Prezidentův projev: fata morgána eura a takzvaných skutečných řešení
1. 1. 2025 / Boris Cvek
Novoroční projev pana prezidenta Pavla byl odvážný v tom, že připustil, že potřebujeme skutečná řešení, že musíme být mnohem aktivnější právě i tváří v tvář vývoji na mezinárodní scéně, že je třeba se opírat o fakta a odborné analýzy. Jenže co z toho konkrétně plyne? Konkrétně zmínil euro, chudé regiony a volby.
Euro je bohužel dokonalý příklad situace, v jaké se nacházíme. Většina populace ho nechce, nechce jej ani ODS, ANO a SPD. Pokud jsou nějaké strany ve Sněmovně, které euro chtějí, jsou zcela ve vleku ODS a říkají si dohromady s ODS Spolu nebo demokraté. Zmínit u v naší reálné politické a společenské situaci, že by bylo dobré, kdyby lidé dostávali své mzdy v eurech, je bohužel zcela nerealistické. Ostatně prezident nenavrhl nic konkrétního, jak k této fata morgáně dospět.
Sněmovní volby budou jistě zásadní, to má pan prezident pravdu. Měli bychom volit někoho, kdo nabízí skutečná řešení. Nepochybně nás tím varoval před Babišem a dalšími populisty. Ale co zbývá? Současná vláda je vládou skutečných řešení? Julie Hrstková z Hospodářských novin má právě na iRozhlase komentář o tom, jak zoufalá je situace v bydlení a jak jsme se, i kvůli selhání digitalizace stavebního řízení, propadli na úplné dno v dostupnosti bydlení – bez naděje na změnu v dohledné době.
A myslí-li to pan prezident s těmi odborníky a fakty vážně, vypadá to, když pomineme obecné řeči, ale zaměříme se právě na fakta, s Českou republikou opravdu špatně v mnoha oblastech. Armáda, policie, hasiči, zdravotnictví, školství atd.
V souvislosti se svými cestami do regionů zmínil pan prezident také chudobu. Jistě je dobré snažit se pomáhat znevýhodněným regionům (a i tady se otevírá otázka, co se vlastně povedlo, pokud vůbec něco), nicméně když třeba generál Šedivý konstatuje, že armáda je v kritickém stavu, jistě to není problém regionů.
Stejně tak pokud šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny tvrdí, že v příštích letech bude tato pojišťovna čelit vážným finančním problémům, opět přece nejde o problém regionů. Inflace a pokles reálných příjmů zasáhly společnost napříč geografií. Ohrožen je stát jako takový, ne jenom regiony.
Pan prezident zmínil ve svém projevu jednu zcela zásadní věc: lidé by neměli ztratit ve svém rozčarování důvěru v demokracii. Jenže důvěra není věcí rozhodnutí, je to psychologická reálie, kterou si nelze vnutit nebo vsugerovat z lásky k demokracii.
Ano, mělo by nás varovat to, co jsme už prožili v době, kdy u nás demokracie nebyla. Jenže pokud by někoho měla odstrašující zkušenost s totalitou držet u demokracie nejvíce, je to přece Rusko. Tam si té hrůzy prožili opravdu hodně. Maďarsko, které si prožilo komunismus, je na tom hůře s demokracií než Dánsko, kde žádný komunismus nebyl. Jak je to možné?
Je to opravdu tím, že v Dánsku vynakládají mnoho práce a mnoho sil, jak apeluje pan prezident na konci svého novoročního projevu? Chápu, že v českém prostředí je třeba spojovat to dobré s prací a silami nebo dokonce vyloženě s makáním. Kdyby náhodou stačilo něco poměrně snadného a účinného jen proto, že je to chytré a promyšlené, nebylo by to ono. Musíme se nasazovat, usilovat, snažit se… o velké změny a reformy. Takhle obecně to přece zní skvěle. Vzhůru do práce a bude nám lépe. Hlavně překonat závazky. Neznáte to odněkud?
Jen aby to nebylo jako v té bajce: pastýř volal na pomoc lidi z obce, že potřebuje pomoc proti vlkovi, ale když lidi přiběhli, zjistili, že si z nich dělá legraci; jakmile se vlk skutečně objevil, už nepřiběhli. To je ta otázka důvěry. Ostatně ta velká slova bez obsahu dobře známe právě z už zmíněných dob Husáka a Brežněva, a proto by se mělo mnohem více dbát na to, aby měla skutečný obsah.
Diskuse