Nejslabším článkem evropské obrany je Británie

8. 1. 2025

čas čtení 4 minuty
Zatímco Evropa potřebuje bezpečnostní kotvu, Londýn se vykrucuje, píše Edward Lucas.

Britští politici a generálové rádi hovoří o vůdcovství své země v Evropě. Vezměte si tiskovou zprávu z minulého týdne o britském příspěvku ke cvičení Steadfast Dart v Rumunsku a Bulharsku, které začíná 13. ledna.

"Britská 1. divize bude v tomto cvičení velet všem pozemním silám NATO, čímž bude pokračovat v hrdé tradici britského vedení v NATO."

To zní skvěle. Ale ponořte se trochu hlouběji. Titulek zmiňuje "Tisíce britských vojáků". To nafukuje čísla: tisková zpráva zmiňuje 2 600 (stěží "tisíce") a "personál", tj. ne všichni v uniformách. A nejsou nasazeni najednou, ale během osmi týdnů cvičení.

Ještě horší je, že původní verze tiskové zprávy uváděla, že půjde o "první nasazení britské divize v zahraničí od roku 2003". To by byla skutečně velká zpráva. Divize má s veškerým podpůrným a logistickým personálem potřebným k samostatnému boji asi 15 000 příslušníků. Je šokující, ale pravdivé, že naposledy Británie vyslala takovou sílu do zahraničí během války v Perském zálivu v letech 2003-4.

V současné době je bojová divize přesně tím, čím má Británie přispívat NATO. Ale přetížené, špatně vybavené, špatně financované, nedostatečně obsazené, morálně oslabené ozbrojené síly mé země toho nejsou schopny (stejně jako nejsou schopny hrát svou plnou roli ve vzdušném a námořním úsilí NATO).

Kritici proto rychle požádali ministerstvo obrany v Londýně, aby ospravedlnilo tvrzení, že Británie nyní, nějakým magickým géniem, rozmístila tuto mýtickou divizi v Bulharsku a Rumunsku. Odpovědí ministerstva obrany bylo opětovné vydání tiskové zprávy bez věty zmiňující "nasazení" divize. Je pravda, že 1. divize bude velet. Ale hlavně vojákům jiných zemí.

To sotva vyřeší problém s PR a nijak nevyřeší ten skutečný. Britští spojenci obdivují britské vojenské mozky. Ztrácejí však důvěru ve vojenské svaly a stále více se zlobí na váhavost politiků. Vláda Keira Starmera se schovává za další cvičení v cucání palce, Strategic Defence Review. To má (údajně) zveřejnit její závěry příští měsíc. Peněz je však málo a chybí politická vůle najít další. Ale obavy jsou stále hlasitější a naléhavější.

Současný spor v Británii se týká protivzdušné a protiraketové obrany, což je něco, do čeho ostatní země masivně investují. Britský systém Sea Viper je vynikající (vždy za předpokladu, že Královské námořnictvo má torpédoborec Type-45 schopný plavby na správném místě ve správný čas). Ale pouze pro první den války, po kterém budou zásoby vyčerpány a obrana přemožena. S bombami a raketami pršícími na britská města by vláda čelila volbě mezi použitím posledního jaderného odstrašujícího prostředku nebo kapitulací.

To je alarmující zpráva pro britské občany, kteří se právě probouzejí do představy, že přímé útoky mohou uspět. Je to také znepokojující pro každého, kdo se spoléhá na Británii jako na vojenského spojence.

Británie se spoléhá na to, co Francis Tusa, odborník na obranu, nazývá "1 700 km dlouhá přikrývka": vzdálenost mezi jejími břehy a Ruskem. Spojenci NATO se údajně vypořádají s agresory dlouho předtím, než se dostanou do Velké Británie. To by mohla být rozumná strategie, pokud by Británie byla plně angažovaným a důvěryhodným členem aliance. Ale v případě války budou spojenecké země plně vytíženy při ochraně svého vlastního území před leteckým a raketovým útokem. Kolik ze svých vzácných zdrojů protivzdušné obrany věnují na to, aby se vypořádaly s raketami mířícími na Británii?

Stručně řečeno: Britská vláda sází na to, že spojenci se starají o její obranu více než ona. Podivná definice vůdcovství.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1290

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2025