělo. Nejen že člověk při kupování jogurtu neuvažuje, že jogurt má spojitost s krávou, ale už vůbec neuvažuje, že blahobyt v němž žije, zaplatili tisíce předků svými životy. Ten luxus se bere jako nedotknutelná jistota, která se nemůže zhroutit.
Celá naše nedotknutelná jistota ovšem závisí na jedné trubce. Napsal jsem před pár týdny článek o dalším slabém místě, na něž by mohl kdokoli provést takový útok, že by paralyzoval celou ČR. Ten článek jsme vzápětí stáhli, protože se ozvali lidé, kterých se to týkalo a prosili ať ho stáhneme. Čímž se teorie že jsem udeřil hřebíček na hlavičku potvrdila. Napsal jsem samozřejmě dotaz na patřičná místa (ta, která by nás měla chránit) a už je to dva týdny – bez odezvy. Věci, které by se měly řešit okamžitě, když aspoň částečné řešení existuje, se neřeší vůbec. Apatie kam oko dohlédne.
Bohužel, vidím to špatně. Rád bych byl optimista, leč společenské nastavení není ochotno se uskrovnit, vidět věci realisticky a připustit si že je válka, a tudíž se přestat chovat tak jako by nebyla.
Čím dál víc vidím, že nejdřív musí dojít ke katastrofě, která teprve donutí člověka něco dělat. Jinak řečeno, nejdřív musela spadnout lávka v Tróji, aby se panstvo pohnulo k opravě Barrandovského mostu. Ten Libeňský rovnou z půlky zbourali. Nebýt pádu lávky v Tróji, odborníci by nadále tvrdili, že je všechno havarijní, ale ještě to drží.
Víte co mi řekli lidé, kterých se týkal ten potenciální útok? Prý že proti tomu nejde nic dělat, protože "nejsou lidi"! Tak jo, nejsou. Pak se ale nedivme, až nás z té letargie někdo rázně probere.
Dále mám pocit, že lidé obecně mají obrovskou potřebu se pohádat. Je to asi vytěsněný stres, jelikož vidí že válka je za humny, ale nechtějí na to myslet.
Článek pana Čecha oceňuji, že je snahou otevřít některá témata. Oceňuji, že navrhuje aspoň nějaká řešení, protože článků popisujících aktuální blbý stav je přehršel, ale ty jsou k ničemu.
Ovšem nejen navrhované řešení (omezit volební právo), ale také způsob vedení diskuse pod článkem, svědčí pouze o jediném, že pan Čech je velký autokrat. Autokrat, který kritizuje autokraty.
Jestliže chcete oslovit lidi, získat je na svou stranu, pak musíte obnovit diskusi. Ne tu, kde se lidé uargumentují, ale tu, kde se argumentuje věcně bez emocí, kde se negativní emoce potlačují, z níž plynou nějaké závěry. K tomu je nutné být schopen ne hned emocionálně vypěnit či jako bojovník džihádu hrozit zbraní, ale naopak v sobě emoce potlačit a být “splachovací”. Ano, je to nepříjemné.
Diskuse by měla spočívat v nacházení styčných bodů s ostatními. Nikdy nikde nebude hodně lidí, s nimiž bych si stoprocentně rozuměl. Pakliže mi ale jde o věc, musím ale zkoušet oslovit i ty, s nimiž si rozumím aspoň z 20%. Nebo se snažit porozumět jejich postojům, možná jde jen o chybu komunikace a myslíme přitom totéž.
A tak je hezké na konci článku volat po podpoře, jenže takhle to nebude fungovat. Podpora bude, ale jen od té hrstky lidí, kteří jsou stejně emocionálně naladěni. Jedni naladěni do boje, druzí do míru, třetí ještě jinak – a ve finále nikdo ničeho nedosáhne, protože není schopen se – spojit.
V takové nediskusi nakonec dotyčný možná zvítězí, ale otráví obecní studnu, otráví všechny diskutující.
S panem Čechem naprosto souhlasím v tom, že je nutné si uvědomit, že válka JE. Že ve válce JSME. Teprve tehdy je možné se podle toho začít patřičně chovat.
Třeba se
sám začít připravovat na situace, že by mohlo dojít k útoku, kvůli
němuž by pak přestaly na několik týdnů fungovat platební
terminály. (Že to není možné? Pokud se ještě někdo domnívá, že ne,
nechť dál spí. Ale je to každého věc, stát vás
neochrání, protože je to přesně jako s tou Trojskou lávkou.
Nebo zatopeným metrem.)
Dále je nutno si naplno uvědomit, v jaké jsme situaci a jaké máme možnosti. Tady se zatím ale dělají obrovská ramena, velkohubá prohlášení, ale mimo realitu. Jak jsem psal výše, celý ten náš velkohubý blahobyt visí na jediné trubce. Nebo na tom, že ještě nikdo neudělal ten útok, po němž by přestaly fungovat naše komunikační sítě.
Dále je nutno si definovat, co chceme obětovat. Bez obětí se válka vyhrát nedá a nechat si oběti outsourcovat na Ukrajinu a přitom dělat, že to není naše válka, mi přijde nefér či spíš naprosto odporné.
Jenže to není tak jednoduché jako prostě zařvat Hrr na ně! Asi každý si uvědomuje, co by znamenaly ty oběti. Stačí se podívat na Ukrajinu. Tady nejde o plyn, ale o rozmlácená města a zničenou infrastrukturu. Třeba demonstrativně vybombardovaná Praha? Líbila by se vám, hrr na ně? A že by k tomu nedošlo? Tak v tom případě jste stejní idealisté jako ti, kteří spí a sní o tom, že je stát ochrání. Pokud se začne útočit, druhá strana se bude logicky bránit tím co má k dispozici.
Řekl bych, že
situace je patová. Zatím se vyčkává co protistrana. Co Musk. Co
Putin. Zároveň se vůbec nedefinovalo, co by měla být
výhra, tedy realistická výhra. Ta definice je podobně vágní na
obou stranách. Ano, výsledkem je politika appeasementu, která bude
mít přirozené důsledky, které taky nikdo nechce.
Jsou různé
situace, které mají různá řešení. Pakliže půjdu sám proti
skupině agresorů, ještě víc podnítím jejich agresi,
když nic neudělám. Jindy je ale nejlepší řešení zmizet.
A ještě jindy, a to bych řekl že je zrovna případ války na
Ukrajině,
proti sobě stojí dvě víceméně rovnocenné skupiny – takže co tedy?
Já vidím jediné
řešení: složit zbraně. Eskalace znamená jen a pouze
vybombardování evropských měst, zamoření chemickými zbraněmi. Že
k tomu nedojde? Haha. Jelikož je
západní kultura navíc zpovykaná, tak ji rozloží sebemenší útok a
dojde třeba k etablování
nějaké diktatury, což je konec demokracie a všech těch hodnot.
Z toho však nevyplývá, že bychom měli nadále žít v letargii z blahobytu. Naopak, je naprosto nutné si uvědomit, že naše situace není dobrá, že jsme strašlivě zranitelní a že protistrana nás může kdykoli napadnout. A ksakru se na to začít připravovat a nedělat, že válka není nebo že všechno zatáhnou Američani. Investice do obrany budou bolet, ale jsou naprosto nutné. Ne dvě procenta, ale deset, jako Ruská federace! Ovšem jsou to taky investice do lidí, kteří by třeba vyvíjeli drony a umělé inteligence.
Dále je potřeba
útočit stejnými zbraněmi hybridní války. Když protistrana střílí
ostrými, šíří dezinformace, šířit vlastní dezinformace.
Rozmělňovat cizí propagandu. Cílit na všechny cíle kde to má
smysl, od cizích po vlastní. Vytvořit vlastní sociální sítě. Proč
naše vlády komunikují přes X a ne Mastodon, zatímco v Rusku mají
svůj VKontakte? Taky přestat jen neúčinně vyvracet lži, které se
tím leda rozmažou a stanou se pravdou. Tohle se ovšem nedělá, asi
že nejsme ve válce a šířit vlastní dezinformace by bylo moc
špinavé a neuctivé z hlediska těch našich hodnot...
Celkově bych se přimlouval za jedno řešení. Aby výsledkem války na Ukrajině nebyla ani výhra ani prohra, nýbrž zamrzlý konflikt, nová studená válka. Pak, za několik generací, se možná zapomene a dojde k nějaké Perestrojce. Ještě jednou opakuji, že v této válce nelze vůbec nic vyhrát. Nelze. Nic.
Diskuse