Štrasburský soud shledal Řecko vinným ze „systematické“ deportace žadatelů o azyl

8. 1. 2025

 

„Existovaly silné indicie, které naznačovaly, že existovala systematická praxe 'odsunu' státních příslušníků třetích zemí řeckými orgány z [pohraniční] oblasti Evros do Turecka,“ stojí v závěru úterního rozhodnutí.

Bylo to poprvé, kdy bylo Řecko veřejně odsouzeno za provádění politiky, kterou dlouho popíralo, a poprvé, kdy se soud pro lidská práva zabýval stížností na odsun ze strany úřadů v zemi.

Organizátoři kampaní reagovali na historické rozhodnutí s jásotem. Řecká rada pro uprchlíky (GCR), která se případu ujala a poskytla stěžovatelce právní zastoupení, označila rozhodnutí za „přelomový rozsudek“.

Žena, v soudních dokumentech identifikovaná iniciálami ARE, podala žalobu k tribunálu v roce 2021, tedy téměř dva roky po svém vyhoštění v květnu 2019. Dřívější pokus o projednání stížnosti v Řecku zamítl odvolací soudní prokurátor v regionu Thrákie s odůvodněním, že řecká policie se „nikdy“ takovou činností nezabývala.

Mezinárodní právníci však přijali tvrzení, že uprchlice, která prchá před politickým pronásledováním jako odsouzená členka náboženského hnutí Gülen, byla nejen násilně vyhoštěna, ale před deportací i nezákonně zadržena. K odsunu došlo pod rouškou tmy, kdy byla žalobkyně a několik dalších žadatelů o azyl donuceno komandem v kuklách nastoupit na nafukovací člun zpět do Turecka.

S odvoláním na články 3 a 13 zakazující mučení a nelidské a ponižující zacházení dospěl rozsudek k závěru, že řecké orgány jednaly v jasném rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Ženě se podařilo nahrát video dokumentující její polohu v Řecku - konkrétní důkaz, že se do země dostala, což soudci vzali v úvahu.

Její vyhoštění vyústilo v zatčení a uvěznění tureckými orgány na základě obvinění z členství ve „fetullahistické teroristické organizaci“. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil zesnulého kazatele Fethullaha Gülena, který před svou smrtí v říjnu loňského roku žil v USA, že stojí za nezdařeným pokusem o státní převrat v roce 2016.

Marina Papamina, která koordinuje právní oddělení GCR a působila jako právnička této ženy, uvedla, že rozhodnutí tribunálu a uznání nezákonné praxe znamená „ospravedlnění pro tisíce obětí, které odsoudily vytlačování řeckými orgány na řecko-turecké hranici“.

„Řecké orgány musí tuto nezákonnou praxi zastavit,“ dodala.

Středopravicová vláda premiéra Kyriakose Mitsotakise, pod jehož vedením se údajně „pushbacky“ rozšířily, dlouhodobě tvrdí, že se řídí „přísnou, ale spravedlivou“ migrační politikou.

Stejně jako předchozí vlády úředníci tato obvinění zuřivě popírali s podporou bezpečnostních agentur, včetně řecké pobřežní stráže a policie, což solidární pracovníci z řad migrantů označili za obrovské spiknutí mlčení. Na slyšeních zástupci řecké vlády tento refrén zopakovali, zpochybnili pravost předložených důkazů a tvrdili, že řecká hraniční politika je v souladu s mezinárodním právem.

V době, kdy se očekává, že regionální konflikty a klimatická nouze budou hnát stále větší proudy migrantů do Evropy, však podle účastníků kampaně vyslalo toto rozhodnutí velmi pozitivní zprávu. Skupiny na ochranu lidských práv ocenily rozsudek za to, že konečně odhalil praxi tak rozšířenou, že v roce 2021 Amnesty International označila nezákonné odsuny za faktickou hraniční politiku. Vzhledem k tomu, že štrasburský soud projednává desítky podobných případů, Lefteris Papagiannakis, ředitel Řecké rady pro uprchlíky, uvedl, že úterní rozhodnutí změní pravidla hry.