Zvěrstva v Gaze a Libanonu: Mezinárodní právní systém se zhroutil a žurnalistika se hroutí s ním
9. 1. 2025
Uplynulý rok byl pro novináře nejsmrtelnějším od roku 1992, kdy Výbor na ochranu novinářů (CPJ) začal sledovat případy usmrcených novinářů. Od 7. října 2023 bylo v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Izraeli a v Libanonu zabito nejméně 146 novinářů, i když skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší, protože CPJ prošetřuje četné nepotvrzené zprávy o dalších zabitých, pohřešovaných nebo zadržených novinářích. Izraelské úřady mezitím zahraničním novinářům brání v přístupu do Gazy.
Nedávno jsme se s Arne Jensenem z Asociace norských redaktorů zúčastnili konference The Cairo Media Conference na Americké univerzitě v Káhiře, abychom s novináři a akademiky diskutovali o problémech válečné a konfliktní žurnalistiky. Setkali jsme se s hlubokým nasazením a nadšením, ale také s pocitem bezmoci, hněvu a zoufalství nad neutěšenou situací v regionu, míní profesorka žurnalistiky Kristin Skare Orgeret na webu Informed Comment.
„Zvěrstva v Gaze a Libanonu jsou výzvou pro naši společnou lidskost a zkouškou novinářské etiky,“ řekl Nidal Mansoor z Centra na obranu svobody novinářů v Jordánsku. Dodal, že „mezinárodní právní systém se zhroutil a žurnalistika se hroutí s ním“.
Během našeho pobytu v Káhiře OSN oznámila, že děti ve věku 5 až 9 let tvoří největší skupinu z tehdy 43 500 zabitých v Gaze. V průměru bylo denně zabito více než 40 dětí po dobu více než 400 dní. Jak zpracováváme tak děsivé statistiky? Jak o nich mohou novináři informovat?
Nebývalým výzvám čelí také školení novinářů v oblasti bezpečnosti a ochrany. Jaké rady můžeme dát novinářům působícím v situacích, kdy je pouhá existence v ohrožení života? Jak se vyrovnávají s nevyhnutelným traumatem, které jim přináší zpravodajství z takových konfliktů?
Konference se zúčastnily dvě zkušené egyptské novinářky a školitelky v oblasti bezpečnosti, Noha Lamloumová a Cherine Abdel Azimová. Vedly řadu kurzů pro novináře na celém Blízkém východě a nyní pracují se skupinou novinářek z Gazy, které uprchly do Egypta - jedná se o 12 žen, z nichž většina přišla o všechno, včetně svých rodin a dětí.
Některé z těchto novinářek utekly s malými dětmi, které se krčí strachy při jakémkoli hlasitém zvuku. Nejvroucnějším přáním těchto žen bylo prostě vidět moře. Sedět s nimi v tichosti na pláži a dívat se na stejné moře, které kdysi lemovalo jejich domovinu, než byla zdevastována, bylo moc dojemné.
Když ženy začaly vyprávět své příběhy, bylo to, jako by se otevřela stavidla - slova, slzy a prázdnota se vylily ven. Školitelé byli sami hluboce zasaženi, stejně jako mnozí novináři, kteří se zabývají lidským utrpením. „Žiji ze slov,“ řekla jedna z nich. „Byla mým nástrojem, mou radostí, ale teď mi nepřinášejí žádnou útěchu. Připadají mi stále prázdnější.“
Před deseti lety, v lednu 2015, mnozí z nás po teroristickém útoku na Charlie Hebdo v Paříži solidárně prohlásili „Je suis Charlie“. Kde jsou nyní hlasy za Hamzu, Mustafu, Ramiho a další novináře, kteří se stali terčem útoků a byli zabiti?
„Kde je Západ?“ To bylo ústřední téma. Kde je mezinárodní společenství? Proč ta do očí bijící dvojí morálka?
Jedním z příkladů dvojí morálky byly násilnosti v Amsterodamu 7. listopadu 2024 mezi izraelskými fotbalovými fanoušky Maccabi Tel Aviv a propalestinskými skupinami. Média neinformovala o tom, že izraelští fanoušci nejprve pálili palestinské vlajky a vykřikovali pobuřující hesla. Místo toho se soustředily na antisemitismus, který byl hnací silou násilností.
Zahera Harbová, bývalá novinářka z Bejrútu, která nyní působí na City University v Londýně, upozornila na to, jak britská televizní stanice Sky News nejprve informovala o provokacích izraelských fanoušků, ale později tento segment nahradila sestříhanou verzí, která záběry jejich provokací z velké části vynechala. Místo toho se v ní objevila prohlášení nizozemských a britských představitelů odsuzující antisemitismus. Televize Sky News uvedla, že změny v reportáži byly provedeny tak, aby byly dodrženy její standardy „vyváženosti a nestrannosti“.
Nejedná se však o ojedinělý případ. Zasvěcení pracovníci německé veřejnoprávní televize Deutsche Welle a stanic CNN a BBC se nedávno vyjádřili k podobným dvojím standardům, z nichž mnohé jsou zakořeněny v redakčních směrnicích, jimiž se řídí jejich zpravodajské redakce.
„Je to přetrvávající vina Evropy za holocaust, která stále paralyzuje její reakci?“ zeptal se jeden z významných redaktorů v Káhiře. „Je děsivé pomyslet na to, že oběti nenávisti a genocidy v Evropě jsou nyní zapleteny do utrpení jiného národa. Termín 'antisemitismus' se stal trumfem, který anuluje etické novinářské standardy.“
Západní média, která se řídí vyvážeností a nestranností, v mnoha oblastech vynikají. Extrémnost války v Gaze však vyvolává otázky, zda snaha o vyváženost někdy nebrání hledání pravdy.
Během našich diskusí s novináři v blízkovýchodním regionu nám naše příspěvky týkající se válečných obrazů a nenávistných projevů připadaly poněkud neadekvátní.
„Ukažte fotky mrtvých dětí,“ vyzvala nás mladá novinářka, která byla v Rafáhu. „Ohleduplnost vůči pozůstalým je luxus, který si nemůžeme dovolit,“ řekl jeden z redaktorů v narážce na obtížné etické diskuse v západních redakcích o tom, co zveřejňovat. Tyto debaty poukazují na propast mezi nefiltrovanou realitou mladých lidí na platformách, jako je TikTok, a více kurátorovaným zpravodajstvím tradičních médií.
Je třeba poznamenat, že „západní média“ jsou potenciálně neužitečnou kategorií. Například v Norsku jsme hrdí na to, že se trvale umisťujeme na nejvyšších příčkách v měřeních svobody projevu a nezávislosti médií.
Náš probíhající výzkum vyzdvihuje příkladné úsilí norských novinářů při informování o útocích na Izrael ze 7. října a následné válce v Gaze a Libanonu - ověřovali fakta, aplikovali adekvátní metodiku a nabízeli zásadní souvislosti. Mnoho norských zpravodajů ukázalo lidskou stránku utrpení a odvážně spolupracovalo s novináři na místě.
Přesto přetrvávají palčivé otázky: Jak využíváme naši svobodu? Co můžeme dělat, když naše novinářské nástroje nestačí proti hrůzám neutuchající války a potenciální genocidy? Více než 60 let poté, co Hannah Arendtová zdokumentovala proces s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě, jsou její úvahy o banalitě zla stále znepokojivě aktuální.
Celý text v angličtině ZDE
Diskuse