24. 12. 2024
Jan Čulík: Přejeme vám moc hezké Vánoce, milí čtenáři Britských listů a diváci Regionální televize. Hezký den, hezký Štědrý den. Máme dneska v Rozhovoru Britských listů pana faráře Richarda Vlasáka a já bych se ho chtěl zeptat vlastně, co si máme počít s těmi Vánocemi, vzhledem k tomu, a já do toho nechci ve sváteční den strkat politiku, ale trošku musím, protože si myslím, že - a nechci to tady vyjmenovávat - to všeobecně politicky v České republice není zrovna jako nejlepší, ale pane Vlasáku, já o tom nebudu mluvit, povídejte vy.
Richard Vlasák: Hezký dobrý den vám i divákům. Já bych na začátek toho dnešního setkání přečetl přece jenom něco z bible, protože ono se to do těch časů, které prožíváme, ať už je prožíváme v nejrůznějších koutech světa, tak ono se to do těch dnešních svátečních dnů velmi hodí. Hesla Jednoty bratrské na dnešní den totiž jsou vepsána v Lukášovi ve druhé kapitole, to znamená v tom vánočním evangeliu, ve vánočním příběhu a zde slyšíme, Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán ve městě Davidově. Takže na to narození Krista Pána se ještě pár minut, hodin musíme počkat. Někteří čekají s očekáváním i zlatého prasátka, protože drží tradiční vánoční půst. Ale když si přečteme tenhle verš z bible, tak platí právě a hlavně nám. Lukáš totiž na rozdíl od jiných evangelistů je poměrně sociálně progresivní. Je to autor, který popisuje důležitost žen. Je to autor, který se zastává chudých. Je to autor, který Marii vkládá do úst Chanin chvalozpěv, ve kterém se píše, že vládcové budou svrženi z trůnu a bohatí budou posláni pryč s prázdnou, protože nastává nový věk.
A právě tento Lukáš, kterého bychom si měli připomínat jako evangelistu ve vánočním čase, asi nejčastěji nám říká, Nebojte se. Zvěstuji vám velkou radost. Těmi adresáty těch slov o tom nebání sem o tom malém strachování můžeme být my, ale v původním textu to byli pastýři, o kterých jsme si už tolikrát povídali, že to nebyli žádní, žádní roztomilí strejcové s hůlemi a který kteří chodili jako bačové po té krajině, ale že to byli pěkní pořízci, že to museli být pěkní chachaři, jak se u nás doma říkávalo, zkrátka a dobře, museli mít pro strach uděláno a často to byli vyvrhelové.
A těmhletěm vyvrhelům je zvěstována velká radost. A oni mají strach. Lidé, kteří se nebojí jinak lvů, medvědů, divé zvěře, mají strach. Protože za prvé uvidí veliké světlo, takové světlo ještě v životě neviděli, a za druhé, a to se mi zdá podstatné, někdo je oslovuje jménem, někdo se na ně obrací. A když vždycky, když se na tyhle lidi někdo obracel, tak to bylo s nějakou pohrůžkou, s nějakým trestem, s nějakou jasně vymezenou rolí a najednou někdo jim říká, Nebojte se vám, právě vám se stane ta veliká radost a vy, právě vy jako první uvidíte člověka, jenž je bohem. Uvidíte člověka, který je křehký, který je malý, ale zároveň nesmírně silný svým poselstvím, poselstvím o rovnosti, radosti. Poselstvím o tom, že tenhleten čas, tenhleten svět a tenhle ten čas má vždycky šanci.
Jan Čulík: Pane Vlasáku, vy velmi záslužně hovoříte jako farář o tom, o čem ty Vánoce tedy jsou, o jakémsi narození Krista, ale nepřijde vám, že tohleto je v podstatě v tom tak hluboce ateistickém národě českém víceméně zapomenuto a že všichni jsme posedlí konzumerismem a já tedy to nebudu omezovat jenom na ten v ateistický národ český. Kdykoliv zapnu v Británii teď televizi, teď jsem zapnul v těch posledních dnech, nebo dokonce týdnech před Vánocemi, tak oni jsou absolutně posedlí těmi Vánocemi, ale nejsou posedlí narozením Krista, jsou posedlí takovými, prostě já nevím, jak bych to popsal. Prostě tou atmosférou kolem Vánoc tím stromkem a já nevím tím cukrovím a tím, že se kupujou dárky a že lidi budou sedět u té televize a čučet na ty vánoční pořady, ale ta hlavní zvěst z toho nějak vymizela. Nepřijde vám to? Dá se proti tomu něco dělat? No, povídejte.
Richard Vlasák: Já se do toho musím usmívat. Já jsem musím u toho smát, a protože přesně,jak mluvíte vy mluvil kdysi dávno Jan z Dražova, což je středověký kazatel, který popisuje Vánoce starých Čechů jako Vánoce, kdy se porušuje adventní příkaz půstu, jako svátky konzumu jako svátky a velikého sebeobdarování a na Krista Pána zapomínání. A vždycky to tak bylo.
Jan Čulík: No tak, oni, ta doba toho slunovratu, člověk v podstatě taky s velkou úlevou čekal na toho jednadvacátého prosince, kdy už do háje, přestane být stále větší tma a taky ti lidi prostě potřebujou asi po tom všem těch pár dní, kdy si sednou a nic nedělají, takže možná, že je to přijatelné nebo logické, ale kolik jde na půlnoční víte, já půlnoční moc neřeším, protože v té evangelické tradici půlnoční?
Richard Vlasák: Víte, já půlnoční moc neřeším, protože v té evangelické tradici půlnoční nemáme. Ale, podívejte se o to tady přece nejde. Ten příběh se vypráví 2000 let. A já se můžu s vámi klidně vsadit o jednu skotskou penny, že za 2000 let před nějakou jinou virtuální obrazovkou bude sedět nějaký jiný pan Čulík a na druhé straně někde bude sedět jiný pan Vlasák a budou si povídat stejným způsobem. Víte, v tomhletom jsem naprosto klidný. Vánoční čas potřebuje hlavně jednu důležitou věc, abychom se z toho samého vánočnění, abychom se z toho vloupání se do té vánoční atmosféry, abychom se z toho nezbláznili. Promiňte mi tu upřímnost. Zkrátka a dobře, když si někdo v tom všem blázinci, v té v té hrůze, kterou popisujete a kterou já taky prožívám, nevyčleňujme se prostě z toho. Podívejte se, já jsem teď teprve nedávno jsem dokoupil další dárky a je to strašlivé. A víte, jako farář bych měl tady jako zářit k lidem a říkat lidem, že prostě mě se to netýká, že prostě Vánoce jsou opravdu ty svátky klidu. Ne. Nikdo z nás nejsme lepší než ti druzí. Berme ty Vánoce skutečně takové, jaké jsou, prostě radujme se z toho, že se Kristus narodil do našeho chlíva.
Jan Čulík: Měli bychom to asi zdůrazňovat, že to byla ta původní zvěst, no.
Richard Vlasák: A děkuju za to, že to říkáte, je to přesně tak. Narodil se do našeho chlíva, narodil se do naší životní situace a narodil se nám. Když se podíváte na nejstarší českou koledu, narodil se Kristus Pán, tak tam jsou dvě slovíčka. „Již.“ „Nám.“ To slovo již v tom původním textu bohužel už dneska i v těch evangelických zpěvnících vymizelo. Toslovo již znamená, že to dlouhodobé očekávání, to dlouhodobé očekávání, že i ten člověk, jak říká můj milý profesor majordomus basilejské univerzity, že je ten člověk z té dělnické třídy, on v Praze by ho asi za to vypískali, ale Basilej si to může dovolit, zkrátka a dobře, i ten člověk z dělnické třídy. Je ten, kdo bude mít ten rozhodující hlas. Že ten člověk, který se narodí dívce, která není provdaná, chlapovi, kterému je 30, jí je 14 zkrátka a dobře putují přes celou Svatou zemi 140 kilometrů. No já bych se z toho musel zbláznit. Zkrátka a dobře, že tohleto všechno se děje, když to řeknu sobecky, kvůli nám. Děje se to kvůli naší slabosti. Děje se to kvůli naší uspěchanosti, díky naší neukotvenosti, díky našemu hledání, které nechce najít cíl. Nám nám narodil, se říkáme. V dnešní době zapomínáme na to Již.
Jan Čulík: No tak dobře a vy tam zdůrazňujete ten sociální aspekt. je možná povzbuzující. Nevím, jestli dnešní česká vláda, která podporuje oligarchy, se tím tolik zabývá. Pan Haraším měl nedávno, náš velmi dobrý komentátor, slepec, měl děsivý příspěvek v Britských listech, jak je to obtížné v Čechách s invalidy, protože jim ministerstvo práce a sociálních věcí odmítá poskytovat potřebné sociální dávky a nikdo se jich nezastane, takže jenom poukazuju, já bych to neměl na Štědrý den dělat, na tu docela problematickou realitu. A jestli nám pomůže to, když jenom říkáme, že vlastně ten příběh toho narození Kristazdůrazňuje ten význam, nebo tu pozornost na ty právě chudé a bezmocné.
Richard Vlasák: Špatně by evangelium vykládal ten, který by se soustředil na všechny ty dárky, na všechny ty věci kolem dokol,a jo. Špatně by vyložil evangelium někdo, kdo by chtěl vyprávět prostě jenom nějakou story o hrdinovi, který se narodil podle nějakých marvelovských nebo jakýkoliv disneyovských klišé. Ne. My si vyprávíme příběh dítěte, které se narodilo do, ano, dělnické třídy. Narodilo se proto, aby nás naučilo, jak máme žít. Narodilo se proto, abychom odpouštěli. Narodilo se proto, abychom všechny ty okovy, které máme od sociálních sítí počínaje až po další konče prostě rozlomili a nadechli se jako svobodní napřímení lidé, protože k tomu jsme byli zrozeni, abychom byli svobodnými. Já to řeknu ještě jinak a ještě důrazněji. Že je sice možné, že pan Jurečka hraje na Panovu flétnu v kostele. Je sice možné, že pan předseda vlády se hlásí ke katolicismu. Já jim to chlapcům neberu, ale oni by si to měli taky občas přečíst, jenom pro ně, aby to věděli. A pro diváky Britských listů: příběh narození Ježíše Krista se nachází v knížce, které se říká bibleas v té bibli, jsou dvě části a v té druhé části, té se říká Nový zákon, je Lukášovo evangelium a v Lukášově evangeliu je druhá kapitola a tam se to píše, takže, milí politikové nebo pánové nahoře, jak zpíval Miloš Rejchrt, pánové nahoře, tentokrát to není o vás, je to o malém bezdomovci, uprchlíkovi a o matce, která nebyla z tradiční křesťanské rodiny.
Jan Čulík: Pane Vlasáku, vynikající, Vážení televizní diváci a čtenáři Britských listů, děkujeme vám za pozornost. Přejeme co nejspokojenější a nejpříjemnější Vánoce. Na shledanou.
Richard Vlasák: Na shledanou.
Diskuse